Imanol z Gipuzkoy. Kouč soupeře Plzně a mystérium malé baskické provincie

Mezi Pyrenejemi a Atlantikem leží podmanivé Baskicko, region rozkládající se na území severního Španělska a jihozápadní Francie. V této autonomní španělské oblasti se nachází malá provincie Gipuzkoa, kterou v dobrém smyslu slova obestírá záhada. Nevelké území se zhruba 700 tisíci obyvateli je totiž líhní špičkových fotbalových trenérů. Jeho rodáci v současnosti velí pětině klubů Premier League, Xabi Alonso v minulé sezoně ohromil s Leverkusenem a Imanol Alguacil (53) se dnes večer postaví s Realem Sociedad v Evropské lize Plzni.

Gipuzkoa je turisty hojně vyhledávaná pro své malebné pobřeží a prvotřídní restaurace.⁠ V hlavním městě regionu San Sebastiánu, kde sídlí Real Sociedad, je dokonce největší koncentrace michelinských hvězdiček v Evropě. Vedle kulinářských požitků a působivých scenérií se však o regionu v posledních letech mluví také jako o zlatém dolu úspěšných koučů. Kterých šest jej proslavilo ve světě?

Lodivod Realu Sociedad pochází z rybářského města Orio a k San Sebastiánu má silné vazby i jako hráč. Po absolvování mládežnické akademie "La Realu" strávil někdejší pravý bek v dresu klubu osm let, než jej musel opustit kvůli vleklým zdravotním problémům.

V roce 2011 se vrátil jako trenér do akademie. Dlouhá léta alternoval jako kouč béčka, asistent u prvního týmu (hlavně pod Davidem Moyesem) a dočasný kormidelník áčka. Od prosince 2018 jej dostal natrvalo. Od následující sezony neskončil tým v LaLize hůř než šestý. Vrcholem jeho práce bylo loňské čtvrté místo, které klub poprvé po 10 letech posunulo do Ligy mistrů.

V ní Merina a spol. zastavilo v osmifinále až Mbappého PSG. V základní skupině za sebou modrobílí nechali Inter Milán, Benfiku i Salcburk, přičemž posledně dva jmenované venku porazili a na San Siru uhráli bezbrankovou remízu.

Vrcholem Alguacilova působení na lavičce týmu bylo zatím vítězství ve Španělském poháru v roce 2021, když ve finále porazil baskické rivaly z Bilbaa. Víc už jakýkoliv kouč San Sebastianu dokázat nemůže. Nebylo proto divu, když na pozápasové tiskové konferenci začal skandovat a zpívat...

Býval skvělým hráčem. Dokonce jedním z nejlepších záložníků své generace a páteří zálohy Liverpoolu a Realu Madrid, když vyhrály Ligu mistrů. Úspěšný byl i v Guardiolově Bayernu Mnichov, nemluvě o španělské reprezentaci, která v letech 2008 až 2012 získala tři velké triumfy v řadě.

Poměrně brzy po konci hráčské kariéry se začal věnovat trenérské práci. Převzal béčko Realu Sociedad ve třetí španělské lize a ve své druhé sezoně ho posunul o úroveň výš.

Když předloni v říjnu přišel do Leverkusenu, špičkový klub se tehdy krčil u dna tabulky. Alonso jej dovedl na šesté místo a do semifinále Evropské ligy, kde prohrál s AS Řím Josého Mourinha nejtěsnějším možným rozdílem.

V dalším ročníku to Alonso rozbalil naplno. Dovedl Bayer k prvnímu titulu v historii, přičemž se svými svěřenci dokonce nejenže neprohrál v celé sezoně v lize, dokázal to i v domácím poháru a málem i v Evropské lize. Tam narazil až ve finále s Atalantou.

Narodil se v San Sebastianu, vyrůstal společně s Xabim Alonsem. V 15 letech se dostal z místního amatérského celku Antiguoko do slavné barcelonské akademie La Masia, kde se poprvé setkal s Pepem Guardiolou. Po hostování v PSG, kde hrával třeba po boku Mauricia Pochettina, se přesunul do Rangers.

Následovalo angažmá v domovském Realu Sociedad, načež se prosadil v Premier League. V ní nejdřív šest let zářil v záloze Evertonu, než odešel do Arsenalu a stal se nedílnou součástí Gunners Arséna Wengera.

Když skončil kariéru, dostal nabídky na posty asistenta kouče v Arsenalu, Tottenhamu (po boku Pochettina) a Manchesteru City, kde by působil pod vedením Guardioly. Vybral si poslední možnost. Jenže v prosinci 2019 byl odvolán Unai Emery z Arsenalu a Arteta povýšil do pozice hlavního trenéra.

Taktické návyky z jeho působení v City jsou jasně patrné na herním stylu Arsenalu. Několik posil ze City mu také pomohlo dostat klub po šestileté absenci zpět do Ligy mistrů, nemluvě o tom, že tým sahal po prvním titulu po 19 letech. Nakonec z toho bylo v uplynulých dvou sezonách vždy druhé místo. Zajímavé je, že když Arteta odešel ze City, nahradil ho na pozici Guardiolova asistenta Juan Manuel Lillo. Ano, i jeho rodištěm je Gipuzkoa...

