Hodnocení týmů po MS: Kolumbie

Obrovský úspěch, jen s pořádně hořkou pilulkou na závěr - tak by se dalo ve zkratce zhodnotit účinkování Kolumbie na letošním šampionátu. Cafeteros si na svou stranu získali takřka celý fotbalový svět, čtvrtfinálový konec ale způsobil týmu kolem Jamese Rodrígueze pořádně hořké loučení...


Práce manažera a taktický profil týmu: ✮✮✮✮

Bez Falcaa, zato s perfektním týmovým pojetím šli Kolumbijci do turnaje. Namísto dříve zažité formace 4-2-2-2 vymyslel Pékerman jakýsi hybrid, snad nejvíce připomínající klasické 4-2-3-1, v němž se na křídlech pohybovali pracovití a i dozadu velmi poctiví Cuadrado s Ibarbem, pod jediným hrotem Guriérrezem se pak s naprostou volností pohybovala největší hvězda - James Rodríguez.

Nutno říci, že taktika byla připravena skutečně precizně. Kolumbijci nijak svou hru neotvírali, naopak zpravidla vyčkávali na vlastní polovině v ideálně poskládaném defenzivním bloku, po zisku míče ale okamžitě vyráželi do smrtících protiútoků. Stejným stylem Kolumbie na úvod v poklidu zdolala Řecko, následně ve strhujícím utkání přehrála i Pobřeží Slonoviny a už s jistotou postupu, na což Pékerman logicky zareagoval šetřením většiny opor, dokázali Los Cafeteros zdánlivě s přehledem přejet i Japonce.

Poslední skupinový úspěch zařídil především Jackson Martínez, a tak dostal prostor v základu i v osmifinále proti Uruguayi, a to na místě Ibarba. V tu ránu se kolumbijské rozestavení opět změnilo, nejblíže snad mělo k oné formaci 4-2-2-2. Tato změna zlepšení rozhodně nepřinesla, Kolumbie se mezi osm nejlepších probojovala především díky genialitě Rodrígueze. A ve čtvrtfinále pak přišla klasická Pékermanovina. Spolehlivého Aguilara nahradil Guarín, Kolumbijci přestali ovládat prostor kolem půlící čáry, Brazílii tak už stačilo jen doslova při každé příležitosti faulovat bezmocného Jamese Rodrígueze a kolumbijský sen byl po porážce 1:2 u konce...

Defenzivní fáze: ✮✮✮✮✮
V tomto směru těžko kolumbijské reprezentaci něco vyčítat. Zmíněný styl hry, na který Pékermanovi hoši spoléhali, pochopitelně nemůže fungovat bez spolehlivé defenzivy, a to Cafeteros splňovali na jedničku. Už v kvalifikaci patřila kolumbijská obrana mezi ty vůbec nejlepší v jihoamerické zóně a jakkoliv se před samotným mistrovstvím leckdo mohl obávat skutečnosti, že všichni čtyři obránci už nepatří mezi nejmladší a navíc v uplynulém půlroce na klubové úrovni v podstatě vůbec nic neodehráli, pod taktovkou Yepese vše fungovalo skvěle.

Právě osmatřicetiletý kapitán perfektně dirigoval celou defenzivu, zapomenout ale nelze ani na zbylé tři členy obrany - stoperského kolegu Zapatu a krajní beky Zuňigu s Armerem. Když k tomu připočteme i dva poctivé defenzivní záložníky a směrem dozadu velmi důležité křídelníky Cuadrada s Ibarbem, vzešel z toho vskutku téměř neprostupný obranný val. A když už přeci jenom něco prošlo na bránu, zpravidla si s tím dokázal poradit spolehlivý gólman Ospina (nebo ve své rekordní pětiminutovce i Mondragón). Těžko defenzivě vyčítat dva čtvrtfinálové údery, které přišly po standardních situacích...

Ofenzivní fáze: ✮✮✮✮
Ofenzivní složka kolumbijské hry už se hodnotí značně složitěji. Nedá se říct, že by Falcaova absence Cafeteros uškodila, možná z celkového hlediska spíše naopak. Pravdou však zůstává, že útočná jednička týmu, Teófilo Gutiérrez, zůstala na turnaji daleko za očekáváním. Jackson Martínez byl pro tým platnější, když už dostal prostor na hřišti, za 195 odehraných minut (oproti Teófilových 301) skóroval dvakrát, nejvíce se ale Kolumbie spoléhala na dvojici záložníků, případně ještě na neúnavnou podporu Armera se Zuňigou.

