Kdo v Evropské lize číhá na Plzeň? Partizan se představuje
Již jen jediné želízko v evropském pohárovém ohni má česká liga a Plzeň přitom v rámci Evropské ligy kráčí tak trochu do neznáma. Poprvé ji čeká bělehradské peklo, kde v minulosti pohořely celky Sparty, Baníku i Slavie. Ale co bylo, už nemusí být, a co lze očekávat tentokrát, to se pokusí postihnout tento profil...
S bělehradským soupeřem v pokročilé, vyřazovací fázi evropského poháru mají zkušenosti pouze dva české kluby, a obě vzpomínky datujeme do dob socialistické jugoslávské federace. Sparta nestačila roku 1966 na Partizan ve čtvrtfinále Poháru mistrů evropských zemí (když venku prohrála 0:5); Baník zase o 15 let později v osmifinále PMEZ narazil na Crvenou zvezdu (a v Bělehradě padl poměrem 0:3).
V post-jugoslávském období sbírala se soupeři ze Srbska a Černé Hory nové zkušenosti pouze Slavia a vedla si přitom znamenitě - v úvodních kolech třech ročníků Poháru UEFA postupně vyřazovala Novi Sad (1999), samotný Partizan (2002, po naprosto strhujícím prodloužení v odvetě, kdy Gedeon s Adautem dokonávali comeback po bělehradské prohře 1:3) a také neznámé Smederevo (2003).
Po rozdělení Srbska a Černé Hory se už dostalo i na Liberec, který okamžitě roku 2006 v předkole porazil Crvenou zvezdu doma i venku (dokupy 4:1). Ten samý kousek se nedávno, roku 2015, podařil taky Plzni s Vojvodinou Novi Sad (dokupy 5:0), zatímco Slavia už při postupu přes CZ ve čtvrtém předkole Evropské ligy 2009/10 obligátně nepochodila alespoň na žhavé bělehradské půdě (dokupy 4:2).
S Crvenou zvezdou si nakonec další nezdar odbyla také Sparta, a v tomto bodě už asi příliš pamětí osvěžovat nemusíme. Srbský soupeř se loni poměrně suverénně (dokupy 3:0) zasadil o to, že Pražané po celý podzim neměli žádné pohárové starosti. A ono předkolo Evropské ligy zároveň do značné míry předznamenalo sezonu obou protagonistů: Sparta se ještě nějakou dobu ukrutně trápila, zatímco CZ nasadilo k fenomenální jízdě, která po 22 kolech čítá všehovšudy jednu prohru a tři další ztráty.
Mistrovský Partizan tudíž na obhajobu příliš reálně pomýšlet nemůže, byť s devítibodovou ztrátou na první Crvenou zvezdu zároveň živí luxusní osmibodový náskok na třetí Suboticu. Frustrující byl pro Partizan především dojezd podzimní části sezony, který na prostoru pěti kol přinesl rovnou tři remízy a jednu porážku od Napredaku Kruševac (který předtím na svém hřišti senzačně přemohl také CZ).
V jakém momentálním rozpoložení Partizan, jehož ligová sezona se stejně jako ta plzeňská rovněž probouzí ze zimního spánku až o tomto víkendu, kráčí do čtvrtečního duelu s Viktorií, to se náš redaktor pokoušel zjistit za vážené pomoci srbského televizního komentátora Vladimira Novakoviće.
Srbská liga je dlouhodobě pouze dvouhlavým závodem o titul, přičemž zbylých čtrnáct účastníků nejvyšší soutěže plní spíše jen role sparing partnerů. Loňský souboj byl na srbské poměry docela těsný, když Partizan finišoval před Crvenou zvezdou s náskokem pouhých tří bodů. To dříve se rodily spíš více či méně suverénní triumfy CZ (2016, 2007) i Partizanu (2015, 2013, 2012, 2009). Mezi lety 2008 a 2013 se z mistrovských vavřínů radovali výhradně borci vyznávající černobílou barevnou kombinaci. Od té doby je obsazení piedestalu méně vyzpytatelné, ale o složení vedoucího tandemu nadále není pochyb.
Stejně jako CZ, také Partizan v minulosti pro evropský fotbal vychoval celou řadu elitních jmen. Právě odtamtud se například do Valencie, respektive Aston Villy, v 90. letech stěhovali kanonýři Predrag Mijatović a Savo Milošević. Na přelomu milénia si pak v barvách Partizanu získával věhlas pozdější tahoun PSV Mateja Kežman a z vyloženě nedávné doby lze jmenovat třeba Andriju Živkoviće (Benfica). Na loňském Euru do 21 let Partizan reprezentovala dvojice Nikola Milenković (nyní stoper Fiorentiny) a Uroš Đurđević (nyní útočník Olympiakosu), takže výchova špičkových talentů v klubu zrovna neupadá.
Jak už bylo nastíněno v úvodu, v tuhle chvíli je Partizan celkem jednoznačně druhým srbským mančaftem v pořadí za Crvenou zvezdou, což je způsobeno kombinací více faktorů. Jednak se druhému bělehradskému celku lépe povedla výměna koučů (CZ vsadila na neokoukaného Vladana Milojeviće a nečekaně trefila jackpot); jednak Partizanu naráz utekli klíčový střelec (Đurđević) i mimořádně produktivní špílmachr (Leonardo), kteří dosud nebyli adekvátně nahrazeni.
Svou důležitou psychologickou roli potom sehrála také evropská předkola: zatímco Partizan po domácí prohře v Lize mistrů frustrujícím způsobem nestačil na Olympiakos, CZ poprvé za patnáct let v evropském poháru vyřazovala nasazený tým (Spartu), aby vzápětí na cestě do vyřazovací fáze EL pokořila překážky v podobě dalších tři lépe hodnocených klubů (Krasnodar, Kolín nad Rýnem, BATE).
Partizan se nakonec do dalšího kola Evropské ligy spíše protrápil, když po závěrečné prohře 1:4 s Dynamem Kyjev jako jediný mančaft v soutěži postoupil dále navzdory zápornému skóre (8:9). Za mnohé přitom ještě Partizan mohl vděčit svému zkušenému brankáři Vladimirovi Stojkovićovi, který v mnohých zápasech tým vyloženě na vlastní pěst držel ve hře o body. Oproti CZ, která ve skupině inkasovala všehovšudy dvakrát, se Partizan prezentoval přeci jen méně jistým dojmem.
Za posledních zhruba osm let se roční rozpočet Partizanu pohyboval mezi 10 a 15 miliony eur v závislosti na úspěších v evropských pohárech (rozpočet Plzně pro loňskou sezonu Lidovky odhadovaly na 9,5 milionů eur); v posledních třech čtyřech letech, kdy už Partizan nevyhrává pravidelně tituly, se pak rozpočet bude blížit spíše té dolní hranici. Partizan by každopádně stále měl mít finančně navrch před celou ligou; CZ zaostává o trošku, třetí Vojvodina Novi Sad se už podle Novakoviće pyšní nejvýše třetinovým rozpočtem.
