Hodnocení týmů po MS: Anglie

Základní skupiny brazilského šampionátu utekly v rytmu latinskoamerických tanců a evropského krachu. Vedle Španělska, Itálie, Portugalska nebo Ruska zakopla na první překážce i Anglie, která s omlazeným kádrem mířila přinejmenším do čtvrtfinále. Za celý turnaj však neprohrála jen s Kostarikou a za labutí písně dost možná loučících se legend Lamparda s Gerrardem sledovala vyřazovací souboje jen v televizi.


Práce manažera a taktický profil týmu: ✮

Kdybychom tvořili nějaký žebříček největších trenérských tragédů turnaje, "stwýček Woy" by opanoval místa nejvyšší. Ne snad že by jeho mančaft v prvním utkání proti Itálii vyhořel na plné čáře, ale jeho superlativy a nasazení naprosto totožné jedenáctky do zápasu s Uruguayí bylo zkrátka taktické selhání první kategorie.

Roy Hodgson nedokázal reagovat v průběhu utkání, ba co víc, nedokázal reagovat ani mezi jednotlivými duely. No, a jelikož pro Anglii turnaj skončil po dvou kolech, zkušený taktik před posledním kláním už karty míchal zbytečně - a vlastně jen proto, aby si zahráli i náhradníci. Přestože tak zápas s Kostarikou odkryl několik dobrých tahů, nelze za ně Hodgsonovi dávat plusové body.

Kde trenér Anglie hlavně selhal, bylo složení ofenzivní vozby. Nabízela se varianta s Rooneym na hrotu, Sterlingem či Barkleym pod ním, Lallanou na křídle jako defenzivní spojce a podobně. Hodgson místo toho proti Uruguayi hrál se stejnou partou, která sice jako celek soupeře přehrála, ale absolutně chyběla lehkost a pružnost, pročež si nevytvořili dostatek šancí na zvrat.

Defenzivní fáze: ✮✮
Na nich to mělo stát. Cahill s Jagielkou na papíře, to je bez debat jedna z nejlepších stoperských dvojic turnaje. Obránce Evertonu po vzoru Leightona Bainese však dobrou formu do Brazílie nepřivezl a překvapivé chvilky zaváhání předvedl i nejlepší obránce Premier League v uplynulé sezóně Gary Cahill, který byl i přesto mezi obránci opět nejlepší. Glen Johnson lehce zaváhal jen u prvního gólu Suáreze, když pozdě dostoupil Cavaniho, jinak ale rozhodně nezklamal. V řadě měl být také jeden z hnacích motorů dopředu i dozadu, ale Gerrard si závěr sezóny zkrátka za rámeček nedá a spoluhráč Henderson se tak nějak vezl s ním. Uruguay našla cestu ke gólům právě přes ně.

Ofenzivní fáze: ✮✮
Zmínka o ní byla už u trenérova počínání a na stejné brdo pokračujeme. Klíčová postava se nezrodila ve Waynu Rooneym ani v Danielu Sturridgeovi, a bez dvou hlavních osobností v optimální formě je těžké uspět mezi světovou elitou. O Sterlingovi a Welbeckovi se rozepisuji níže, takže se dostane prostoru i na náhradníky, kteří dostali šanci proti Kostarice. Milner zaostal, ale Lallana ukázal, že patrně v sestavě mohl být už i dříve. To samé platí pro Rosse Barkleyho, jenž v nejlepších pasážích zápasu působil jako velmi svěží element.

Největší tahoun: Raheem Sterling
Nejlepší hráč a zároveň největší překvapení anglického týmu. Kometa letošní sezóny Premier League se dlouho pohybovala na hraně ideální třiadvacítky a nebýt zranění Thea Walcotta, v základní sestavě by patrně nefiguroval. Nakonec ale jako jeden z mála dokázal odehrát svůj standard, na křídle i na podhrotu byl jednoznačné zpestření unaveně působícího Albionu a do budoucna na něm kolébka fotbalu musí spolu s Barkleym stavět.

Největší přítěž: Danny Welbeck
Oba klíčové zápasy zahájil v základní sestavě, přestože byl proti Itálii špatný a kvůli změně systému měl jednoznačně hrát někdo jiný. Welbeck se nedokázal prosadit na křídle ani na jakési simulované pozici podhrota, kde chvíli pendloval při zmateném točení celé ofenzivní čtveřice. Nedařilo se mu v Manchesteru United a formu nenačasoval ani do Brazílie - u jeho osoby se nejvíce projevila Hodgsonova konzervativnost a také to, že čerstvý svěží kádr nebude působit svěže, když je pod líným a starým vedením.

Celkový verdikt: ✮✮
Anglie "dojela" na jakýsi strach ze změn, kterým se nechal svázat manažer Roy Hodgson. Přesto se nelze na výkon Albionu koukat čistě jako na nepovedený, protože na postup reprezentace Three Lions jednoznačně měla. Proti Uruguayi i Kostarice byli Angličané lepší než soupeř a v utkání s Itálií se dá hovořit o rozdělení sil padesát na padesát. Chyběla snad větší lehkost a odvaha. A samozřejmě taky přidaná hodnota od hlavních person v podobě Rooneyho, Gerrarda či Sturridge.