Hodnocení týmů po MS: Alžírsko

Vedle čtvrtfinalistů z Kostariky a Kolumbie se ve výčtu nejpříjemnějších překvapení šampionátu trochu pozapomíná na Alžírsko - objektivně přitom neexistuje mnoho scénářů, které by jeho působení na MS mohly ještě vylepšit. Pokud tedy za reálný scénář nepočítáte "vyřadit pozdějšího mistra světa"..

Práce manažera a taktický profil týmu: ✮✮✮✮✮

Nejlepší na tom je, že on to reálný scénář vlastně byl.. částečně. Alžířané dotáhli osmifinálový duel s Německem až do prodloužení, a co víc, nebyl to z jejich strany rozhodně žádný beton; naopak. Podobně jako druhý africký postupující, Nigérie, totiž Fenci po prvním zápase změnili taktiku z defenzivnější na ofenzivnější, a vyplatilo se jim to.

Vahid Halilhodžić je génius, o tom nemůže být pochyb. Pokud se podíváme, jaký progres pod ním Alžírsko udělalo za poslední rok a půl, najdeme hned tři zcela odlišné herní módy - držení míče a postupné obléhání soupeřova vápna (Pohár národů 2013), hluboký, pohyblivý defenzivní blok (zápas na MS s Belgií), a rychlý, aktivní brejkový fotbal s extrémně versatilní a pohyblivou ofenzivní částí (zápasy s Jižní Koreou, Ruskem a Německem). Na rozdíl od Nigérie přitom alžírská změna herní filozofie nebyla vynucena okolnostmi; Halilhodžić se tak prostě rozhodl. Jeho plán byl od začátku jasně narýsovaný - proti silné Belgii se snažit ubránit bod (což se nepovedlo, ale alespoň tak zabránil nějakému debaklu, což by pro křehkou arabskou psychiku mohlo mít devastující účinky), následně "vlítnout" na Koreu v očekávatelně nejotevřenějším zápase skupiny (to se potvrdilo výhrou 4:2, kdy se Fenci stali prvním africkým týmem historie, jenž vstřelil v jednom utkání na MS čtyři branky), a proti Rusku si zajistit postup bodovým ziskem. Perfektně narýsováno, ještě lépe provedeno.

Odplata za cynickou gijónskou popravu nakonec neproběhla, Němci v osmifinále houževnatého soupeře nakonec udolali. Halilhodžić však dokázal, že svůj tým opravdu perfektně zná, projevil se jako geniální taktický chameleon, a když po turnaji ohlásil svou rezignaci, fanoušci podepisovali petici, aby si své rozhodnutí ještě rozmyslel. Což tak nějak mluví za vše.

Defenzivní fáze: ✮✮✮✮
Jednou z klíčových vlastností tohoto Alžírska byla jeho pracovitost a týmovost; hodnoty, které v Africe (a v Arábii obzvlášť) rozhodně nepatří k tradičním. V defenzivě to bylo vidět nejvíce. Halilhodžićovým primárním rozestavením je 4-1-4-1 (v průběhu turnaje zkoušel i defenzivně laděné 4-3-3 či variabilní 4-3-2-1), což tak nějak prozrazuje, kde leží největší papírová síla Fenků; v obraně to určitě není. V bráně notorický "nervák" z bulharské ligy, pomalí stopeři, ultra-ofenzivní krajní beci a na štítu osamocený Nabil Bentaleb není defenziva, která by měla na MS uspět. Že se to povedlo, je nutno přečíst vynikající organizaci hry dozadu; bosenský stratég naučil své obránce chovat se na hřišti maximálně zodpovědně, a co především, naučil celý tým v ožehavých situacích bránit jako jeden muž.

Ofenzivní fáze: ✮✮✮✮
Změna Alžírska z obranářského na ofenzivní tým přišla ve chvíli, kdy se do sestavy probil Islam Slimani, jeden z největších "zapadlých" hrdinů celého turnaje. Hrotový útočník portugalského Sportingu zapadl do Halilhodžićova systému jako ulitý a vše najednou dostalo jasný tvar. Alžírsko ukázalo, že když "zapne", disponuje směrem dopředu obrovskou kreativní silou - ať už mluvíme o Feghouliho přihrávkách, Brahimiho driblingu či Soudaniho přímočarosti. Sledovat Fenky útočit je pro fanouška potěšením, protože na rozdíl od ostatních afrických celků jim nechybí nápady; naopak. Útočná filozofie + pracovitost + šikovný trenér + individuální kvalita = nad očekávání dobrý šampionát.

Největší tahoun: Islam Slimani
Očekávatelná volba. Že Slimani na hrotu zazáří, se vzhledem k síle zálohy dalo předpokládat, on však dokázal i přesto příjemně překvapit - konkrétně tím, že kromě potvrzení své pověsti silného hlavičkáře a zakončovatele zvládal i tvořit hru, hrát nezištně, skvěle dělat prostor a kombinovat se spoluhráči. Tohle byl z jeho strany špičkový šampionát, splnil totiž přesně to, co se po něm požadovalo: zapsal se na listinu střelců (a dokonce i asistentů) a pomohl vystřílet historický postup.

Největší přítěž: Djamel Mesbah
Halilhodžićovou první volbou na levého beka je Faouzi Ghoulam, neporovnatelně lepší fotbalista, což se na šampionátu také projevilo; Mesbah se dostával na hřiště jako součást těch ofenzivnějších sestav, jelikož na rozdíl od Ghoulama, který je v první řadě kreativním hráčem, je jeho největší předností pracovitost, zarputilost a ochota běhat nahoru dolů po celý zápas. Svým způsobem to dává smysl; pokud se bude míč pohybovat vysoko, někde u Feghouliho s Brahimim, není Ghoulam tolik potřeba (a jeho přínos a skvelé centry naopak vyniknou proti silnějším týmům při hře na brejky). Jenže ačkoliv si Halilhodžić tuto volbu nejspíš obhájí, nic nezakryje fakt, že Mesbah byl prostě špatný. Na hřišti to odedře, pravda, jenže kopat do míče mu příliš nejde, a co hůř, neumí ani pořádně bránit (vždyť také býval v reprezentaci využíván i jako levé křídlo)..

Celkové hodnocení: ✮✮✮✮✮
Halilhodžiće nahradí u kormidla reprezentace Christian Gourcuff, což je pro fanoušky uklidňující zpráva - dlouholetý lodivod Lorientu je celoživotním advokátem ofenzivního fotbalu. Vzhledem k tomu, že současná generace sestává ze stále mladých hráčů (a jelikož alžírské fotbalové špičky "nabírají" talenty na předměstích velkých francouzských měst, tento pramen nejspíš jen tak nevyschne), může být za čtyři roky ještě veseleji. Za tento šampionát si vzhledem k reálným možnostem zaslouží Fenci vzácné absolutorium.