Honduras se zbláznil

Věřte tomu nebo ne, ale já to zažívám na vlastní kůži. Národ naříká nad zraněným Costlym, diskutuje nad jmény hráčů na soupisce, všichni chodí v modrobílém oblečení, ale také se kvůli fotbalu vraždí. Honduras, podruhé ve své historii a po 28 letech se objevuje na MS a užívá si to, jak se patří!

Z finálové skupiny CONCACAF postoupil s ušima odřenýma až na kost, samozřejmě vím, že uši nemají kosti, a nebýt gólu Jonathana Bornsteina v 94.minutě utkání USA - Kostarika, kterým vyrovnal na 2:2 a poslal "los Ticos" do baráže proti Uruguayi, kdo ví...

Profe a doktor
Všichni trenéři v Hondurasu jsou profesoři. Novináři, ale také hráči, jim říkají "profe". Je tomu tak od roku 1982, kdy po památné a první kvalifikaci na MS vláda udělila všem hráčům reprezentace čestný titul profesor. Ten pochopitelně dostal také trenér José de la Paz Herrera, všem známý jako Chelato Uclés. Musím k tomu dodat, že v této zemi většina učitelů nemá vysokoškolské vzdělání, k postavení se před žáčky prvního stupně stačí dvouletá Normal Mixta, nebo tříletá střední škola. A tak kolikrát sedmnáctiletí mládenci a stejně staré dívenky jsou "profe"... Podle toho to tady také vypadá, průměrná školní docházka je 4,8 roku a analfabetismus je téměř 30%.

Nevím proč, vedle těch stovek profesorů ale trenér reprezentace, Kolumbijec Reinaldo Rueda, je "doctor". Snad aby se trochu lišil... Nejdříve se zbláznil národ, to po tom americkém gólu, o pár měsíců později také Kongres. Ten jednomyslně udělil Ruedovi honduraské občanství za zásluhy. Vím dobře, že se "doktorovi" do toho moc nechtělo, ale odmítnout by se jednalo sebevraždě a všichni by to považovali za nactiutrhání a zradu. A tak přijal.

Cirkus okolo odevzdání všech těch papírů byl náramný a stál Honduras porážku v přípravném a rozlučkovém zápase s Venezuelou. Na stadionu v San Pedro Sula, nevím proč mu říkají Olympijský, se totiž chtěl ukázat každý, kdo v politice něco znamená. A tak se 40 minut před zápasem nejdříve hrála hymna, pak mluvil pan prezident, vystřídal ho prezident Kongresu, prezident Nejvyššího soudu, prezident Komise pro sport, ministr Sportu, kultury a umění, prezident Fotbalové federace, prezident Komise pro národní mužstva, prostě spousta prezidentů, kdo ví čeho dál. Předali mu certifikát, oslavenec pár slov prohodil, vyfotil se s každým a se všemi. A hráči okolo stáli a čuměli. Že pak na hrací ploše běhali jak čerstvě vytažení z ledničky, je jasné...

Včera "doktor" oznámil jména povolaných a do všeho kecající profe Chelato mu ji hned zdrbal. On na to má dokonce papíry, je již v druhém období poslancem Kongresu. "Jak je možné, že nejmenoval Ericka, je mnohem lepší než Johny, Osman a Víctor!" "Roger? Prosím vás, nenechte se ošálit! Hrál přátelák proti USA, soupeř postavil pomalu béčko, v prvních minutách mu vyloučili jednoho beka, to nebylo moc přesvědčivé pro nominaci!" Ale aby jen nehanil, vyzdvihl jedno jméno: Georgie Welcome z Motagua, stříbrného týmu letošní ligy. Dal tomu ovšem korunu, když obhajoval jeho výkony slovy : "Jen Alfredo di Stéfano a Pelé dávali podobné branky jako on!" A je to, máme zde novou hvězdu světového fotbalu. A profe Chelato ji hned posadil do Síně slávy!

Banka prodává dresy
Připadává vám to trochu na hlavu? Jsme v Hondurasu a tady je všechno možné. Jedním ze sponzorů je BANCO FICOHSA a to umí zájmu o národní tým a MS 2010 patřičně využít. A tak vymyslelo FICOKIT, nechalo udělat tašky, dresy, čepice a šály a začalo s reklamní kampaní. Balík prodává za 500 lempirů, což je přibližně stejně v korunách, u přepážek se čekají fronty a kšeft se hýbe. Aby toho nebylo málo, tak od konce dubna je zde další podpůrná akce. Jmenuje se "V pátek jsme všichni národní tým Hondurasu". No a tak každý pátek máte modrobílou mlhu před očima! Pokladní v supermarketech, taxíkaři, úředníci, studenti, prodavačky na trhu, prostě půlka země, má na sobě modrý nebo bílý dres miláčků národa. Samozřejmě s patřičně viditelným nápisem BANCO FICOHSA.

