Hodnocení týmů po MS: Belgie

Dalším týmem, do kterého byly před turnajem vkládány velké ambice, byla Belgie, jež do Brazílie odcestovala s týmem prošpikovaným hráči z těch nejlepších evropských celků. Vysoký potenciál Belgičané alespoň z části naplnili, přestože měli zřejmě na víc...


Práce manažera a taktický profil týmu: ✮✮✮

Marc Wilmots, jak už bylo napsáno, vzal do Brazílie hvězdný tým, kterému však přece jen trochu scházela jistá koncepce a jednolitost. To platilo zejména pro obranu, kde figuroval prakticky jeden jediný čistokrevný krajní obránce Anthony Vanden Borre, zbytek defenzivní "posádky" tvořili výhradně střední obránci, což se neukázalo být, na rozdíl třeba od Německa, výhrou.

Belgie po celou kvalifikaci sázela na kombinační hru s jedním útočníkem, kterým byl povětšinou Christian Benteke, toho však vinou zranění nahradil Romelu Lukaku, který se zkrátka do belgické koncepce nehodí a to se ukázalo být jako znatelný problém. Wilmots nejprve dával kmenovému hráči Chelsea opakovaně důvěru, nakonec však raději vsadil na Divocka Origiho, jenž se do belgické hry hodí o poznání lépe. Ostatně neochota změnit styl hry a neodpovídající výkonnost obvyklých tahounů se staly pro Belgii dost možná rozhodujícím jazýčkem na vahách, proč Rudí ďáblové skončili "už" ve čtvrtfinále.

Defenzivní fáze: ✮✮
Přestože belgický tým na celém turnaji inkasoval pouhopouhé dvě branky, nefungovala defenziva tak, jak by měla. Přeškolení stopeři si jen těžko zvykali na novou roli u postranní čáry a o podpoře útoku z jejich strany prakticky nemohla být řeč. Pochvalu však dozajista zaslouží alespoň ostřílený zadák Daniel van Buyten, který po uplynulém šampionátu končí s reprezentací.

Ofenzivní fáze: ✮✮✮
Zde měla být "výkladní skříň" belgického týmu, ovšem ani to se nepotvrdilo. Výrazným mínusem byla ze začátku již zmíněná osoba hrotového útočníka, kde dostal důvěru Romelu Lukaku, přestože se do hry Belgie prakticky vůbec nehodil. Ve středové formaci se potom vystřídalo hned několik hráčů, ani jeden z nich ale svými výkony neoslnil tak, aby se mohl označit za tahouna Wilmotsova výběru. Při zpětném pohledu mohlo být třeba herní vytížení Adnana Januzaje určitě větší.

Největší tahoun: Daniel van Buyten
Možná podle někoho nesmyslná či překvapivá volba, ale z přemíry hvězd to byl právě van Buyten, kdo svůj tým řídil a i přesto, že za Bayerrn Mnichov ani zdaleka pravidelně nenastupuje, svými výkony rozhodně nezklamal. Na jednu stranu je škoda, že s reprezentační kariérou po turnaji skončil, když ukázal, že i ve svých 36 letech na tuhle úroveň stále má, avšak je pravda, že na pozici stopera Belgii pověstná bota rozhodně netlačí.

Největší přítěž: Romelu Lukaku
Znovu jdu "na věc" s protřelým jménem, které však rozhodně svého zraněného kolegu nedokázalo nahradit. Christian Benteke se nemohl světového šampionátu zúčastnit a rozhodně tím belgické akcie nepodpořil, neboť za něho neměla Wilmotsova družina adekvátní náhradu, i když se útočník Chelsea snažil sebevíc, Belgii prakticky nepomohl. O poznání nezkušenější Divock Origi se, jak už bylo řečeno, ukázal mnohem lépe, přesto přese všechno byla Bentekeho absence citelně znát.

Celkový verdikt: ✮✮✮
Něco se povedlo, něco už méně, přesto může být Belgie, která má stále velice perspektivní tým, relativně spokojena. Po letech dokázala na mezinárodní scéně výrazněji prorazit, i když někde v hloubi duše možná stále vrtá červíček pochybností, že měla Wilmotsova družina rozhodně na víc. Na příštích světových i evropských turnajích se však bude muset s Belgií jistojistě počítat.