Přes relativní bohatství ovšem Partizan tíží dluh převyšující 10 milionů eur a loni na podzim dokonce musela do chodu klubu zasahovat samotná srbská vláda, aby pomohla zacelit mezeru v rozpočtu. Takový krok nicméně není v srbských reáliích až tak neobvyklý, ba se spíše jedná o typickou formu získávání podpory veřejnosti. Expremiér a současný prezident Aleksandar Vučić si uvědomuje, že pomoc populárním bělehradským klubům znamená plusové politické body, a neomezuje se tudíž pouze na fotbalové prostředí, nýbrž podobně intervenuje i na basketbalovém poli.
Nedávná potřeba vládní podpory na druhou stranu neznamená, že by se Partizan na přestupovém trhu v poslední době nějak držel zkrátka. Naopak, zrovna teď v létě si stanovil vlastní rekord, když vynaložil 1,5 milionu eur za Seydoubu Soumaha, guinejského tvůrce hry, který v Đukićově 4-4-2 kuriózně nemá místo. Tahle investice, stejně jako přivedení Zorana Tošiće, potom pravděpodobně vedla ke střízlivému utrácení během zimního přestupního období a nedostatečnému vyztužení podvyživené zadní linie.
Souboj veskrze o dvou aktérech se v Srbsku nesvádí pouze o titul, ale také o srdce diváků, a tak se běžně uvádí, že se k oběma bělehradským titánům dohromady hlásí na 90 % všech srbských fanoušků. Kluby jako FK Zemun či FK Rad jsou schopné jakž takž ovládnout svá bělehradská sousedství, ale to je tak celé. Crvena zvezda má přitom nad Partizanem navrch - ve většině země připadá na dva podporovatele CZ jeden fanda Partizanu, přičemž hlavnímu městu tradičně dominuje červenobílá.
Zvezda byla vždy, spíše než Partizan, vnímána jako symbol socialistické Jugoslávie, a tak se za ní dodnes staví většina etnických Srbů v Bosně i Chorvatsku. V Černé Hoře se příslušnost k jednomu či druhému bělehradskému gigantovi v podstatě dědí, a to na základě historického rozdělení společnosti zhruba z období druhé světové války - komunisté a jejich potomci se zpravidla klaní k Partizanu, monarchisté zase k Crvene zvezdě. Muslimská komunita v Bosně či Kosovu typicky podporuje Partizan.
Oba bělehradské fanouškovské tábory se celkem přirozeně nesnesou a navzájem své kluby osočují z politické protekce (které se ve skutečnosti periodicky těší oba celky). Rozdělený na poloviny je nicméně i samotný tábor podporovatelů Partizanu, kde jsou dvě frakce otevřeně ve válce připomínající tahanici dvou drogových kartelů. Odtud pak také povětšinou pramení četné fanouškovské nepokoje během zápasů Partizanu. V Plzni se nicméně zřejmě nemají čeho obávat, neboť problematické menší skupinky mají od srbské policie dlouhodobě zakázáno svůj klub následovat za hranice země.
Tak jako tak do Plzně nepochybně dorazí celá horda fandů Partizanu. Srbové v minulosti neměli při cestování úplnou volnost a kvůli trablím s vízy i sporadickými lety za svými kluby tolik nevyjížděli. Teď je situace výrazně odlišná a patrně vyvěrá z určité kompenzace za frustrující léta minulá. Loni v říjnu tak ve Vídni srbští fanoušci své rakouské protějšky přebili zhruba trojnásobně a na běžný basketbalový zápas v Miláně pak v březnu za CZ vyráželo úžasných dva a půl tisíce Srbů. Vladimir Novaković si tak je jistý, že i kdyby Plzeň alokovala tři až čtyři tisíce lístků Partizanu, nezůstalo by volné ani místečko.
V Bělehradě naproti tomu plný domácí kotel čekat nelze. Zatímco obecně lépe podporované CZ alespoň pro pohárové zápasy rutinně vyprodává svůj 55tisícový stánek, Partizan toho byl za poslední čtvrtstoletí schopen jen roku 2003, když do jeho 32tisícové arény zavítal Real Madrid. O bouřlivou atmosféru v sousedství Autokomanda však bude ve čtvrtek dozajista postaráno tak jako tak.
Trenérská lavice Partizanu mohla loni v létě jenom těžko zažít větší šok. Známého bouřliváka a jakéhosi balkánského Mourinha Marka Nikoliće, který se s klubem po urvání domácího doublu na vlastní žádost rozešel a převzal maďarský Videoton, nahradila upřímná, milá, klidná a tichá postava Miroslava Đukiće.
Jugoslávský internacionál s bohatými zkušenostmi ze španělské ligy se pyšní spíše rozporuplnou trenérskou kariérou, když před příchodem ke kormidlu Partizanu působil dočista stranou pozornosti u dubajského Al Shababu, avšak našlápnuto měl docela jinak. Když se zhruba před 11 lety po pouhém roce u srbské jednadvacítky Partizanu ujímal poprvé, vycepoval ho do skvělé formy; té vůbec nejlepší, jakou Novaković pamatuje. Od konce ledna 2007 do prosince téhož roku s černobílými vyhrál 70 % zápasů. Ve 37 utkáních jeho svěřenci nasázeli parádních 86 branek. Jenže potom Đukić kontroverzně vyslyšel volání srbské reprezentace, a tím si to u fanoušků Partizanu definitivně a snad navždy rozházel.
Jeho současné angažmá v Partizanu tak provází tichá nedůvěra, ba nevraživost ze strany fanoušků. Těm by přitom nejspíš bohatě stačila neskrývaná náklonnost k Crvene zvezdě, kterou navíc Đukić všem neustále připomíná citování zvezdských popěvků během svých tiskových konferencí. Co se médií týče, po svém neslavném konci u národního týmu v srpnu 2008 s nimi někdejší zadák Deportiva a Valencie kompletně přestal mluvit, a tak ani od nich nyní nemůže očekávat žádnou podporu. Ba naopak, novináři si často přisadí třeba tím, že poukážou na Đukićovu zamlklost na lavičce, která má dle nich neomylně symbolizovat nedostatečný zápal pro výkon jedné z nejváženějších fotbalových prací v balkánské zemi.
Aby to Đukić neměl o nic jednodušší, musel se při nástupu do funkce potýkat také s výše zmíněnou obměnou hráčského personálu. Leonardo s Đurđevićem, kteří se v mistrovské sezoně podělili o 48 ligových gólů (!), sice před svými srpnovými odchody stihli odehrát předkola Ligy mistrů, už v té době ale byli duchem přítomni jenom zčásti. Do toho navíc Đukićovi paradoxně svázal ruce vítaný návrat Zorana Tošiće z CSKA Moskva, který způsobil přesun velkého tahouna Marka Jankoviće na druhé křídlo.
