Jaký byl rok 2007 pro italský fotbal? (1)

Jaký byl ten italský rok 2007? Z celé řady událostí se pokusíme vybrat pětici těch, které jistě znamenají plus pro kopanou na Apeninském poloostrově, ale také pětici pro zapomenutí. Začněme tím, co právě nešlechtí italský fotbal. Násilí na stadiónech a v jejich okolí, dva mrtví.

Mezi záporné události jistě patří rok Ronalda v AC Milán, pád Adriana na dno jeho fotbalového života, vyřazení italských klubů z Poháru UEFA a Lazia z LM. Výměna generací v reprezentaci, spojená s odchody Nesty, Tottiho, rovněž neprobíhá bez jisté stopy hořkosti...

Smutek

Asi všem je jasné, že zápornou událostí číslo jedna je smrt dvou osob, policisty a fanouška Lazia. Rok začal špatně. Již v únoru, při utkání Catania - Palermo, zahynul jeden policista. Příčina? Fanoušci si s ním vyřizovali účty a bylo jich víc. Utloukli ho...

Již to vypadalo, že rok skončí v klidu a míru, ale přisel listopad. Tragédie se neodehrála na jihu, kde horká krev fanoušků jakoby předurčovala sklon k násilnostem, ale na severu země, v blízkosti již sněhem pokrytých hor. Mrtvým byl fanoušek Lazia, který se dostal, společně s desítkami dalších, do bitky s příznivci jiného klubu. Cesta na utkání v Miláně pro něj skončila u benzinové stanice, někde uprostřed cesty. Kdo ho připravil o život? Policista...

Co následovalo? Věčně stejná opatření, která se ovšem nesetkávají s žádaným efektem. Zvýšená přítomnost policie na stadiónech a v jejich okolí, osobní prohlídky diváků, zavřená hřiště, zápasy bez fanoušků. Jednoduché, ale zároveň na nic. Zásadní problém to neřeší, je to jak objet na kole louži a utopit se v blátě. Všichni se opět jen modlí a čekají, že se stane zázrak a rok 2008 nepřinese další smutek do italského fotbalu.

Naděje, zázrak, a ... nic!

Okolo Ronalda a jeho odchodu z Realu se točil závěr roku 2006 a začátek toho následujícího. "Santiago Bérnabeu je peklem na zemi!”, tak nějak formuloval své myšlenky tento brazilský fotbalista při svém příjezdu do Milána. Real Madrid prožil rok plný tropických bouří, odchod Ronalda vypadal na ničivý hurikán, který se ovšem rychle změnil v dešťovou přeháňku, která ani malý potůček nedokázala rozvodnit. Byl pryč a Real získal titul...

Za jeho odchod prý mohl Capello, madridské peklo se mělo proměnit v milánský ráj! Andělíček strážníček hlídal jeho kroky a vše vypadalo víc než nadějně. Hned v únoru se stal hráčem základní jedenáctky, dal gól v utkání se Sienou, lepšil se, vrátila se mu rychlost, stal se postrachem obran a brankářů. Přesně tak, jako tomu bylo dávno, dávno v Realu. Přišel ovšem květen, máj, ten lásky čas, a co čert nechtěl. Vystrnadil anděla z jeho pozice, dostavil se na trénink AC, "způsobil" svalové zranění a pro Ronalda vše skončilo... A že prý do měsíce bude v pořádku, pak o pár týdnů později italští, brazilští a belgičtí doktoři a jiní šarlatáni nenacházeli řešení a přinášeli různé diagnózy, skandál okolo Ronalda znovu nabýval obřích rozměrů! Vrcholem všeho byla zpráva, že trpí jistou "nemocí", která mu nedovoluje udržet si optimální váhu. Moje nebožka babička tomu říkala "žravost"...

V posledních měsících roku vyhrožoval Ronaldo svým návratem, dokonce nastoupil na pár minut proti Cagliari, ale jinak "skutek utek". Co očekává Ronaldo od roku 2008? Návrat na hrací plochu, formu, góly. Držme mu palce, zaslouží si to!

Císařský pád

Někdo mu dal přezdívku "Císař"! Léta byl na výsluní, pak se začaly objevovat první mráčky, mraky, až se obloha zatáhla. A slunečný den se změnil v černočernou noc. Císař Adriano spadl ze svého trůnu. Z nebetyčných výšek se zahrabal hluboko pod povrch zemský.

