Janotka odmítá srovnání se Simeonem. Budoucnost Sigmy? Pravidelná účast v pohárech, věří

Před dvěma roky převzal olomoucké béčko ve druhé lize a dočkal se prvního trenérského angažmá v profesionální soutěži. S talentovaným výběrem si Tomáš Janotka (43) došel pro senzační druhé místo a v Sigmě se posunul k A-týmu. Uběhlo 15 měsíců a klub se pod jeho vedením vrátil do elitní ligové šestky, vyhrál Český pohár a teď netrpělivě vyhlíží start základní části Konferenční ligy. Nejen o návratu do Evropy se rozpovídal v obsáhlém rozhovoru pro Livesport Zprávy.

Janotka za sebou má perné dva roky, které ho vystřelily mezi nejžádanější české trenéry, moc dobře si ale uvědomuje, že z vydařeného vstupu do nové kariéry nemůže žít věčně. Vždyť už jako hráč poznal, jak vrtkavý umí být fotbalový život.

Možná i proto si nějakou chvíli rozmýšlel, jestli po úspěšném ročníku u druholigové rezervy udělat krok o stupínek výš. Kdekdo by po velké příležitosti skočil bez rozmyslu, třiačtyřicetiletý kouč ale potřeboval jistotu.

"Byl jsem vděčný, že jsem tu šanci dostal, ale než jsem se rozhodl, absolvoval jsem s panem Minářem několik schůzek. Probírali jsme, jakou cestou se vydat, jaký kádr budeme mít, co si můžeme dovolit. Věděl jsem, že tým potřebuje novou krev, a potřeboval jsem mít jistotu, že za mnou vedení stojí. Pak už jsem neváhal," přiblížil dobře naladěný trenér v útrobách olomouckého Androva stadionu."

Zdá se, že jste udělal dobře. Souhlasíte s tím, že vám první sezona v lize vyšla nad očekávání?

"Byla luxusní a z hlediska toho, co se nám podařilo prakticky dokonalá. Stále ale máme velký prostor pro zlepšení. Mají ho kluci a mám ho samozřejmě i já. Vždyť jsem teprve na začátku. Mezi ligovými trenéry jsem stále takový zajíček."

Kde ten prostor pro zlepšení vidíte?

"Člověk nikdy nesmí usnout na vavřínech, musí se pořád snažit rozvíjet a platí to samozřejmě i pro nás pro trenéry. Neustále se snažím přemýšlet nad tím, jak vyzrát na soupeře, jak eliminovat jejich silné stránky a naopak jakým způsobem využít ty naše. Snažím se zdokonalovat svůj rukopis, protože bych byl rád, abychom se prezentovali výsledky a také atraktivním fotbalem. Proto se neustále snažím koukat kolem sebe a hledat inspiraci."

Máte nějaké konkrétní trenéry, jejichž týmy rád sledujete?

"To úplně ne, snažím se od každého vzít něco. Částečně se snažím čerpat z toho, co jsem zažil jako hráč, protože vím, co se mi líbilo a co úplně ne. Z pohledu nějakých taktických věcí ale samozřejmě musím koukat jinam, protože fotbal se strašně rychle vyvíjí a je úplně někde jinde, než když jsem hrál já. Sleduju proto ligové zápasy a samozřejmě se koukám i do zahraničí, protože v nejlepších evropských ligách jsou celkem logicky i nejlepší trenéři."

V souvislosti s vámi se občas objeví spojení český Diego Simeone, jak se vám to poslouchá?

"Zaznamenal jsem to, ale je to úplně zcestné. Náhled na fotbal máme každý úplně jiný. Možná mu budu křivdit, ale on všechno řeší hlavně z pohledu pevné defenzivy, Atlético hraje z pevného bloku a zezadu. My se přitom snažíme o pravý opak. I v defenzivě chceme být aktivní, akce soupeře se snažíme rozbíjet už v zárodku. Chceme napadat, nutit soupeře k chybám, proto netuším, jak tohle přirovnání vzniklo. Možná tak, že jsme na lavičce oba docela emotivní."

