Hodnocení týmů po MS: Portugalsko

Měl to být vrchol jakési stříbrné portugalské generace okolo Pepeho, Bruna Alvese, Moutinha, Meirelese čiVelosa vedené nejlepším fotbalistou roku 2013 Cristianem Ronaldem. Cesta za medailemi však skončila dříve než začala a i díky sérii zranění se nakonec svěřenci Paula Bento rozloučili s šampionátem už po základních skupinách...


Práce manažera a taktický profil týmu: ✮✮

Asi žádný trenér na šampionátu neměl tak znesnadněnou pozici jako portugalský stratég Paulo Bento. Patří k nejkonzervativnějším koučům, který se od své předem naplánované taktiky odklání jen tuze nerad. Jenže už v prvním utkání se mu nalinkovaný plán rozsypal jako domeček z karet. Zranění klíčové postavy Fabia Coentraa, vyloučení dalšího potenciálního tahouna Pepeho a k tomu další šrám útočníka Huga Almeidy. Navíc se ve druhém zápase zranili i André Almeida s dalším hrotem Hélderem Postigou - a do toho nefungovala hlavní zbraň Cristiano Ronaldo.

Hlavní "fail" portugalské sestavy byla právě pozice útočníka. Jenže to jde přesně ruku v ruce s tím, že Bento zkrátka nemohl dělat nic jiného. První zápas ušil na Huga Almeidu, druhý na Héldera Postigu, jenže vždy dohrával s Éderem, který se do naplánovaného stylu zkrátka nehodil. Na vrub šéfa semifinalistů Eura 2012 jde snad jen nefungující kreativní část záložní řady s Moutinhem a Meirelesem, kteří spolu proti Německu a USA nevymysleli téměř nic

Horko těžko se u hodnocení Paula Benta vymaňuje ze škatulky vynucených změn, jelikož většinu šarád kouč udělat musel - bez ohledu na to, zda chtěl či ne. Jen na okraj zmíním, že v posledním zápase měl trenér k dispozici místo obvyklých třinácti náhradníků jen sedm. Vydařil se nicméně tah s Miguelem Velosem na levém kraji obrany, který skutečně pozitivně obstál. Toť vše.

Defenzivní fáze: ✮✮
Portugalská hra měla být především založena na poctivé práci vzadu a rychlých protiútocích zpravidla přes Joaa Moutinha a zakončovaných Cristianem Ronaldem. Jenže základ k této taktice postaven nebyl. Stopeři Pepe s Brunem Alvesem prakticky popravili svůj tým v obou prvních zápasech, za očekáváním zůstal i Joao Pereira. Paradoxně nejlepšími beky byli náhradníci na levý kraj obrany - jak André Almeida, tak i jeho nástupce (třetí v pořadí) záložník Miguel Veloso. Ten víceméně nepropadl ani na své primární pozici defenzivního záložníka, kde nastřádal famózní procentuální přesnost přihrávek 96 %.

Ofenzivní fáze: ✮
...aneb Ronaldo a spol. Nevyšlo to především kvůli absenci útočníka, který (ne)byl do systému Portugalska platný, jelikož Bento mohl využít vlastně jen jediného forvarda. Kromě toho ale paběrkoval i Nani, a Ronaldo rovněž nepředvedl Ronalda. Stejně tak se turnaj zcela nevyvedl Joao Moutinhovi, který měl potenciál být nejlepším nahrávačem mistrovství, avšak z průměru se nevymanil. Představení Raula Meirelese pak bylo jasným zklamáním, byť se halvovi s vizáží piráta nedala upřít snaha.

Největší tahoun: Cristiano Ronaldo
Kdyby se jeho výkon na mistrovství měl zhodnotit dvěma slovy, patrně by to stačilo. Ronaldo zůstal prostě a jednoduše "za očekáváním". Nejlepší fotbalista světa byl pouze stínem bílého fantoma, který ničí každého soupeře nevídaným způsobem. Nepomohly mu ani přetrvávající zdravotní problémy, které si přinesl už ze závěru ligové sezóny. Přesto byl o parník nejlepším hráčem Seleção, jeden gól dal, další nádherným centrem připravil (zbylé dva portugalské góly si soupeř vlastně vsítil sám), a kdyby se mu podařilo proměnit všechny stoprocentní šance v závěrečném duelu s Ghanou, sám by Portugalsko dotlačil do osmifinále. Dovolená mu prospěje asi jako nikomu jinému.

Největší přítěž: Éder
Neměl snadnou pozici, na šampionát jel patrně až coby číslo tři na hrot útoku. Přesto se jeho představení nedá hodnotit jinak než jako velké zklamání. Útočník Bragy nastoupil v základní sestavě jedinkrát, přesto kvůli zraněním dvou konkurentů strávil na trávníku většinu Portugalsku přidělenému času. A výsledek? Nula, nula, nic. Urostlý forvard se za celou dobu nenašel, vždy byl neviditelný a jeho přínos týmu záhodno hledat mikroskopem. Perlička na závěr: Éder v Brazílii odehrál 206 minut, v každém zápase minimálně hodinu. A za tu dobu stihl vystřelit čtyřikrát (tedy zoufalý průměr jedné rány za více než 50 minut) a jen jednou (!) trefit bránu. Pro trošku drastické porovnání, Ronaldo během turnaje vypálil na branku soupeře hned sedmnáctkrát (necelých 16 minut na střelu), desetkrát zasáhl cíl a jednou skóroval.

Celkový verdikt: ✮✮
Z působení portugalského týmu přetrvávají i přes brzké vypadnutí pocity spíše smíšené. Vaz mu zlomil debakl proti Německu, popřípadě smůla Ronalda v zakončení proti Ghaně. Ostatně, kdyby hráli s Löwovým týmem až na závěr, pravděpodobně by si postup pohlídali. Když si ale shrneme výkony všech jednotlivců, přísná měřítka snesou tak maximálně univerzální Miguel Veloso, jenž na levé obraně předvedl nejlepší výkon z celé defenzivy, a již tolikrát zmíněný Cristiano Ronaldo - ani ten ale obrovské očekávání na svou osobu nenaplnil ani omylem.