Muž, jenž se narodil přímo na španělsko-francouzských hranicích v malebném městě Hondarribia, začal svou hráčskou dráhu v mládežnické akademii Realu Sociedad. Za jeho áčko má na kontě jen pár startů, zranění ho v roce 2004 přinutilo vyměnit dres za trenérské sako.

Nastoupil k Deportivu Lorca, ihned jej dovedl k historicky prvnímu postupu do druhé ligy a v následující sezoně s ním skončil pět bodů od postupu do La Ligy. Do ní pak premiérově pomohl Almerii a když s ní skončil osmý, vyneslo mu to angažmá ve Valencii. Navzdory hlubokým finančním problémům dostal klub hned v premiérové sezoně do Evropské ligy a v dalších třech letech skončil v nejvyšší španělské soutěži pokaždé na třetím místě.

Po neúspěšném angažmá ve Spartaku Moskva převzal Sevillu, s níž v letech 2014 až 2016 slavil tři triumfy v Evropské lize za sebou. V roce 2019 dovedl do finále i Arsenal a znovu získal tuto trofej o dvě sezony později s Villarrealem. Navíc během dvou sezon v PSG (2016-18), které předcházely jeho nástupu do Arsenalu, vyhrál pět ze šesti hlavních domácích trofejí.

Neustal ani ve svém současném působišti v Aston Ville. Průměrný anglický klub zvedl z boje o záchranu do špičky a znovu k postupu do Evropské ligy. Nyní s ní dokonce hraje v Lize mistrů, porazil už i Bayern Mnichov a po třech kolech vedl nabitou tabulku základní části.

Nejstarší ze šestice koučů je rodákem z města Asteasu. Bývalý brankář je jedním z pár desítek hráčů, kteří hráli za Real Madrid i Barcelonu. Ani v jednom z těchto klubů se však nedokázal prosadit a většinu kariéry strávil v klubech Logroňes a Rayo Vallecano.

Trenérskou kariéru zahájil jako asistent u mládežnických výběrů španělské reprezentace a v roce 2003 se poprvé ujal role hlavního kouče v Rayu. Po pouhých 10 zápasech byl však propuštěn. Poté se vrátil na jedno ze svých starých působišť, když v roce 2008 převzal rezervní tým Realu Madrid. Následně v letech 2010 až 2014 znovu dohlížel na španělské mládežnické týmy.

Po neúspěšné sezoně a půl v Portu (2014 až 2016) byl oznámen jako nástupce Vicenteho del Bosqueho u reprezentace Španělska. Poté, co se s ní kvalifikoval na mistrovství světa 2018, však přišlo kontroverzní oznámení, že se po turnaji stane novým koučem Realu Madrid. Což vedlo k tomu, že jej svaz ještě před zahájením šampionátu zbavil funkce.

Ani v Realu Madrid se mu nedařilo a v říjnu skončil i tam. V roce 2019 mu záchranné lano hodila Sevilla a v roce 2020 po vzoru Emeryho s ní zvedl nad hlavu pohár pro vítěze Evropské ligy, což je jeho dosud jediná velká trenérská trofej. Předloni v listopadu byl jmenován koučem Wolverhamptonu, nyní vede West Ham se Součkem a Coufalem.

Nejnovější přírůstek čtveřice koučů z Gipuzkoy v Premier League. Loni se ujal Bournemouthu, s nímž je akutálně desátý. Jméno si udělal při působení v Rayu Vallecanu. A to takové, že se vedení Bournemouthu rozhodlo odvolat úspěšného Garyho O'Neila a sáhlo po vytouženém kouči hned, jak mu ve Španělsku vypršela smlouva.

Jako hráč začínal stejně jako Arteta v Antiguoku a posléze se přesunul do akademie Bilbaa. Tedy klubu, který tradičně využívá výhradně hráče narozené v Baskicku nebo s baskickým původem. Stal se tu legendou a během 12 let si připsal víc než 500 soutěžních zápasů. Dva roky jej tu vedl Marcelo Bielsa a právě tento Argentinec měl na jeho další trenérskou kariéru zásadní vliv.

Iraolova trenérská cesta začala ne zrovna vydařeným působením na Kypru v AEK Larnaka. Následně se vrátil do Španělska, kde převzal druholigový Mirandes. V sezoně 2019/20 jej dovedl do semifinále poháru, když jeho svěřenci vyřadili tři týmy z LaLigy. V dalším ročníku se přesunul do tehdy druholigového Raya Vallecana a hned s ním dosáhl postupu mezi elitu.

V následujících dvou letech držel tým ve středu tabulky. A to přesto, že měl v sezoně 2021/22 nejnižší a o rok později třetí nejnižší mzdové náklady v lize. Vedle vynikajících výsledků si Iraolovo Rayo získalo pozornost celého světa vysokým presinkem připomínajícím Bielsovy týmy. V předminulé sezoně žádný celek v pěti nejlepších evropských ligách nezískal míč v útočné třetině hřiště víckrát než Vallecano...

Vskutku pozoruhodná společnost fotbalových expertů na jeden malý kraj, že?