Je pravda, že na lavičce stejně jako Simeone nevydržíte chvilku v klidu.

"Chci vyhrávat, a proto se do každého zápasu snažím jít naplno, stejně jako to chci po hráčích. Ten zápas prožívám na lavičce s nimi."

Není to někdy až moc na sílu?

"To určitě ne, takový prostě jsem. Věřím tomu, že když budu na lavičce působit energicky, tak hráči na hřišti také nevypustí souboj. Snažím se jim tu svou energii předat. Navíc nejsme na takové úrovni, abych si mohl dovolit jen sedět na střídačce a nechal hráče, ať si to odehrají sami. To si může dovolit možná trenér v Realu Madrid a já bych to nevydržel ani tam."

Předpokládám ale, že stejné nasazení očekáváte i od hráčů.

"Určitě. Jestli po nich něco chci, tak to, aby na hřišti žili. Nesnáším leklé ryby a je mi jedno, jestli jde o zápas nebo o trénink. Klukům prostě nemůže být jedno, jak na tréninku dopadne bago, nebo jakákoliv jiná hra, protože se to pak odráží i do zápasů. Musím z nich cítit, že jim záleží na předvedeném výkonu i na výsledku. Fakt nemám rád, když z jejich řeči těla poznám, že jim je to jedno."

Jak těžké pro vás je koukat na fotbal už jen z pohledu fanouška?

"Už mi to moc nejde. Jako hráč jsem to moc neřešil a zvládl jsem si zápasy v televizi užít. Maximálně jsem si řekl, že to někomu jde, nebo nejde. Od té doby, co trénuju se to ale zlomilo. Je to asi taková profesní deformace, kterou jsou poznamenaní všichni trenéři. Fotbal jsou v podstatě šachy, takže se v každém zápase snažím hledat taktické záměry obou trenérů."

Vám ty šachy zatím docela jdou. V první sezoně v dospělém fotbale jste dovedl olomoucké béčko k senzačnímu druhému místu ve druhé lize a svou premiéru na lavičce ligového áčka jste ozdobil ziskem domácího poháru. Nyní jste v MOL Cupu vypadli hned ve třetím kole s divizními Novými Sady. Potřeboval tým znovu narazit?

"Vypadnutí z poháru nás samozřejmě štve a mrzí. Byl to šok. Prohrát na půdě divizního celku je neomluvitelné, ale musíme se z toho oklepat. Už v zápase na Bohemians byl vidět od týmu jiný přístup a nastavení. V tom musíme pokračovat. Z toho, že jsme na jaře vyhráli pohár, nejde žít věčně, ale měli bychom z toho umět čerpat. Čeká nás Konferenční liga a hráči by po minulém roce měli mít nějaké herní sebevědomí, protože si dokázali, že něco umí. Na druhou stranu se k úspěchu pojí i očekávání a tlak, se kterým se my i hráči musíme naučit pracovat."

A daří se to?

"Jak u koho. U některých kluků vidím, že na tu minulou sezonu dokázali krásně navázat, pak jsou ale tací, kteří ta očekávání zatím nenaplňují. Je to ale hodně dané tím, že tu máme hodně mladý kádr. U mladších kluků ta výkonnost prostě tak stálá není. Je na nás, abychom ty kluky dostali zpátky tam, kde je chceme mít."

Od koho byste chtěl víc?

"Matěj Hadaš, nebo Matěj Mikulenka nastavili ten standard docela vysoko ale v nové sezoně to svými výkony zatím úplně nepotvrzují. Oba trochu poznamenalo, že ta minulá sezona byla dost náročná. Kromě ligy a poháru si oba plnili i reprezentační povinnosti a teď na to možná trochu dojíždí."

Jak Hadaš, tak Mikulenka nechyběli v základní sestavě v domácí odvetě čtvrtého předkola Evropské ligy proti Malmö. Co vám ta první evropská konfrontace prozradila? Můžete být s týmem plným odchovanců konkurenceschopní i na mezinárodní scéně?

