Hodnocení týmů po MS: Švýcarsko

Švýcaři mají za sebou zvláštní šampionát. Úkol v podobě postupu do osmifinále splnili, následně vypadli až po prodloužení s Argentinou (a nutno říct, že nešťastně), jenže jejich výkony měly k nějaké suverenitě hodně daleko..

Práce manažera a taktický profil týmu: ✮✮✮

Ottmar Hitzfeld byl jedním z těch trenérů, jejichž strategie byla od základů dobře čitelná a šlo víceméně pouze o to, jak dobře se ji podaří na hřišti exekuovat. Švýcarsko mělo spoléhat na pevnou obranu jištěnou stabilní oporou Benagliem, fyzicky silný a agresivní střed zálohy, brejkovou křídelní hru a zakončovatelské schopnosti bundesligové komety Josipa Drmiće.

Nutno říci, že rozlosování Helvétům v tomto směru příliš nepřálo. Hned na úvod totiž narazili na Ekvádor, což byl a) jejich přímý konkurent v boji o druhé postupové místy a b) dost možná jediný tým, který lpěl na brejcích ještě více než právě oni. Důsledkem bylo, že Švýcaři byli nuceni držet míč a tvořit, což není zrovna jejich parketa - bez kreativního středního záložníka spoléhali spíše na práci Shaqiriho se Stockerem / Mehmedim na stranách. Po utrpěném vítězství nad Ekvádorci pak přišla studená sprcha v podobě debaklu s Francií, a přestože se po povinné výhře nad slaboučkým Hondurasem slavil postup, dá se s klidem říci, že po taktické otázce Švýcarsko ve skupinových bojích zklamalo. Jeho čitelný, "arkádový" fotbal a podprůměrné individuální výkony fanoušky příliš neohromily.

Jenže pak přišlo osmifinále s Argentinou. Hittzfeld jako by svůj tým připravoval přesně pro tento okamžik - svým svěřencům naordinoval styl založený (přirozeně) na pevné defenzivě a maximální snaze eliminovat vliv Lionela Messiho, zatímco dopředu se hrálo rychle, přímočaře a efektivně. Švýcaři své šance nakonec nevyužili a zápas prohráli, své pošramocené renomé ale vylepšili více než slušně.

Defenzivní fáze: ✮✮✮
Právě duel proti Argentině ukázal, jak má synchronizovaná defenziva vlastně fungovat - pozdější finalista působil na hřišti bezradným dojmem, nedokázal optickou převahu přetavit k jakýkoliv efekt, a díky jalové organizaci "na náhodu" a individualistickému přístupu ve stylu "vše na (skvěle hlídaného) Messiho" mu nezbývalo než spoléhat na centry. Nelze říct, že by Švýcarsko hrálo vyloženě lépe, ale minimálně (v rámci možností spravedlivé) penalty si za své perfektní vystoupení určitě zasloužilo. Bránilo výborně.

Ve skupině to, nicméně, zdaleka tak slavné nebylo. Hitzfeld musel řešit nepříjemný problém, když se mu zranil stoper von Bergen, jeho reakce však zpočátku měla k ideálu hodně daleko - postavit k Johanu Djourouovi Philipa Senderose asi nemohlo skončit jinak než reminiscencí na kultovní hrdiny Pata a Mata. Fabian Schär, další náhradník na uvolněnou pozici uprostřed obrany, nicméně vše vyřešil. Za von Bergenův výpadek kouč pochopitelně nemohl a dá se říct, že defenzivní strategii nastavil před turnajem správně.

S individuálními výkony už to bylo o poznání horší. Pravý bek Lichtsteiner zůstal hodně za očekáváním, což ale více než obrannou fázi ovlivnilo plynulost švýcarského přechodu do útoku; skutečným problémem byly zejména nekonzistentní výkony štítových záložníku Behramiho s Inlerem. Oba ukázali, že umí předvést vynikající výkon (Behrami takto téměř dvě hodiny ukázkově bránil Messiho, což je úkol, jehož splnění si může odškrtnout jen naprosté minimum fotbalistů), jenže zároveň platilo, že pokud zářil jeden, zůstával ten druhý za očekáváním. Kdo ví, kam až by Švýcarsko mohlo dojít, kdyby jeho dvojitý pivot hrál konstantně na úrovni svých reálných možností.

Ofenzivní fáze: ✮✮
Na papíře jednoduchá záležitost - Švýcarsko bylo přímo nastavené hrát se zahuštěným středem a útočit po stranách, kde mělo napravo Lichtsteinera se Shaqirim a nalevo Rodrigueze se Stockerem / Mehmedim. Ideální situace. Jenže v reálu se opět dostáváme k matným individualitám. Hitzfeld zaslouží pochvalu za rychlou reakci na krizový vývoj - špatného Senderose nahradil výborným Schärem, špatného Stockera nahradil výborným Mehmedim, špatného Drmiće nahradil Seferović, který sice nebyl vyloženě výborný, ale pomohl gólem k postupu. Se Shaqirim, Mehmedim a Seferovićem pak švýcarská ofenziva po většinu času fungovala..

V osmifinále ovšem ne, jelikož přesný finální dotek (či rozhodující milimetrový centr) stále scházel. I přesto nicméně mohli Švýcaři postoupit; to by ale Džemaili (další Hitzfeldův žolík) nesměl ve vyložené gólovce nastřelit tyč. Při střízlivém pohledu je tak nutno poznamenat, že švýcarská ofenziva byla předvídatelná, neefektivní a příliš závislá na Shaqirim, který se sice snažil, pohyboval se na obrovském prostoru (!!!), ale marno platné, samotářský génius typu Messiho to zkrátka není.

Největší tahoun: Ricardo Rodriguez
Kdyby si celou dobu udržel tutéž výkonnost jako v prvním duelu s Ekvádorem, byl by jasným kandidátem na nejlepšího levého beka turnaje. I přesto, že jeho výkony šly ve zbylých zápasech lehce dolů, však Rodriguez platil (spolu se Shaqirim) za největší švýcarskou oporu, podával konstantně kvalitní výkony a jeho vydatná podpora útoku vynikla zejména ve srovnání s pravou stranou hřiště.

Největší přítěž: Granit Xhaka
Xhaka to neměl jednoduché, v Hitzfeldově systému 4-2-3-1 totiž dostal úkol pohybovat se na pozici ofenzivního záložníka, což s sebou neslo dvě nutné komplikace: a) Xhaka se lépe cítí hlouběji na hřišti a b) švýcarský styl hry klasické AM příliš nevyužívá. Šikovný záložník tak byl po většinu času neviditelný, do akce se příliš nedostával, a když už ano, tak hrál hodně pod své možnosti. Nabízí se otázka, jaká vlastně byla jeho primární úloha..

Celkové hodnocení: ✮✮✮
Švýcaři tentokrát nezopakovali představení z před čtyř let, kdy přišli o postup díky nezvládnutému zápasu s Hondurasem; naopak načasovali svou formu tak, aby kulminovala v osmifinále. Málem to i přineslo překvapivý postup mezi posledních osm. I bez něj se však dá říct, že Hitzfeldova družina svůj úkol i přes dílčí zaváhání nakonec splnila.