HISTORIE MS - URUGUAY 1930

Mezinárodní fotbalová federace (Fédération Internationale de Football Association - FIFA) byla založena 21. května 1904 v Paříži, tedy na starém kontinentu. Avšak první fotbalové mistrovství světa spatřilo světlo světa až za dlouhých 26 let a navíc jeho premiéra se nekonala v Evropě, jak se všeobecně předpokládalo, ale pro leckoho v neznámé jihoamerické zemi jménem Uruguay.

Jak již bylo řečeno, cesta k prvnímu šampionátu byla daleká a strastiplná. První náznak se objevil hned na zakládající schůzi FIFA onoho května roku 1904. Mimochodem prvním předsedou FIFA byl zvolen Francouz Robert Guérin. O slovo se však přihlásil jeden z místopředsedů Nizozemec Carl Anton Wilhelm Hirschmann a sám jako první navrhl uspořádání mistrovství světa ve fotbale. Jeho myšlenka se však setkala jen s úšklebky a posměchem. Marná sláva, žádná dobrá myšlenka v historii neměla jednoduchou cestu ke slávě. Přece jen se podařilo Hirschmannovi prosadit jeden článek do stanov FIFA a to: Jen FIFA má právo pořádat mistrovství světa ve fotbale.

Hirschmann dál pracoval na své myšlence uspořádat fotbalové mistrovství světa a svůj návrh soutěže předložil již v roce 1905, s tím že se bude hrát o rok později. Myšlenka byla tentokrát přijatá s nadšením a čekalo se jen na počet přihlášených týmů. Ovšem přihlášky se nehrnuly a vše uzavřel svým dopisem anglický delegát, ve kterém sděluje sekretariátu FIFA, že FIFA ještě nestojí na pevných základech a aby se mohlo uskutečnit mistrovství světa, je nutné nejprve docílit toho, aby v každé zemi existoval jen jeden národní svaz, a aby přihlášená mužstva respektovala stejná pravidla hry. Dále tu byl problém, že stále existoval propastní výkonnostní rozdíl fotbalistů z Britských ostrovů a ostatních mužstev z kontinentu.

K bojovníkovi za světový šampionát Hirschmannovi se připojuje roku 1911 Francouz Jules Rimet (byl předsedou FIFA v letech 1921 až 1954). A právě těmto dvěma se podařilo přesvědčit delegáty FIFA, aby na rok 1916 vypsali jako první mistrovství světa olympijský fotbalový turnaj v Berlíně. Jenže všechny sny zhatila první světová válka. Aby Evropa nedostala na fotbalovém poli málo ran, tak Jihoameričané uspořádali právě v roce 1916 v Buenos Aires své vlastní mistrovství (Copa América).

Po první světové válce zaznamenává fotbal v Evropě obrovský rozmach a navíc úroveň olympijských fotbalových turnajů v letech 1920, 1924 a 1928 rostla. Byl tu však jeden háček, na olympijských hrách mohli startovat jen sportovci amatéři a FIFA chtěla prosadit, aby na OH mohli hrát i profesionálové. V tomto bodě však nikdy FIFA a Mezinárodní olympijský výbor nemohli najít společnou řeč. Vše se ještě přiostřilo během amsterdamské olympiády roku 1928 a navíc když podruhé za sebou získala zlaté medaile Uruguay, pánové z FIFA razantně rozhodli, že uspořádají vlastní světový fotbalový šampionát. Přímo v Amsterdamu se kongres FIFA usnesl (pouze Anglie byla proti) na tomto: Počínaje rokem 1930 bude FIFA v periodicitě čtyř let pořádat světovou fotbalovou soutěž. FIFA dodá trofej pro vítězné mužstvo a soutěže se mohou zúčastnit jak amatéři, tak profesionálové. Největší zásluhu na tak rychlém spádu rozhodování měli prezident FIFA Jules Rimet a generální sekretář Henry Delaunay.

Že se bude mistrovství světa hrát bylo jasné, ale stále se nevědělo, kdo ho uspořádá. Kandidátů bylo mnoho, ale poté co se rozhodlo, že pořadatel bude hradit veškeré náklady s hostitelstvím šampionátu, zůstalo jich jen pět - Itálie, Španělsko, Švédsko, Nizozemsko a Uruguay. Kandidatura Uruguaye byla v Evropě považována za troufalost, jenže propagovat pořadatelství své země přijel do Barcelony jistý pan Enrique Buero. Tento nadaný řečník přesvědčoval neúnavně kongres FIFA a neopomenul také zmínit, že právě jeho země vyhrála poslední dva olympijské turnaje a navíc právě roku 1930 má Uruguay slavit 100 let své státní nezávislosti. Neskutečné se stalo skutkem, jihoamerické zemi se dostalo cti uspořádat historický první světový fotbalový šampionát a pan Buero hned druhý dne poslal telegram do Montevidea:"Zahajte stavbu Estadia del Centenario."

