Hodnocení týmů po MS: Ekvádor

Vlastně tak nějak přesně podle očekávání si na mistrovství světa vedli Ekvádorci, kteří obsadili ve své základní skupině třetí místo a do osmifinále se tak neprobojovali. Stačilo přitom ubránit jediný centr v devadesáté třetí minutě zápasu se Švýcarskem a všechno mohlo být jinak...


Práce manažera a taktický profil týmu: ✮✮✮

Ekvádorci opravdu vlastně vůbec v ničem nepřekvapili. Přesně podle předturnajových předpokladů se proti silnějším soupeřům, tedy Švýcarsku a Francii, poctivě zatáhli na vlastní polovinu, vyčkávali v hlubokém a velmi dobře fungujícím bloku na to, až se soupeř odhodlá vkročit do nepovoleného území, a pak mu jednoduše balón sebrali. Co následovalo, to jistě rovněž nemohlo nikomu připravit ani ten nejmenší šok - okamžitá kolmá přihrávka na rozběhnutého křídelníka, který pak zpravidla hledal neustále aktivního Ennera Valenciu.

V prvním utkání proti Švýcarům tak například nejfrekventovanější ekvádorskou osou, po níž kulatý nesmysl šel, byla ta na trase Ayoví - Montero, levý bek přesně nalezl svého ofenzivněji laděného kolegu hned čtrnáctkrát, žádná dva jiní Ekvádorci si přitom míč nevyměnili ani osmkrát. O tom, jak moc se Ekvádor musel soustředit na defenzivu, nejlépe svědčí zase statistika, podle níž si za úvodní půlhodinu Jihoameričané pouze jednou jedinkrát úspěšně přihráli v útočné třetině hřiště, a rovnou z toho byl po standardní situaci gól. Ještě o to víc se Ekvádorci upnuli na bránění, jenže nejprve v úvodu druhého poločasu neubránili rohový kop soupeře, v samotném závěru nastavení pak navíc inkasovali ještě jednou, znovu po centru ze strany, a odešli poraženi.

Utkání s Hondurasem bylo hodně bojovné, Ekvádorci se chvílemi zcela výjimečně vžili do obvyklé role svých soupeřů a byli to oni, kdo byl nucen více držet míč na svých kopačkách a vymýšlet, zvlášť tedy po obdržené brance. Ovšem jen do gólu na 2:1, který vstřelil jediný ekvádorský střelec na turnaji Valencia. To Ekvádorcům stačilo, a tak logicky následovala proměna stylu hry, opět pevná defenziva a rychlé brejky, a i vítězství. V závěrečném klání pak už zase přišla ekvádorská klasika (ne že by to proti Francii šlo jinak), totiž urputná defenziva a konečná remíza 0:0, která vzhledem k vítězství Švýcarů nad Hondurasem znamenala pro Ekvádor trochu hořký, ale celkově asi zasloužený konec.

Defenzivní fáze: ✮✮✮✮
Základ ekvádorské hry. Klíčem k celému alespoň částečnému úspěchu byla kompaktnost a sehranost - celý obranný čtyřlístek odehrál na turnaji všech 270 minut, defenzivní záložník Noboa pak zaostal o pouhých sto dvacet sekund. Právě tato pětice tvořila skvěle fungující defenzivní blok, zatímco v prvním zápase je přitom doplňoval Gruezo, ještě lépe pak fungovali Ekvádorci po příchodu Oswalda Mindy. Ten nakonec působil ještě defenzivněji než Noboa, často si sbíhal až vyloženě mezi stopery a vydatně tak pomáhal Ekvádorcům jak organizovat všechny nutné přesuny podle pohybu míče, tak následně i zastavovat útoky soupeře.

Zkušený obránce Ayoví představoval potřebnou sebevědomou a spolehlivou jistotu na levé straně, podobně zdatně si vedl i na druhé straně hrající Paredes, oběma těmto bekům navíc zpravidla poctivě pomáhali i křídelnící Montero s Luísem Valenciou. Ti toho z ekvádorského týmu naběhávali nejvíc, Montero byl i kvůli tomu předčasně střídán, Valencia pak zase raději zvolil taktiku hrubého faulu a následné červené karty.

