Hodnocení týmů po MS: Německo

Německá družina dokázala po několika marných pokusech konečně dostát roli jednoho z hlavních favoritů na celkový triumf a po čtyřiadvaceti letech se opět Nationalelf stala mistrem světa! Stále nadějný tým má pak dost možná to nejlepší teprve před sebou...


Práce manažera a taktický profil týmu: ✮✮✮✮✮

Joachim Löw je taktickým mistrem, což je o zkušeném lodivodovi německé reprezentace dlouho známá věc, ovšem teprve nyní si z jeho pohledu všechno "sedlo" a DFB-Teamu to přineslo kýžený úspěch. Leckdo před startem turnaje Löwův výběr kritizoval, sám hlavní kouč si však do složení týmu nenechal mluvit a nyní všem pochybovačům doslova vytřel zrak.

Německo bylo pod vedením 54letého stratéga známo svým rychlým přímočarým a veskrze kombinačním stylem, který si získal širokou většinu fotbalové veřejnosti. Zde však Löw, hlavně ze začátku světového šampionátu, vsadil na o poznání úspornější fotbal, což se u fanoušků ani odborníků nesetkalo s úspěchem, sám trenér se ale nenechal odradit, avšak postupem času přece jen vsadil na "zajeté" pořádky (Philipp Lahm na kraji defenzivní čtveřice nebo Miroslav Klose na hrotu), které Němcům přinášely během posledních let jeden úspěch za druhým.

Nationalelf výrazně pomohlo hned úvodní utkání s Portugalskem, které sice výrazně ovlivnilo vyloučení Pepeho, po němž obávaná mašina už jen nabírala na obrátkách, což se nejvíce projevilo ve vyřazovací fázi, kde mělo Německo největší potíže paradoxně asi s Alžírskem.

Defenzivní fáze: ✮✮✮✮✮
Právě zde Němci znatelně improvizovali. Vinou zranění či jistých taktických variant měl Jogi Löw na soupisce drtivou většinu středních obránců, ze kterých se nakonec rozhodl postavit celou defenzivní čtveřici. To se logicky setkalo s kritikou, zvláště když máte v týmu jednoho z nejlepších krajních beků současnosti Philippa Lahma, který však, podobně jako je tomu v Bayernu Mnichov, zastával roli defenzivního záložníka (normálně by tomu tak zřejmě nebylo, ale i tady měli Němci velký problém se zraněními).

Hned na začátek měli pevnost německé obranné vazby prověřit Portugalci, konkrétně Cristiano Ronaldo s Nanim, ani jeden z nich se však výrazněji ke slovu nedostal. Od Löwa se na jednu stranu jednalo o dobrý taktický záměr, pevnější defenzivu doplňovaly opravdu skvělé standardní situace, kde měli Němci rázem hned několik opravdu vyhlášených hlavičkářů (prakticky celá defenzivní čtyřka). Na druhý pohled však poněkud vázla podpora útoku a to zejména z levé strany, kde působil Benedikt Höwedes, jenž na tento post není zvyklý ani ze Schalke, kde většinou hraje na opačné straně obrany.

Celou obranu potom takřka bezchybně dirigoval skvěle se prezentující Mats Hummels, který po celý turnaj prohrál jen minimum soubojů (akorát s Lionelem Messim měl během finálového klání častokrát velké potíže) a navrch dokázal přidat i dvě velice důležité branky.

Ofenzivní fáze: ✮✮✮✮
Zde měl být tahounem Marco Reus, který se však ještě před samotným začátkem turnaje zranil a také proto si Německo zpočátku mistrovství směrem dopředu nevědělo rady. Velká tíha odpovědnosti přistála na bedrech Mesuta Özila, který střídal geniální okamžiky s těmi méně podařenými a rozhodně to nebyl ten hráč, který DFB-Team táhl kvalifikací (nejlepší střelec).

Na samotném hrotu se nejdříve střídal Thomas Müller, který dělal, co mohl, ale zkrátka a dobře to není typický hrotový útočník do šestnáctky, a Mario Götze, ani jeden z nich však není pravým útočníkem a to se během zápasů častokrát ukazovalo. Výrazné zlepšení ofenzivní složky přišlo až po nástupu Miroslava Kloseho (momentálně už nejlepšího střelce historie světových šampionátů), jenž dokázal vyhrávat i hlavičkové souboje a navrch udržel mnohdy i ztracený míč, čímž vytvářel prostor právě třeba pro Müllera nebo Götzeho.

Příjemným překvapením, alespoň teda z mého pohledu, byl André Schürrle, který naprosto zastínil třeba stálici Lukase Podolskiho a vyjma třech gólů byl pokaždé, když nastoupil, pro německý tým obrovským přínosem (to se ukazovalo hlavně ve vyřazovacích bojích).

Největší tahoun: Manuel Neuer
Rozhodovat se mezi brankářem mnichovského Bayernu a Matsem Hummelsem nebylo snadné, ale nakonec si po zásluze vysloužil "nominaci" Manuel Neuer, ze kterého musí mít většina týmů, proti kterým Německo nastoupilo, ještě teď noční můry. Bývalá opora Schalke nejenže pustila pouhopouhé čtyři branky, ovšem svému týmu opravdu výrazně pomáhala i ve hře. Třeba proti Alžírsku Neuer hned několikrát své barvy opravdu výrazně podržel a jen dokázal, že je oprávněně řazen mezi nejlepší brankáře současnosti (ve hře nohou a mimo pokutové území poté zkrátka nemá konkurenci).

Největší přítěž: Lukas Podolski
Těžko z vítězného mužstva někoho vybírat, ale když už, musí padnout volba právě na Podolskiho, který neměl za sebou, také díky zraněním, úplně vydařenou sezónu a přesto se protlačil do konečné nominace Joachima Löwa. Už jen z herního vytížení (pouhých 54 minut!) je jasné, že útočník Arsenalu neměl hrát v německých plánech podstatnou roli, navíc již zmíněný André Schürrle si je s Podolskim ve více ohledech podobný, takže se nelze divit, že hodně lidí vnímá jeho nominaci jako "záslužný čin".

Celkový verdikt: ✮✮✮✮✮
Vítěze mistrovství světa nelze hodnotit jinak, i když ani Německo se rozhodně nevyvarovalo chyb a zaváhání. Nutno podotknout, že na rozdíl od minulých velkých turnajů měla Nationalelf na své straně i tolik potřebné štěstí (třeba právě proti Alžírsku), bez kterého se zkrátka na podobném šampionátu nedá uspět. Joachim Löw pak dokázal, že jeho tým nemá "naučený" pouze jeden styl hry, i když se k němu často uchyloval. Rozhodně se máme i do budoucna od Německa na co těšit.