Honduras: prezident v pyžamu a postup na MS 2010

Již jsem se o tom zmínil několikrát, ale zopakuji to znovu: v Hondurasu se fotbal jí, pije, dýchá, žije. Chudoba, vysoké ceny, nezaměstnanost, epidemie? Nezájem, hlavně když vyhraje národní tým! A ten má po 28 letech velkou šanci postoupit na MS 2010. Celá země tomu věří. Ale...

Dovolte mi začít událostí, která zdánlivě nemá s fotbalem nic společného. Ti z vás, kteří chcete číst jen o fotbale a boji o postup na MS 2010, přeskočte následující řádky.

Politika - vojenský převrat
Na kalendáři se objevila číslice 28, den neděle, měsíc červen, rok 2009. Ráno, těsně po šesté hodině, Honduras dospával klidnou noc, katolíci se připravovali na mši, sem tam se někdo objevil na ulici, poslední opilci opouštěli bary, diskotéky. Na pitevně počítali zavražděné, deset nebo patnáct, to na víkend neni zase tak moc. Jsme ve Střední Americe, v Hondurasu, tady jsme na to zvyklí. V jedné čtvrti, ne té nejluxusnější, ale i tak pěkně drahé, se připravovala akce, která během několika minut změnila život více než 7 milionů lidí žijících v této zemi.

V prvním patře rodinného domku spal muž, 58 roků, 188 cm vysoký, blázen do koní a motorek, ženatý, otec 4 dětí. Mimo jiné také prezident Hondurasu. Do ospale tiché ulice se pomalu přibližovalo několik vojenských aut, z kterých vyskákalo, vylezlo a jinak se dostalo více než 200 důstojníků a vojáků. Snadno odzbrojili prezidentovu ochranku, vykopli dveře ložnice a milého pana prezidenta zatkli. Marně žádal o přítomnost náčelníka generálního štábu, marně upozorňoval, že právě on je nejvyšším velitelem armády. Pantofle, pyžamové kalhoty, bílé tričko, peněženka. To bylo vše, co měl na sobě a u sebe. Naložili ho do auta a odvezli na letiště. Šoupli do připraveného letadla a bez většího rozruchu se vznesli směrem Kostarika. Tam letadlo přistálo o necelou hodinu později, pan prezident byl doslova a do písmene vystrčen za dveří na schůdky a když udělal první kroky po betonové ploše, letadlo již rolovalo s povolením ke startu, k návratu. Jen málokdo v tu chvíli poznal, jak vzácného hosta mají na letišti v San José.

V Hondurasu již se o všem dozvídali první novináři a začali informovat. Nikdo nevěděl nic a všichni věděli všechno. Těm, kteří tento vojensko-civilní převrat zorganizovali, se ale nelíbil způsob komentování událostí, a tak nechali téměř celou zemi bez elektrické energie, postupně pak odpojovali televizní a rozhlasové stanice, které celou akci kritizovaly. Ve 13:00 zasedl Kongres, prezidenta odvolal a o hodinu později již přísahal ten nový. Shodou okolností dosavadní šéf Kongresu. Jeho tajemník se posunul na uvolněné křeslo, všech 128 poslanců zdvihlo ruku na souhlas, zazpívali si 4 ze 7 slok hymny, zatleskali a zvolali "Ať žije Honduras"!

Země se rozdělila na dvě poměrně stejné poloviny, pár mrtvých, zraněných, zatčených, rozbité výlohy, vypálený obchod, restaurace, pomalované zdi. Svět ukázal Hondurasu záda, neuznal důvody a důkazy, zastavil pomoc, Američani zavřeli konzulát, odebrali viza více než tisícovce politiků, bankéřů, soudců, továrníků, atd. Psát o tom, co se zde děje, neskončím nikdy. A musím se přeci dostat k tomu co vás nejvíc zajímá, k fotbalu.

Fotbal - minulost
Psal jsem o rozdělené zemi. Jedno ji ovšem spojuje bez rozdílu. A to je právě národní tým, seleccion, bicolor! Jedna jediná účast na MS má pořádné fousy. V roce 1982 Honduras odehrál 3 vyrovnané zápasy a dost nešťastně vypadl již ve skupině.

