Hodnocení týmů po MS: Uruguay

Značně rozporuplné pocity musí mít z letošního mistrovství světa příznivci Uruguaje. Na jednu stranu se jim navzdory všelijakým potížím podařilo postoupit ze skupiny smrti a nechat za sebou prestižní soupeře jako Anglie s Itálií, na druhou byli odpovědní za největší faux-pas celého šampionátu a rozloučili se s turnajem hned záhy.


Práce manažera a taktický profil týmu: ✮✮✮

Jakoby snad Celeste někdo na čtyři roky kryogenicky zmrazil a probudil z hibernace až znovu na další mistrovství světa. Po nečekaném postupu do semifinále v Jižní Africe se totiž v uruguayském národním týmu pranic nezměnilo. Stejná obrana, stejná záloha, stejný útok, stejný trenér, stejná taktika... Jenže věk ani pokrok ve světě fotbalu zastavit nelze, a tak není divu, že se stejným receptem Óscar Tabárez už podruhé tolik nepochodil.

Být jeden z aktuálních nejlepších útočníků světa Luiz Suárez ve zdravotním pořádku od prvních minut šampionátu, možná by tento článek vypadal úplně jinak. Kvůli neodkladné operaci kolena však nyní čerstvá akvizice Barcelony nemohla do úvodního "lehkého" zápasu s Kostarikou nastoupit, a výsledek byl tristní. Navzdory brzkému vedení dostali Cavani a spol. tvrdou facku v podobě prohry 1:3 a od té chvíle se již nemohli vymanit z drtivého tlaku. Suárez mu nejprve značně odlehčil dvěma góly do sítě trapné Anglie, jenže pořád zbýval závěrečný zápas s Italy o všechno.

Luis Suárez a následně celá Uruguay by si bezpochyby zasloužili za své hryznutí do ramene Giorgia Chielliniho spolu s reakcí k incidentu celou řadu článků, komentářů a analýz, na něž zde není tolik prostoru, proto soustřeďme raději pozornost jinam. Díky perfektnímu výkonu v obraně a výhodě jednoho muže v poli navíc nakonec Uruguayci vydřeli těsnou výhru 1:0 a prokousali se ze skupiny do osmifinále. V boji o čtvrtfinále to už však na hladovou Kolumbii nestačilo: Cavani na hrotu nezazářil tak, jak by se při absenci Suáreze čekalo, a podpora zbytku týmu byla přinejmenším průměrná.

Defenzivní fáze: ✮✮✮✮
Na šampionátu jsme se setkali s dvěma různými přístupy uruguayské obrany. Ten první měl jepičí život, neboť se v zápase s Kostarikou ukázal jako fatální, jestliže chtěl Tabárez pomýšlet na cokoli jiného než poslední místo ve skupině. Zkušený kouč tak sáhl k takřka revolučním krokům, kdy přestárlého ("zraněného") Lugana nahradil nezkušeným uchem Giménezem (19 let) a ve středu zálohy dal prostor Nicolási Lodeirovi na úkor předchozí stálice Gargana.

Uruguay rázem působila kompaktnějším dojmem, mezi jednotlivými řadami v rozestavení 4-4-2 nevznikaly tak propastné kapsy, jako tomu bylo zpočátku, obrana se mohla vysunout i výše, než co kamenem dohodil k vlastní brance, a Diego Godín dostal příležitost seřídit si celou defenzivu k obrazu svému. Vzhledem k tomu, že jde o jednoho z nejlepších stoperů uplynulé sezony, nebyl tento tah krokem vedle.

Ofenzivní fáze: ✮✮✮
Byť to zcela jednoznačně v uruguayské ofenzivě značně skřípalo, povedlo se jí v každém ze tří zápasů skupiny D alespoň jednou skórovat. Ano, byla to z její strany povětšinou nuda, ano, chyběla tomu lepší souhra, podpora více hráčů i individuální výkony stárnoucího Forlána a hlavně Edinsona Cavaniho, jenže to vše se tak nějak při absenci Suáreze čekalo.

