Hodnocení týmů po MS: Kostarika

Skupina smrti s třemi někdejšími mistry světa? Jeden z hlavních adeptů na titul největšího otloukánka šampionátu? Nenechte se vysmát, mohou nyní hlasitě do světa vykřikovat příznivci Kostariky. Los Ticos svými výkony každému vyrazili dech a patří do elitní společnosti národních týmů, které celým turnajem prošly bez jediné prohry.


Práce manažera a taktický profil týmu: ✮✮✮✮✮

Jorge Luis Pinto, jak trefně během čtvrtfinálového prodloužení s Nizozemskem poznamenal kolega Dominik Zezula, by si bez přehánění zasloužil za své počínání v kostarických službách sochu na náměstí v hlavním městě San José. Před mistrovstvím se od něj čekal silně defenzivní a pragmatický přístup se snahou znechutit hru favorizovaným soupeřům do co největší míry... A místo toho tento kolumbijský stratég vypiloval herní styl svého celku takřka k dokonalosti a zvláště v základních skupinách fotbalem vyloženě bavil.

Přitom vše začalo tak špatně - zbytečná penalta Díaze hned v třiadvacáté minutě poslala v prvním kole základní skupiny do vedení favorizovanou Uruguay a vše nasvědčovalo papírovým předpokladům. Co však následovalo, roztrhalo tytéž papíry komplet na cáry. Nejenže se Ticos aktivně hnali za vyrovnáním, oni ho dokonce doplnili dalšími dvěma zásahy a zcela zaslouženě zvítězili 3:1. Unylý herní styl uruguayské defenzivy byl především vodou na mlýn mladého Joela Campbella, jenž gólem a asistencí zařídil zmíněný obrat a nastartoval velkou pohádku.

Bylo radostí sledovat, jak Kostaričané dokážou svou hru přizpůsobit soupeři a aktuální situaci v zápase. Někdy se zatáhli k vlastní brance a vytvořili nepropustný val, jindy naopak vysunuli napadání až na polovinu soupeře a sbírali jeden míč za druhým, přičemž to vše doplňovali dokonale propracovanou ofsajdovou pastí.

Defenzivní fáze: ✮✮✮✮✮
Jedinou otázkou směrem ke kostarické obraně může být, kdo se z ní na šampionátu vytáhl nejvíc. Bylo to snad záložní duo Borges - Tejeda, které obětavě čistilo střed hřiště do úmoru? Byl to někdo ze stoperské trojice ve složení Duarte, González, Umaña? Nebo si největší pochvalu zaslouží neúnavní krajní beci Gamboa s Díazem? Dost možná největším adeptem je pak brankář Keylor Navas, jehož zákroky již ve vyřazovací části turnaje nutily soupeře jen k nevěřícnému údivu...

Místo vypíchnutí jednotlivce si tak troufnu pochválit celou defenzivu jako celek. Na takovém příkladu brazilské obrany jde krásně vidět, že individuální kvality nejsou k ničemu, když to jednoduše dohromady takticky nefunguje. V případě Los Ticos šlo o perfektně namazaný stroj, který se pyšnil suverénně nejlepší ofsajdovou pastí ze všech dvaatřiceti účastníků. Pintovi svěřenci vystavili své soupeře do stěží představitelných 41 (ano, jednačtyřiceti) postavení mimo hru, zatímco další v pořadí, finalisté Německo s Argentinou, se zastavili na číslech stěží polovičních (20, resp. 19)!

Za zmínku stojí také celkový počet obdržených branek - dvě. Po Cavaniho proměněné penaltě následovala šňůra 336 minut Navasovy neprůstřelnosti, kterou až v nastaveném čase osmifinále protrhl řecký stoper Sokratis, kdy již Ticos hráli pětadvacet minut v deseti. Po ubráněném prodloužení vyhraném penaltovém rozstřelu si pak na jejich obraně vylámali zuby i vicemistři z Nizozemska v čele s Robbenem a van Persiem.