"Když se podíváte na sestavu v obou zápasech, zjistíte, že tam byli kluci, kteří už si evropský fotbal trochu osahali, ale zároveň víc než polovina z nich takhle těžký zápas nikdy nehrála. Pro mnohé to bylo úplně první setkání s opravdu velkým fotbalem. Beru to jako první oťukávání, první seznamování s evropskou scénou. A musím říct, že kluci předvedli velmi dobrý výkon."

Pohled na výsledek ale říká něco trochu jiného.

"Samozřejmě, ale výsledek může působit trochu zavádějícím dojmem, protože hra samotná byla velmi dobrá. Realita je ale bohužel taková, že jsme prohráli 0:3 a 0:2. Soupeř takové úrovně potrestá každou maličkost. Jsem rád, že si na to kluci mohli sáhnout. Minulý rok si to uhráli v poháru a tohle byla jejich odměna za práci, kterou odvedli. Ta zkušenost, i když tvrdě zaplacená tím vyřazením, byla skvělá."

Ukázalo se, že Evropa je dál než česká liga?

"Každopádně. V Evropě vás každé malé zaváhání okamžitě stojí šanci. Je jedno, jestli jde o penaltový zákrok, nebo jen o špatný dotek, který soupeř okamžitě promění v nebezpečnou situaci. Tohle je zásadní rozdíl oproti lize: musíte být stoprocentně koncentrovaní a precizní v každém detailu, jinak vás soupeř potrestá. Takové těžké zápasy posouvají všechny hráče. Ti, kteří už mají něco odehráno, vědí, co je čeká. A ti, kteří se s tím teprve učí žít, si to musí odpracovat a prožít si to."

I vy se jako trenér stále učíte. Co dal debut na evropské scéně vám?

"Stejně jako hráči jsou vděční, že si mohou zahrát takové zápasy, i pro nás trenéry je to obrovská zkušenost a zážitek. Cestovat po Evropě, poznávat různá města, stadiony, herní styly. To je pro nás obrovské obohacení. Každý duel přináší nové poznatky, něco, co si člověk odnese do další práce. Určité věci jsem si v tomhle ohledu odnesl i z duelu s Malmö."

Přes švédský tým jste nepostoupili, i přes to na vás ale čeká základní část Konferenční ligy. Jste spokojení s losem, který vám přisoudil Fiorentinu, dva polské celky, Celje, arménský Noah a Lincoln Red Imps z Gibraltaru?

"Především jsem rád, že jsme se vůbec dostali do evropského osudí a že nám vůbec někdo mohl být vylosován. Je to pro náš klub obrovská věc a není na místě si stěžovat. Samozřejmě, každý z nás tajně doufal, že přijde nějaká bomba, velké jméno, které nadchne fanoušky a zůstane v paměti. Fiorentina takovou atrakcí bezpochyby je, ale hrát třeba na Britských ostrovech nebo ve Španělsku by bylo možná ještě zajímavější."

Na druhou stranu vás čeká konfrontace se zajímavými soupeři, navíc s vidinou toho, že byste mohli zabojovat o body a klidně i o postup do jarní části.

"Nerad bych podceňoval kvalitu našich soupeřů. Týmy, které jsme dostali, nejsou na první pohled tak zvučné, ale jejich kvalita je obrovská. Celje nebo Raków možná nemají velké jméno, ale hrají opravdu dobrý fotbal. Celje to ukázalo v předkole proti Baníku a Raków bych klidně přirovnal ke Slavii. Postup by byl splněný sen, ale rozhodně nás nečeká nic jednoduchého."

Minimálně do prosince vás čeká náročný program protkaný pohárovými týdny, je kádr dostatečně silný na to, aby zvládl být konkurenceschopný v lize i v Evropě?

"To ukáže až čas. Určitě to bude obrovská výzva pro nás všechny. My trenéři musíme citlivě rotovat sestavou a hráči zase musí být připraveni na každý zápas. Bude to hodně o komunikaci, abychom věděli, kdo se cítí stoprocentně fit a kdo třeba úplně ne. Je jasné, že každý hráč chce hrát, ale někdy bude potřeba udělat rozhodnutí za něj. Pro nás je priorita liga, Evropa je velký bonus."

