Hodnocení týmů po MS: Nigérie

Takové nadšení a všeobecná spokojenost jako před dvěma dekádami za éry "zlaté generace" kouče Clemense Westerhofa sice v nejlidnatější africké zemi nepanují, přesto je však její působení na MS nutno zhodnotit jako úspěšné - koneckonců, postoupila do osmifinále. Pomohl jí k tomu razantní návrat k jakési vlastní zkostnatělé tradici..

Práce manažera a taktický profil týmu: ✮✮✮

Jednou z nejsilnějších zbraní Stephena Keshiho je to, že dokázal skloubit znalost specifického lokálního prostředí s určitou taktickou erudicí, která byla do té doby vlastní pouze draze najímaným trenérům z Evropy. Keshi rozhodně není žádným geniálním stratégem, své Nigérii ale rozumí a ukázal, že umí vymyslet úspěšný systém, schopný vyhrávat zápasy. Tak se alespoň Super Eagles prezentovali před rokem a půl na vítězném Poháru národů; klíčem bylo vysunutí Johna Obiho Mikela na pozici středního záložníka - rozehrávače. Největší hvězda týmu se tak mohla soustředit na tvorbu hry, neboť za jejími zády špinavou práci odváděl spolehlivý Ogenyi Onazi.

Logicky tak Keshi zvolil tutéž strategii i na tomto MS - a výsledek byl zpočátku děsuplný. Bezbranková remíza s Íránem naprosto jasně odkryla slabiny nigerijského 4-3-3, pokud není Mikel ve formě; na místo rychlého, fyzického fotbalu s množstvím přesných Mikelových centrů na dynamické útočné trio jsme pozorovali bezcílné narážení zmatených forvardů do pevné íránské defenzivy. Klíčový středopolař zkrátka přijel bez herní pohody, a Keshi tak musel improvizovat.

Hned do dalšího zápasu s Bosnou proto sáhnul k devadesátkové africké klasice, totiž systému 4-2-4, v němž dva defenzivní záložníci (Mikel už tentokrát coby čistokrevné DM) čistili prostor za variabilní ofenzivní čtveřicí. Kreativita byla obětována ve prospěch agresivity, pohyblivosti a nevyčerpatelného fyzického fondu. A světe div se, fungovalo to - Nigérie Bosnu zaslouženě porazila, následně v živelném, divokém zápase potrápila Argentinu (2:3) a v osmifinále dlouho držela na uzdě i obávanou Francii.

Defenzivní fáze: ✮✮✮
Primární Keshiho defenzivní čtveřice měla oproti Poháru národů zůstat nezměněna a fanoušci s napětím očekávali, jestli se dokáže poprat s turnajem na té nejvyšší úrovni. Charismatický trenér totiž namíchal před zkušeným gólmanem Enyeamou opravdu prazvláštní koktejl - napravo Efe Ambrose, původní profesí řízný stoper, uprostřed duo zelenáčů Oboabona - Omeruo, nalevo pak ofenzivně laděný Echiejile. Poslední jmenovaný se však nakonec zranil a jeho místo zaujal Juwon Oshaniwa, který svoji úlohu nezvládl; upřímně řečeno, tento hráč na MS jednoduše nemá a nikdy neměl. Zejména proti silnějším soupeřům byl znát obrovský kvalitativní rozdíl.

Jinak ale zadní linie fungovala v podstatě podle očekávání - to jest dobře. Omeruo, ofenzivnější a dynamičtější z obou stoperů, odehrál solidní turnaj, což se dá říct i o Ambrosem, a koneckonců i o Onazim na defenzivním štítu. Ničeho inovativního jsme se u Super Eagles v tomto směru nedočkali, snad kromě toho, že Keshi s přechodem na 4-2-4 naordinoval svému týmu držet míč co nejvýše na hřišti..

Ofenzivní fáze: ✮✮
Nejlépe to bylo vidět proti Francii, která byla nějaké dvě třetiny zápasu opticky horším týmem. Nigerijci logicky vsadili na fyzickou kartu, a vycházelo jim to - nadšeně bojovali, napadali francouzskou rozehrávku ve vysunuté linii, a kdyby se jim podařilo vstřelit gól, bylo by to zasloužené vyústění situace. Francie sice nakonec zkušeně rozložila síly a v závěru už unaveného soupeře kvalitativně přejela, nigerijský výkon je ale nutno hodnotit jako hodně sympatický.

Největší problém tak byl v naprosté absenci zálohy - systém 4-2-4 znamená šest hráčů určených na obranu, čtyři na útok, a nic mezi tím. V okamžiku, kdy se v osmifinále Francie probila za pressující řadu forvardů, byla pokaždé během pár vteřin u soupeřova vápna. A ačkoliv odhodlání a nasazení bylo v nigerijské ofenzivě ukázkové, reálně však na hřišti přece jen vládl strategický chaos. Žádné propracované signály, postupné útoky, ba ani brejky (na ty by byl potřeba rozehrávající Mikel) - Keshi prostě zahustil ofenzivní linii čtyřmi forvardy a doufal v úspěch. Ten sice nakonec přišel, ale na úkor kouzla Super Eagles coby prvního takticky vyspělého subsaharského týmu.

Největší tahoun: Ahmed Musa
Keshiho rozhodnutí vsadit na devadesátkový africký styl dvou jasně rozdělených "rojnic" mimořádně svědčil právě Musovi, jehož dvougólové představení proti Argentině ukázalo, kde je jeho síla (a potažmo síla celého tohoto systému). Trenérův oblíbenec je pro současné Super Eagles ideální křídlo - je mladý, rychlý, sebevědomý, silný, má velkou výdrž, bojuje a nebojí se střílet. Vzhledem k tomu, že Nigérie se (podobně jako Ghana a na rozdíl od Kamerunu) rozhodla místo ubránění postupu zaujmout proaktivní, ofenzivní přístup, dává Musova nominace do této kategorie smysl; pokud je na hřišti hráč jeho ražení (a kvalit), má tento tým šanci na úspěch.

Největší přítěž: John Obi Mikel
Na jednu stranu je pravda, že Mikel do Brazílie přijel nerozehraný, neměl kde nabrat formu a hodit ho do vody s úkolem přetransformovat se z náhradního defenzivního štítu zpět na klíčového deep-lying playmakera byl přece jen pořádný risk. Na druhou stranu panovala podobná situace i před vzpomínaným Pohárem národů, kde byl fantastický. Je samozřejmě rozdíl hrát proti africkým oponentům a Argentině s Francií, jenže v té době už Mikel hrál opět "čističe" - svoji šanci etablovat se na světové scéně jako hráč, schopný odemknout soupeřovu obranu skvělým čtyřicetimetrovým pasem, promrhal proti Íránu. Díky němu pak Keshi zavrhnul dlouho pilované primární rozestavení..

Celkové hodnocení: ✮✮✮✮
..což nakonec přineslo postup po 16 letech. Z tohoto úhlu pohledu je nigerijská anabáze velkým úspěchem. Mentální návrat zpět do minulých dekád, toto utvrzení "afrického" herního stereotypu, však přece jen zanechává hořkou pachuť. Co se vystoupení na hřišti týče, mohou být Super Eagles spokojeni - došli mezi posledních 16, s turnajem se rozloučili důstojně a jako jediní dali dvě branky pozdějšímu finalistovi z Argentiny. Že dostali o jednu více, je vzhledem k celé jejich anabázi dost symbolické..