Co se každopádně musí Đukićovi nechat, to je skutečnost, že si zvládl naklonit přinejmenším většinu svěřenců, kteří byli zpočátku takřka unisono vymezení vůči jeho tréninkovým metodám. Jakmile ovšem Partizan deklasoval Nikolićův Videoton na jeho půdě vysoko 4:0 a proplul do skupinové fáze Evropské ligy, leccos se zlomilo. Byť Partizan ještě nějakou dobu nepřestával ztrácet, mezi 1. říjnem a 3. prosincem dokázal vytvořit 15zápasovou šňůru neporazitelnosti ve všech soutěžích včetně EL.
V tomto okamžiku to obecně vypadá, že Đukićův trenérský styl se lépe hodí na složité, vyhrocené zápasy. Partizan pod jeho vedením prohrál jenom tři z 12 utkání v evropských pohárech a zvládl ustát bez porážky oba duely se suverénní Crvenou zvezdou, přičemž ho v posledním podzimním kole dělilo jen šest minut od výhry. Když to soupeř Partizanu dovolí, často se vzápětí nestačí divit. Formace 4-4-2 se dvěma kreativními, neortodoxními křídly v Tošićovi a Jankovićovi dává tradičně vzniknout nemalému množství parádních útočných manévrů, ale také nepůsobí vůbec jistě směrem dozadu.
Hlavní stavební kámen současného Partizanu nacházíme ihned mezi třemi tyčemi. Vladimir Stojković se loni na stará kolena po čtyřech letech vrátil do Bělehradu a od počátku zářil. Proti Videotonu vychytal až pět tutovek, aby nakonec postup do hlavní fáze EL vypadal hladce alespoň na papíře. Další heroický výkon potom 34letý veterán předvedl také v Bernu, ihned na úvod skupinové fáze, když pozdním zákrokem pomohl Partizanu udržet klíčový bod proti Young Boys.
Pakliže se tedy v době losu 1/16 finále intenzivně hovořilo o dalším Stojkovićově odchodu, lze jeho setrvání označit za největší posilu pro jaro. Největší oslabení naopak potenciálně představuje odchod Evertona Luize do Itálie. Brazilský středopolař po sobě zanechal velkou mezeru, kterou se pokusí narychlo vyplnit kmenový hráč Olympiakosu Saša Zđelar, od dětství vášnivý fanoušek Partizanu, jenž bude mít za úkol defenzivně jistit svého parťáka uprostřed pole, velice talentovaného, avšak fyzicky slabšího Danila Pantiće.
Další variantou do středu hřiště je Marko Jevtović, dříve důležitý člen sestavy, který zpravidla operoval vedle Evertona. Jevtović se dlouhodobě spojuje s odchodem (v létě dokonce s odchodem do Prahy), a ačkoliv sám v kabině Partizanu zůstává, zdánlivě se vytratil s osobou Evertona. Zđelara holt zjevně lépe doplňuje mladík Pantić, člen rozsáhlé "diaspory" londýnské Chelsea.
Předpokládaná zahajovací jedenáctka Partizanu pro úvodní bitvu s Plzní má dvě evidentní slabá místa: zraněný Ognjen Ožegović za sebe v kádru nemá přirozenou alternativu, a tak na hrotu bude muset vedle neohroženého Tawamby nastoupit výše posunutý ofenzivní záložník Đorđe Ivanović, který čerstvě dorazil coby dosavadní opora Spartaku Subotica a nemá žádné zkušenosti s mezinárodní kopanou. Drahá letní posila Soumah více pasuje do rozestavení 4-2-3-1, které Đukić praktikuje akorát výjimečně, a dost možná tak začne na lavičce coby alternativa za Ivanoviće.
Druhou, ještě palčivější slabinou Partizanu je pak veskrze celá defenzivní linie. Bělehradský klub nemá žádnou spolehlivou stoperskou dvojici a kupříkladu na levém beku teď v prvním zápase, vzhledem ke karetnímu trestu Nemanji G. Miletiće, vyzkouší už třináctého různého muže za poslední cca dekádu.
Na koho si naopak dát zvláštní pozor? Inu, jak už bylo řečeno, obě křídla jsou nevyzpytatelná a jaksepatří gólová, ačkoliv Marko Janković je nyní vzhledem k pevné pozici Zorana Tošiće na pravé straně nucen hrát na levém křídle netradičně po noze, což mu zásadním způsobem ubírá na síle.
Na hrotu potom bude operovat Kamerunec Léandre Tawamba, další zcela nenahraditelný borec. Jeho silový styl hry a schopnost podržet balon pod tlakem dodávají mnohým protiútokům Partizanu na patřičném smyslu a údernosti. Pokud se Pavlovi Vrbovi podaří nalézt cestu, jak Tawambu odstřihnout od zbytku ofenzivní vozby, měla by mít Viktoria nejméně z poloviny vyhráno...
Předpokládaná sestava Partizanu (4-4-2):
Stojković - Vulićević, N. R. Miletić, Mitrović, Urošević - Tošić, Zđelar, Pantić, Janković - Ivanović, Tawamba.
S bělehradským soupeřem v pokročilé, vyřazovací fázi evropského poháru mají zkušenosti pouze dva české kluby, a obě vzpomínky datujeme do dob socialistické jugoslávské federace. Sparta nestačila roku 1966 na Partizan ve čtvrtfinále Poháru mistrů evropských zemí (když venku prohrála 0:5); Baník zase o 15 let později v osmifinále PMEZ narazil na Crvenou zvezdu (a v Bělehradě padl poměrem 0:3).
V post-jugoslávském období sbírala se soupeři ze Srbska a Černé Hory nové zkušenosti pouze Slavia a vedla si přitom znamenitě - v úvodních kolech třech ročníků Poháru UEFA postupně vyřazovala Novi Sad (1999), samotný Partizan (2002, po naprosto strhujícím prodloužení v odvetě, kdy Gedeon s Adautem dokonávali comeback po bělehradské prohře 1:3) a také neznámé Smederevo (2003).
Po rozdělení Srbska a Černé Hory se už dostalo i na Liberec, který okamžitě roku 2006 v předkole porazil Crvenou zvezdu doma i venku (dokupy 4:1). Ten samý kousek se nedávno, roku 2015, podařil taky Plzni s Vojvodinou Novi Sad (dokupy 5:0), zatímco Slavia už při postupu přes CZ ve čtvrtém předkole Evropské ligy 2009/10 obligátně nepochodila alespoň na žhavé bělehradské půdě (dokupy 4:2).
S Crvenou zvezdou si nakonec další nezdar odbyla také Sparta, a v tomto bodě už asi příliš pamětí osvěžovat nemusíme. Srbský soupeř se loni poměrně suverénně (dokupy 3:0) zasadil o to, že Pražané po celý podzim neměli žádné pohárové starosti. A ono předkolo Evropské ligy zároveň do značné míry předznamenalo sezonu obou protagonistů: Sparta se ještě nějakou dobu ukrutně trápila, zatímco CZ nasadilo k fenomenální jízdě, která po 22 kolech čítá všehovšudy jednu prohru a tři další ztráty.
