Hodnocení týmů po MS: Chile

Duch Marcela Bielsy zahnízdil v chilském fotbalovém týmu a nevypadá to, že by se na tom mělo do budoucna něco měnit. Ani letos totiž vyslanci nejjižnější jihoamerické země nezklamali, z těžké skupiny dokázali postoupit a málem vyřadili i domácí Brazílii..

Práce manažera a taktický profil týmu: ✮✮✮✮✮

Kouč Jorge Sampaoli se ukázal být vzorným Bielsovým učedníkem. Trademarkové rozestavení 3-3-1-3 se sice na trávníku změnilo na přece jen konvenčnější 4-3-1-2 (či 3-4-1-2), filozofie a duch argentinského hrdiny však v týmu zůstaly. Zásadní systémovou změnou oproti Bielsově vládě byla náhrada jednoho ofenzivního hráče za defenzivního, nicméně jak se měli fanoušci přesvědčit hned od úvodních minut zahajovacího duelu s Austrálií, v současném Chile se na nějaké papírové pozice často vůbec nehledí.

Proponenti totálního fotbalu, kdy se prostor mezi obranou a útokem smršťuje až na třetinu délky hřiště, si museli připadat jako v sedmém nebi: Sampaoli na nebohého outsidera udeřil jako uragán, a poprvé a naposledy jsme na tomto MS byli svědky útočení v sedmi lidech. Chilský kouč v rámci zachování nečitelnosti a herní variability vytvořil tým, kde se záložníci stahují do obrany, beci do zálohy a křídla do útoku, a fungovalo to. Alespoň první poločas. V tom druhém už Australané ukázali, kudy by mohla vést cesta (spoléhání na jednoduchý brejkový styl, centry a rychlý přechod do útoku), a nakonec sahali i po bodu.

Postup si Chilané zajistili výhrou nad matným Španělskem, kdy se Sampaoli moudře rozhodl přenechat soupeři iniciativu a nasadit agresivní pressing (činnost, v níž sami Španělé v uplynulých letech dominovali). Pozorovat tento tým bylo zábavné už proto, že působil v každém zápase trochu jinak - v duelu o první místo s Nizozemci zase drtivou většinu času ovládal míč a byl popraven dvěma kontry. Tehdy van Gaal svého kolegu převezl - Chile působilo dojmem, že má utkání pod kontrolou, stalo se ale samo obětí brilantního nizozemského napadání a excelentního pohybu bez míče. Byl to zkrátka střet dvou dědiců staré školy Rinuse Michelse a vyhrát mohl jenom jeden.

Svůj největší triumf si však Sampaoli schoval až do osmifinále na domácí Brazílii - svým svěřencům naordinoval pružně roztahovat a vyplňovat celou délku hřiště, a po ztrátě míče se naopak zformovat zpět do úzkého bloku. Takový systém chce mimořádnou odvahu a skvělou připravenost celého týmu, Chile však v tomto ohledu opět zazářilo a 120 minut pracovalo prakticky bezchybně: agresivní pressing a ukázkový pohyb napadajících hráčů odstavil ze hry Neymara, což znamenalo eliminaci největšího (v podstatě jediného) brazilského nebezpečí, a nebýt Pinillova břevna pár vteřin před koncem prodloužení..

Defenzivní fáze: ✮✮✮✮
Vzpomínané týmové pojetí, které Chile po Bielsově nástupu převzalo za své coby absolutní prioritu (nezapomínejme, že tehdejší generace patřila individuální kvalitou k nejslabším na kontinentu), tvořilo páteř defenzivy i letos. Jinak by to asi ani nešlo - zatímco směrem dopředu Chilanům vyrostl na světovou top úroveň alespoň Sánchez, vzadu je stále nejdůležitějším hráčem Gary Medel, který s Cardiffem sestoupil z Premier League (a nastupoval tam na pozici defenzivního záložníka).

Chilská obrana působila atypicky a plynule přepínala mezi hrou na dva a tři stopery (z druhého módu profitovali zejména Medel a Isla), po většinu času však fungovala spolehlivě. I přesto, že trpěla nejnižším výškovým průměrem na turnaji. Koneckonců, obránci v tom nebyli sami - v Chile totiž brání celý tým..

Ofenzivní fáze: ✮✮✮
..a konec konců i útočí. O blitzkriegu na australskou obranu už jsme mluvili, i v méně extrémních chvílích si však Sampaoliho svěřenci zachovávali ve hře dopředu kompaktnost, pressovali, tlačili a bylo znát, že jejich primární filozofie je rozhodně ofenzivní. Problém nastal až ve chvíli, kdy se přestalo dařit Sánchezovu parťákovi Vargasovi; bez jeho pomoci toho bylo na (tehdy ještě) barcelonskou hvězdičku zkrátka příliš. Zejména v osmifinále s Brazílií platilo, že chilská ofenziva = Sánchez, alespoň co se nějaké efektivity týče, takže logickým důsledkem bylo oživení Alexisových potíraných sklonů k sólování. V rozhodujících chvílích se zkrátka ukázalo, že i přes veškerou organizaci a vzorné plnění pokynů Chilanům na hřišti chybí absolutní kvalita a na každý gól se hodně nadřou.

Největší tahoun: Gary Medel
Medel se ukázal jako rozený lídr, odehrál famózní šampionát a v každém zápase svou bojovností čněl vysoko nad ostatními. Zvláště když Arturo Vidal, který s ním měl v tomto směru vytvořit jakousi agresivní "pumpu" mezi oběma vápny, byl zpočátku zraněný a i pak na něm bylo vidět, že není ve stoprocentní pohodě. To Medel byl ve středu obrany k neutahání, soupeře naháněl jako štvanou zvěř a svůj nízký vzrůst doháněl výbušností, tvrdostí a skvělým pohybem po hřišti. Jeden z nejlepších stoperů celého turnaje.

Největší přítěž: Gonzalo Jara
Mohl to být Vargas, který po slibném začátku rychle "vypnul" a postavil tak Chile do podobné pozice jako Brazílii či (zpočátku) Argentinu - tedy spoléhání se na jednoho génia vepředu. (Vzhledem k tomu, že Sampaoliho filozofie je přesně opačná, to logicky nefungovalo.) Mohl to být i Vidal, který odehrál turnaj hluboko pod své možnosti, jenže a) byl limitovaný zraněním, b) proti Brazílii hrál příliš vysoko na hřišti a c) opravdu se snažil, takže ani tato možnost by nebyla úplně fér. Pomyslný Černý Petr tak nakonec připadl do rukou Jarovi, ne snad proto, že by nějak vyloženě kazil; spíše proto, že zatímco před čtyřmi lety byla právě hra po stranách jedním z typických prvků chilské hry, letos ani on s Eugeniem Menou, ani Isla neměli takový vliv a Sampaoli tak musel často útočit středem, častěji, než by možná chtěl.

To je zároveň poslední poznámka k útočné fázi (viz výše) - dokud se dařilo vytvářet v ofenzivě přečíslení po stranách, bylo Chile naprosto skvělé. Jenže to nikdy netrvalo dostatečně dlouho.

Celkové hodnocení: ✮✮✮✮
Sampaoli i (mimochodem výborný) gólman Bravo se vyjádřili ve smyslu, že chilské vystoupení na šampionátu fanoušci ocení až časem. Není důvod o tom pochybovat. Postupem ze skupiny, která obsahovala oba finalisty předchozího ročníku, jednoznačně splnili svůj plán, Brazilce v osmifinále přehráli a chybělo jim i potřebné štěstí. Celkově však rozhodně zaslouží jen a jedině hlubokou poklonu.