Hodnocení týmů po MS: Nizozemsko

Nizozemci podruhé za sebou odjíždějí z dějiště světového šampionátu s medailemi na krku, a opět jich přitom dosáhli poněkud defenzivněji laděným herním projevem, než na jaký jsme byli léta zvyklí...


Práce manažera a taktický profil týmu: ✮✮✮✮✮

Snad jen Mexičan Miguel Herrera na tomto šampionátu ze všech trenérů poutal větší pozornost veřejnosti. Louis van Gaal zaujal opravdu kdečím a přímo proslul svými střídáními gólmanů, když Cillessena jako vůbec prvního brankáře v historii stáhl ze hry rovnou dvakrát; jednou za účelem - rovněž historického - využití kompletní 23členné skvadry.

Zároveň bychom ale neměli zapomínat na to, že podobné výstřednosti měly vždy svůj velký účel, a že daleko spíš než cokoliv jiného podtrhovaly van Gaalovu trenérskou extratřídu. Tu koneckonců budoucí manažer Manchesteru United osvědčil již před turnajem, když se vcukuletu přizpůsobil zranění Strootmana a zavrhl klasickou nizozemskou formaci 4-3-3 ve prospěch 3-5-2/3-4-3. Čímž možná nakrkl lecjakého krajana, zároveň se tak ale zasloužil o maximálně efektivní využití předností Arjena Robbena, potažmo o vitální ucpání středu.

Louis van Gaal se navíc zvládal přizpůsobovat okolnostem také přímo během šampionátu, když tu s míčem převážně u kopaček, tu s ryze defenzivní strategií velmi zdatně těžil z jistého momenta, kterého Oranje nabyli úvodní demolicí obhájců titulu. Co se pak konkrétních tahů týče, ukázkově například využil přestávky na osvěžení během osmifinále s Mexikem, kdy rozhodujícím způsobem změnil herní projev mužstva, a na jeho triko jde také nevídaně rozložená gólová produkce o devíti různých střelcích.

Defenzivní fáze: ✮✮✮✮✮
Nikde jinde se van Gaalovo mistrovství neprojevilo tak výrazně jako tady. Jakkoliv třeba občasné jančení Martinse Indiho dělalo harmonii v defenzivní fázi Oranje lehce nedokonalou, pořád šlo o jeden z nejzkonsolidovanějších mančaftů na turnaji (se třemi čistými konty ze čtyř vyřazovacích soubojů na kontě) - což je zvláště chvályhodné vzhledem k tomu, že původní obrannou linii Nizozemska tvořili čtyři hráči démonizované Eredivisie a jeden zadák podprůměrného celku anglické Premier League.

Také individuální výkony se přitom pravidelně stávaly předmětem chvály neutrálních pozorovatelů. Zejména mladý lídr zadních řad Feyenoordu Stefan De Vrij prožil ve svých 22 letech dost možná průlomový šampionát. Podle oficiálních dat FIFA byl právě tento nekompromisní a zároveň jaksi elegantní válečník vůbec nejlepším obráncem na turnaji a dokonce třetím nejlepším hráčem celkově.

Rotterdam obecně na turnaji táhl. Svůj přestup za lepším si svými výkony okamžitě zasloužil Bruno Martins Indi, který v průměru na 90 minut rozdal více přihrávek než jakýkoliv jiný hráč v oranžovém a byl skutečně esenciálním prvkem nizozemské rozehrávky. A prestižní angažmá se dále jistojistě nevyhne ani levému bekovi Daleymu Blindovi, jenž zaujal svou nadpozemskou versatilitou (objevil se na třech postech včetně středu zálohy i obrany) i čtyřmi "kanadskými body" včetně dvou parádních asistencí.

Ofenzivní fáze: ✮✮✮✮
Vizitku ofenzivní fáze Oranje nutně musíme vystavit zvlášť Nizozemcům skupinové a vyřazovací fáze. Ve společnosti Chile, Španělska a Austrálie to totiž bylo něco úplně jiného, než když šlo opravdu do tuhého. Nizozemsko se tehdy mohlo opírat o vytrvalou podporu obou krajních beků, Blinda a Janmaata, o ve velké pohodě hrajícího Arjena Robbena, raketový start Robina Van Persieho i produktivní žolíky a především pak o vražednou efektivitu. Oranje ve skupině zvládli mezi tři tyče vtěsnat stěží uvěřitelných 78 % svých projektilů (21 z 27), přičemž druhé Chile v tomto směru zaostávalo o pořádnou porci 19 procent!