Okolo těch dresů byla vůbec mela a dokonce Kongres, zase ti poslanci, žádal o změnu v jejich provedení. Jenže už je pozdě a vše je registrováno u FIFA, a ta si do toho od politiků moc kecat nedá. Ono se tu totiž moc nelíbilo, že na prsou je víc vidět název firmy JOMA než znak Hondurasu. Mají pravdu, ale on asi někdo z Federace dostal pěkně "namazáno"!

Fotbalové vraždy
Finále ligy se hrálo, jako již léta, na dva zápasy, doma - venku. Ale jelikož v hlavním městě je jen jeden stadion a poslední dva týmy byly právě z Tegucigalpy, nemusel nikdo nikam cestovat. Něco jako Slavia - Bohemians, pravda? Olimpia a Motagua jsou nesmiřitelní rivalové, na hřišti létají jiskry, na tribunách kameny, kelímky, plechovky, kopance, facky, rány pěstí. Ale také výstřely z pistolí, revolverů... Po prvním finále, které Olimpia vyhrála 3:1, si to šestice kluků ve věku 15 až 19 let namířila do malé prodejny v jedné chudinské čtvrti, kde bydleli. Hráli tam nějaké ty hry, fotbálek a podobně. Kolem osmé hodiny večerní na kraji prašné silnice zastavilo auto, z něho vyskákalo pár frajerů v tričkách kriminálky, naházelo je do auta a odvezlo.

Tady musím podat malé vysvětlení. Je zcela běžné v této zemi, že únosci, lupiči, nájemní vrazi, atd., užívají policejní uniformy. Sehnat je na tržišti je mnohem snažší, než čerstvé a kvalitní maso... Ráno kluky našli, jednoho vedle druhého, na okraji jiné silnice, pár kilometrů za městem. Každý z nich měl na těle stopy týrání, mučení, a díru do čela. Normálně je popravili. Patřili ke skupině REVO (Revolucionarios), ultras Motagua. Ještě měli na sobě tmavomodré dresy... Po druhém finále, Motagua vyhrála 1:0, ale to jí bylo k ničemu, ukamenovali další dva její příznivce. I to je fotbalová realita této země.

A zase ti poslanci
3. a 21. října jsou zde dny nepracovní, tedy státně sváteční. Slaví se Den vojáka, Den objevení Ameriky a Den Armády. No a pan poslanec Luis Fernando Lobo, mimochodem také známý DJ uvádějící program "bláznivé" muziky v televizi, navrhl tyto státní svátky přesunout na červen, na ony tři dny zápasů Hondurasu na MS! Ono je to stejně asi jedno. Nikdo dělat nebude. S Chile se hraje v 5:30 ráno, další dvě utkáni pak o půl jedné odpoledne. Země má téměř 8 milionů obyvatel, z nich je 250 tisíc státních zaměstnanců, 3 miliony nezletilých, 2 miliony nezaměstnaných, 1 milion důchodců, 1 milion emigroval do USA nebo Evropy. No řekněte, má cenu aby se vyhlašoval státní svátek pro těch pár tisícovek, které něco dělají???

Perlička na závěr
Již jste někdy viděli, nebo lépe řečeno slyšeli, přenos fotbalového zápasu ze záznamu? Možná že ano. Ale jen v Hondurasu se dočkáte něčeho podobného. Den po utkáních posledního kola kvalifikace, tedy 16. října minulého roku, jsem byl dopoledne ve městě. V klidu jsem si užíval ranní kávy a rozjímal o krásách světa. Tedy jeho ženské poloviny... A najednou slyším řev "góóól"! Podíval jsem se na hodinky, bylo kolem desáté, zapřemýšlel kde, kdo a s kým asi tak může hrát, ale nic kloudného jsem nevymyslel. Až po chvíli, a optání se, jsem přišel celé věci na kloub! Všude okolo měli zapnuté radio, tady jsou stále ty tranzistoráky na baterie v módě. A co poslouchali? Záznam přímého přenosu ze včerejšího utkání Salvador - Honduras! No a když dal Carlos Pavón jedinou branku, byl důvod k oslavě. Nevadilo, že výsledek byl znám, že to všichni viděli v televizi. Zas a znovu "Góóól"! A tak jim, těm "bláznům" v modrobílém přejte nějaký ten bodík na MS 2010! Oni si s chutí zakřičí to nádherné slovo gól kdykoliv, třeba i po dalších dlouhých 28 letech...

16. června Honduras - Chile 21. června Španělsko - Honduras 25. června Švýcarsko - Honduras