Hodnocení týmů po MS: Korejská republika

S věkovým průměrem kolem 25 let a mizivou herní praxí některých opor korejský národní tým v Brazílii ani zdaleka nepřesvědčil. V čem všem ještě potřebuje zrát, přibližují následující řádky...


Práce manažera a taktický profil týmu: ✮✮

Hong Myung-bo se rozhodně má co učit, stejně jako celý tým. Bývalý reprezentační kapitán přitom začal docela slibně: proti Rusku jeho Korea působila zkonsolidovaně a uvědoměle; byla schopná přecházet z brejkového stylu do toho, který byl spíše založen na větším procentu držení balonu.

Jenže hned první poločas se zdravě agresivním Alžírskem dal na veškerý tento první dojem kompletně zapomenout - Korejci najednou působili zoufale neorganizovaně, až dezorientovaně, a v poločase prohrávali už 3:0. Po obrátce na Alžířany vystartoval mnohem hladovější korejský tým, ten však zároveň na toho samého bojovného ducha ihned zanevřel a nadcházející poslední duel ve skupinové fázi na pohled skoro až vypustil.

Právě proti Belgii se přitom nejviditelněji projevila Hongova nezkušenost. Lodivod úspěšného olympijského výběru na soupeře vyrukoval s podivným plánem A (s obrem na hrotu jakožto katalyzátorem brejkových výpadů) a ještě horším, respektive hůře čitelným plánem B, který měl přiskotačit na scénu, jakmile Belgie přišla o vyloučeného Defoura.

Hong Myung-bo se tedy v tomto utkání rázem projevil jako neschopný motivátor i stratég, který nedokáže adekvátně - jestli vůbec - reagovat na nepříznivý vývoj zápasu. A zejména s tím prvním atributem se zrovna u něj - charismatického lídra - ani v nejmenším nepočítalo. Zklamání.

Defenzivní fáze: ✮✮
Defenzíva korejské reprezentace na první pohled postrádá dvě důležité ingredience: pořádného strážce svatyně a rozeného lídra. První problém budeme řešit později; tou druhou esenciální osobou pak možná měl být Kim Young-gwon, jenž bývá frekventovaně přirovnáván právě ke kouči Hongovi, ovšem tak to úplně nevypadalo. Zadák Guangzhou sice oplývá přesvědčivou a zdravě oprsklou rozehrávkou, tím správným dirigentem směrem dozadu však rozhodně není. Spolu s Hong Jeong-hoem leckdy působili přespříliš roztěkaně a naivně, zatímco se stěží viditelně doplňovali.

Na druhou stranu individuální kvalita zde bezesporu je, a i bez pokračujícího vlivu někdejšího vynikajícího stopera v roli hlavního trenéra by výkonnost obou středních obránců měla jít jedině nahoru. Naopak beci Lee Yong a Yun Suk-young na tomto mistrovství světa patrně dosáhli svého stropu, což se nejlépe promítlo do skutečnosti, kdy jsme je navzdory prvotním očekáváním v žádném případě nemohli mít za nějaké výrazné slabiny korejského celku.

Ofenzivní fáze: ✮
Útočná hra Taegukových válečníků musela být pro všechny kolosálním zklamáním. Korejský double pivot s metronomem v Ki Sung-yuengovi nijak nezklamal, o to víc ale zaráží ona stěží existující nadstavba od opravdu ofenzivních článků sestavy. Speciálně Lee Chung-yong selhával co chvíli a jeho necharakteristicky dřevěné nohy stály za ztrátami nemalého procenta už tak mizivého množství balonů v nadějných pozicích. Koo Ja-cheol s Park Chu-youngem potom pro nedostatečnou herní praxi bojovali spíše sami se sebou (potažmo s nevyhovujícími rolemi na hřišti) a Son Heung-min sice jako jediný zaujal v mezihře, o to tragičtější však byla jeho koncovka. Sečteno podtrženo by se tudíž dali nejsnáze pochválit žolíci Lee Keun-ho či Kim Shin-wok, což je vpravdě tristní vizitka.

Největší tahoun: Ki Sung-yueng
Jako jediný Korejec s jakýmž takým věhlasem si po celou dobu šampionátu dokázal udržet adekvátní výkonnost. Pokud předturnajové prověrky tolik důvěry v jeho osobu nevzbuzovaly, na samotném mistrovství světa se už kmenový hráč Swansea City prezentoval svou velkou klasikou: stěží se něčím nechal rozhodit, byl klidný i pod enormním tlakem soupeřů a udržoval si tradičně vysokou úspěšnost na přihrávce. Zejména během turnajové premiéry proti Rusku přitom sám dokázal svou hru posunout na vyšší úroveň - byl odvážnější a vykazoval větší chuť hrát do těla -, bohužel pro Koreu to však ani tehdy k pořádnému výsledku nestačilo.

Největší přítěž: Jung Sung-ryong
Všichni si toho byli vědomi už před turnajem, přesto možná výkony korejského brankáře Jung Sung-ryonga svou chronickou nekvalitou leckoho zaskočily. Pokud Ki Sung-yueng spolu se střídajícím střelcem Lee Keun-hoem položili proti Rusku pevné základy pro důležité vstupní vítězství, Jung Sung-ryong je ihned záhy mávnutím ruky zbořil. Minelu si zároveň 29letý gólman odbyl také v dalším duelu s Alžírskem, když inkasoval rovnou čtyřikrát, a v důsledku toho zůstal proti Belgii zcela výjimečně pouze na lavičce. Co se soutěžních klání týče, něco takového si k němu nikdo nedovolil poprvé od června 2009, kdy ještě korejskou svatyni hájil ikonický Lee Won-jae. A snad všichni v Jižní Koreji nyní doufají, že brankáři, jenž svůj vrchol zažil už na Asijském poháru 2011, tímto v reprezentaci konečně odzvonilo.

Celkový verdikt: ✮✮
Korejci na tomto turnaji odehráli alespoň rovnou polovinu minutáže na ucházející úrovni, což je ve srovnání s Japonskem, které disponuje více zkušenostmi na lavičce i na hřišti, stále relativní úspěch. Už před šampionátem navíc bylo evidentní, že tenhle mančaft očekává vrchol až v Rusku za čtyři roky. Na druhou stranu konkrétně ze skupiny H se určitě dalo a mělo postoupit, což mé hodnocení zákonitě sráží právě do té horší poloviny - na dvě hvězdičky.