Když fotbalu brání válka: Kterak súdánský klub vyhrál cizí ligu a nestal se šampionem

Súdánský fotbal přežívá uprostřed brutální války, která zemi sužuje od roku 2023 a připravila miliony lidí o domov. Přesto se reprezentace dokázala kvalifikovat na Africký pohár národů a tamní kluby sbírají úspěchy i v exilu. Turnaj konaný v Maroku má být především symbolem naděje, jednoty a vzdoru proti každodenní realitě konfliktu.

Jestli na světě existují místa, kde se fotbal v kontextu ostatních daleko závažnějších problémů dostal do pozadí, je tomu bezpochyby také Súdán. Od dubna roku 2023 se v zemi se 45 miliony obyvateli rozhořel válečný konflikt mezi dvěma stranami, které se, zjednodušeně řečeno, perou o moc. Zatím ke smíru mezi faktickým súdánským vládcem Abd el-Fattáhem al-Burhánem a jednotkami rychlé podpory (RFS), jimž šéfuje bývalý obchodník s velbloudy Mohamed Hamdán Dagalú, známý jako Hemídtí, nedošlo.

Tahle válka je tak trochu zapomenutá. Nepíše se o ní tolik, nemluví se o ní vyloženě nahlas, minimálně tedy ne v Evropě. Přes dva roky válčení si každopádně vyžádalo desítky tisíc obětí a miliony těch, jež musely opustit své domovy. Někteří odborníci, včetně OSN, začínají hovořit o možné genocidě. Násilí toho nejhrůznějšího charakteru je pácháno na běžném obyvatelstvu, které mimo jiné trpí nemocemi i hladem. Začínají padat obvinění z válečných zločinů.

Pochopitelně že v takovém prostředí stěží můžete myslet na fotbal. Třeba ale blížící se Africký pohár národů pomůže alespoň na čas zapomenout na každodenní trápení. Protože jestli se někdo potřebuje radovat z maličkostí, zase prožívat pocity jednoty a cítit se jako jedna velká rodina, je to právě tahle země. Pokud přitom Súdánci budou působit na šampionátu stejně houževnatě, jako se v posledních letech pral tamní klubový fotbal, mají se všichni jeho soupeři, včetně Alžírska, Burkiny Faso a Rovníkové Guiney v základní skupině, na co těšit.

Súdánskému fotbalu nevládne hlavní město Chartúm, nýbrž Omdurmán, tedy to druhé největší v zemi. Minimálně pro oblast Sahelu jsou známí dva jeho zástupci, kteří po desetiletí získávají jednu domácí trofej za druhou. Al-Hilál má na svém kontě 31 titulů, al-Merích pak 19 prvenství. Třetí v závěsu je další klub z Omdurmánu, a to al-Múrada, její dvě ligová vítězství se každopádně datují na již dávné roky 1967 a 1988.

Když se začalo v Súdánu válčit, byla místní Premier League rozehraná. Poslední zápas se datoval na 14. dubna, pak už hrát fotbal nešlo. Poprvé od roku 1980 tak zůstala liga bez mistra. Otázkou bylo, co bude v následujících měsících. V sezoně 2023/24 se aspoň daly odehrát africké poháry. Funkcionáři potom dostali nápad, že když už se nemůžou představit domácím fanouškům, mohli by se pro ročník 2024/25 vměstnat na některou ligovou scénu v jiné zemi.

A vyšlo to. Al-Hilál i al-Merích dostali zelenou a připojili se k prvoligovým účastníkům v Mauritánii. Sice o několik dnů později, než co v září celé dění započalo, ale přece. Právě působení obou celků v tamní Ligue 1 jasně ukázalo, že tyhle súdánské kluby se v Africe jen tak neztratí. Když totiž došlo na sumární počítání po třiceti odehraných kolech, byl al-Merích mezi šestnácti kluby šestý a al-Hilál dokonce celou soutěž vyhrál! Šampionem se sice nestal, trofej oficiálně získal domácí klub FC Nuadhibú, i tak to byla jedna z nejbizarnějších událostí za posledních několik let, která se nejen na africkém kontinentu v rámci fotbalového zápolení udála.

