Hodnocení týmů po MS: Španělsko

Vyhráli mistrovství Evropy, mistrovství světa a pro jistotu ještě jednou evropský šampionát,to vše v minimálním možném rozmezí šesti let. Vládli světu, v Brazílii ale tvrdě narazili. Španělé selhali, proč?


Práce manažera a taktický profil týmu: ✮

Ach, ten vrchní konzervativec Vicente del Bosque. Zkušený španělský lodivod obdržel výstražné varování už před dvěma lety, kdy Španělé sice dokráčeli k titulu mistrů Evropy, výrazně se ale natrápili a herně nikterak nepřesvědčili. Už tehdy začalo být del Bosquemu vyčítáno, že nereaguje na vývoj fotbalu a stále sází na své osvědčené koně, jenže úspěch nakonec Španělé slavili, a tak bylo vše prominuto a následně i zapomenuto.

Dál už to ale nešlo. S Casillasem, Piquém, Xavim, Xabi Alonsem a navrch toho všeho ještě s Diegem Costou Španělsko asi ani nemohlo dokráčet k dalšímu zlatu. A tak je nejspíš dobře, že dostalo pořádnou facku v podobě dvou rychlých porážek. Přitom možná stačilo, aby proti Nizozemcům Silva ve své gólovce zvýšil na 2:0, a vše by dopadlo úplně jinak. Nebo snad aby Busquets z metru trefil poloprázdnou branku a vyrovnal tak souboj s Chile... Nestalo se ani jedno a přišel zasloužený trest.

Del Bosque prakticky nic nezměnil, jenom na hrot postavil Costu a čekal, že se vše vyřeší samo. Jenže nevyřešilo, nemohlo vyřešit. Xavi s Xabi Alonsom dokázali, že už jsou v současné době spíše přežitkem a do základu nepatří. Nádherným důkazem se stal druhý poločas utkání s Chile, kdy Alonsa nahradil Koke a okamžitě španělskou hru o dva levely pozvedl. Sám Costa, jenž před mistrovstvím nastoupil v dresu španělské reprezentace všehovšudy dvakrát, pak jednoduše nebyl na španělský styl hry zvyklý, a tak přestože dokázal vykouzlit zajímavé momenty, v celkovém měřítku nebyl prospěšný. To naopak Villa později (bohužel až příliš pozdě) ukázal, že měl dostat pořádnou šanci.

Ona je tedy vlastně i otázka, co vůbec je v současné době španělským stylem. Tiki-taka to už dávno není, s nadcházející nutnou generační obměnou tak bude muset španělský kouč najít i novou, vhodnou taktiku.

Defenzivní fáze: ✮
Jak vůbec hodnotit obranu, která v rozmezí od čtyřicáté čtvrté do osmdesáté minuty úvodního zápasu dostala nepopulárního "bůra"? Nebo tu defenzivu, která proti Chile brzy dvakrát inkasovala a znemožnila Španělům reálně pomýšlet na obrat? Nefungovalo nic. Nerozchytaný Casillas tým nepodržel, několik obdržených branek jde na jeho triko. Z Piquého si Holanďané udělali doslova trhací kalendář, barcelonský zadák předvedl jeden z nejhorších individuálních výkonů, jaké letošní šampionát viděl, a tak v dalších zápasech už raději ani nenastoupil. Že by ale Ramos byl na turnaji o mnoho lepší, o tom nemůže být řeč. O něco přísnější měřítka snad snesou krajní beci Azpilicueta s Albou, ani ti ale nedokázali zabránit sedmi obdrženým brankám v prvních třech poločasech.

K tomu si přidejme naprosto tragický střed zálohy, v němž Xavi nestíhal, Busquets neplnil podobně prospěšnou roli jako dřív a Xabi Alonso na sebe upozorňoval prakticky výhradně jednou chybou za druhou, a nelze se divit, že španělské účinkování na turnaji dopadlo tak, jak dopadlo, tedy katastrofou. Že by k vidění byl dříve tolik typický a tak perfektní vysunutý presink, to se také konstatovat ani náznakem nedá. Španělská záloha byla statická, unavená, líná... Všechno špatně.

