Hodnocení týmů po MS: Chorvatsko

Chorvatsko aneb Jak Kovać nevyužil potenciál extrémně talentovaného týmu. V průběhu šampionátu jsme to ve svých analýzách postupně probírali už několikrát, nyní je čas si vše pečlivě utřídit a do chorvatského kouče se opřít naposledy, zato pořádně.


Práce manažera a taktický profil týmu: ✮

Mít v týmu špičkového fotbalistu, který má za sebou fantastickou sezonu, a nedokázat využít jeho přednosti, to by snad mělo být považováno za zločin. A Niko Kovać se jednoho takového dopustil na té největší fotbalové scéně, totiž mistrovství světa. Měl jednoduše příliš velké oči. Do středu zálohy postavil tři ofenzivně laděné fotbalisty, jejich největší doménou je distribuce míčů a řízení celé hry v době, kdy mají Chorvaté míč na vlastních kopačkách. Což fungovalo proti slabému Kamerunu, který se po většinu času pouze bránil, v soubojích se silnými výběry Brazílie a Mexika ale Chorvatsko narazilo.

Brazílie přitom byla, jak se definitivně potvrdilo později, jednoznačně pokořitelným soupeřem. Jenže jestliže Ivan Rakitić dostal více než cokoliv jiného defenzivní úkoly a měl být tím zdaleka nejzataženějším chorvatským záložníkem, odkrývalo to slabiny jak při útoku, kde pak logicky Rakitićova obrovská kvalita scházela, tak při obranné fázi, kde pro změnu (jakkoliv se mu snaha upřít nedá) Rakitić jednoduše nezvládal plnit roli klasického defenzivního záložníka a zastavovat akce soupeře.

Modrić, Perišić i další pak mohli předvést opravdu brilantní individuální výkony, jenže celkový systém byl prostě nastaven špatně. V rozhodujícím utkání o postup proti Mexiku pak sice Chorvaté drželi o něco málo více míč, proti perfektně zorganizovanému soupeři se ale neměli šanci prosadit, a v defenzivě to byla pořád ta stejná písnička (čtěte tři góly v Pletikosově síti). Nejlépe tak Chorvaté hráli proti Kamerunu, který jednoznačně patřil mezi nejméně kvalitní celky na šampionátu a slabých míst v chorvatském systému absolutně nedokázal využít, a pak v době, kdy s Mexikem prohrávali 0:3. To Rakitić konečně dostal tolik potřebnou volnost, vysunul se vpřed, krásně začal režírovat celou chorvatskou hru a vyplynula z toho i parádní asistence na jediný gól Perišićovi. Chorvatsko herně vlastně ani nezklamalo, nepodařené taktické manévry Nika Kovaće ho ale stály postup.

Defenzivní fáze: ✮✮
Samotná obrana nefungovala špatně, Srna potvrdil svou pozici spolehlivého kapitána, Lovren a hlavně Vrsaljko pak pro změnu dokázali, že patří mezi nejtalentovanější obránce současnosti, oba odehráli velmi kvalitní turnaj. Jenže brankář Pletikosa a stoper Ćorluka se naopak jevili jako výrazné slabiny, které mají to nejlepší už dávno za sebou.

Důležitým faktorem zdaleka ne stoprocentní defenzivní činnosti Chorvatů pak samozřejmě byla trestuhodná absence klasického defenzivního záložníka, jenž by pomáhal čistit prostor za dvěma génii - Modrićem a Rakitićem. A to přitom Vukojević čekal na svou šanci na lavičce... Takto vznikaly mezi obranou a zálohou nebezpečné mezery, kterých využil třeba Neymar k vyrovnávací trefě, později pak i Oscar nebo mnozí Mexičané.

Ofenzivní fáze: ✮✮
Ofenziva Chorvatů logicky utrpěla absencí Maria Mandžukiće, jenž si musel odpykat zbytek svého trestu z kvalifikace a nemohl tak nastoupit k zahajovacímu utkání proti Brazílii. Jeho náhradník Jelavić zklamal, Mandžukiće nahradit nedokázal a pro obranu soupeře v podstatě žádné nebezpečí nepředstavoval. S návratem Mandžukiće se chorvatská hra zvedla, výsledkem bylo přesvědčivé vítězství nad Kamerunem.