Nejprve ve Valencii překvapivě remizoval s domácím Španělskem 1:1, když v 7. minutě dal vedoucí gól Zelaya. Shodou okolností svržený prezident má stejné příjmení! Až v 66. minutě vyrovnal López Ufarte a v Hondurasu od Atlantiku po Pacifik vypuklo davové šílenství. Také následující utkání s Irskem a v Zaragoze skončilo 1:1. Pro změnu vedl soupeř, branku dal v 9. minutě Armstrong. Za Honduras vyrovnal v 60. minutě Laing. Posledním soupeřem byla Jugoslávie a hrálo se o postup do druhé fáze. Prohra 0:1 byla smolná, nešťastná. V 87. minutě byl vyloučen Yerwood, o minutu později rozhodčí odpískal penaltu a tu proměnil Petrovič. Jugoslávcům to k postupu nepomohlo. Dát gól Honduras, vypadlo by domácí Španělsko. Po příletu do Tegucigalpy, hlavního města Hondurasu, byli hráči, trenéři, oslavováni jako národní hrdinové. Přijetí u prezidenta střídalo to v Kongresu, oslavy nebraly konce. Nám všem asi bude připadat trochu směšné, že všichni hráči dostali titul "profesor". Někteří z nich ani neuměli číst a psát. Od té doby se zde trenérům říká "profe"...

Fotbal - před převratem
Honduras má tým, jaký snad nikdy v historii neměl. Zkušenosti mnozí získali a získávají ve vyhlášených evropských ligách. A nejen tam. Podívejme se na hráče a jejich kluby: obránce Víctor Bernández hraje v belgickém Anderlechtu. Mayonor Figueroa v anglickém Wiganu, kde je jeho spoluhráčem Hendry Thomas. Wilson Palacios pravidelně nastupuje v dresu Tottenhamu a patří k nejlépe hodnoceným hráčům tohoto týmu. David Suazo má za sebou dlouhá léta strávená v italském Cagliari, v současné době je hráčem Interu Milán. Amado Guevara nastupuje v MLS za Toronto, Julio César de Leon má bohaté zkušenosti z italské Serie A i B, Carlos Costly zase z polského Belchatova.

Honduras nezačal Hexagonal, z kterého přímo postupují první tři týmy a čtvrtý pak čeká baráž s pátým z Jižní Ameriky, dobře. Prohra 0:2 v Kostarice na umělé trávě bolela. Snad ještě víc pak následující ztráta dvou bodů v Trinidadu a Tobago, když na vedoucí gól Carlose Pavona odpověděli domácí až v úplném závěru brankou Khaleema Hylanda.

Ve 3. kole přijelo do San Pedro Sula, průmyslového města na severu země, "nenáviděné" Mexiko. Domácí fotbalisté se vypjali k výbornému výkonu a soupeře porazili 3:1. Dvakrát se trefil Carlos Costly, jednou jeho jmenovec Pavon. Za Mexiko snížil v 82. minutě Nery Castillo. Z penalty. Porážka s USA v Chicagu se snad očekávala, ale nemuselo k ní dojít. Již ve 4. minutě se znovu trefil Carlos Costly a "gringové" trpěli až do 41. minuty, kdy vyrovnal Landon Donovan. Z penalty. Ve 22. minutě druhého poločasu zajistil tři body domácím Carlos Bocanegra. Poslední utkání první poloviny finálové skupiny se hrálo znovu v San Pedro Sula a Honduras upoceně porazil Salvador 1:0, když jediný gól vstřelil v 15. minutě Carlos Pavon. 0:2

