Hodnocení týmů po MS: Mexiko

S časovým odstupem se na další, v pořadí již šesté, vypadnutí Mexika přesně v osmifinále bude pohlížet jen jako splněná povinnost a nic víc. Zato se znalostí patřičného kontextu jde hodnocení El Tri v roce 2014 strmě vzhůru a zaslouží hluboké uznání.


Práce manažera a taktický profil týmu: ✮✮✮✮✮

Mexická kvalifikace na mistrovství byla jeden velký chaos, v němž kvůli tragickým výsledkům "padlo za vlast" nepočítaně trenérů, až se do vedení dostal Miguel Herrera. Charismatický El Piojo vzal národní tým do latě, neortodoxně opominul na klíčovou baráž všechny hráče působící v Evropě a v následné přípravě či na tiskových konferencích probouzel ve svém národu naději, že se přece jen blýská na lepší časy.

Skupina na postup nebyla dvakrát lehká - úvodní zápas s Kamerunem byl ještě z kategorie povinných vítězství, ovšem poté následovali domácí favoriti Brazilci a ofenzivně nabitá reprezentace Chorvatska. Asi ani největší optimisté neočekávali, že by Mexiko mohlo touto skupinou proklouznout bez porážky a se skvělým skóre 4:1. Herrera svému původně zuboženému celku vštípil nejen rozestavení 5-3-2, ale hlavně sebevědomý, obětavý a týmový výkon bez jakéhokoli náznaku sólování. To vše za půl roku ve funkci.

Místo očekávaného propadnutí si tak příznivci El Tri mohli znovu po čtyřech letech dovolit snít, snít o postupu dál než jen mezi nejlepších šestnáct. Nakonec k němu chybělo jenom pár minut... Ještě na začátku 88. minuty totiž Mexičané proti favorizovaným Nizozemcům drželi těsné vedení 1:0 po dalším kvalitním a fyzicky vyčerpávajícím výkonu, který však s postupem času ustupoval do pozadí nervóznímu bránění výsledku. Dvě rychlé branky Sneijdera s Huntelaarem z kontroverzní penalty nakonec znamenaly, že nedošlo ani na prodloužení.

Defenzivní fáze: ✮✮✮✮✮
Co měla být největší mexická slabina, stalo se jejich hlavní zbraní. Řeč je o defenzivě, již vedl nestárnoucí kapitán a národní legenda Rafael Márquez, první hráč v historii světových mistrovství, který nastoupil s páskou na ruce na čtyřech různých šampionátech. Po boku stoperů "Mazy" Rodrígueze a Héctora Morena vytvořili variabilní sehrané trio, které ze stran doplňovali neúnavní Layún s Aguilarem. Výpomoc ze zálohy přicházela v podobě drobného Vázqueze. Nemusí být náhoda, že největší trable přišly v závěru osmifinále, kdy z této sestavy chyběli dva hráči (Moreno, Vázquez).

Jestli vám zde chybí zmínka o brankáři Ochoovi, vězte, že se brzy dočkáte. Nyní je však na místě ještě jednou zrekapitulovat, jak si obrana El Tri vedla jako celek - základní skupina A viděla čisté konto proti Kamerunu, čisté konto proti Brazílii a jediný inkasovaný gól s Chorvatskem, za rozhodnutého stavu 3:0. Prolomení stavidel tak přinesla až závěrečná osmifinálová pětiminutovka.

Ofenzivní fáze: ✮✮✮✮
Příslib v prvním zápase s Kamerunem byl ohromný. Navzdory nevědomé snaze kolumbijských rozhodčích potopit mexické snahy o průlom skóre byla na svěží hru El Tri radost pohledět. Co na tom, že Giovani dos Santos dal dva regulérní góly a stav přesto zůstával nerozhodný 0:0, Mexiko se nevzdalo a zásluhou Oribeho Peralty po krásné kombinační akci středem hřiště urvalo těsnou výhru ve svůj prospěch.