Dokážete si představit, že byste do zápasu v Konferenční lize nasadil náhradníky, jen kvůli tomu, abyste pošetřil základní sestavu na ligový zápas?

"To asi úplně ne. Není dobré mít role v týmu rozdělené takto striktně. Chceme mít kostru, kolem které budeme moci rotovat hráče na náročnějších postech na kraji hřiště nebo v útoku, kde je hodně sprintů a intenzity. Naopak do obrany příliš sahat neplánujeme. Co půjde, to se budeme snažit hrát v plné sestavě a nechat rotaci, aby vyplynula tak nějak přirozeně."

V lize jste aktuálně na osmém místě, na čtvrtý Zlín ale ztrácíte pouhé dva body. Je to důvod ke spokojenosti?

"Myslím, že to má dvě roviny. S domácími zápasy jsme vcelku spokojeni. Porazili jsme Liberec, Baník i Zlín. Nepříjemné jsou ztráty s Teplicemi a Duklou, ale i proti nim jsme měli vyhrát. Venku nás samozřejmě mrzí tři porážky 0:1. Dvakrát nám zápas zkomplikovala červená karta, a proti soupeřům jako Plzeň nebo Sparta se v oslabení body získávají těžko. I tak si ale myslím, že jsme si z těch zápasů něco odvézt měli. Naším cílem je být v top šestce, potvrdit loňskou sezonu a dál růst. Máme nejlepší obranu v celé soutěži, což je skvělý základ. Teď ale potřebujeme zlepšit produktivitu, abychom nemuseli spoléhat na výhry 1:0. Rádi bychom byli nebezpečnější a dávali více gólů."

Střelecké trápení se vás drží od začátku ročníku. V lize jste dali pouhých sedm gólů, v Evropě proti Malmö ani jeden a při pohárovém fiasku proti Novým Sadům jste také spálili několik obrovských příležitostí. Je zlepšení produktivity hlavním úkolem pro nadcházející týdny?

"Rozhodně. Když se vrátím k Malmö, tak tam jsme měli v obou zápasech stoprocentní šance, ale neproměnili jsme je. Přitom právě první gól často rozhoduje. V lize je těžké zápas otáčet a v Evropě to platí dvojnásob. Musíme na tom pracovat, abychom se dostali do větší střelecké pohody. Někteří hráči, třeba Dan Vašulín, už se trochu chytili, ale potřebujeme, aby se přidali i další."

Útočník Vašulín je jedním z mnoha hráčů, kteří do Sigmy přišli v průběhu letního přestupového období. Jak se vám pracuje s výrazně širším kádrem?

"Je to něco nového. V létě jsme se dostali do situace, kdy jsme v kádru měli až 35 hráčů, museli jsme proto udělat zásadní řez. Nechtěli jsme se dostat do situace, ve které bychom museli nechávat hodně hráčů mimo nominaci, po první reprezentační pauze jsme proto museli ten kádr zúžit."

V jejím průběhu jste přivedli Michala Berana a Ahmada Ghaliho, za které jste utratili miliony eur. Je to trend, kterým se chce Olomouc pod novým majitelem vydat?

"Dostali jsme se do nové situace. Máme možnosti, které jsme dřív neměli a když vytipujeme hráče, který nám dává smysl, majitel je ochotný jednat a na přestup uvolnit zajímavé peníze. Pro nás je to závazek, protože chceme s těmi novými možnostmi naložit správně."

Předpokládám, že s investicemi je spojený i jistý tlak na tým, ale i na vás osobně.

"Určitě, ale je to přirozené a logické. Minulý rok se toho tolik neočekávalo, protože jsme tým omladili a celá sezona byla velká neznámá. Teď, když klub do kádru investoval nemalé prostředky, přicházejí vyšší ambice a s nimi samozřejmě i tlak. Snažím se ale na všechny apelovat, že musíme zůstat trpěliví, nejde čekat, že budeme hned všechno vyhrávat. Zároveň ale nesmíme být alibisté, ambice se budou jen zvyšovat."