Mistrovský Partizan tudíž na obhajobu příliš reálně pomýšlet nemůže, byť s devítibodovou ztrátou na první Crvenou zvezdu zároveň živí luxusní osmibodový náskok na třetí Suboticu. Frustrující byl pro Partizan především dojezd podzimní části sezony, který na prostoru pěti kol přinesl rovnou tři remízy a jednu porážku od Napredaku Kruševac (který předtím na svém hřišti senzačně přemohl také CZ).
V jakém momentálním rozpoložení Partizan, jehož ligová sezona se stejně jako ta plzeňská rovněž probouzí ze zimního spánku až o tomto víkendu, kráčí do čtvrtečního duelu s Viktorií, to se náš redaktor pokoušel zjistit za vážené pomoci srbského televizního komentátora Vladimira Novakoviće.
Postavení klubu na domácí a evropské scéně
Srbská liga je dlouhodobě pouze dvouhlavým závodem o titul, přičemž zbylých čtrnáct účastníků nejvyšší soutěže plní spíše jen role sparing partnerů. Loňský souboj byl na srbské poměry docela těsný, když Partizan finišoval před Crvenou zvezdou s náskokem pouhých tří bodů. To dříve se rodily spíš více či méně suverénní triumfy CZ (2016, 2007) i Partizanu (2015, 2013, 2012, 2009). Mezi lety 2008 a 2013 se z mistrovských vavřínů radovali výhradně borci vyznávající černobílou barevnou kombinaci. Od té doby je obsazení piedestalu méně vyzpytatelné, ale o složení vedoucího tandemu nadále není pochyb.
Stejně jako CZ, také Partizan v minulosti pro evropský fotbal vychoval celou řadu elitních jmen. Právě odtamtud se například do Valencie, respektive Aston Villy, v 90. letech stěhovali kanonýři Predrag Mijatović a Savo Milošević. Na přelomu milénia si pak v barvách Partizanu získával věhlas pozdější tahoun PSV Mateja Kežman a z vyloženě nedávné doby lze jmenovat třeba Andriju Živkoviće (Benfica). Na loňském Euru do 21 let Partizan reprezentovala dvojice Nikola Milenković (nyní stoper Fiorentiny) a Uroš Đurđević (nyní útočník Olympiakosu), takže výchova špičkových talentů v klubu zrovna neupadá.
Jak už bylo nastíněno v úvodu, v tuhle chvíli je Partizan celkem jednoznačně druhým srbským mančaftem v pořadí za Crvenou zvezdou, což je způsobeno kombinací více faktorů. Jednak se druhému bělehradskému celku lépe povedla výměna koučů (CZ vsadila na neokoukaného Vladana Milojeviće a nečekaně trefila jackpot); jednak Partizanu naráz utekli klíčový střelec (Đurđević) i mimořádně produktivní špílmachr (Leonardo), kteří dosud nebyli adekvátně nahrazeni.
Svou důležitou psychologickou roli potom sehrála také evropská předkola: zatímco Partizan po domácí prohře v Lize mistrů frustrujícím způsobem nestačil na Olympiakos, CZ poprvé za patnáct let v evropském poháru vyřazovala nasazený tým (Spartu), aby vzápětí na cestě do vyřazovací fáze EL pokořila překážky v podobě dalších tři lépe hodnocených klubů (Krasnodar, Kolín nad Rýnem, BATE).
Partizan se nakonec do dalšího kola Evropské ligy spíše protrápil, když po závěrečné prohře 1:4 s Dynamem Kyjev jako jediný mančaft v soutěži postoupil dále navzdory zápornému skóre (8:9). Za mnohé přitom ještě Partizan mohl vděčit svému zkušenému brankáři Vladimirovi Stojkovićovi, který v mnohých zápasech tým vyloženě na vlastní pěst držel ve hře o body. Oproti CZ, která ve skupině inkasovala všehovšudy dvakrát, se Partizan prezentoval přeci jen méně jistým dojmem.
Finanční síla klubu
Za posledních zhruba osm let se roční rozpočet Partizanu pohyboval mezi 10 a 15 miliony eur v závislosti na úspěších v evropských pohárech (rozpočet Plzně pro loňskou sezonu Lidovky odhadovaly na 9,5 milionů eur); v posledních třech čtyřech letech, kdy už Partizan nevyhrává pravidelně tituly, se pak rozpočet bude blížit spíše té dolní hranici. Partizan by každopádně stále měl mít finančně navrch před celou ligou; CZ zaostává o trošku, třetí Vojvodina Novi Sad se už podle Novakoviće pyšní nejvýše třetinovým rozpočtem.
Přes relativní bohatství ovšem Partizan tíží dluh převyšující 10 milionů eur a loni na podzim dokonce musela do chodu klubu zasahovat samotná srbská vláda, aby pomohla zacelit mezeru v rozpočtu. Takový krok nicméně není v srbských reáliích až tak neobvyklý, ba se spíše jedná o typickou formu získávání podpory veřejnosti. Expremiér a současný prezident Aleksandar Vučić si uvědomuje, že pomoc populárním bělehradským klubům znamená plusové politické body, a neomezuje se tudíž pouze na fotbalové prostředí, nýbrž podobně intervenuje i na basketbalovém poli.
Nedávná potřeba vládní podpory na druhou stranu neznamená, že by se Partizan na přestupovém trhu v poslední době nějak držel zkrátka. Naopak, zrovna teď v létě si stanovil vlastní rekord, když vynaložil 1,5 milionu eur za Seydoubu Soumaha, guinejského tvůrce hry, který v Đukićově 4-4-2 kuriózně nemá místo. Tahle investice, stejně jako přivedení Zorana Tošiće, potom pravděpodobně vedla ke střízlivému utrácení během zimního přestupního období a nedostatečnému vyztužení podvyživené zadní linie.
Fanouškovská základna
Souboj veskrze o dvou aktérech se v Srbsku nesvádí pouze o titul, ale také o srdce diváků, a tak se běžně uvádí, že se k oběma bělehradským titánům dohromady hlásí na 90 % všech srbských fanoušků. Kluby jako FK Zemun či FK Rad jsou schopné jakž takž ovládnout svá bělehradská sousedství, ale to je tak celé. Crvena zvezda má přitom nad Partizanem navrch - ve většině země připadá na dva podporovatele CZ jeden fanda Partizanu, přičemž hlavnímu městu tradičně dominuje červenobílá.
Zvezda byla vždy, spíše než Partizan, vnímána jako symbol socialistické Jugoslávie, a tak se za ní dodnes staví většina etnických Srbů v Bosně i Chorvatsku. V Černé Hoře se příslušnost k jednomu či druhému bělehradskému gigantovi v podstatě dědí, a to na základě historického rozdělení společnosti zhruba z období druhé světové války - komunisté a jejich potomci se zpravidla klaní k Partizanu, monarchisté zase k Crvene zvezdě. Muslimská komunita v Bosně či Kosovu typicky podporuje Partizan.
Oba bělehradské fanouškovské tábory se celkem přirozeně nesnesou a navzájem své kluby osočují z politické protekce (které se ve skutečnosti periodicky těší oba celky). Rozdělený na poloviny je nicméně i samotný tábor podporovatelů Partizanu, kde jsou dvě frakce otevřeně ve válce připomínající tahanici dvou drogových kartelů. Odtud pak také povětšinou pramení četné fanouškovské nepokoje během zápasů Partizanu. V Plzni se nicméně zřejmě nemají čeho obávat, neboť problematické menší skupinky mají od srbské policie dlouhodobě zakázáno svůj klub následovat za hranice země.