Ofenzivní fáze: ✮
Ehm, jaká že to fáze? Španělé v prvních dvou klíčových duelech skórovali pouze jednou, a to ještě z Costou šikovně vyskočené penalty, kterou proměnil Alonso. Jinak sice stále platilo, že La Furia Roja držela míč na svých kopačkách častěji než soupeř, nijak časté nebezpečí pro protivníkovu branku z toho ale neplynulo.

Pár ojedinělých šancí měl Costa, jenže se prosadit nedokázal. Španělský styl, do něhož byl bez jakékoliv předchozí přípravy vhozen, mu prostě neseděl. Jednu tutovku měl Busquets, jednu zase Silva...a to je asi tak všechno. Slabota, velká slabota. Závěrečný souboj se sympaticky hrajícím, ale donebevolající nekvalitou zaplaveným australským výběrem se do hodnocení španělské reprezentace logicky promítá zdaleka nejméně. V něm Villa, Torres a Mata, kteří dohromady v prvních dvou zápasech odehráli pouhých šestapadesát minut, sice každý jednou zasunuli, to už ale bylo dávno na všechno pozdě.

Největší tahoun: Andrés Iniesta
Spíše než výběr toho nejlepšího člena španělského týmu je třeba brát tuto část jednoduše jako výběr toho nejméně špatného. A tím byl bezesporu Andrés Iniesta. Ani on rozhodně nikterak nezářil, vzhledem k výkonům jeho spoluhráčů a španělské "taktice", která v podstatě spočívala jen v čekání na to, co vymyslí Don Andrés, ovšem nelze zvolit jinak.

Iniesta byl vlastně asi jediným Španělem, který znamenal pro obranu soupeřů opravdu soustavné nebezpečí. Hodně kazil, na něj vskutku nezvykle hodně, on ale nebyl tím, kdo vyloženě zklamal. Byl velmi aktivní, neustále se nabízel, kombinoval, vymýšlel pro své spoluhráče chytré přihrávky. Španělská reprezentace by se pro další kvalifikační cyklus stále měla stavět kolem muže, jenž na předešlém světovém šampionátu v prodloužení finálového utkání vystřelil svému týmu zlato.

Největší přítěž: Xabi Alonso
Na tomto místě je pro změnu konkurence nebývale vysoká, svou nominaci si bezpochyby vysloužili i Xavi, Costa a další, volba ale padla na Xabiho Alonsa. Ten ve všech třech zápasech dostal šanci v základní sestavě, pokaždé ale patřil k jasně nejhorším Španělům na trávníku.

Kromě své nedostatečné rychlosti a obratnosti ve středu zálohy, což už samo o sobě pochopitelně není ideální, Alonso nebyl ani trochu jistý ani s balónem. Vrcholem všeho byl první gól Chile, kdy Alonso svou hrubkou nejprve celou gólovou akci založil, pro jistotu se pak ale ani nenamáhal se poctivě vrátit, aby klíčovému gólu zabránil. Je čas uvolnit své místo jiným, mladším, dravějším a přesnějším.

Celkový verdikt: ✮
Jak už jsem psal, Španělé podobně tvrdý direkt potřebovali, aby se mohli posunout dále a třeba i započít další období nadvlády nad světovým fotbalem. To předchozí je u konce, kopaná má nového vládce z Německa. Teď, když je konec, je však ideální čas zavzpomínat si na fenomenální generaci, která se bezpochyby zařadila mezi ty nejlepší reprezentační výběry, které tento krásný sport kdy vůbec viděl. Je jistě škoda, že parta kolem Xaviho zakončila svou triumfální jízdu takto nedůstojným způsobem, přesto by se na ní mělo vzpomínat jen v tom nejlepším. A budoucnost vypadá pro Španěly stále fantasticky, ke generační obměně je vlastně vše připraveno a La Roja tak bude už na dalším šampionátu jistě znovu patřit mezi největší favority.