Pro al-Hilál byla vůbec sezona 2024/25 úspěšná. Omdurmánský výběr, který se v letech 1987 a 1992 probojoval do finále africké Ligy mistrů, si zahrál mezi africkou klubovou elitou čtvrtfinále. Slušný počin na to, připomeneme-li fakt, že všechny zápasy absolvoval v cizím prostředí. "Věděli jsme, že všechno budeme hrát venku. Museli jsme změnit mentalitu všech hráčů, aby vnímali každé hřiště jako to domácí,” rozpovídal se v říjnu James Kwesi Appiah, kouč súdánského nároďáku, pro oficiální stránky AFCONu.

Není divu, když sestavuje nominaci pro jakýkoli reprezentační sraz, že vybírá hráče z obou největších subjektů z Omdurmánu. Má k nim blízko, sleduje každé jejich utkání. V jeho nominaci tak nechybí brankářské jedničky al-Hilálu i al-Meríchu, tedy Alí Abú Ešrejn ani Mohamed en-Núr Abúdžá. Doplňuje je ještě Mundžed en-Níl, který kope v Jižním Súdánu za celek al-Merejch Džúbá.

Čtyři obránci působí stabilně v al-Hilálu, a to Mohamed Ahmed Iring, at-Tajjeb Abd er-Rázeg, Mustafá Karšúm a Jáser Avad alias Džúbák. Ze zálohy se do nominace vešli Válí ed-Dín Chedr, Abd er-Raúf a Saláh Ádel, z útoku pak Jáser Muzmel a Mohamed Abd er-Rahmán. Celkem tedy devět hráčů do pole z 27 členů na soupisce.

Al-Merích vysílá na turnaj čtyři své zástupce. Defenzivu tohoto klubu budou reprezentovat Avad Zájed a Ahmed Tabandža, zálohu Músá Husejn, útok Mohamed Asad Tíja. Není divu, že byly opomenuty všechny ostatní domácí celky. Ty totiž neměly takové privilegium být v zápasovém rytmu jako v případě dvou omdurmánských velikánů, byť tedy na cizí půdě v Mauritánii. "Pro nás to byla obrovská překážka,” přiznával Appiah, který nedávno prodloužil smlouvu do roku 2028. "Dva roky tu nefunguje ligový fotbal. Bez toho se spoléháte na odhodlání a tvrdou práci na přípravných kempech. Můj tým neúnavně pracuje navzdory všem výzvám. To, že jsme semknutí, nám pomohlo uspět.”

I tak existují snahy o to, aby se súdánská nejvyšší soutěž rozběhla. Pakliže budeme nazývat sezonu 2023/24 termínem sezona, korunu pro krále země získal znovu al-Hilál. Po třech zápasech na konci června, z toho bylo omdurmánské derby zkontumováno. Liga byla složena ze čtyř týmů, Tútí odstoupilo předem, aniž by vůbec nastoupilo. Al-Hilál získal šest bodů, a mohl tak "oslavovat” prvenství.

Ani ročník 2024/25 nebyl dokončen kompletně, tam se na každý pád stihla větší porce duelů. Spěchalo se, prostě se muselo využít doby, kdy je v zemi relativní klid. Bylo to jako za doby kovidové v Evropě, kdy se doháněly všechny resty. Hrálo se prakticky obden, nejprve v lednu a únoru. Až do začátku července se nekonalo nic, pak tři týdny ano, aby se zase liga přerušila. Znovu byl pak mistrem vyhlášen al-Hilál. Ten teď společně s al-Meríchem působí opět na jiné ligové scéně, tentokráte ve Rwandě. Oba mají každopádně co dohánět, do rozjetého vlaku naskočily až na konci listopadu.

Teď už jsou všichni soustředění na Africký pohár národů. Aktuálně probíhající Arabský pohár, kam se Súdán kvalifikoval po výhře nad Libanonem a figuroval tam společně se severoafrickými giganty Tuniskem, Marokem, Egyptem, Alžírskem a také Komorami, bral vlastně jako přípravu. Vypadl v základní skupině a získal jediný bod, nicméně velmi cenný s Alžířany. Následná klání s Irákem a Bahrajnem dopadla porážkou, avšak v obou případech jen díky nezvládnutým závěrečným pasážím.