Ofenzivní fáze: ✮
Tady už je podstatně méně o čem psát. Luís Antonio Valencia směrem dopředu takřka neexistoval, Montero se na druhé straně s míčem většinou spíše trápil, Caicedo s Arroyem rovněž neznamenali pro soupeřovy obrany nikterak významné nebezpečí, a tak veškerá práce zůstala na Enneru Valenciovi.

Schéma ekvádorských útoků bylo opravdu velmi jednorodé, totiž přihrávka na křídlo, tam úprk jednoho z krajních záložníků a následný centr, který hledal právě Valenciu. Pouze v té části utkání proti Hondurasu, kdy Ekvádorci prohrávali a potřebovali skórovat, se najednou Noboa chopil dirigentské taktovky a Ekvádorci byli chvílemi schopní kombinovat i ve středu pole, dlouhého trvání to ale nemělo.

Největší tahoun: Enner Valencia
Aneb jak se z prakticky neznámého hráče stát vysoce žádaným obchodním artiklem pro kluby z celé Evropy. Enner Valencia na šampionátu dokázal, že rozhodně není jen "tím druhým Valenciou", svého staršího a slavnějšího kolegu naopak jednoznačně zastínil. Upozornil na sebe už na klubové úrovni, když loni v mexické Pachuce nasázel v třiadvaceti zápasech úctyhodných osmnáct branek, byly to ale až výkony v reprezentaci s vrcholem na mistrovství světa, které rozkřikly jeho jméno do celého světa.

Muž, jenž má podle aktuálních informací namířeno do anglické Premier League, kde by měl oblékat dres West Hamu, protáhl na šampionátu svou obdivuhodnou šňůru, když před závěrečným kláním proti Francii dokázal skórovat ve všech šesti po sobě jdoucích reprezentačních startech. Byl jasně nejaktivnějším Ekvádorcem, vstřelil všechny tři góly svého týmu, i v mezihře byl evidentně nejkvalitnějším hráčem La Tri, přestože ale sám jen těžko mohl udělat více, do osmifinále se mu svou zemi protlačit nepodařilo.

Největší přítěž: Luís Antonio Valencia
Jednoznačně největší viník konečného ekvádorského neúspěchu, tedy nepostupu, byl sám kapitán La Tri. Záložník Manchesteru United nebyl jediným hráčem, který zklamal, očekávání nenaplnili ani například Montero nebo Caicedo, byl to však Valencia, jenž měl táhnout Ekvádor za postupem.

Místo toho často jako by na hřišti snad ani nebyl, v defenzivě si sice zpravidla dokázal pilně plnit své povinnosti, směrem dopředu však byl jeho přínos takřka nulový. Vše navíc završil v posledním utkání skupiny, v němž Ekvádorci k postupu nutně potřebovali porazit Francii. Valencia měl ale jiný nápad, ostře zajel do soupeřova obránce Digneho, musel předčasně pod sprchy a vzal svému týmu šanci na osmifinále. Svému týmu tak celkově spíše než cokoliv jiného uškodil...

Celkový verdikt: ✮✮✮
Ekvádor necestoval do Brazílie v roli favorita na postup, vcelku přijatelná základní skupina ho ale vlastně tak nějak donutila pomýšlet na osmifinále. A nakonec chybělo opravdu málo k tomu, aby to La Tri vyšlo, na druhou stranu je však nutno si přiznat, že by Ekvádorci ve vyřazovací části s největší pravděpodobností díru do světa neudělali a je tak dobře, že si pro postup dokráčeli výrazně silnější Švýcaři. Přesto se svěřenci kouče Ruedy nemusí za své vystoupení na šampionátu v žádném případě stydět, představili se jako takticky velice slušně vyspělý tým, jemuž k většímu úspěchu scházela snad jen druhá větší individualita, která by doplnila skvěle hrajícího Ennera Valenciu. On společně s Jeffersonem Monterem ovšem tvoří vysoce talentovaný základ, kolem něhož by se měl dát poskládat tým, který zabojuje o účast na příštím mistrovství světa v Rusku.