Taková úspěšnost - včetně průměru více než tří branek na jedno utkání - však byla pochopitelně neudržitelná, což se ve vyřazovacích kolech beze zbytku potvrdilo. Ačkoliv počínaje osmifinále jakž takž začal něco hrát Sneijder a vybičoval se především posléze proti Kostarice, mimo jiné van Gaalova výrazně defenzivnější varianta pravého beka (Kuyt), potažmo celkově opatrnější přístup, a Van Persieho tápání v koncovce stály za dramatickým úpadkem potence nizozemské ofenzivní vozby, která v jednu chvíli čekala na gól ze hry předlouhých 260 minut.

Největší tahoun: Ron Vlaar
Ve 29 letech nikdy nehrál za tým s vysokou reputací a před vypuknutím šampionátu se jeho roli zdaleka nejzkušenějšího zadáka s jistým základem kdekdo vysmíval; kór po tak neuspokojivé sezoně v Aston Ville. Ron Vlaar měl být na takovou úlohu až příliš pomalý a nedostatečně inteligentní či asertivní. Přesně se všemi těmito atributy se on však nakonec zničehonic vytasil a postupně je brousil až k fenomenálnímu semifinálovému výkonu jako pomyslné třešničce na dortu. Ještě před finálovým duelem MS Vlaar platil za hráče s nejvíce osvobozujícími nákopy (tzv. clearances), pouze dva borci přerušili trasu přihrávek častěji než on a jeho úspěšnost při tacklingu byla vpravdě dechberoucí (88 %). Navíc ani nijak pomalý přece nebyl, když mu statistici v jednu chvíli naměřili obdivuhodných 33 km/h. Ron Vlaar se tedy zkrátka ukázal být nesmírně komplexní oporou Oranjes; oporou v pravém slova smyslu.

Největší přítěž: Robin van Persie
Může se to zdát zvláštní: zrovna když Robin van Persie, který je jinak zvyklý být na velkých turnajích až zoufale neplodný, skóruje rovnou čtyřikrát a odstraní přitom i svůj mentální blok z vyřazovací fáze (do utkání o bronz na MS slavil pouze ve skupinových zápasech), označíme ho za největší přítěž týmu. Jenže ono to tak skutečně většinu času vypadalo - poněkud líný a neustále v ofsajdu blouznící van Persie neslavným způsobem vynikal tím spíš uprostřed kolektivu, v rámci něhož prakticky všichni (až na Sneijdera) operovali na hraně vlastních možností. Na van Persieho navíc zdaleka nejlépe pasuje prohlášení, že žil pouze z úvodního debaklu Španělska. Jakmile totiž začalo o něco jít, nejprve ve velkém zahazoval tutovky proti Kostarice (jeden zbytečný penaltový rozstřel), aby byl vzápětí jen sotva vidět proti Argentině (jeden osudový penaltový rozstřel). Že se pak i brankář Cillessen za celý turnaj potkal s míčem víckrát než on, to vše dokonale ilustruje.

Celkový verdikt: ✮✮✮✮✮
Nizozemsko předčilo očekávání všech - a to včetně svých lehce nasupených krajanů, kterým scházejí ti čistě útočně orientovaní Oranjes. Faktem nicméně zůstává, že s tvrdohlavějším a nostalgičtějším koučem, než jakým se ukázal být Louis van Gaal, by Nizozemci v Brazílii jen těžko brali medaile. A nebylo to přitom pouze o kolektivu nebo samotném trenérovi - neměli bychom zapomínat ani na to, že Nizozemsko turnaji dalo jednu z nejzářivějších individualit (Robben) i jedny z nejspolehlivějších zadáků (De Vrij, Vlaar), což je rovněž ocenění hodné.