Hokejový mistr světa Rolinek to umí i v kopačkách. V okresním přeboru byl králem střelců

V hokeji se stal mistrem světa, ve fotbale vítězem okresního přeboru. I tak by se daly odlehčeně popsat sportovní úspěchy Tomáše Rolinka (45). Rodák ze Žďáru nad Sázavou se po konci hokejové kariéry rozhodl nazout kopačky a v pardubickém okresním přeboru hájí barvy Titanicu Srch. O tom, jak si užívá kariéru v kopačkách, vypráví v rozhovoru pro eFotbal.cz.

Muž, jenž svoji kariéru na ledové ploše strávil především v nedalekých Pardubicích, pražské Spartě či ruském Magnitogorsku, přiznává, že nejpopulárnější sport planety má v jeho srdci skoro stejné místo jako hokej, ve kterém si dokázal vydobýt mezinárodní renomé.

"K fotbalu mě přivedl táta v šesti letech, kdy jsem absolvoval několik tréninků. Nakonec jsem se sice rozhodl pro hokej, nicméně fotbal miluji celý život," neskrývá nadšení.

Zatímco na ledě vynikal majitel tří medailí ze světových šampionátů především jako neúnavný dříč a spolehlivý pracant, ve fotbale v sobě našel instinkty gólového zabijáka.

O tom nejlépe svědčí čísla z minulé sezony, kdy Rolinek, jenž nastoupil do celkem 18 utkání, nasázel 36 branek a získal tak pomyslnou korunu krále střelců. "To je zásluha i kluků, já jako hroťák tam jen číhám a těžím z jejich nahrávek," zůstává skromný někdejší kapitán hokejového národního týmu.

Rolinkovy branky měly v loňském ročníku zásadní podíl na tom, že i když mají fotbalisté Srchu ve svém názvu jméno Titanic, ke svým soupeřům se chovali spíše jako torpédoborec a jednoho po druhém posílali neomylně ke dnu.

Z 26 utkání si připsali úctyhodných 65 bodů, soutěž vyhráli s desetibodovým náskokem na druhé béčko Přelouče a na jejich celkovém skóre svítila ohromující bilance 109:21.

Proto bylo poměrně překvapivé, že se nakonec rozhodli nevyužít možnost postupu o patro výše. "Řešili jsme to, já bych si moc přál postoupit a hrát sedmou ligu, ale bohužel, kluků, co si to přáli stejně jako já, bylo moc málo. S tím počtem, který byl pro, by nešlo odehrát ani malý fotbal," vrací se k hlasování, které rozhodlo o tom, že barvy Srchu jsou i tuto sezonu k vidění na trávnících osmé ligy pardubického okresu.

Nutno přiznat, že úvod sezony se loňskému hegemonovi příliš nevyvedl. Titanic se po devíti odehraných kolech nachází přesně ve středu tabulky na sedmém místě s již čtyřmi utrženými porážkami. To je o jednu více, než museli Rolinek a spol. skousnout za celou uplynulou sezonu.

"Paráda to není, ale máme dost zraněných hráčů, sestavu lepíme, kdo zrovna může. Ale zase je dobré, že po letech za Titanic nastupují mladí dorostenci, kteří se učí dospělý fotbal a za pár let to potáhnou po nás," vysvětluje Rolinek, jenž sám z důvodu zranění zatím odehrál pouze úvodní duel soutěže, ve kterém se mimochodem opět dvakrát gólově prosadil.

Zatímco v hokeji dosáhl Rolinek největšího triumfu v Kolín nad Rýnem, kde měl lví podíl na pohádce o podceňovaném týmu, jenž dosáhl světového zlata, ve fotbale je to španělské Ribadeu.

Bývalý hokejista se tam představil v dresu staré gardy Lázní Bohdaneč a pomohl k vítězství v prestižním veteránském turnaji Torneo Ribadeo, který je považovaný za neoficiální mistrovství Španělska ve veteránském fotbale. Může se tak pochlubit mezinárodní trofejí nejen z ledu, ale i z fotbalového hřiště.

"To bylo skvělé zahrát si ve Španělsku turnaj a zároveň ho vyhrát. I když byly komplikace s organizací, tak to bylo super. Navíc jsem si mohl zahrát s dobrými fotbalisty a moc mě to bavilo," září při vzpomínkách a zároveň s úsměvem na rtech vzpomíná na událost, kdy část nakonec vítězné party musela kvůli problémům s letenkami strávit neplánovanou noc v Madridu.

Kromě fotbalu ale Rolinek nezanevřel ani na hokej, kde si na různých exhibicích plní další své dávné přání. Stoupnout si do hokejové svatyně jako brankář. Zatímco na ledě se do golmanské výstroje souká s chutí, do fotbalové brány ho to prý zas tak moc netáhne.

"Nějaké zkušenosti ve fotbalové bráně mám také, ale jako hokejový brankář se cítím lépe a mám větší šanci něco chytit. Jen musím zabrat hodně místa," směje se.

V podobně uvolněném duchu se nese i Rolinkova odpověď na otázku, jak to má na hřišti s protihráči, kteří si na známé tváři hodlají smlsnout slovně či dokonce faulem.

"Protihráče musím naopak pochválit, je mezi námi vzájemný respekt. Občas se stane, že já do někoho zajedu, ale je to spíše z přemíry snahy a mojí nefotbalovosti," přiznává.

Zatímco v hokeji býval bouřlivákem, který se umí ozvat, trávník ho mění. "Beru to úplně jinak. V hokeji jsem byl rapl, plný emocí, tady ve fotbale mne jen tak něco nerozhází.. Každý zápas chci vyhrát, ale tak nějak v klidu si užívám, že můžu být v partě kluků a stále zažívám legraci v kabině," dodává nefalšovaný sportovní obojživelník.