Jedenáctka (7)

Máte při sledování fotbalových zápasů náběh na infarkt? Na některých stadiónech světa vám smrt nehrozí! Sex a fotbal? Ano, ale... Real nebude vyhrávat věčně! Brazílie hraje v modrém, Adriano a jeho návrat do Itálie, Dubaj a Slavia, ale víte co? Klik a můžete číst. Sedmá Jedenáctka je tu jen a jen pro vás!

S infarktem vstup povolen!

Ona to asi není taková legrace, když se vám na stadiónu udělá nevolno, cítíte tlak na prsou, lapáte po dechu, ztrácíte vědomí. Takový infarkt na tribunách stadiónů Interu, Realu nebo Bayernu může znamenat smrt ještě před příchodem lékařů, tedy jestli se k vám přes tisíce a tisíce lidí vůbec dostanou. Nad touto skutečností se zamysleli v Argentině a doktor Guillermo Borman vypracoval plán první pomoci.

Stadión Bombonera, který jak jistě všichni vědí patří Boce Juniors, je prvním v Argentině, kde je vše připraveno k rychlému zásahu a záchraně života fanouška – pacienta. Kde byl pan doktor na výzvědách? Přiznal se, že ho zaujal systém lékařské pomoci, jaký mají na Nou Campu v Barceloně. "Celkem 12 míst s defibrilátory, potřebným materiálem a léky, rychlé přístupové cesty, ukázněnost lidí na tribunách. To je obrovský krok vpřed!" řekl doktor po návratu z Evropy. A že je to nutnost, dokazují některé údaje: například když Argentina na MS 1998 vyřadila Anglii na penalty, stoupl počet srdečních nevolností na Britských ostrovech o 25%! Mistrovství světa - Válka v zátoce - zemětřesení v Los Angeles! Co mají společného? Stejný počet infarktů! Ale na Barce a Boce vám něco podobného nehrozí!

Sex a fotbal?

Docela zajímavé a příjemné spojení, že? Ale co je moc, to je moc, řekli si v Japonsku a fotbalistu Naoya Kikuchiho (23) vyhodili ze všech klubů tamní ligy. Proč? Nezkontroloval občanku jedné dívenky a bum! Nebylo ji ještě ani 15 let! Jí se to ze začátku asi líbilo, pak si to rozmyslela, udala ho, jako důkaz předložila řidičský průkaz, který si Kikuchi zapomněl v košíku jejího kola, no a jemu nezbývalo nic jiného, než se kajícně přiznat. Ještě předtím se jí snažil uplatit, nabízel 94 dolarů, ale to bylo zatraceně málo...

Jenomže jiný kraj, jiný mrav, v Německu si s tím hlavu nelámali! Fotbal hrát umíš, cos dělal ve svém volném čase, a ještě k tomu v Japonsku, nás nezajímá, tady máš smlouvu a nástup. A tak se milý Kikuchi stal hráčem Carl Zeiss Jena. Na prvním tréninku svého nového týmu Japonec na všechny zapůsobil, šlo mu to prý moc a moc dobře. Zvláštností byla přítomnost několika stovek studentek středních škol...

Vzpomínky

Všichni kluci, mladí jako ti o něco starší, vědí že národní tým Brazílie hraje téměř všechny zápasy v barvách "verde-amarela'". Jenomže nastanou okamžiky, kdy žlutá a zelená musí zůstat v šatně. A to pak pánové reprezentanti sáhnou po dresech modrých. A ty nejkrásnější této barvy měli zcela jistě na sobě první mistři světa z roku 1958. Dva z nich, Djalma Santos a Zito, se v nich ukázali při slavnostním představení CBF. Zatímco ty původní měly u krku formu písmene U, ty z roku 2008 jsou do Véčka. A okolo krku mají žlutý nápis "nascido para jogar futebol" (narozen pro hraní fotbalu). Stejné barvy jsou také čísla hráčů, menší na prsou, větší na zádech, vlevo je vidět znak CBF a pět hvězdiček znamenajících pět titulů mistra světa. Samozřejmě, že na druhé straně se objevuje značka sponzora. A ještě pro pamětníky sestava Brazílie ve finále MS 1958: Gilmar, Djalma Santos, Nilton Santos, Joao Bellini, Vavá, Didí, Zito, Garrincha, Orlando, Pelé a Zagallo. Trenérem byl Vicente Feola a Brazilci porazili domácí Švédsko 5:2.