Tak jako tak do Plzně nepochybně dorazí celá horda fandů Partizanu. Srbové v minulosti neměli při cestování úplnou volnost a kvůli trablím s vízy i sporadickými lety za svými kluby tolik nevyjížděli. Teď je situace výrazně odlišná a patrně vyvěrá z určité kompenzace za frustrující léta minulá. Loni v říjnu tak ve Vídni srbští fanoušci své rakouské protějšky přebili zhruba trojnásobně a na běžný basketbalový zápas v Miláně pak v březnu za CZ vyráželo úžasných dva a půl tisíce Srbů. Vladimir Novaković si tak je jistý, že i kdyby Plzeň alokovala tři až čtyři tisíce lístků Partizanu, nezůstalo by volné ani místečko.
V Bělehradě naproti tomu plný domácí kotel čekat nelze. Zatímco obecně lépe podporované CZ alespoň pro pohárové zápasy rutinně vyprodává svůj 55tisícový stánek, Partizan toho byl za poslední čtvrtstoletí schopen jen roku 2003, když do jeho 32tisícové arény zavítal Real Madrid. O bouřlivou atmosféru v sousedství Autokomanda však bude ve čtvrtek dozajista postaráno tak jako tak.
Profil trenéra a herní styl
Trenérská lavice Partizanu mohla loni v létě jenom těžko zažít větší šok. Známého bouřliváka a jakéhosi balkánského Mourinha Marka Nikoliće, který se s klubem po urvání domácího doublu na vlastní žádost rozešel a převzal maďarský Videoton, nahradila upřímná, milá, klidná a tichá postava Miroslava Đukiće.
Jugoslávský internacionál s bohatými zkušenostmi ze španělské ligy se pyšní spíše rozporuplnou trenérskou kariérou, když před příchodem ke kormidlu Partizanu působil dočista stranou pozornosti u dubajského Al Shababu, avšak našlápnuto měl docela jinak. Když se zhruba před 11 lety po pouhém roce u srbské jednadvacítky Partizanu ujímal poprvé, vycepoval ho do skvělé formy; té vůbec nejlepší, jakou Novaković pamatuje. Od konce ledna 2007 do prosince téhož roku s černobílými vyhrál 70 % zápasů. Ve 37 utkáních jeho svěřenci nasázeli parádních 86 branek. Jenže potom Đukić kontroverzně vyslyšel volání srbské reprezentace, a tím si to u fanoušků Partizanu definitivně a snad navždy rozházel.
Jeho současné angažmá v Partizanu tak provází tichá nedůvěra, ba nevraživost ze strany fanoušků. Těm by přitom nejspíš bohatě stačila neskrývaná náklonnost k Crvene zvezdě, kterou navíc Đukić všem neustále připomíná citování zvezdských popěvků během svých tiskových konferencí. Co se médií týče, po svém neslavném konci u národního týmu v srpnu 2008 s nimi někdejší zadák Deportiva a Valencie kompletně přestal mluvit, a tak ani od nich nyní nemůže očekávat žádnou podporu. Ba naopak, novináři si často přisadí třeba tím, že poukážou na Đukićovu zamlklost na lavičce, která má dle nich neomylně symbolizovat nedostatečný zápal pro výkon jedné z nejváženějších fotbalových prací v balkánské zemi.
Aby to Đukić neměl o nic jednodušší, musel se při nástupu do funkce potýkat také s výše zmíněnou obměnou hráčského personálu. Leonardo s Đurđevićem, kteří se v mistrovské sezoně podělili o 48 ligových gólů (!), sice před svými srpnovými odchody stihli odehrát předkola Ligy mistrů, už v té době ale byli duchem přítomni jenom zčásti. Do toho navíc Đukićovi paradoxně svázal ruce vítaný návrat Zorana Tošiće z CSKA Moskva, který způsobil přesun velkého tahouna Marka Jankoviće na druhé křídlo.
Co se každopádně musí Đukićovi nechat, to je skutečnost, že si zvládl naklonit přinejmenším většinu svěřenců, kteří byli zpočátku takřka unisono vymezení vůči jeho tréninkovým metodám. Jakmile ovšem Partizan deklasoval Nikolićův Videoton na jeho půdě vysoko 4:0 a proplul do skupinové fáze Evropské ligy, leccos se zlomilo. Byť Partizan ještě nějakou dobu nepřestával ztrácet, mezi 1. říjnem a 3. prosincem dokázal vytvořit 15zápasovou šňůru neporazitelnosti ve všech soutěžích včetně EL.
V tomto okamžiku to obecně vypadá, že Đukićův trenérský styl se lépe hodí na složité, vyhrocené zápasy. Partizan pod jeho vedením prohrál jenom tři z 12 utkání v evropských pohárech a zvládl ustát bez porážky oba duely se suverénní Crvenou zvezdou, přičemž ho v posledním podzimním kole dělilo jen šest minut od výhry. Když to soupeř Partizanu dovolí, často se vzápětí nestačí divit. Formace 4-4-2 se dvěma kreativními, neortodoxními křídly v Tošićovi a Jankovićovi dává tradičně vzniknout nemalému množství parádních útočných manévrů, ale také nepůsobí vůbec jistě směrem dozadu.
Profil kádru a předpokládaná sestava
Hlavní stavební kámen současného Partizanu nacházíme ihned mezi třemi tyčemi. Vladimir Stojković se loni na stará kolena po čtyřech letech vrátil do Bělehradu a od počátku zářil. Proti Videotonu vychytal až pět tutovek, aby nakonec postup do hlavní fáze EL vypadal hladce alespoň na papíře. Další heroický výkon potom 34letý veterán předvedl také v Bernu, ihned na úvod skupinové fáze, když pozdním zákrokem pomohl Partizanu udržet klíčový bod proti Young Boys.
Pakliže se tedy v době losu 1/16 finále intenzivně hovořilo o dalším Stojkovićově odchodu, lze jeho setrvání označit za největší posilu pro jaro. Největší oslabení naopak potenciálně představuje odchod Evertona Luize do Itálie. Brazilský středopolař po sobě zanechal velkou mezeru, kterou se pokusí narychlo vyplnit kmenový hráč Olympiakosu Saša Zđelar, od dětství vášnivý fanoušek Partizanu, jenž bude mít za úkol defenzivně jistit svého parťáka uprostřed pole, velice talentovaného, avšak fyzicky slabšího Danila Pantiće.
Další variantou do středu hřiště je Marko Jevtović, dříve důležitý člen sestavy, který zpravidla operoval vedle Evertona. Jevtović se dlouhodobě spojuje s odchodem (v létě dokonce s odchodem do Prahy), a ačkoliv sám v kabině Partizanu zůstává, zdánlivě se vytratil s osobou Evertona. Zđelara holt zjevně lépe doplňuje mladík Pantić, člen rozsáhlé "diaspory" londýnské Chelsea.