Ofenzivní fáze: ✮✮✮✮
Je pravda, že v pěti zápasech dali kostaričtí pouhých pět branek, přičemž hned tři zásahy vyplýtvali v prvním kole skupiny. Ovšem i tak jejich útočný příspěvek na šampionátu překonal očekávání. Co bylo považováno za největší slabinu Pintova výběru, začalo nabírat na věrohodnosti až ve vyřazovací části turnaje, kdy ostatně skomíraly i všechny ostatní, podstatně nabušenější ofenzivy, než byla ta středoamerická.

V zásadě tak můžeme rozlišit dvě odlišné tváře kostarického útoku. Tu první Ticos nastavili ve své skupině D, kde nejprve rozmetali Uruguay a následně šokovali i letargické Italy. Aktivní Campbell na hrotu zprvu zářil nad očekávání a kapitán Ruiz jej právě proti Itálii podpořil parádním zásahem hlavou po ještě lepším centru Díaze. Na pohled líbivé, týmové kombinační přechody do rozhozené obrany navíc doplňoval Cristián Bolaños skvěle zahrávanými standardními situacemi.

Postup do osmifinále však v plné kráse ukázal změnu ve vnímání kostarického výběru v kontextu nedávných výkonů. Proti Řekům byli najednou Pintovi svěřenci pasováni do role mírného favorita, což jim očividně nesedlo, a proti Nizozemsku již jednoduše čelili až příliš kvalitnímu soupeři na to, aby s ním dokázali hrát vyrovnanou partii, jak se jim dařilo ve skupině. Osamocený Campbell se s postupem turnaje vytrácel, podpora spoluhráčů pod tíhou defenzivních povinností slábla a výsledkem byl jediný ušmudlaný gól Ruize z ojedinělého útoku.

Největší tahoun: Keylor Navas
Zatímco na počátku turnaje ještě neměl příliš mnoho na práci a "jen" sbíral čistá konta, ve vyřazovací fázi již Keylor Navas naplno potvrdil svůj um a pověst jednoho z nejlepších brankářů světa v uplynulé sezoně. Zatímco na klubové úrovni v Levante si udržel špičkovou úspěšnost zákroků nad 80 %, brazilský šampionát zvládl ještě o stupínek výše. Jeho celkových 20 zákroků z 22 střel činí nejen více než 90% úspěšnost, ale také rekord v kostarické historii. K dokonalosti a Zlaté rukavici za nejlepšího gólmana mistrovství mu scházelo snad jen lepší představení v penaltovém rozstřelu s Nizozemci...

Největší přítěž: Joel Campbell
Vybrat z kompaktní sestavy Ticos jedince, který by nesplnil očekávání, je značně náročný úkon. Téměř všichni hráči totiž hráli tak dobře, že jejich jména se světový fotbal učil až za pochodu. Přesto je nutné na někoho ukázat prstem a logickým směrem je útočná špice kostarického týmu. Poté, co Joel Campbell zazářil v prvním zápase skupiny, šly jeho výkony konstantně dolů. Proti Itálii ještě alespoň skvělým průnikem málem vybojoval pokutový kop, ovšem s Anglií už nevýrazný výkon přetrvával a vyřazovací kola to ještě potuplovala. Útočník Arsenalu to měl samozřejmě mimořádně těžké, když podpora z druhé vlny byla čím dál slabší, ovšem zraněného Álvara Saboría nakonec opravdu plně zastoupit nedokázal.

Celkový verdikt: ✮✮✮✮✮
Obětavý týmový výkon, špičková taktická připravenost a šokování jednoho favorita za druhým. Největší překvapení celého turnaje si tak bezvýhradně zaslouží ohromné uznání a nejvyšší hodnocení. Jorge Luis Pinto si splnil sen a zároveň jej historickým čtvrtfinále splnil i celému středoamerickému národu, který svoje hrdiny bude oslavovat ještě dlouhá léta. Odjíždět z šampionátu neporažen v základní hrací době či prodloužení svede vždy jen hrstka vyvolených, letos se k ní po boku Německa a Nizozemska může hrdě zařadit i Kostarika.