Fotbal - po převratu
12. srpna se v San Pedro Sula hrát nemělo. Byl vyvolán tlak ze zahraničí, především z Mexika a Kostariky. Důvody? Vojenský převrat, nelegální vláda, nepokoje v ulicích, vysoký počet případů oné "prasečí" chřipky. Nakonec se hrálo. Mexický sudí neodpískal penaltu ve prospěch Hondurasu, následně mu neuznal již předem odpískaný gól. Bouře v hledišti, u mikrofonu, po celé zemi. Ale domácí byli ten den k neporažení! Snad ani Barcelona by zde nevyhrála. Výsledek 4:0 proti týmu, který vedl tabulku, byl fantastický. Do poločasu (30) se trefil Carlos Costly, na začátku druhé půle Carlos Pavon, v 89. minutě dal třetí branku Melvin Valladares a ve druhé minutě nastavení jako zákusek na cestu upravil na konečných 4:0 autor první branky!

Zářijové dvoukolo mohlo rozhodnout. Nerozhodlo. Nejdříve v sobotu večer přišla další "čtyřka". Obětí se tentokráte stal Trinidad a Tobago. Utkání se původně mělo hrát v hlavním městě Tegucigalpě. Ale vedení, trenéři, celý realizační tým, hráči, prostě všichni, oznámili, že chtějí nastoupit znovu v San Pedro Sula. A protože zde vládne heslo "všichni jednotně pro postup na MS 2010", nikdo neprotestoval. Carlos Pavon (20 a 28), Amado Guevara (62) a David Suazo (83) rozjásali celý Honduras. Mnozí jásali tolik, že se o čestném úspěchu soupeře, Kerry Baptiste (86) dozvěděli až druhý den ze stránek tisku.

Nadšení, sebedůvěra, jistota, první místo v tabulce. Porazíme Mexiko, ukážeme jim kdo nyní vládne v této části světa! Připravovalo se "aztecazo" neboli dobytí svatostánku mexické národní hrdosti. Nic takového se ovšem nekonalo. Tým, který 3x v řadě vyhrál a v posledních dvou zápasech dal 8 branek, si "zahnědil" trenýrky již při pohledu na majestátné tribuny stadiónu. A ze záplavy červenobílozelených barev strachy zežloutnul. Mexiko nehrálo dobře, ale Honduras nehrál vůbec. Taktika vše na obranu, rozestavení 5 - 5 - 0. K čemu to mohlo vést? Samozřejmě že k prohře 0:1. Gól dal Cauhtémoc Blanco. Z penalty.

Fotbal - budoucnost
Chybí poslední dva zápasy. Honduras hraje doma s USA, samozřejmě že v nedobytné tvrzi jménem Estadio olimpico v San Pedro Sula. A na závěr jede na stadión Cuscatlan do San Salvadoru. Na prvním místě jsou Spojené státy americké (16). Následuje Mexiko (15), na třetí příčku se propadl Honduras (13). Kostarika, která vedla po polovině kvalifikace, v druhé části nezískala ani bod a je čtvrtá. Bodů má 12. Salvador vzkřísil své mizivé naděje, díky výhře nad Kostarikou 1:0 se dostal na 8 bodů a ještě žije.

Postup nemá zajištěn nikdo, byť se zdá, že pozice USA a Mexika, ale také historie a jejich síla, jim první dvě místa zaručují. Jak dopadne předposlední kolo? Mexiko by mělo vyhrát nad Salvadorem a Kostarika nad Trinidadem a Tobago. Utkání Honduras - USA je zcela otevřenou záležitostí, přikláním se k remíze. No a v tom posledním v tomto případě Mexiku o nic nepůjde a jeho zápas na ostrově Trinidad a Tobago nebude nikoho zajímat.

Američanům bude doma s Kostarikou stačit bod, ale asi vyhrají. Salvador - Honduras? Favoritem budou hosté, ale "přátelství" těchto dvou zemí, které v roce 1969 vyvrcholilo dokonce 100 hodinovou "fotbalovou" válkou, dává jasný vzkaz všem tipujícím: nesázet.

Nejen v Evropě nebo v Jižní Americe je kvalifikace zajímavá a plná záhad. Také na severu amerického kontinetu je o co hrát. A rozhodovat se bude až v posledních minutách těch posledních zápasů. První tři postupují přímo. Toho čtvrtého může čekat třeba taková Argentina...