Předpokládaná zahajovací jedenáctka Partizanu pro úvodní bitvu s Plzní má dvě evidentní slabá místa: zraněný Ognjen Ožegović za sebe v kádru nemá přirozenou alternativu, a tak na hrotu bude muset vedle neohroženého Tawamby nastoupit výše posunutý ofenzivní záložník Đorđe Ivanović, který čerstvě dorazil coby dosavadní opora Spartaku Subotica a nemá žádné zkušenosti s mezinárodní kopanou. Drahá letní posila Soumah více pasuje do rozestavení 4-2-3-1, které Đukić praktikuje akorát výjimečně, a dost možná tak začne na lavičce coby alternativa za Ivanoviće.
Druhou, ještě palčivější slabinou Partizanu je pak veskrze celá defenzivní linie. Bělehradský klub nemá žádnou spolehlivou stoperskou dvojici a kupříkladu na levém beku teď v prvním zápase, vzhledem ke karetnímu trestu Nemanji G. Miletiće, vyzkouší už třináctého různého muže za poslední cca dekádu.
Na koho si naopak dát zvláštní pozor? Inu, jak už bylo řečeno, obě křídla jsou nevyzpytatelná a jaksepatří gólová, ačkoliv Marko Janković je nyní vzhledem k pevné pozici Zorana Tošiće na pravé straně nucen hrát na levém křídle netradičně po noze, což mu zásadním způsobem ubírá na síle.
Na hrotu potom bude operovat Kamerunec Léandre Tawamba, další zcela nenahraditelný borec. Jeho silový styl hry a schopnost podržet balon pod tlakem dodávají mnohým protiútokům Partizanu na patřičném smyslu a údernosti. Pokud se Pavlovi Vrbovi podaří nalézt cestu, jak Tawambu odstřihnout od zbytku ofenzivní vozby, měla by mít Viktoria nejméně z poloviny vyhráno...
Předpokládaná sestava Partizanu (4-4-2):
Stojković - Vulićević, N. R. Miletić, Mitrović, Urošević - Tošić, Zđelar, Pantić, Janković - Ivanović, Tawamba.
Související články
Zobrazit jen nejnovější
Zobrazit všechny
Vrba: Partizan je stejně těžký jako Neapol v roce 2013
14.02.2018, 20:42
Hruška o Partizanu: Bouřlivá atmosféra je pro fotbalistu nejlepší
14.02.2018, 18:21
Plzeň kvůli počasí nemůže trénovat na stadionu Partizanu
14.02.2018, 17:22
Hejda: V Bělehradu nechceme bláznit a hrát nahoru dolů
14.02.2018, 14:54
Plzeňští v Bělehradě zahájí play off Evropské ligy
14.02.2018, 11:37
Komentáře (135)
Přidat komentářNový nadějný autor, jen víc těchto článků
Jeste asi zkusim zacit delat podcasty, pudes do toho se mnou?
Musíš rozjet instastories, jinak to nemá budoucnost!
a ještě je vysílat živě
A nejlíp ještě při cestě na nákup, nebo do školy/práce.
kvalitní podcasty tu hrozně chybí,projekt ct4podcast je takovy o ničem,chápu,že lidi co fotbal moc nesledujou tak jim to stačí ale pro nás fandy jsou tam hodně obecné informace a spíše se ct4 zaměřuje na český fotbal viz dnešní podcast kde je LM věnováno cca 10 min,dobrou práci odvádí tento člověk https://www.youtube.com/channel/UCjMVTwpFCp6N3BIZ7dB_PtQ ale když vidím kolik podcastu je na NHL , NFL nebo na fotbal v cizině tak u nás je to bída,přitom potenciál je tu obrovskej, jedes busem,jdeš si zaběhat,nebo něco děláš a při tom posloucháš a nemusíš nic číst + se dá touto fotmou více vyjádřit než na papíře
Máš pravdu, že v ČR to s podcasty není nic moc. Ale buďme rádi za ČT.
Navíc ten odkaz co si poslal mi přijde úplně mimo. Přijde mi, že se dost snaží, ale občas tam plácne strašnej nesmysl.
Myslim, ze podcasty tady zase budou behem MS, v nejaky forme.
Na neco pravidelnyho behem sezony nejsou lidi.
Prosím, prosím...podcasty chybí
Partizan ♥
co ti jeeee
Za a) Delije je holt Delije a za b)... Vsak vis, druzbo, vsak vis...
Smederevo si pamatuju To jsem zrovna začínal sledovat fotbal.
Dobrý den, dovolte, abych se představil, já jsem Partizan a nastupuji proti vám v zápase Evropské ligy
Autor
Plzeň to nebude mít jednoduché, ale věřím, že to ukope. Pod Vrbou jsou opět v tom svém, kde před pár lety vykopali taky skupinu LM :-)
Partizan se predstavuje
http://www.ultras-tifo.net/news/5097-riots-partizan-crvena-zvezda-13-12-2017.html
Viděl jsem od 70.minuty. Partizan ten zápas mohl vyhrát, kdyby na 2:0 proměnil jeden z jejich mladých kluků.
Kosovsti a bosensti muslimaci ze by fandili Partizanu
Autore kdes to vzal
O zadnych muslimasich se v textu nepise.
*muslimacich
Ještě jsem to nečetl, ale něco mi asi uniká...
https://i.imgur.com/nF2YZE0.png
Unika ti ze mu asi vadi vyraz muslimak.
Myslíš ten, co používají zmanipulované SPD ovce na Novinky.cz, parlamentnilisty.cz a podobnejch?
Mně je to označení celkem šumák. Ať si říká kdo chce co chce, jsou i horší...
To neresim ale hodi se mu to, nemusi vyvracet ten nesmysl co tam je napsanej
Omlouvam se, ale budu radsi verit srbskymu novinari nez ostravskymu zvatlalovi.
Ten magor je dokonce z Chebu
A nedošlo někde k chybě v překladu a nejedná se o srbské menšiny v Kosovu a Bosně? To by dávalo smysl. Partizan (spíš tedy jeho fanoušci) dlouhodobě patří k těm, co na tribunách podporu boj proti ,,zlu". Šlo to dobře vidět i při zápasech se Spartou, kdy si ultras docela notovaly, tak je trochu podivné, že by zrovna Partizanu fandili muslimští Bosňáci z Bosny a kosovští Albánci. Na Balkánu jsem párkrát byl a nějak si to nedokážu představit. Každopádně jdu googlit.
Tak jsem za googlil na srbských stránkách a všude se hovoři o srbských menšinách.
Jsem rad, ze zvatlalove na to prisli, kdyz ne erudovany novinar...
Dik
*
Ehm. O srbskych mensinach se v tom clanku pise taky, jen na jinym miste. Muslimska vetsina v Bosne ma s nejakym "zlem" spolecnyho presne co?