Vše prý způsobily osobní problémy. Začalo to smrtí otce, která na jeho psychiku měla, podle jeho slov, obrovský dopad. Ve volných chvílích se věnoval zábavám, barům, diskotékám, osobní disciplína byla..., víte kde, že? Rok 2007 sice pro něj začal dobře, ale postupem času se o něm víc mluvilo na tiskových konferencích, než se objevoval na hřišti. Vrcholem bylo vyřazení ze soupisky pro LM. Mancini hájil svou pozici, prezident Moratti se rozhodl Adriana chránit. Dát mu čas, netlačit na něj, poskytnout mu vše potřebné, aby se ze svých problémů dostal sám. Adriano se vrátil do rodné Brazílie, na půl roku byl zapůjčen do Sao Paula, ale kdo ví, jak se se vším vyrovná. Inter, jeho příznivci, všichni kteří na jeho góly vzpomínají, věří, že v polovině roku 2008 se opět v Evropě a Itálii objeví onen "Císař gólů"!

Konec jedné slávy

Alessandro Nesta začal konec jedné éry národního týmu Itálie. Hořkým soustem pro většinu fanoušků bylo jeho prohlášeni, že se vzdává reprezentace své země, protože se cítí unaven a nemá sílu hrát ligu, různé poháry, kvalifikaci, přátelská utkání... Je jasné, že s jeho odchodem se končí jedno slavné období italského reprezentačního fotbalu. Proč právě jméno Nesta přináší tento dojem? Byl zcela jasně hráčem základu a nikdo ho "nevyhazoval", naopak se s ním počítalo i pro EURO 2008.

Donadoniho plán omladit celek, donutil dalšího z hráčů ke stejnému kroku. Totti nečekal na vyhazov a propustil se sám. Alessandro Del Piero si zase dal podmínku: "Buď budu hrát v útoku, nebo na mne zapomeňte!" Zatím se nevrátil... Ať je situace jakákoliv, jedno je jasné. Tým mistrů světa z roku 2006 se pomalu, ale jistě rozpadá. Na vrcholu slávy. A to je jistě škoda, velká škoda...

Ztracené naděje

Mluvíme li o italském klubovém fotbale, musíme se zmínit v první řadě o vyřazení Lazia ze základní skupiny LM, o jeho propadáku, o neprobojování se ani do jarní části Poháru UEFA. Ale "komu sláva, tomu sláva"! Nutno přiznat, že svěřenci Delia Rossiho bojovali, snažili se. Byli většinou rovnocennými soupeři, přes veškeré problémy, menší hráčskou, ale také finanční kapacitu, rozhodovali o svém setrvání nebo vyřazení až do posledního zápasu. Jejich smůlou bylo, že narazili na rozjetý Real Madrid. Nedostatek hráčů, a to nejen těch kvalitních, bylo asi tím nejpádnějším důvodem jejich vyřazení. A "sloužit dvěma pánům" se jim nevyplatilo ani v Serii A, kde jsou po první části sezóny jen 3 body od sestupových pozic. Uvidíme, zda jejich neúčast v jarní Evropě pomůže zlepšit výkony v lize.

Palermo a Sampdoria jsou další dva týmy, které nesplnily očekávání. Do sezóny vstoupily s kádrem značně obnoveným, posíleným, a všichni čekali jen a jen úspěchy. Dokonce i zlepšení se proti ročníku 2006/07, kde již tak předčily očekávání. Vyřazení v 1. kole Poháru UEFA, ještě k tomu doma a s mužstvy, která v žádném případě nepatřila k favoritům, umístění v lize, daleko od boje o účast v LM ročníku 2008/09, slabé a ještě slabší výkony, to vše přineslo jen zklamání fanouškům. Vybral jsem jen pět z mnoha událostí italského fotbalu v roce 2007. Těch, na které by mnozí raději zapomněli. Ale i takový je život...

V druhém a posledním pokračování se podíváme na radostné okamžiky. K nim jistě patřily nezapomenutelné chvíle AC Milán v Evropě a dokonce i na světovém kolbišti, kralování jejich nesmiřitelného rivala Interu v Itálii, postup reprezentace na EURO 2008, byť uši má ještě dnes pěkně odřené (!), zvednutá hlava a sebedůvěra AS Roma, návrat Juve do Serie A.