HISTORIE MS - ITÁLIE 1934

Poté, co Evropa nezískala právo pořádat premiérový světový šampionát v roce 1930, bylo nad míru jasné, kde se bude konat druhé mistrovství světa v roce 1934. Z evropských kandidátů byla nakonec vybrána Itálie a osm měst se tak mohlo těšit na oslavu světového fotbalu. Bohužel však i fotbal byl zneužit k propagaci fašismu, který tenkrát Mussoliniho rukou vládl celé Itálii.

Získání pořadatelství pro zemi na Apeninském poloostrově však nebylo tak jednoduché. Druhým kandidátem na získání šampionátu bylo Švédsko a navíc kongres FIFA, který měl rozhodnout o pořadateli MS 1934, se v květnu 1932 konal ve Stockholmu. Nikdo tedy nepochyboval o vítězi, jenže chyba lávky. Tak jako Uruguay měla před třemi lety pana Buera, tak Italové měli také svého právníka, kterým byl jistý pan Mauro. Ten dokázal všech šedesát delegátů FIFA přesvědčit svým řečnickým uměním a hlavně sliby o velkých stadiónech, které budou při zápasech mistrovství světa praskat ve švech. Jelikož Švédové nechtěli pak v hlasování skončit v roli poražených, raději od kandidatury na poslední chvíli ustoupili. Itálie si tak mohla mnout ruce, světový šampionát 1934 byl její.


KVALIFIKACE

Zájem o účast na druhém mistrovství světa byl o mnoho větší než před čtyřmi lety. Nakonec se přihlásilo 32 zemí, do hry jich však zasáhlo jen 29. Jelikož se na šampionát do Itálie mohlo podívat jen 16 týmů, bylo nutné hrát kvalifikaci, která určí postupující týmy. Podle zeměpisného klíče bylo vytvořeno dvanáct kvalifikačních skupin, v nichž se však všechny zápasy neodehrály. První světová kvalifikace tak na první pohled působí poněkud chaoticky, a tak na to, jak se hrají kvalifikace dnes, jsme si museli ještě pár let počkat. Nakonec však postupující šestnáctku vytvořilo dvanáct vítězů skupin a druhé týmy ze čtvrté, šesté, sedmé a osmé kvalifikační skupiny.

Z první skupiny si vybojovali postup po hladkých výhrách nad Estonskem a Litvou Švédové. Ve druhé skupině si to v derby rozdali Španělé a Portugalci. Po domácí výhře Španělska 9:0, byla již odveta jen formalitou. Ve třetí skupině stačilo Itálii k postupu jediné vítězství nad Řeckem. Ve skupině číslo čtyři sehráli Bulhaři jako jediní tři zápasy, dvakrát prohráli s Maďarskem a jednou s Rakouskem a oba jejich přemožitelé si tak zajistili postup. V páté skupině se reprezentace Československa střetla s Polskem. 15. října 1933 ve Varšavě se podařilo Československu zvítězit 2:1 a to díky brankám Josefa Silného a Františka Pelcnera. K odvetě už pak Poláci ani nepřijeli a naše země se mohla těšit na první účast na mistrovství světa. V šesté kvalifikační skupině ztroskotali semifinalisté z Uruguaje Jugoslávci, po remíze se Švýcarskem a prohře v Rumunsku jim zůstali jen oči pro pláč. Zato Švýcaři a Rumuni se mohli těšit na účast na finálovém turnaji. V sedmé skupině si počínali suverénně Nizozemci, když postupně zdolali Irsko a Belgii. Vzájemný zápas Irska a Belgie skončil 4:4 a z postupu ze druhého místa se tak nakonec radovali Belgičané a to jen díky tomu, že dostali o gól méně od Nizozemců, než Irové. V osmé skupině postupně podlehlo Lucembursko Německu a Francii a oba jeho přemožitelé, přesto že už neodehráli další zápas, si zajistili postup na mistrovství světa.

Zbývající čtyři skupiny se odehrávaly už mimo evropský kontinent. V deváté a desáté skupině se však neodehrál ani jeden zápas, Brazilcům vzdalo Peru a Argentině zase Chile. Nejvíce zápasů se odehrálo v jedenácté skupině. V prvním kole si ve třech zápasech poradila Kuba s Haiti, když ztratila jen jeden bod. Ve druhém kole se pak střetla Kuba s Mexikem a nakonec prohrála všechny tři utkání. Ve druhém souboji tohoto kola se měli utkat fotbalisté USA s Kanadou, jenže výběr ze země javorového listu odstoupil. V rozhodujícím zápase play off, který se hrál tři dny před začátkem šampionátu v Římě, přehrály USA Mexiko 4:2 a poraženým nezbylo nic jiného než se vydat na cestu domů. V poslední skupině kvalifikace si pak ve dvojzápase poradil Egypt s Palestinou a poprvé se tak na šampionát podíval i zástupce afrického kontinentu.