Vše se tak zdálo v nejlepším pořádku, opak byl ale pravdou. Evropské týmy si najednou rozmyslely účast v Uruguaji, poněvadž najednou propukl strach z neznámého dobrodružství v jižní Americe. Tu se však najednou v lednu 1930 objevil v Evropě pan Buero a hrozil, že pokud Evropa nepřijede, celá jižní Amerika vystoupí z FIFA a založí vlastní federaci. V některých Evropanech se nakonec hnulo svědomí a na první mistrovství světa tak ze starého kontinentu podaly přihlášku reprezentace Francie, Rumunska, Belgie a Jugoslávie, i tak to bylo ale zklamání, když účast odřekly týmy jako Itálie, Španělsko, Nizozemsko a třeba i Československo.

Prvního světového šampionátu se tak zúčastnilo oproti původně plánovaným šestnácti pouze třináct týmů, a tak se o premiérovou účast na šampionátu nemusela hrát žádná kvalifikace. Jak bylo řečeno, z Evropy přijeli fotbalisté Francie, Rumunska, Belgie a Jugoslávie. Mimo pořádající Uruguay reprezentovali dále jižní Ameriku Argentina, Brazílie, Bolívie, Chile, Paraguay a Peru. Tyto účastníky pak ještě doplnili reprezentanti USA a Mexika. Všechny týmy byly rozděleny do čtyř skupin. Pouze první skupina měla čtyři účastníky a ostatní skupiny byly pouze po třech týmech. Do semifinále si pak zajistili postup vítězové jednotlivých skupin, kteří v něm bojovali o účast ve finále. Zápas o třetí místo se na prvním mistrovství světa nehrál.



FINÁLOVÝ TURNAJ

Skupina 1
13. července 1930 se konečně začala psát první kapitola světových fotbalových šampionátů. Čest sehrát zahajovací zápas dostaly týmy Francie a Mexika. Reprezentanti Galského kohouta se svým soupeřem nijak nemazlili a jasně ho přehráli 4:1. Historicky první gól mistrovství světa vsítil v 19. minutě Francouz Lucien Laurent. Další utkání svedlo dohromady Argentinu s Francií. Jihoameričanům se podařilo těsně zvítězit 1:0, ovšem hlavní postavou zápasu byl brazilský rozhodčí Rego. V 81. minutě dala Argentina zásluhou Montiho vedoucí branku, jenže za tři minuty běžel Francouz Langiller sám na argentinskou branku a vypadalo to na jisté vyrovnání, a tak hlavní arbitr pro jistotu utkání předčasně ukončil. I když si pak Francouzi mohutnými protesty vymohli dohrát zbývající čas, výsledek to už nezměnilo. Roli outsidera skupiny potvrzovalo Mexiko, když postupně prohrálo s Chile 0:3 a poté s Argentinou 3:6. V důležitém zápase pak těsně porazilo Chile Francii 1:0 a karty byly jasně rozdány. V posledním zápase si to Argentina rozdala právě s Chile o přímý postup. Nakonec Argentina s přehledem zvítězila 3:1 a zaslouženě se tak mohla radovat z postupu do semifinále.

Skupina 2
Hned v úvodním střetnutí narazila na velkou překážku favorizovaná Brazílie, když prohrála 1:2 s výborně hrající Jugoslávií. Oba týmy pak shodně zdolaly Bolívii 4:0, což katapultovalo do semifinále Evropany.

Skupina 3
I v úvodním utkání třetí skupiny se dařilo evropskému zástupci, když Rumunsko přehrálo Peru 3:1, jednoduché to však nebylo. To dokumentoval další zápas Peruánců proti domácí Uruguayi. Do 60. minuty drželo Peru senzační výsledek 0:0, jenže pak jedinou branku zápasu vstřelil Castro. V přímém souboji o postup pak jednoznačně přehrál domácí výběr průměrné Rumuny 4:0, když všechny branky padly už do 35. minuty.

Skupina 4
Do čela této skupiny byl překvapivě nasazen tým USA, což se neobešlo bez vzrušení. Obavy však byly zcela zbytečné, což dokázal tým, složený z někdejších hráčů anglické první divize, v obou utkáních. Jak Belgii tak i Paraguay jasně přehrál 3:0. Oba týmy narazily na tvrdou hru, na kterou byli Američané zvyklí ze soutěží hraných na Britských ostrovech. V posledním zápase skupiny pak porazila Paraguay nevýrazné Belgičany, kterým profesionální kluby odmítly uvolnit hráče, 1:0.