Česko dlouho čeká na čtvrtý klub, který by pravidelně sbíral body do evropského koeficientu. Má Sigma ambici se jím stát?

"Jednoznačně ano. Máme tří až pětiletou vizi, během které se do téhle pozice chceme dostat. Každé přestupové období chceme využít naplno, ale zároveň citlivě, aby zůstala chemie v kabině a DNA Sigmy."

Nebyl ten ruch v kabině v létě až moc velký?

"Změny, které jsme udělali, byly z velké části nutné, protože nám po sezoně odešlo sedm hráčů. Minulé léto jsme hodně doplňovali z béčka a devatenáctky, letos už jsme potřebovali sáhnout ven. Přišli hráči na hostování i spousta kluků na přestup a chvíli si to sedalo. Teď ale musím říct, že už je to nastavené dobře a všechno funguje. Třeba vůči Tijimu (Mohamedu Tijanimu) jsem měl některé herní výtky, v kabině ale stejně jako všichni ostatní zapadl dobře."

Stěžoval jste si na to, že pro tým dostatečně nepracuje. Je právě nasazení a oddanost týmu alfou a omegou vašeho fotbalu?

"Je to důležité, ale není to jen o tom. Chceme, aby hráči byli sebevědomí na míči, musíme si ale uvědomit, že každý hráč má v průměru míč na noze minutu a půl za zápas, zbytek je o práci bez balónu. Pohyb je základ, ale ne jen bezhlavý běh, hráči musí být chytří a efektivní. To znamená že musí správně presovat, nabíhat za obranu, nabízet se. Když se hýbou, má ten, kdo má míč na noze víc variant, a tím roste i kvalita kombinace. Hlavní pro mě je, aby diváci viděli, že klukům na výsledku záleží. Tu fotbalovost a odvahu na míči do týmu ale musíme postupně dostat."

K tomu by měl výrazně pomoct nováček Michal Beran.

"Je to tak, přesně to si od Michala slibujeme. Vnese na hřiště tempování hry, schopnost diktovat rytmus a pomůže nám v tom, abychom byli dominantnější ve středu hřiště. Je to typ hráče, který se pod tlakem nezalekne, dokáže uhrát těžké situace a neustále chce hrát. Teď je na nás, abychom jeho potenciál využili tak, aby byl pro mančaft skutečným přínosem. Musí si to sednout, musí se sehrát s ostatními, aby každý věděl, co od druhého čekat. Ale kvalitou nám stoprocentně pomůže."

Nemrzí vás, že se vám nakonec nepodařilo domluvit s Filipem Zorvanem? Beran - Zorvan, to by mohla být hodně zajímavá středová dvojice.

"Teď už ne. Už mě to přešlo. Jako klub jsme udělali maximum pro to, aby tady Filip zůstal. Vytvořili jsme mu podmínky, které podle mě ani nešly odmítnout, ale on se nakonec rozhodl jinak. Takže to respektuju a nemám důvod to dál řešit."

Na čem to ztroskotalo?

"To je spíš otázka na něj. My jsme udělali maximum pro to, aby tady byl spokojený a podepsal novou smlouvu. Nakonec to dopadlo, jak to dopadlo. Bylo to jeho rozhodnutí."

Zkoušeli jste ho podepsat i v průběhu léta? V Jablonci se na smlouvě domluvil až úplně na poslední chvíli.

"Zkusili jsme to ještě poslední den přestupového okna, ale nevyšlo to."

Kvůli zranění naopak zůstal Jan Kliment, který byl spojovaný s přestupem do Slavie. Jak probíhá jeho rekonvalescence?

"Honza už je s námi v tréninkovém procesu, zatím v bezkontaktních herních formách jako takový žolík. Vypadá skvěle, elegantně, kvalitně na balónu. Postupně ho zapojujeme do cvičení, aby byl co nejdřív připravený i na změny směru a ostré situace. Vypadá to dobře, věřím, že během podzimu naskočí do zápasu."