"Partizan was hugely popular within Islamic community all across former Yugoslavia, from Bosnia to Kosovo, and parts of Montenegro and Macedonia"
Tohle je cast jeho odpovedi. Chyba v prekladu ne-e
Ok. Je to jeho názor. Já tomu ze znalosti tamních podmínek moc nevěřím, ale neptal jsem se jich na potkání zda fandí Partizanu. Vycházím ze vzájemných moderních dějin, které jsou plné odporných věcí a značná nenávist či spíše pachuť je tam znatelná dodnes. Ohledně tvého předchozího komentáře... Nechápu tvůj znatelný okamžitý protiútok. Tím že je ten pojem ,,zlo" v úvozovkách je snad jasně naznačeno, že to používám aniž bych se s tím nějak ztotožňoval. Je tím myšlen primárně fakt, že fanoušci Partizanu velmi často fandí protimuslimsky a nacionalisticky a muslimští Bosňáci jsou muslimové. Dokonce bohužel v poslední době dochází v této oblasti ke značné radikalizaci v otázkách víry. Mnohem větší než třeba u Albánců, u kterých je mnohem silnější národnostní cítění a náboženské cítění je podstatně nižší (dokonce část Albánců jsou křesťané a nehraje to téměř žádnou roli).
PS: Prošel jsem si nějaké další materiály a prostě trvám na svém názoru. Tím samozřejmě neříkám, že neexistuji v daných zemích muslimové, kteří fandí Partizanu. Určitě ano. Ale nevěřím, že se jedná o nějak znatelně rozšířený jev.
Jinak doporučuju zadat do google a vyjede ti hned několik analýz, které se vesměs shodují na faktu, že po rozpadu Jugoslávie, kdy oba dva ,,komunistické kluby" (oba dva založily komunisti a opět tam je značná nepřesnost, jelikož říct, že armádní Partizan (který měl v mnohém výhody jako u nás Dukla) byl ménně napojen na komunistický režím je dost mystifikační) výrazně se orientovali na národní identinu (podobně jako Dinamo nebo Hajduk) a proto se odcizily dalším národnostním entitám.
A ze Partizan byl mene napojen na komunisticky rezim, to clanek fakt nerika, rika presnej opak a rika to hlavne s ohledem na CH. Ty proste jen moc zobecnujes... tohle sou vety, ktery priblizujou (pro me zajimavy) nuance fandeni obema belehradskym klubum, ve finale se jedna jen o zlomek fanouskovsky zakladny.
No tady slo hlavne o to, ze Muslimove v Bosne budou spis fandit Partizanu nez CZ. Tady nejde o to, ze by se v Bosne nutne melo z vetsiny fandit Partizanu, to dokonce ani nahodou.
Presne tak,suhlasim
Ještě jsem nepotkal Albánce, který by fandil CZ nebo Partizanu, možná kdysi jo, ale v současné době těžko.
O Albáncích přece nikdo nemluví.
A Kosovští Albánci nebo Makedonští Albánci jsou kdo? Pygmejové?
Ty máš stejnej problém jako kolega nad tebou a necháváš se zbytečně unést.
Viz http://www.eurofotbal.cz/clanky/kdo-v-evropske-lize-ciha-na-plzen-partizan-se-predstavuje-389789/#post10081266
Ten odstavec netvrdí nic o tom, že se v Albánii fandí bělehradskym týmum a ne místnim nebo jinym. Jediný, co tvrdí, že POKUD už muslim bude fandit některýmu z bělehradských týmů, bude to s největší pravděpodobností ("typicky") Partizan, SPÍŠE než CZ. To je vážně celý sdělení.
Nevim, proč se týhle statisticky zanedbatelný menšiny fanouškovský základny tak chytáte a oháníte se tim, že "neznáte nikoho ze země X, co by tomuhle odpovídal". (No jistěže ne, však to by byla setsakramentská náhoda...)
no tak to nemelo ani stat za zminku
A proč jako? Je to zajímavost.
Autor článku si zaslouží pochvalu,pěkný článek
Zase veľa textu a o ničom
Presne tak, toto je správna reakcia na článok
Sem ale rad, ze furt nemuzes odolat a prectes si to. <3
...to si fandíš.
Nečítal som to
Tak jak vis, ze to je o nicem?
Protože to je krypl.
Skúsený autor dokáže napísať pútavý článok na 5 odstavcov, kde zhrnie všetko. Tým, že si to natiahol na sto strán len ukazuješ, že nevieš a pravdepodobne to budú zdĺhavé nudné opisy.
Jak to můžeš hodnotit, když jsi to nečetl? Takže disertační práce je nuda o ničem, protože je tomá sto stran a přitom se to dalo shrnout do pěti odstavců.....
Nehovoríme o dizertačných prácach, ale o športových článkoch
Ano, protože noviny jsou plné pětiodstavcových článků.Jdi si radši přečíst nějakou bejku troubo.
Jsi debil?
To na slovenskych sportovnich portalech, to je jina kava, v anglictine a ctou to i predskolni deti
Co sem vlastne vubec lezes?
Grobariiii !!!
Plzeň by je měla poměrně v klidu porazit,
To je docela ostuda, že za 14 let ani jednou nevyprodali stadion.. to i snad nám by se povedlo, Slavii loni asi taky.
neviem co su to za informacie, ked som bol na steaue a anderlechte tak si sa nemal ani kam postavit ale vypredane asi nebolo no
Moc feministické
Docela bych věřil, že mají v kádru víc vyloženě ,,fotbalistů", ve smyslu nějaké technické šikovnosti apod., než Plzeň. Ale Plzeň by měla být kompaktnější a upřímně by měla postoupit.
OT: Máte někdo tip na dobré repro k PC? Hlavně na hudbu typu od jazzu až po rock.. je mi asi jedno jestli 2.0 nebo 2.1 se subáčem. Do 2k . Díky
Emgeton iXSOUND 11
Na zdech cinzaku v Belehrade jsou dokonce pekne udělané graffiti, ktere odkazuji na slavnou vyhru Partizanu nad Spartou
kde přesně?
Jak jdes od Kalemegdanu dolu smer zoo, resp. ctvrt "Dorćol".
Je tam velka maluvka obsahujici podobiznu tehdejsiho trenera Partizanu a za nim svetelna tabule, kde je skore a jmena strelcu. Uplne jak pres kopirak ze stadionu.
Kdybys tam byl a chtel to videt, tak bez pak od toho opevneni hlavni dolu, jak tam jezdi tramvaje a asi v polovine cesty, kdy se ta hlavni lame do strany, tak ty bez stale pesky dolu rovne, kde navazuje od te hlavni.bocni ulice. Pujdes pak chvilku stale z kopce a posleze to nejde vubec přehlédnout :-)
až tam pojedu, tak mi to připomenň :D
http://www.novosti.rs/upload/images/2016%20II//11/26/33-rep-duh-partizana-(7).jpg
Jo, to je presne vono :-)
Pokud se vyskytnete v Dorćolu, tak si ho pořádně projděte je tam plno skvostů. Btw: V ulici Kneginje Ljubice je bar, kde čepují Plzeň a majitel je vášnivý fanoušek Partizanu. Jmenuje je se to tam Rolling barrel pub. Vřele doporučuji, jsou tam super.