Tomu, že se do soutěže nepřihlásily týmy z Britských ostrovů, které bojkotovaly mistrovství světa, se nikdo už nedivil, ale překvapením bylo, že se o obhajobu zlata nepokoušela Uruguay. Oficiální stanovisko znělo, že to byla odveta evropským týmům, které odmítly cestovat do Uruguaje na první světový šampionát. V zákulisí však vyplouvaly na povrch spekulace, že Jihoameričané měli strach z propadáku, poněvadž po generační výměně, nepředváděl jejich reprezentační výběr nijak oslnivý fotbal.


FINÁLOVÝ TURNAJ

Do Itálie se tak mimo domácí tým kvalifikovali fotbalisté Švédska, Španělska, Maďarska, Rakouska, Československa, Švýcarska, Rumunska, Nizozemska, Belgie, Německa, Francie, Brazílie, Argentiny, USA a Egypta. Bylo rozhodnuto, že celý turnaj se odehraje nervy drásajícím vyřazovacím systém a navíc se fotbalisté mohli "těšit" na obrovská vedra, která tehdy Itálii sužovala.

1. kolo

Hned v prvním kole vystavili Argentině, stříbrnému týmu z prvního mistrovství světa, stop účelně hrající Švédové. Krátce po začátku druhé půle sice vedli Jihoameričané 2:1, ale do závěrečného hvizdu stačili seveřané skóre otočit na konečných 3:2. Poroučet se museli hned po prvním zápase také Brazilci, když svým špatným výkonem podlehli vynikajícímu Španělsku 1:3.

Domácí Squadra azzura si ve svém úvodním vystoupení s chutí zastřílela proti neškodným reprezentantům USA, když je jednoznačně přehrála 7:1, Angelo Schiavio se blýsknul hattrickem. Belgičané vedli v souboji s Německem do 56. minuty 2:1, ovšem v závěru jim chyběly již síly. Nejen že Němci srovnali, ale v poslední dvacetiminutovce vstřelili tři branky a po výhře 5:2 slavili postup do čtvrtfinále.

Velmi vyrovnaný a dramatický souboj přinesl souboj mezi Švýcarskem a Nizozemskem, šťastnější byli nakonec reprezentanti helvetského kříže, když uhájili těsné vítězství 3:2. Asi nejméně zajímavý zápas prvního kola se udál mezi Maďarskem a Egyptem. Po první půli byl stav sice nerozhodný 2:2, ale bylo zjevné, že Maďaři se šetří na další zápasy. Že si opravdu zahrají alespoň čtvrtfinále, rozhodli dvěma brankami ve druhé půli a upravili tak stav na konečných 4:2.

Nejdramatičtější a nejhezčí zápas prvního kola sehráli Rakušané s Francouzi. V normální hrací době skončil zápas 1:1 a muselo se tak prodlužovat. V desáté minutě prodloužení vstřelilo Rakousko branku, a aby toho nebylo málo, tak hned za dvě minuty zvýšil na 3:1, tehdy mladý, Josef "Pepi" Bican. Francouzi to však nezabalili, tři minuty před koncem prodloužení snížili z penalty stav na rozdíl jediné branky. V úplném závěru bylo vyrovnání na spadnutí, ale Francouzi nastřelili pouze tyč, Rakušané tak nakonec mohli slavit vydřený postup.

O poslední místenku do čtvrtfinále se utkali fotbalisté Československa a Rumunska. První poločas se našim fotbalistům vůbec nevyvedl, nebýt výborně chytajícího Františka Pláničky, mohlo by to být mnohem horší než jen 0:1. Ve druhém dějství se výběr Československa vzchopil a začal Rumuny přehrávat. Ovoce to přineslo v 61. minutě, kdy vyrovnal Antonín Puč a obrat v zápase dokonal v 73. minutě Oldřich Nejedlý. Československo se tak po vítězství 2:1 mohlo připravovat na čtvrtfinále.

Čtvrtfinále

Čtvrtfinálovým soupeřem Československa byli Švýcaři a byl to velmi bojovný a dramatický zápas. V 18. minutě šlo Švýcarsko do vedení zásluhou Kielholze. Do konce prvního dějství se našim podařilo vyrovnat, když se v 36. minutě trefil František Svoboda. Stejnému hráči se pak v 55. minutě povedlo skóre otočit v náš prospěch. Švýcaři však stále neřekli poslední slovo a v 64. minutě vyrovnali. Šťastnější ale nakonec byli fotbalisté Československa, kteří šest minut před koncem, zásluhou Oldřicha Nejedlého, vstřelili vítěznou branku.