Také záloha fungovala směrem dopředu obstojně, když hlavně Perišić patřil k nejpříjemnějším překvapením základních skupin. Olić na druhé straně tolik nezářil, odehrál fantastický první poločas proti Brazílii, ve zbytku svého působení na turnaji byl ale často spíše na obtíž. Rovněž Modrić po bravurně zvládnutém úvodním duelu zapadl směrem k průměru. Ať už pak dostal příležitost v základu Kovačić, Sammir nebo se do zálohy vysunul Pranjić, zlepšení to jednoduše nepřineslo. Budu se opakovat, ale chorvatské ofenzivě chyběl Rakitić více, než si je kouč Kovać schopen přiznat...

Největší tahoun: Ivan Perišić
Pokud se někdo na tomto mistrovství světa vyšvihl z pozice talentovaného fotbalisty mezi opravdu prvotřídní hráče té nejvyšší kvality, byl to jednoznačně Ivan Perišić, chorvatský křídelník, zatím stále ještě ve službách Wolfsburgu. V minulosti byl přitom Perišić velmi často kritizován za své výkony v reprezentaci, nevedlo se mu příliš ani v Dortmundu, kde se nedokázal naplno prosadit. V Brazílii se ale konečně uchytil a dokázal, jak velký talent v něm dřímá.

Tahal většinu nebezpečných akcí Chorvatska, pro obrany soupeře představoval pravidelné a neutuchající nebezpečí, a navrch si připsal tři kanadské body za dva přesné zásahy a jednu nezištnou přihrávku Olićovi před prázdnou branku. Neplatil přitom za nikterak jednostranného hráče, poctivě si totiž plnil i své defenzivní povinnosti. Pochopitelně nejvíce vidět však byl s míčem u kopačky a v blízkosti soupeřova velkého vápna, však také vyslal na bránu ze všech Chorvatů nejvíce nebezpečných střeleckých pokusů. Proti Brazílii třeba navíc vytvořil pro své spoluhráče dvě gólové příležitosti, které ale zůstaly nevyužity.

Největší přítěž: Vedran Ćorluka
I tato pozice by ze všeho nejspíše měla patřit Niku Kovaćovi, mám-li však vybrat někoho z hráčů, musím ukázat na vytáhlého stopera Vedrana Ćorluku. Ten by zřejmě ani nenastupoval v základní sestavě, nebýt všem dobře známého gesta Josipa Šimuniće, za které dostal chorvatský bek disciplinární trest a turnaje se vůbec nemohl zúčastnit.

A tak se vedle Lovrena postavil Ćorluka, a nestačil. Ani rychlostně, ani v soubojích, navíc ani spolupráce se Srnou na pravé straně chorvatské obranné čtveřice nefungovala dobře, čehož Neymar nebo Guardado velmi často a rádi využívali. Utkání s Mexikem například zakončil chorvatský stoper s bilancí jednoho vítězného vzdušného souboje, hned třikrát přitom v této činnosti selhal. Pro stopera, jehož hlavní doménou by měly být právě hlavičkové souboje, jelikož na zemi to už delší dobu není ono, vpravdě tristní bilance. Ćorlukovy dny v základní sestavě chorvatské reprezentace jsou nejspíše sečteny.

Celkový verdikt: ✮✮
Chorvaté se bezesporu stali jedním z největších zklamání uplynulého mistrovství světa. Mnozí Kovaćův výběr právem považovali za černého koně celého turnaje, jenže talentovaný tým s nezkušeným koučem v čele nakonec neprošel ani ze základní skupiny. Z velké části jde tento neúspěch na vrub Kovaće, na druhou stranu je nutné si uvědomit, že žádný učený z nebe nespadl. A tak není důvod věšet hlavy, chorvatskou reprezentaci čeká s největší pravděpodobností zářná budoucnost. Bude k tomu potřeba větší taktická vyspělost a zkušenost Nika Kovaće, protože talentu v hráčském kádru je a v nejbližších letech rozhodně i bude dostatek.