Nikoho tak nemohlo překvapit, že nejlepší výkon Uruguayci předvedli v druhém zápase s Anglií, která se svým naivním středem zálohy nedokázala soupeře přetlačit, a navíc nezvládala bránit neúnavného Cavaniho, který v roli staženějšího z dua útočníků vepředu nestačil překvapovat svou aktivitou. A když navíc přišla šance, byl u ní Luis Suárez. Ten oproti předchozí sezoně značně zapracoval na své mušce a dvěma zásahy poslal Angličany i s nenáviděnými britskými médii domů.

S Itálií problém vyvstal tím, že Uruguay potřebovala na postup zvítězit a jejich soupeř v deseti hráčích po vyloučení Marchisia nejevil žádný zájem svůj obranný blok vytáhnout ani o píď výš, než by bylo nutné. I proto, kvůli této nemohoucnosti, v závěru Suárez mentálně explodoval a zakousnul se do Chielliniho ramene... Nakonec přišlo krátkodobé vysvobození ze standardní situace, postaral se o něj nikdo jiný než největší tahoun Celeste.

Největší tahoun: Diego Godín
Manažer Arsenalu Arsène Wenger během šampionátu z pozice spolukomentátora francouzské televize poznamenal, že evropské země obecně produkují množství kvalitních hráčů do defenzivy a s útokem jsou na štíru, zatímco v Jižní Americe je tomu přesně naopak. Diego Godín by v takovém případě byl výjimkou potvrzující pravidlo. Je až k neuvěření, že tento stoper Atlética Madrid má pouze osmadvacet let.

Jeden ze základních kamenů týmu, který ve španělské lize vypálil rybník věhlasným gigantům Realu Madrid s Barcelonou, si špičkovou formu přenesl i do reprezentace. I v přítomnosti ofenzivních es to byl především on, kdo se velkou měrou podílel na postupu ze skupiny smrti spolu s Kostarikou, a nejen z pozice před vlastní brankou. Právě Godín totiž klíčovou hlavičkou z osmdesáté první minuty strhnul remízový zápas s Itálií v uruguayský prospěch a potvrdil pověst hráče, který dokáže i jako stoper střílet důležité branky.

Největší přítěž: Luis Suárez
Nebýt svého zkratu, mohl být tento již bývalý útočník Liverpoolu popisován o odstavec výše v úplně jiných barvách. Jenže to by nebyl Suárez, aby něco nevyvedl. Neměl to samozřejmě jednoduché. Po tak skvělé sezoně, jakou prožil v Anglii, kde si mj. vysloužil ocenění za nejlepšího hráče Premier league, byla očekávání příznivců Celeste astronomická. Suárez byl v podstatě argumentem na jakýkoli nedostatek, který Tabárezův tým měl.

Situace se ještě zhoršila tím, že se držitel Zlaté kopačky za uplynulý ligový ročník musel podrobit drobné operaci kolene. Z hlavního tahouna týmu se po ostudě s Kostarikou stal víceméně mesiáš, a takový tlak již byl na Suáreze v závěru zápasu s Itálií jednoduše příliš. Sklouznul tak mimoděk k tomu, čím se unikátně provinil již dvakrát předtím, tentokrát už s nadmíru tvrdými důsledky. Nejenže Uruguay v rozkladu nestačila v osmifinále na Kolumbii, ale s největší pravděpodobností se bude muset bez své největší hvězdy obejít i na blížící se Copa América...

Celkový verdikt: ✮✮✮
Uruguaji dlouhodobě sedí role nenápadného týmu druhého sledu, od nějž nikdo moc nečeká, a on následně z koutku místnosti vtrhne na scénu. Po semifinálové účasti z minulého mistrovství se jim tohoto luxusu tentokráte nedostalo, a o to víc je nutno ocenit, že se s tlakem veřejnosti dokázali vyrovnat a postoupili ze skupiny smrti s šesti body v kapse. Nyní bude mimořádně zajímavé sledovat, jak se Celeste vypořádají s životně nutnou hráčskou obměnou přestárlého kádru.