Návrat? Nevím, nevím...

Nechme mluvit samotného Adriana: "Byly a jsou určité situace, které bych nechtěl prožívat znovu. Oba (Adriano a Roberto Mancini) se můžeme snažit o lidštější vztah, ale jestli to nebude fungovat, nevylučuji že odejdu. Každý fotbalista by rád hrál v Miláně, já jsem z Interu, ale může se stát, že odejdu do AC. Vím, že jsem v Itálii zanechal špatný dojem a také proto se chci vrátit a ukázat jinou, pravou tvář. Udělal jsem mnoho chyb, ale snažil jsem se je napravit, trénoval jsem na 100%, ale Mancini mě nechal hrát jen 2 nebo 3 zápasy a neřekl mi ani slovo, žádné důvody proč nehraji!" Tak co říkáte, vrátí se, nevrátí se?

Naši v Dubaji

Tak s tím "naši" jsem to asi trochu přehnal. Protože pro jiné jsou "naši" v Turecku, pro jiné zase ve Španělsku.. Ale věnujme se krátce těm, kteří jsou ti "slávističtí naši". Na stadiónu druholigového klubu (ano, opravdu se v Emirátech hraje i 2. liga!) Ras al Khaimah Sporting Club bylo nejdříve příjemně a potom chladno. Trenér Karel Jarolím připravil odpočinkový program, nějaká ta dynamika, rychlé rozehrávky, výklus na závěr. Bez balónu se museli obejít Láďa Volešák, Milan Ivana a Jan Blažek, prý by jim v této fázi doléčování zranění mohl ublížit. Na všechno se prý z výšky dívali slovutní šejci, tedy jejich obrovské portréty, a pak taky hráči béčka a žáci místního klubu. Jména Česko a Slavia jim nic neříkala... A jedna změna závěrem, žádný Metalist Charkov, ale CSKA Moskva bude prvním soupeřem Slavie na tomto soustředění.

"Trafikant” Stojkovič

Ten, kdo si pod jménem trafikant představuje trafiku a prodej novin, známek, kolků a kuřiva, je vedle jak ta jedle! V tomto případě se nejednalo o prodej drobností výše jmenovaných, ale o kšeftování s hráči. Dragan Stojkovič, bývalý reprezentant Jugoslávie, prezident Rudé hvězdy z Bělehradu a Srbského fotbalového svazu, se bojí domů! Hrozí mu tam kriminál! Snaží se mu totiž přišít nějaké ty nejasnosti okolo přestupů hráčů do Itálie, Francie a Španělska. Nikola Žigič do Rácingu, Bosko Jankovič do Mallorky, Vladimir Stojkovič do Nantes a další a další odešli za jiné peníze, než se objevily na kontech klubů a Svazu. No a ty rozdíly zůstaly v levých kapsách jistých "levých" funkcionářů! Kamarádi zavolali Draganovi do Makedonie, kde získával licence trenéra, že prý se má Srbsku vyhnout a rychle zmizet do Japonska. Nagoya Grampus Eight, tým kde 8 let hrál, mu nabídl trénování. A tak "Piksi" Stojanovič koupil letenku a na letišti si zazpíval "Nepudu domů, nepudu domů, byl bych doma bit!" Milánku, co říkáš, podvádět se nevyplácí! Tedy někdy...

Honduras je Honduras!