Prakticky výhradně po zisku míče ale putovala meruna co nejrychlejším způsobem ke kopačkám Jamese Rodrígueze, který následně buď zvolil individuální řešení, nebo hledal po své pravé ruce rozběhnutého Juana Cuadrada. Ten svou rychlostí a míčovou technikou na soupeřovy značně pomalejší obránce platil, což asi nejlépe dokumentuje statistika čtyř přímých asistencí na gól - v tomto směru nebyl na šampionátu nikdo lepší. Fungovalo to skvěle, Kolumbijci četností svých nebezpečných protiútoků vytvářeli dojem, že jsou na hřišti jasně aktivnějším a lepším týmem, něco tomu ale přeci jenom scházelo. Být Teófilo ve formě, zřejmě by Kolumbie hrála o medaile...

Největší tahoun: James Rodríguez
Před turnajem se zřejmě nejvíce očekávalo, že Pékerman zvolí rozestavení 4-2-2-2. V něm by Jamesovi patřilo místo poblíž levé postranní čáry, na svá bedra by musel přijmout mnohem více defenzivních úkolů a kdo ví, jestli by dokázal podobně zazářit. Pékerman ale tohle zvládl skvěle, na levou stranu přišpendlil Ibarba, Jamesovi ponechal absolutní volnost pod útočníkem a třiadvacetiletý kouzelník bezchybně řídil hru celého týmu.

Skóroval alespoň jednou ve všech pěti odehraných duelech, čímž se nikdo jiný z účastníků mistrovství světa pochlubit nemůže. S celkovým počtem šesti úspěšných zásahů se nakonec stal i nejlepším střelcem celého turnaje, přestože měl proti Müllerovi, Messimu a spol. handicap v podobě brzkého vypadnutí. Vstřelil také zřejmě nejkrásnější gól celého šampionátu, ten dechberoucí a klíčový proti Uruguayi. A dostat se Kolumbie alespoň ještě o stupínek výš, byl by s největší pravděpodobností vyhlášen i vůbec nejlepším hráčem, který se letos v Brazílii představil.

Jenže domácí Kanárci něco takového nemohli dopustit. Jamese pravidelně ihned po převzetí míče faulovali, a tak je tenhle šikula s desítkou na zádech pokořil až v závěru z penalty. Porážku neodvrátil, a tak jeho tvář po konečném hvizdu zaplavily slzy.

Největší přítěž: Teófilo Gutiérrez
Vysoká očekávání s sebou ruku v ruce přináší i notnou dávku kritiky, tedy v případě, že se očekávání nepodaří naplnit. Měl to být právě Teófilo, kdo Kolumbii svými góly dovede k úspěchu, jenže známý bouřlivák se prosadil pouze jednou, hned v prvním zápase. Při hře nijak zvlášť platný nebyl, obrany soupeřů si na něj dávaly velmi dobrý pozor.

Možná tak trochu oproti svým zvyklostem si Teófilo nenechával hru otrávit, snažil se, bojoval... Jenže když už se dostal k míči, často kazil. A s výjimkou jednoho úspěšného rohového kopu v utkání s Řeckem se před brankou soupeře absolutně neprosadil.

Celkový verdikt: ✮✮✮✮
Kolumbijský fotbal má před sebou zářnou budoucnost. Obranu sice čeká nutná generační obměna, například Arías ale už stihl ukázat, že ani o talentované defenzivní hráče rozhodně Cafeteros nouzi nemají. James s Cuadradem jsou stále velmi mladí, těšit se můžeme rovněž na čím dál větší vliv Quintera. Kolumbijské mládežnické výběry se navíc v poslední dekádě na světových šampionátech pravidelně dostávají do vyřazovací části. A k tomu všemu přidejte Falcaa. Parádní brazilské představení tak může velmi dobře znamenat jen jakousi předzvěst toho, co přijde dál. Kolumbie nadchla celý fotbalový svět - za čtyři roky už může patřit k favoritům.