Semifinále
V boji o finále se postupně střetla Argentina s USA a domácí Uruguay s jediným evropským týmem, Jugoslávií. V první půli zápasu Argentina - USA padla pouze jedna branka, když se za Jihoameričany trefil Monti, a proto se po přestávce dala očekávat snaha soupeře o vyrovnání. Jenže nic takového se nekonalo. V 61. minutě Scopelli a v 69. minutě Stábile definitivně svými góly zlomili odpor Američanů. Na hrozivých 6:0 pak ještě postupně upravili v 80. a v 85. minutě Peucelle a v 87. minutě opět Guillermo Stábile. Američané se pak dočkali čestného úspěchu, když se minutu před koncem trefil Brown.
Ve druhém semifinále se na trávníku objevil starý známý brazilský rozhodčí Rego a domácí fandové posměšně jásali, že pan rozhodčí zcela jistě nedopustí postup Evropanů. Jugoslávci se však ve 4. minutě dostali do vedení díky branky Sekuliče. Poté však stříleli už jen branky domácí a jednoznačně v utkání dominovali. Dokonce Pedro Cea dokázal vsítit hattrick, když se trefil v 18., 65. a 81. minutě. Anselmo přidal ve 21. a 39. minutě dva góly a ještě jednu branku vstřelil v 61. minutě Iriarte. Bylo rozhodnuto, po vysokých semifinálových výhrách si ryze jihoamerické finále zahrají domácí Uruguay a Argentina.

Finále
Ve středu 30. července 1930 ve čtrnáct hodin místního času bylo 90 000 diváků, z toho 20 000 Argentinců, na stadiónu Centenario svědkem úvodního hvizdu belgického rozhodčího Langenuse, kterým tak zahájil první světové finále mezi Uruguají a Argentinou. V první půli měli více ze hry Argentinci, ale do vedení šli už ve 12. minutě domácí, když se z těžkého úhlu trefil Pablo Dorado. Ve 35. minutě však vyrovnal Carlos Puecelle, když ho nádherně uvolnil skvěle hrající Guillermo Stábile. Sám Stábile pak ve 37. minutě dokonal poločasový obrat. Během přestávky tak fanoušci Argentiny pevně věřili, že vrátí svému soupeři dva roky starou porážku z olympijského turnaje. Domácí se však ve druhé půli nevzdávali, bojovali a v 55. minutě přišlo vyrovnání, když se trefil Pedro Cea. Na kopačky Argentinců se začala vkrádat nervozita, čehož domácí náležitě využili. V 68. minutě opět vrátil vedení na stranu Uruguaye Santos Iriarte a minutu před koncem utkání pečetil vítězství 4:2 pro domácí tým Hector Castro. Prvním mistrem světa se tak stala Uruguay, když vyhrála šampionát pořádaný na vlastní půdě.

Uruguay, jako mistr světa, tak obdržela z rukou Julesa Rimeta zlatou sošku bohyně Niké, která měřila třicet centimetrů a vážila 1800 gramů. Trofej získá do trvalého vlastnictví ten tým, který mistrovství světa vyhraje třikrát, ale na to si ještě musíme počkat dlouhých čtyřicet let...



MISTROVSTVÍ SVĚTA 1930 VE VÝSLEDCÍCH

Kvalifikace

Nehrála se.

Finálový turnaj - Uruguay - 13. 7. až 30. 7. 1930

Skupina 1
Francie - Mexiko	4:1
Argentina - Francie	1:0
Chile - Mexiko	3:0
Chile - Francie	1:0
Argentina - Mexiko	6:3
Argentina - Chile	3:1

1. Argentina	3	3 - 0 - 0	10:4	6
2. Chile	3	2 - 0 - 1	5:3	4
3. Francie	3	1 - 0 - 2	4:3	2
4. Mexiko	3	0 - 0 - 3	4:13	0

Skupina 2
Jugoslávie - Brazílie	2:1
Jugoslávie - Bolívie	4:0
Brazílie - Bolívie	4:0

1. Jugoslávie	2	2 - 0 - 0	6:1	4
2. Brazílie	2	1 - 0 - 1	5:2	2
3. Bolívie	2	0 - 0 - 2	0:8	0

Skupina 3
Rumunsko - Peru	3:1
Uruguay - Peru	1:0
Uruguay - Rumunsko	4:0

1. Uruguay	2	2 - 0 - 0	5:0	4
2. Rumunsko	2	1 - 0 - 1	3:5	2
3. Peru	2	0 - 0 - 2	1:4	0

Skupina 4
USA - Belgie	3:0
USA - Paraguay	3:0
Paraguay - Belgie	1:0

1. USA	2	2 - 0 - 0	6:0	4
2. Paraguay	2	1 - 0 - 1	3:5	2
3. Belgie	2	0 - 0 - 2	1:4	0

Semifinále
Uruguay - Jugoslávie	6:1
Argentina - USA	6:1

Finále
Uruguay - Argentina	4:2

Mistr světa 1930: URUGUAY

Nejlepší střelec: Guillermo Stábile (Argentina) - 8 gólů



Co jiného se stalo v roce 1930?

Zemřela Ema Destinová - Česká operní pěvkyně.

Zemřel Alois Jirásek - Český spisovatel a dramatik.

Narodil se Neil Armstrong - Americký astronaut.

Narodil se Sean Connery - Britský herec.

Amatérský astronom Clyde Tombaugh objevil nejmenší planetu sluneční soustavy - Pluto.

Indický vůdce Mahátma Gándhí a jeho stoupenci zahájili Velký solný pochod, kterým protestovali proti britské nadvládě v Indii.

Britové a Francouzi spolu schválili projekt na stavbu tunelu pod Lamanšským průlivem.

V německých volbách se druhou nejsilnější stranou stala nacistická NSDAP.