Tak jsem se jednoho nedělního rána probudil, překontroloval poštu, přečetl si co je nového ve světě, otevřel komentáře pod jedním z článků na EuroFotbal.cz, nasnídal a pustil televizi. Těšil jsem se na utkaní Siena - Inter. Dvojice komentátorů, božský Salvador Nasralla a neměně nadpozemský italský emigrant Paolo Agnessi právě něco vysvětlovali. Nerad je poslouchám, protože většinou "kecají" nesmysly, ale tentokráte jsem zvuk zesílil. A že prý Král David (Suazo) pro zranění nenastoupí a tak nestojí za to přenášet právě tento zápas a že prý tedy raději stáhneme (rozuměj ukradneme!) ze satelitu něco jiného – a co třeba takhle Lazio - Janov, protože tam bude zcela jistě zářit Rambo (Julio Leon). No rozumíte tomu? Honduras je opravdu zemí, kde olovo plave a korek se potápí, kde kachny střílejí na myslivce...

A nedají si pokoj!

Když je jednou klid v Itálii, musí přijít na řadu pro změnu jiná země s jižansky horkou krví. Panathinaikos - Olympiakos. Pohárové utkání. Středa 16. ledna 2008. Olympiakos dal svému soupeři nakládačku (4:0), jeho fanoušci samozřejmě slavili. Dva proti třem, nože, alkohol, jeden mrtvý, druhý těžce zraněný. Oba fandové Olympiakosu. V březnu minulého roku hráli stejní soupeři. Tentokráte se jednalo o volejbal a ženský k tomu. Nože, alkohol, jeden mrtvý, z Panathinaikosu. Oko za oko, zub za zub? Ale proč?

Ve vejšce se blbě dejchá...

FIFA rozhodla a Bolivii se to nelíbí. A Peru také ne! O co že se jedná? Nejvyšší fotbalový orgán vydal prohlášení, že se musí dát všem týmům, které budou hrát utkání "na horách", minimálně 15 dní možnosti přípravy. Je to samozřejmě neuskutečnitelné, kalendář je plný, nikdo hráče na tak dlouho neuvolní. Stadióny v Bolívii, Oruro (3.966 m n/m), La Paz (3.650 m n/m) a Peru, Cusco (3.400 m n/m) jsou tím pádem mimo hru. Conmebol se sejde na zasedání 22. ledna v Santiago de Chile a bude jednat. O čem? Bolívie má o všem jasno: S Paraguají chceme a s Peru budeme hrát v La Paz, FIFA sem, FIFA tam...

Já ne, já ne, to ty, to ty...

Trapné, asi tak by se jedním slovem dala pojmenovat situace ve Valencii. David Albelda prohlásil, že o tomhle se mu nezdálo ani ve zlém snu! "Jsem kapitán, fanoušci mě milují, Valencii chovám v srdci, je pro mne jak vlastní dítě! Jsem zde od začátku mé fotbalové kariéry. Za všechno může prezident klubu Juan Soler a trenér Ronald Koeman!" A ještě dodal, že trenér ho ani nepozdraví! Reakce Koemana na sebe nedala čekat: "On mne taky nezdraví!" A to všechno po výprasku od Villarrealu (0:3). Má cenu pokračovat psát o této "knoflíkové válce" malých, nebo lépe řečeno nedospělých kluků?

Leo Messi má jasno! Real nebude mistrem!

Bez mých slov a komentářů, nechme mluvit hráče Barcelony: "V pořádku, vyhrávají jasné zápasy, které vypadají složitě, ale těžko vyhrají všech osmnáct, které je ještě čekají. Nějaká utkání musí prohrát, tak jako se to stalo nám v minulé sezóně, kdy nás v posledním kole zbavili titulu. Musíme to mít neustále v podvědomí, vyhrávat, soustředit se a modlit, čekat na jejich porážky a tím zlikvidovat náskok 7 bodů. Důležité je to, že teď nehrajeme dobře a vyhráváme. Až se zlepšíme bude vše mnohem snazší!" A hotovo! Prosím vás, nevíte kolik je na Barcelonu jako mistra ligy? Když to říká Messi, tak to musí být tutovka!