V dalším čtvrtfinálovým souboji se střetlo Německo se Švédskem. Němci se mohli cítit jako doma, poněvadž fašistická propaganda vyzvala místní lid k podpoře spřízněného národa. První půle skončila bez branek, a tak na gól se čekalo až do 57. minuty, kdy šli Němci do vedení. V 74. minutě bylo již 2:0 a do závěrečného hvizdu se podařilo seveřanům už jen snížit na 2:1.

Rakouský "Wunderteam" pod vedením Huga Meisla bojoval o postup mezi čtyři nejlepší s týmem Maďarska. Oba výběry patřily ve své době mezi nejlepší na světě, ovšem jejich vzájemný zápas mnoho krásy nepobral. Ve 27. minutě poslal Rakušany do vedení Horváth, pikantní je na tom to, že to byl původem Maďar. V 71. minutě zvýšil na 2:0 Zischek, když mu na jeho branku přihrál Bican. Maďaři už dokázali jen deset minut před koncem snížit z penalty.

Poslední čtvrtfinálový souboj mezi Itálií a Španělskem přinesl obrovské drama. V 31. minutě poslal Španělsko do vedení Corso, ale v poslední minutě prvního dějství Ferrari vyrovnal. Ve druhé půli branka nepadla, za což mohli Španělé vděčit především skvělému brankáři Zamorovi. Rozhodnutí nepřineslo ani prodloužení. Tehdy se ještě zápasy nerozhodovaly penaltovým rozstřelem, a tak se podle pravidel muselo utkání opakovat. To se odehrálo hned další den a fotbalisté Španělska se museli obejít bez zraněného brankáře Zamory. V opakovaném utkání padla jen jedna branka, kterou ve 12. minutě vsítil hlavou Giuseppe Meazza. Itálie slavila, Španělé opouštěli trávník s pláčem.

Semifinále

V prvním semifinále svedl los dohromady Itálii a Rakousko. Všeobecně se tak mluvilo o předčasném finále. Jenže právě na tomto šampionátu začala sláva rakouského Wunderteamu dostávat trhliny. Navíc v den zápasu pršelo a to nikdy Rakušanům nevyhovovalo, jinak tomu nebylo ani tentokrát. Italové také nehráli bez chyb, ale chtěli vybojovat finále víc než soupeř. To se také nakonec podařilo, když jedinou branku utkání vstřelil už v 10. minutě hry Enrico Guaita.

Účast Československa v první čtyřce turnaje leckoho překvapila, ale že by mělo jít dál, o tom nechtěli Němci ani slyšet. Jenže forma československých fotbalistů zápas od zápasu rostla a nečekaně snadno přehrávali i Němce. V 19. minutě poslal Československo do vedení kanonýr Oldřich Nejedlý. V 62. minutě sice vyrovnal Noack, ale v 71. a 80. minutě pečetil hattrick a také postup do finále Oldřich Nejedlý. Nečekané se stalo skutkem, Československo bylo ve finále.

O 3. místo

V souboji o bronzovou medaili se střetli Němci s Rakušany. A právě Němci měli raketový nástup do zápasu. Už v 1. minutě otevřel skoré Lehner a v 15. minutě zvýšil na 2:0 Conen. V 35. minutě sice snížil Horváth, ale ještě pět minut před koncem první půle odskočili Němci Rakušanům opět na dva góly, podruhé se trefil Lehner. Ve druhé půli se rakouští fotbalisté nezmohli navíc, než jen na zkorigování stavu na 2:3, když se v 63. minutě trefil Sesta. Bronz tak získali Němci.

Finále

10. června 1934 nastal velký den pro československou kopanou. Na římském stadionu Del Partito Nazionale Fascista nastupovali k finálovému utkání druhého mistrovství světa fotbalisté domácí Itálie a právě Československa. Hlavním arbitrem zápasu byl určen Švéd Ivan Eklind, který si ještě před zahajovacím hvizdem, nezapomněl odskočit do čestné lóže pro "požehnání" k samotnému Mussolinimu. Itálie musela vyhrát za každou cenu, chtěla totiž ukázat celému světu sílu fašismu. Pro úspěch domácí podřídili opravdu vše, dokonce před šampionátem naturalizovali tři Argentince, Montiho, Guaitu a Orsiho. Právě Luis Monti si konečně mohl zahrát finále mistrovství světa. Před čtyřmi lety mu před finále s Uruguayí bylo vyhrožováno, a tak raději svou účast v argentinském dresu vzdal.

