Hodnocení týmů po MS: Brazílie

Brazílie = Neymar, Neymar = Brazílie. A tak když se ve čtvrtfinále největší hvězda Kanárků zranila, organizačně perfektně zvládnuté mistrovství světa skončilo pro domácí výběr hotovým fiaskem.


Práce manažera a taktický profil týmu: ✮

Práce manažera? Nulová. Taktický profil týmu? Dejte míč Neymarovi a dívejte se, co se stane. Tak by se ve zkratce dala zhodnotit brazilská reprezentace. Kromě mladičké hvězdičky s desítkou na zádech opravdu není co chválit. Chorvaty na úvod Kanárci porazili jen s vydatnou pomocí japonského sudího, a kdo ví, jestli by Brazílie vůbec postoupila, kdyby onu klíčovou penaltu nekopala. Pak si stačilo pohlídat bezbrankovou remízu s Mexikem, výhradně díky Neymarovi přehrát slabý Kamerun a byla z toho zdánlivě bezproblémová účast v osmifinále.

Tam přišel další problém, v samotném závěru prodloužení jen několik centimetrů dělilo míč od toho, aby místo břevna zaplul do sítě a ukončil brazilskou pouť turnajem. Místo toho se šlo do penaltového rozstřelu, tak se zaskvěl gólman César a Brazílie přežila. Ve čtvrtfinále ale přišel zlom. Konkrétně v zádech Neymara, pro něhož v tu ránu šampionát skončil. Kromě toho se ještě stihl vykartovat kapitán Thiago Silva, a tak bylo zaděláno na pořádný malér.

Ten ještě nepřinesli Kolumbijci, kterým se Scolari rozhodl za hranicí pravidel zneškodňovat největší hvězdu Rodrígueze, což benevolentní sudí netrestal a Brazílie slavila další postup. V semifinále už se však téhle domácí partě všechno sečetlo. Trapas, rekordní debakl 1:7 od Německa a konec zlatého snu. Nikoho pak už nemohlo překvapit, když vyloženě neschopná Brazílie dostala příděl i od Nizozemska a skončila tak na nepopulární bramborové pozici.

Defenzivní fáze: ✮✮
V úvodu to zdánlivě nevypadalo vůbec špatně, Brazilci po většinu času působili jistým, kompaktním dojmem. Pravdou ale je, že už Olić v úvodním zápase několikrát domácím zle zatopil a nebýt Mandžukić v trestu a Kovać hlavou v oblacích, mohly se brazilské slabiny naplno projevit už mnohem dříve. Nula v souboji s Mexikem vrátila do obranných řad jistotu, Kamerun pak pevnost brazilské defenzivy nijak zvlášť neprověřil.

V osmifinále měla Brazílie štěstí, ve čtvrtfinále zvolil Scolari směrem dozadu velmi jednoduchou (a bohužel pro fotbal i účinnou) taktiku, a tak se na pořádný direkt čekalo až do boje o medaile. Thiago Silva chyběl, obranu měl najednou režírovat David Luiz a... malér nemohl nepřijít. Jakkoliv je Luiz jistě kvalitním fotbalistou a v tandemu se Silvou mu to ještě relativně šlo, s Dantem absolutně vyhořel a podepsal se rovnou pod čtyři inkasované branky.

Ani návrat Silvy pro závěrečný duel navíc klid brazilské obraně nevrátil, Luiz totiž stále dělal cokoliv jiného, jenom ne bránil, Marcelo byl po celý průběh šampionátu absolutně z formy a Maicon s Alvesem na druhé straně nebyli o mnoho lepší. A jestliže měl obraně vydatně pomáhat Luiz Gustavo ze své pozice defenzivního záložníka, tenhle plán se také jaksi minul účinkem. Fernandinho pro změnu jako by na hřišti snad ani nebyl, a tak se z brazilské obrany stal trhací kalendář.