Přešla ho frustrace z vážného zranění, které mu zhatilo přestup do Edenu?

"Jak to má on uvnitř, to za něj říct nemůžu, ale z naší komunikace vím, že do Slavie přestoupit chtěl. Nabídka od mistra, šance hrát o titul a Ligu mistrů, to byla meta, kterou si chtěl zkusit. Bylo to už hodně blízko, proto bylo zklamání po tom zákroku tak veliké. Chápu, že to v něm zanechalo pachuť, ale čas léčí a myslím, že to postupně strávil. Na tréninku se chová jako maximální profík. To, co dělá pro svoje tělo, nedělá nikdo jiný."

Kabina v Olomouci v létě přišla výraznou obměnou, dál v ní ale hrají prim odchovanci. Bude jejich pozice tak silná i dál, nebo očekáváte, že by se to i vzhledem k finanční síle klubu postupně mohlo trochu měnit?

"Dlouhodobě jsme v evropské špičce, při pohledu na to, jak se nám daří zapracovávat odchovance do A-týmu, a tohle DNA bychom si rádi ponechali. Na druhou stranu ti hráči musí mít kvalitu. Kluci v minulém ročníku ukázali, že ji mají, teď ale musí ustát i rostoucí ambice klubu. Pokud to nezvládnou, můžeme si dovolit na jejich pozici přivést někoho jiného. Je to jen na nich."

Sigma za necelý rok a půl vašeho působení u A-týmu prošla velkou obměnou. Vyhraný pohár, nový majitel, skupina Konferenční ligy. Jste spokojený s tím, kam se klub posunul?

"Těší mě to. Atmosféra v klubu se ohromně zlepšila. Minulá sezona, kdy jsme skončili v první šestce a vyhráli pohár, přinesla první velkou dávku naděje. S příchodem nového majitele přišla druhá vlna. Fanoušci cítí, že se klub posouvá dál a já jsem rád, že Sigma před sebou má zajímavou budoucnost."

Věřil jste, že by ten obrat mohl přijít tak rychle? Ještě minulý rok na jaře fanoušci u stadionu nechali uříznuté prasečí hlavy.

"Upřímně, to asi čekal málokdo. Já jsem si v létě vysnil, že bychom mohli hrát Evropu a ono se to splnilo. Zdá se, že když si člověk něco opravdu vysní, může se to splnit. Dosáhli jsme na úspěch, který byl určitě nad plán."

Plány se ale za pochodu posouvají. Jaké jsou teď?

"Naší ambicí je být stabilním účastníkem evropských pohárů. Poprvé v historii klubu si vyzkoušíme skupinovou fázi a já pevně věřím, že to není naposledy."

Je z vás cítit, že Olomouc je pro vás srdeční záležitost. Strávil jste tu prakticky celou hráčskou i trenérskou kariéru. Nemrzí vás ale, že jste ještě jako hráč neudělal krok dál?

"Trochu ano. Měl jsem několik zajímavých i lukrativních nabídek, ale když máte smlouvu, záleží na klubu, jestli vás pustí. A Sigma mě tehdy nepustila. Mrzí mě, že jsem si nezahrál venku, třeba i kvůli finančnímu zajištění. Ale věřím na osud. Kdyby to dopadlo jinak, možná by se nestaly jiné věci. Třeba bych tu teď neseděl jako trenér."

Prý se o vás zajímal i anglický West Ham. Je to pravda?

"Ano, to byla asi nejzajímavější nabídka. Zaujal jsem je ve vzájemném přípravném zápase, pak jsem se ale bohužel zranil a klub mě nepustil. Byla tu i možnost přestupu do PAOKu Soluň, kde by šlo nejen o atraktivní angažmá, ale i o skvělý finanční krok. Christosi Zafeirisovi se nikdo nemůže divit, že nakonec podlehl jejich zájmu. Jsou to kluby, které dokáží vzít váš plat a přidat za něj ještě jednu nulu. Fotbalový svět je ale dynamický a nemá cenu se v něm ohlížet zpátky. I takhle mi přinesl jiné zážitky, které mi to vynahradily."

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.