Hrajeme tam, kde žijeme. Bolívie přesunula národní stadion z La Pazu do ještě výše položeného El Alto

*jen pro pořádek s počty, nepočítal jsem toho z Quita

Tělo si po určité době zvykne. El Alto je extrém i na bolívijské poměry a jejich tým Always Ready vyhrál ligu jen třikrát v historii. Zmíněný Monteiro je třeba rodák z té tropické níže položené části, hraje v Brazílii a zápas s Venezuelou odběhal ve vysokém tempu. Třeba Rondón ten zápas taky zvládal úplně v pohodě. Ten výsledek vypadá drtivě, ale ona spíš Venezuela ten zápas prostě podělala hloupýma chybama.

To s tím zadržováním dechu je ale typické jen pro pár malých nárůdků na světě, které se tím lovem ryb živí, v Bolívii tohle fakt nefunguje plošně. Navíc většinou za tu fyzickou výhodu platíš jiným nedostatkem, takže ti lidi z vyšších poloh jsou zase docela malí.

Dneska navíc ty týmy běžně při cestách do Bolívie využívají vymoženosti jako kyslíkové komory apod., což využila i totálně zchudlá Venezuela. Další věc, která je v článku hodně zavádějící, je, že Kolumbie hraje na úrovni moře. Jo, hraje v Barranquille, ale celá centrální část je ve vysokohorské oblasti And, proto je třeba komická zmínka o aklimatizaci v Cochabambě, když je například Bogotá výše položené město. Stejně tak to s tou nominací hráčů z Mexika je bulvární kravina, protože je tam konkrétně 5 hráčů, z čehož Vargas je normálně brankářská jednička a zbytek jel kvůli výkonnosti a zranění tradičních reprezentantů jako Munoz, Cuesta, Ospina nebo Santos Borré. Já bych to El Alto případně začal řešit až právě po zápase s Kolumbií. Venezuela si to prohrála sama + Bolívie hrála dobře, což pak potvrdila i v Chile.

Určitě, výhoda tam je. Podobně třeba jako u Kazachstánu, když hraje na umělce, nebo u Faeřanů, kteří jsou zvyklí hrát v šíleném větru. Paradoxně větší výhoda než ty fyzické stavy, na které jsou hráči připravovaní, je chování míče za letu. V tom řidším vzduchu je míč neuvěřitelně rychlý. Jinak Kolumbijci, Peruánci, Ekvádorci a do velké míry i Chilani s aklimatizací taky takový problém mít nebudou, protože ligové zápasy se pravidelně střídají mezi vysokými polohami, pobřežím a v případě Peru nebo Chile i se suchými tropy. Nejhůř na tom budou Paraguayci a Uruguayci, ale i ti už po těch letech ví, jak se na to prostředí připravit. I v tomto se fotbal posunul za posledních 15 let neskutečně dopředu.