Jablonecký Kysela i kvůli epilepsii ukončil kariéru

Vždyť má pravdu

Máš prostou a hlubokou pravdu. Protože o vysvětlování mnohdy nikdo nejeví zájem, lenivě jsem si zvykl spokojovat se s nepochopením a s nenávistí, kterou mé provokace vyvolávají. Máš pravdu, že to je špatná cesta, ale já někdy nemám dostatek sil vysvětlovat. Kromě toho, že to bylo ode mě zhrzené, bylo to taky ode mě v Kyselově kontextu hloupé a nihilistické. Uvědomil jsem si, že pro své pitomé debaty přehlížím člověka. Konkrétního člověka. Zdraví v mé teorii? Je to má dějinná teorie, ale mám za to, že je i aktuální, i když by se mohla zdát až moc abstraktní. Je to pro mě pojem nejen tělesný, ale jdoucí ruku v ruce s duševním zdravím. Duše tíhne ke svým čtyřem cílům. 1) Cíl nesmrtelnosti: nejvyšší třída lidí, třída úspěchu (v jakékoliv formě) zdraví přehlíží ve prospěch vůle, která jim zajistí úspěch. Přehlíží jak cizí, tak mnohdy svoje komplexní zdraví (např. velcí ideologové, velcí umělci). 2) Cíl lásky: Střední třída svoje zdraví přehlíží ve prospěch pohodlnosti. A tato pohodlnost často vytváří zlaté klece, v kterých je vše včetně dětí nezdravě chráněno, sterilizováno od přirozeně špinavé tělesnosti ve prospěch jakési duševní něhy, která se ale nerozlétne dál než ke svým mřížím. Zde můžeme sledovat paradoxy, kdy rodiče chrání své dítě od tělesné práce, kterou za nich dělají jiní (nejrozmanitější třída, patří sem všichni ti, kteří se někým stali, aby se měli dobře) 3) Cíl svobody: manuálně pracující třída. Otázka zdraví tu neexistuje do doby než nemůžou pracovat, protože jsou nemocní. A jejich duše? Ta trpí přehlížením, bezvýznamností, zlostí, nenávistí. Mnoho z nich hodně kouří, hodně chlastá. Někdy se vyskytne člověk, který se jich chce zastat (Ježíš, Marx), ale v podstatě se pro ně nic nemění. Snad jen při modernizaci a robotizaci výroby se část této třídy přesunula do třídy lásky. 4) Cíl boha: Tu patří kult těla, který upozaďuje duši a tvoří v ní iracionalitu (kult tělocvičen). A jejich protipól kult radikální duše, který hlásá nesmyslné a nenaplnitelné popření těla (všelijaká rozmanitá duchovenstva, od křesťanského protestantismu až po třeba budhismus). Samozřejmě jsou výjimky. Ale pro mě něco jako zdraví takřka neexistuje. Je to jen termín, který vyjadřuje přání stavu bez nemoci. Jen se podívej kolem sebe a uvidíš jedince ve svých malých šílenstvích, ve svých touhách po idolech všelijakých podpůrných látek, které je nabudí nebo utlumí (kafe, cigára, chlast, drogy, jídlo, vegetariánství atd.), aby to jedno velké nemocné šílenství mohli přežít. Nevzpomínám si na jediného člověka, včetně sebe, o kterém bych mohl říct, že je zdravý a vyrovnaný. V civilizaci ho vždy něco chytí, přiškrtí, udusí, vystresuje jiným způsobem než v přírodě. Myslím si, že to tak musí být. Takže, ač by se mohlo zdát, nekritizuju to. Sám jsem dekadent. Jen si představuju termín zdraví v jiném významu, a v tom kontextu v jakých je používán jen jako stav bez nemoci = v absurdním smyslu. Ale PavlíčeQ to myslel od srdce a dobře. Jsem hnidopich.

Co já vím, tak na Kouřila většina Baníkovců spíš nadávala... Podle mě je pro něj stropem druhá liga..., no a o Bártovi si nemyslím nic špatného, jen musí chytat. Na něm bylo hrozně vidět, když se náhodou dostal do brány, jak je nerozehranej...

Může si to přečíst, uvědomit si, že se jej to netýká, dělat, že to nečetl a nereagovat.

Tak se rozepiš

Dokonce si myslim,ze kdyz 2 roky bez lecby nemas zachvat,muzes pozadat o vraceni ridicaku. To i proto,ze kdejaky decko ma epilepsii a ty seizures mu odejdou stejne tak jako prisly. Nekdy.