Ofenzivní fáze: ✮✮
Neymar. O čem jiném mluvit? Brazilská ofenziva stoprocentně spoléhala na dvaadvacetiletého míčového kouzelníka, a tak když se zranil, přestala existovat. Snad ještě Oscar může teoreticky snést přísnější měřítka, když hlavně v zápase s Chorvatskem doslova zářil, od té doby už ale na podobný výkon nenavázal. Snažil se, ze "zbytku" ofenzivy Kanárků byl jednoznačně nejlepším hráčem (což tedy v této konkurenci samo o sobě není nijak chvályhodným počinem, ale on opravdu nebyl špatný), své lepší momenty ale až příliš často měnil s těmi, kdy buď kazil, nebo pro jistotu na hřišti vůbec vidět nebyl.

Hulk s Fredem byli Brazílii více na obtíž než cokoliv jiného, a pokud měli Fernandinho nebo Paulinho zaujmout roli jakéhosi spojovacího článku mezi defenzivní a ofenzivní složkou hry, nepodařilo se to tedy až na výjimečné krátké momenty ani trochu. Willian chvílemi dokázal působit jako schopný běžec vědomý si svých úkolů na hřišti, v jiných okamžicích ale zase ukazoval své mezery v kombinační hře. Bernard v závěrečných zápasech Neymara logicky nemohl zvládnout plnohodnotně zastoupit; to Jô zase naopak napodoboval Freda velmi zdatně.

Největší tahoun: Neymar
Snad opravdu jen ten Oscar se teoreticky mohl pokusit sesadit Neymara z pomyslného brazilského trůnu, v praxi ale nelze za největší hvězdu Kanárků na právě uplynulém mistrovství zvolit nikoho jiného než Neymara, třebaže odehrál jen necelých pět utkání a v klíčových fázích turnaje už svému týmu nemohl pomoci.

Pokud někdo ještě před začátkem Mundialu nebyl přesvědčen o tom, že Neymar patří mezi opravdu ty největší světové fotbalové hvězdy, nyní už o tom nemůže být sebemenších pochyb. Všichni na něj spoléhali, byl největší brazilskou nadějí a zároveň i hlavní tváří celého mistrovství, a on se ve svých dvaadvaceti letech všech těchto rolí chopil s bravurou. Nebyl nervózní, právě naopak, vždy když Brazilcům teklo do bot, sebevědomý Neymar je vytáhl ze šlamastiky. Jistě, občas si neodpustil teatrální pády, jindy zase zbytečně dlouho držel míč a nadějnou akci zbrzdil. Světlé momenty ale jednoznačně převládaly, Neymar hrál fantasticky.

Pro fotbal obrovská škoda, že musel kvůli zranění předčasně odstoupit, šampionát tím přišel o jednoho ze svých nejlepších hráčů. A Brazílie tím přišla o jakoukoliv naději na úspěch z domácích šampionátu.

Největší přítěž: Fred
Kdo že to, ptáte se možná, a to zcela logicky. Fred si tak akorát v zahajovacím utkání celého turnaje vyskočil rozhodující penaltu, z níž Neymar vstřelil vítězný gól. A ve zbytku brazilského působení sehrál roli mistra světa ve hře na schovávanou. Kdyby na hřišti nebyl a Brazílie hrála v deseti, jedno je jisté, hůře by to nedopadlo.

Kdo by to byl řekl do borce, jenž ještě loni střelecky ovládl Konfederační pohár FIFA a i letos byl považován za jednoho z favoritů na zlatou kopačku. Zpětně to zní opravdu vtipně. Ale nenechte se zmást, jeho prvenství v této naší malé soutěži o nejtragičtějšího Brazilce nebylo nikterak přesvědčivé. David Luiz, Paulinho nebo Hulk se rovněž velmi důrazně hlásili o náš hlas, nakonec ale zvítězil muž, který z nich udělal paradoxně asi nejméně chyb. To ovšem pouze proto, že se do hry pro jistotu vůbec nedostal.

Celkový verdikt: ✮✮
Brazílie se dostala jednoznačně dál, než na co ve skutečnosti měla. Scolari selhal, jak odhalilo zranění Neymara, neměl v rukávu připravený žádný skutečný systém a spoléhal se pouze na individuální kvalitu jednoho hráče. Když ten nemohl do posledních dvou zápasů zasáhnout, naplno se projevila donebevolající nekvalita současné brazilské reprezentace. Čtvrté místo je pochopitelně pro domácí zklamáním, vzhledem ke všem reálným skutečnostem by však mělo být považováno za úspěch.