Súdán, vedený zkušeným třiatřicetiletým kapitánem Bachítem Chamísem, jenž hájí barvy al-Ahlí v Tripolisu, není pasován do role toho, kdo by měl na africkém turnaji zaznamenat velký úspěch. Alespoň to se mu predikuje. "Nikoho se nebudeme bát,” vzkázal Appiah. "Pokud půjdeme do zápasů tak, že proti nám nastoupí jména jako Messi nebo Ronaldo, prohrajeme bitvu ještě předtím, než začne. Věřte si a hrajte tak, abyste dokázali, co Súdán umí, to je můj vzkaz směrem k hráčům. Jsme tu proto, abychom soutěžili, ne abychom se jen účastnili.”

Pouze jeden jediný hráč ze súdánského kádru působí v Evropě, Šédí Ezz ed-Dín Barglán přitom hájí barvy Den Bosche až ve druhé nizozemské nejvyšší soutěži. Pak jsou tu Mohamed Ísá a Abú Bakar Ísá, ofenzivní bratři, kteří společně hrají v Thajsku, Ámir Abdalláh zase v Austrálii. Mázin Mohamedejn, Mohamed Kesrá, Abú Ágla Abdalláh, Ammár Tajfúr, John Mánú a al-Džezúlí Núh pak doplňují soupisku zástupců klubů z Libye, Tuniska a Jižního Súdánu.

Pro oko evropského diváka je to jedno neznámé jméno za druhým. Appiah ale věří, že by jeho tým mohl překvapit. "Pro mě byla už kvalifikace speciální,” připomněl, že Súdán právě na úkor jeho rodné Ghany dokázal na turnaj postoupit. "Nikdo už nemůže být považován za favorita. Pochopitelně jako Ghaňan bych si přál, aby se kvalifikovaly oba týmy, ale mám teď práci tady se Súdánem. Hráči projevili velké nasazení a ten postup si zasloužili.”

Tabulka

Tým

Z

V

R

P

S

B

1

Angola

6

4

2

0

7 : 2

14

2

Súdán

6

2

2

2

4 : 6

8

3

Niger

6

2

1

3

7 : 6

7

4

Ghana

6

0

3

3

3 : 7

3

Súdán je mimochodem šampionem Afrického poháru národů, jeho prvenství se nicméně datuje na začátek sedmdesátých let minulého století. Je to už dávno. Od té doby se hlavních turnajů spíše neúčastnil než účastnil. "Súdánský lid hodně trpěl a fotbal mu dává naději. Ve srovnání s nároďáky s hvězdami působícími v Evropě je pro nás výzva ještě těžší. Ale uděláme vše pro to, aby na nás byli lidé hrdí,” hlásal Appiah. "Súdán je mistrem Afrického poháru národů pro rok 2025. To je sen, za kterým si všichni půjdeme.”

Brankáři: Alí Abú Ešrejn (al-Hilál), Mohamed Núr Abúdžá (al-Merích), Mundžed Níl (al-Merejch Džúbá)

Obránci: Mohamed Ahmed Iring (al-Hilál), Tajjeb Abder Rázeg (al-Hilál), Mustafá Karšúm (al-Hilál), Džúbák (al-Hilál), Bachít Chamís (al-Ahlí/Tripolis), Mázin Mohamedejn (al-Achdar), Avad Zájed (al-Merích), Ahmed Tabandža (al-Merích), Mohamed Kesrá (Džámús)

Záložníci: Abú Ágla Abdalláh (al-Ahlí/Benghází), Válí Chedr (al-Hilál), Abder Raúf (al-Hilál), Ammár Tajfúr (Sfáksín), Saláh Ádel (al-Hilál), Músá Husejn (al-Merích), Šédí Barglán (Den Bosch), Ámir Abdalláh (Avondale)

Útočníci: Jáser Muzmel (al-Hilál), Mohamed Abder Rahmán (al-Hilál), John Mánú (al-Achdar), Mohamed Ísá (Uthaj Thání), Džezúlí Núh (al-Ahlí/Tripolis), Abú Baker Ísá (Čonburí), Mohamed Asad Tíja (al-Merích)