Trenérův jmenovec Héctor, jenž na klubové úrovni patří FC Porto, zažil ve středu zálohy obzvláště vydařený turnaj, kdy umně propojoval defenzivu s útokem a ještě nabízel přidanou hodnotu v podobě parádních střel zdálky. Na hrotu se s o dvě hlavy vyšší přesilou tvrdě bili jak Giovani, tak třicetiletý Peralta, jenž zvláště v druhém zápase s Brazílií ukazoval Fredovi na opačné straně, jak by asi tak měl vypadat obětavý výkon pro potřebu týmu.

Po zasloužené demolici Chorvatska, k níž přispěly poněkud překvapivě dva rohové kopy, se dobrých padesát minut dařilo Mexiku dostávat pod tlak i malátné Holanďany. Jakoby však na El Tri v momentu, kdy Giovani skrytou střelou zdálky protrhl bezbrankový stav, dopadla tíha okamžiku. Podpora útoku ustávala, ztráty míče se množily, až nakonec přešly jen na zoufalé odkopy co nejdále, a Oranjes tuto pozvánku k útočení nakonec využili dokonale. Miguel Herrera si možná ještě teď drbe hlavu, že s touto změnou mexického přístupu nic neudělal...

Největší tahoun: Guillermo Ochoa
Postoupit přes Nizozemsko dále, byl by ‚Memo‘ Ochoa možná nejvážnějším konkurentem Manuela Neuera v boji o Zlatou rukavici. Brankář Ajaccia, který oslavil devětadvacáté narozeniny přesně v den finále šampionátu, přitom podle původních předpokladů vůbec neměl v mexické brance stanout. Skvělé výkony Josého Corony z předchozích velkých turnajů favorizovaly právě jej, jenže Miguel Herrera udělal za jakoukoli minulostí tlustou čáru a nebál se ukázat prstem na gólmana, jehož více než cokoli jiného provázela pověst věčného talentu a video sestřihů na Youtube.

Rozhodnutí se ukázalo být tím správným. Ochoa svůj tým zachránil už proti Kamerunu, kdy mrštným skokem sbalil do rukavic nebezpečnou Moukandjovu hlavičku v úplném závěru. A to byla jen ochutnávka. Strhující zápas s Brazílií by bez Ochoovy přítomnosti jistojistě neskončil bez branek. Na mysl všem vytane především jeho reflexivní zákrok po hlavičkovém pokusu Thiaga Silvy, ovšem ten vůbec nejlepší zákrok mexický kouzelník předvedl, když se rovněž ze vzduchu snažil v první půli prosadit Neymar. Svou ránu nemohl umístit líp, ani důrazněji, přesto u ní Ochoa byl včas a na brankové čáře ji dokázal zpacifikovat. Kromě dech beroucích zákroků navíc zvládal mexickou defenzivu patřičně řídit a fungoval přesnými výkopy/výhozy i jako zakladatel rychlých protiútoků. Jednoduše špičkové představení, z kterého nyní jako volný hráč může při výběru nového klubu pořádně těžit.

Největší přítěž: Andrés Guardado
Takovéto přízvisko je až příliš tvrdé, jenže zkuste si v mexickém kádru najít příhodnějšího obětního beránka. Většina kádru pocházela z Evropanům neznámé mexické ligy, jejíž hráči se jevili až překvapivě kvalitní, zatímco sedmadvacetiletý Guardado jako Španělskem či Německem otřískaný harcovník měl působit v záloze jako jeden z tahounů. Místo toho kmenového hráče Valencie ve středu hřiště poslal do svého stínu Héctor Herrera a nezměnil na tom nic ani Guardadův gól proti Chorvatsku. Jakkoli se stejně jako jeho spoluhráči vydal ze všech sil, měl ze své dost možná poslední šance předvést se na světové úrovni vytřískat víc.

Celkový verdikt: ✮✮✮✮✮
S ohledem na stav mexické reprezentace po kvalifikační fázi je brazilské osmifinále malým zázrakem. Málokdo El Tri věřil a ještě méně příznivců očekávalo, že by si Herrerův herní styl mohl sednout tak rychle, aby produkoval i pohledný fotbal. To vše se nakonec povedlo a Mexiko se zařadilo k zemím, které si během svého působení na šampionátu nasbíraly množství nových příznivců. Díky svému úspěchu se navíc důvěry vedení dočká i trenér Herrera, a tak můžeme s očekáváním vyhlížet, co s mexickou reprezentací bude v letech následujících.