Tam sme v te ctvrti byli prave ubytovani tady s bandou FCB z fóra :-)
Plzen sme nenasli, ale na druhou stranu jsme si uzili bělehradskou verzi ostravske Stodolni. Jak jdes od Kalemegdanu k Dunaji a tam jsou same bary atd. My sli do nejake tovarny, kde hrali nejlepsi techno a house
Ale diky za tip, snad se tam jeste vratime, klukum se tam libilo, cukrous navazal druzbu s Grobari a ja Srbsko a Belehrad miluju. Tam je to vzdy skvela jazda
Jojo, já na Bělehrad nedám dopustit. K Dunaji, nemyslíš spíš k Sávě? Jinak stojí za to právě i přejít Brankův most, kde naporoti Kalemegdanu máš zakotvené "lodě" potažmo kluby. Tam vyhrávají v létě a je to slyšet na celé město. Prostě paráda. Málokteré město má takové kouzlo jako Bělehrad.
Jo, Sava, mas recht.
Hele, o te jejich verzi naplavky jsem cetl a urcite bych to chtel prave bekdy zkusit :-)
OT: hraje nekdo uz KINGDOM COME? Zatim jsou ty recenze takové nicnerikajici, chci vedet jestli se to oplati kupovat (ps4)
pozeral som dnes gameplay a vyzeralo to dosť dobre
Jj taky, vypada to pekne ale vsude pisou o obrovskem mnozstvi bugu. Ma to cenu kupovat uz ted, opravi to patche postupem casu?
kup si radši monster huntera..
Japonská bojovka bez špetky příběhu kde je jediná zábava zabít monstrum do 20.minut.
Příběh stojí za hovno no(Jako už klasicky u her 21. Století .. kromě Zaklínače), ale jinak je naprosto perfektně udělaný, souboje, speciálky, obrovský kvantum různejch možností .. zábava na hodiny a hodiny i tak.
Nic co by už nebylo v dalších hrách ..
rozhodně opraví
a třeba takovej Gothic 1 byl extrémně zabugovanej a stejně je to pro mě jedna z nejlegendárnějších, ne-li úplně nejlegendárnější hra.
Baldur's Gate, víc k tomu nemám co dodat.
Asi nechápu
takze vravis ze to nema ziaden pribeh? pretoze kvalitny tvorca predsa dokaze dat pribeh do par minut
vydali k tomu zhruba 20 gigovej day one patch
Zatímco obecně lépe podporované CZ alespoň pro pohárové zápasy rutinně vyprodává svůj 55tisícový stánek, Partizan toho byl za poslední čtvrtstoletí schopen jen roku 2003, když do jeho 32tisícové arény zavítal Real Madrid.
Kokotina jak voda v koši. Len v 2005 proti Petržalke bolo vypredané a tipol by som, že to zďaleka nebol jediný zápas. Treba lepšie overať fakty.
http://www.worldfootball.net/report/champions-league-qualifikation-2005-2006-3-runde-partizan-artmedia-bratislava/
Partizan Stadion
Partizan Stadion
City: Beograd
Country: Serbia Serbia
Capacity: 32.710
Teams: Partizan Partizan
Partizan Stadion (Beograd / Serbia)
Attendance 30.000
Zeby obmedzena kapacita z bezpecnostnych dovodov, kvoli mediam a podobne? Ten zapas mam v zivej pamati, isiel vtedy na JOJke a pamatam si ako komentatori hovorili, ze je beznadejne vypredane.
bol som na tom stadione viackrat ked bolo vypredane
To se nehraje na Marakaně?
nie preco by sa malo? marakana je len vacsia neviem ci travnik a podobne veci zazemie su lepsie asi skor nie
Partizan v hledišti a snad aj na hřišti
http://www.eurofotbal.cz/clanky/ondrasek-podepsal-ve-wisle-krakov-smlouvu-na-tri-roky-316850/
hokejová diskusia
Pekny
Viděl jsem je teď v přípravě proti slovanu, a byli naprosto marní. Až na posledních cca 10 minut, kdy už se na to slovan trošku vykašlal, Liberec dominoval snad ve všem. Balón jsme jim prakticky nepújčovali, a když už šli do rychlého brejku ( na nic jiného jim čas na balonu nevystačil) tak to většinou po dvou třech přihrávkách zadrbali do autu, nebo jim to odskakovalo do autu. Záloha (střed) prakticky neexistovala všese nakopávalo do křídelních prostor a Tawamba byl totálně odstřižen od hry. Když už dostal balon, tak vzduchem do souboje s dvěma hráči a pokud ho už udržel, tak ho musel dávat zpět. Nevím, kolik hrálo hráčů ze základu, ale i slovan hrál tak s pěti lidma co v základu na spartě určitě nebudou ( hlavně v obraně).
Můžu se zeptat, jaký archivní článek je vyhrazen diskuzi o ZOH?
http://www.eurofotbal.cz/clanky/ondrasek-podepsal-ve-wisle-krakov-smlouvu-na-tri-roky-316850/?forum=1#forum
HOKEJOVÁ DISKUZE O ZOH ZDE
http://www.eurofotbal.cz/clanky/gambrinus-liga-8-kolo-29771/?nocount=1#forum
DISKUZE O OSTATNÍCH SPORTECH ZDE
Jelikož Plzeň a PAOK jsou mé dva nejoblíbenější kluby, tak musím být v tomto duelu neutrální, ať vyhraje ten lepší a hlavně ať jsou k vidění nějaké ty góly!
V detstve som čítal že sa v Pohári europskych majstrov (Liga majstrov) stretla v 60-tych rokoch Sparta Praha s Partizanom. Na tribúne držali ludia transparent "Partizáne bělehradský, Sparta ti dá čtyři klacky". Aj dala. 4:1. Problém bol ten že v odvete v Belehrade domáci vyhrali 5:0.
Zvezda byla vždy, spíše než Partizan, vnímána jako symbol socialistické Jugoslávie, a tak se za ní dodnes staví většina etnických Srbů v Bosně i Chorvatsku. V Černé Hoře se příslušnost k jednomu či druhému bělehradskému gigantovi v podstatě dědí, a to na základě historického rozdělení společnosti zhruba z období druhé světové války - komunisté a jejich potomci se zpravidla klaní k Partizanu, monarchisté zase k Crvene zvezdě. Muslimská komunita v Bosně či Kosovu typicky podporuje Partizan.
Tak jak? Nejdriv je Zvezda symbol komunisticky Jugosky a pak komunisti fandej Partizanu. To mi nedava smysl
taky mi to přišlo divný.
V tom clanku vice veci nedava smysl :-) :-)
Haha, ok. Tak šup, sem s rozborem...
Je to Černá Hora. Samotná Černá Hora. Specifická štěpící linie pro Černou Horu.
Vlášek! Proboha Ne!
koukám, že plzeň hraje dvě taktiky - buď vše nákopem na Krmenčíka, nebo to Kolář pošle poslepu soupeři
Hubník dnes vypadá jak Sivok
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele