JAK SE LOUČIL PELÉ

Bylo to jeho poslední mistrovství světa, sám se tak rozhodl. Ve 29 letech se loučí jen málokdo. Ale on to tak chtěl. Odejít na vrcholu slávy jako trojnásobný mistr světa. A jak to dokázal! Jako pravý mistr svého řemesla.

Nejen jeho spoluobčané v Brazílii, ale snad všichni fandové fotbalu na celém světě mu volali, psali, křičeli na něj na ulici, na pláži, na stadionech: "Ne, ještě ne! Ještě jedno mistrovství světa! Ještě jednou chceme vidět tvá kouzla. O' Rei!" Ale jeho veličenstvo král nevyslyšel své poddané. Bez ohlédnutí odešel.

Byl protagonistou MS Mexiko 1970. Byl opravdu králem fotbalu. Gól, který dal Itálii ve finále, byl nejen jeho posledním, byl zároveň potvrzením jeho velikosti. Vyskočil vysoko nad ostatní, již tam, nahoře, se jakoby ještě trochu povytáhl, zavěsil se ve vzduchu a počkal si na míč. Když tento kulatý nesmysl, s úctou toho, kdo uznal práci svého krotitele, lehce přistál na jeho čele, Pelé udeřil. Prudký pohyb hlavou, jako úder kladivem, tnutí sekyrou, ale zároveň švihnutí proutkem. To vše dokázal v jednom okamžiku. Góóól, Brazílie vede 1:0, Pelé vede svůj tým na cestě za titulem.

Ale to nebylo ještě vše co měl pro nás nachystáno. Jedna z posledních akcí zápasu. Pelé dostává míč, ani ho nezpracovává, nepodívá se něj, nedívá se na nikoho, bez přípravy se ho jemně dotkne, dá mu ten správný směr, správnou rychlost, přímo na kopačku Carlose Alberta. Bum! 4:1, Brazílie je mistrem světa.

Kluk, který vyrůstal v chudobě se proměnil v perfektní stroj, dílo Boží, ve fotbalového kouzelníka. Ano, takto se rozloučil s MS. Dal 12 branek, šest ve Švédsku kde mu bylo 17 let a pár dnů k tomu, dal gól i v Chile, kde mu zranění dovolilo hrát jen jedno celé utkání, další přidal v Anglii, kde ho kopali hlava nehlava soupeři z Bulharska tak, že k dalším utkáním již nenastoupil. Poslední čtyři branky pak vsítil v Mexiku. Nedával ale jen góly. Snad nejkrásnější byly ony akce, které neskončily míčem v brance soupeře, jako hlavička proti Anglii, nebo ona genialita v zápase s Uruguají.

Říká se, že Pelé se v šatně před utkáním postupně proměnil v jinou osobu, osobnost. Jakoby do něj vstoupil někdo nadpřirozený. Dostával se do tranzu, s nikým nemluvil, bez ustání drmolil slovíčka, kterým nikdo nerozuměl, jakoby sám sebe snažil přesvědčit o tom, co celý svět dávno věděl: "Jsem král, jsem nejlepší!"

Vše na tomto světě jednou končí. Skončil také Edson Arantes do Nascimento, Pelé a jeho magie... Slyšel jsem, že po skončení zápasu s Itálii míč, s kterým se toto finále hrálo, začal plakat... Nevím zda je to možné. Stalo-li se to tak, jak se říká, nemohl jsem to vidět. Když jsem si uvědomil, že již nikdy neuvidím hrát na MS za Brazílii idol mého dětství a mládí, pro samé slzy jsem neviděl. Nic, tedy ani onen plačící míč...