Samotné utkání probíhalo ve velmi bojovném duchu a domácí často zacházeli i za hranice pravidel, což však zůstávalo bez povšimnutí švédského rozhodčího. Zpočátku bylo aktivnější Československo, ale hra se postupně vyrovnávala, první dějství nakonec zůstalo bez branek. Do druhé půle vtrhli Italové jako zběsilí, ale v naší brance stál skvělý František Plánička. Nebezpeční byli hlavně Meazza a Guaita. Zhruba po hodině hry se v obrovské šanci objevil Antonín Puč, jenže toho srazil Ferraris a pan Eklind to opět neposoudil jako faul. Zraněný Puč byl odnesen za postranní čáru, ale za deset minut byl už zpátky. A právě to byl on, kdo dostal v 76. minutě krásnou přihrávku do běhu a z bezprostřední blízkosti překonal Combiho. Vedli jsme 1:0 a najednou bylo československých fotbalistů plné hřiště. Kdyby naši proměnili vzápětí některou ze šancí, byl jistě titul doma, ale na kdyby se nehraje. Italové se brzy oklepali a vrhli zbytky sil do útoku. V 81. minutě bylo vyrovnáno, Raimondo Orsi se přesně trefil k pravé tyči. Italové byli na koni a vítězný gól visel ve vzduchu, ovšem do konce normální hrací doby již se stav skóre nezměnil, muselo se prodlužovat. V páté minutě prodloužení přichází těžký úder Italů, Guaita přihrál volnému Angelu Schiavimu a ten bez problémů otáčí skóre ve prospěch domácích. Českoslovenští fotbalisté pak ve zbytku času zaveleli do útoku, jenže sil už moc nezbývalo. Italové nakonec těsný výsledek ubránili a mohli se radovat ze zisku titulu mistrů světa.

Italové tak převzali štafetu po Uruguayi nejen v pořádání mistrovství světa, ale i jako držitel zlaté Niké. Po římském finále se však tvrdilo, že morálními vítězi byli právě fotbalisté z Československa. I když skončili druzí, doma jim lidé připravili triumfální přivítání, pro ně byli praví vítězové oni.


MISTROVSTVÍ SVĚTA 1934 VE VÝSLEDCÍCH

Kvalifikace

Skupina 1
Švédsko - Estonsko	6:2
Litva - Švédsko	0:2

1. Švédsko	2	2 - 0 - 0	8:2	4
2. Litva	1	0 - 0 - 1	0:2	0
3. Estonsko	1	0 - 0 - 1	2:6	0

Skupina 2
Španělsko - Portugalsko	9:0
Portugalsko - Španělsko	1:2

1. Španělsko	2	2 - 0 - 0	11:1	4
2. Portugalsko	2	0 - 0 - 2	1:11	0

Skupina 3
Itálie - Řecko	4:0

1. Itálie	1	1 - 0 - 0	4:1	2
2. Řecko	1	0 - 0 - 1	1:4	0

Skupina 4
Bulharsko - Maďarsko	1:4
Rakousko - Bulharsko	6:1
Maďarsko - Bulharsko	4:1

1. Maďarsko	2	2 - 0 - 0	8:2	4
2. Rakousko	1	1 - 0 - 0	6:1	2
3. Bulharsko	3	0 - 0 - 3	3:14	0

Skupina 5
Polsko - Československo	1:2

1. Československo	1	1 - 0 - 0	2:1	2
2. Polsko	1	0 - 0 - 1	1:2	0

Skupina 6
Jugoslávie - Švýcarsko	2:2
Švýcarsko - Rumunsko	2:2
Rumunsko - Jugoslávie	2:1

1. Rumunsko	2	1 - 1 - 0	4:3	3
2. Švýcarsko	2	0 - 2 - 0	4:4	2
3. Jugoslávie	2	0 - 1 - 1	3:4	1

Skupina 7
Irsko - Belgie	4:4
Nizozemsko - Irsko	5:2
Belgie - Nizozemsko	2:4

1. Nizozemsko	2	2 - 0 - 0	9:4	4
2. Belgie	2	0 - 1 - 1	6:8	1
3. Irsko	2	0 - 1 - 1	6:9	1

Skupina 8
Lucembursko - Německo	1:9
Lucembursko - Francie	1:6

1. Německo	1	1 - 0 - 0	9:1	2
2. Francie	1	1 - 0 - 0	6:1	2
3. Lucembursko	2	0 - 0 - 2	2:15	0

Skupina 9
Brazílie - Peru	(Peru odstoupilo)

Skupina 10
Argentina - Chile	(Chile odstoupilo)

Skupina 11
1. kolo
Kuba - Haiti	3:1
Haiti - Kuba	1:1
Kuba - Haiti	6:0

1. Kuba	3	2 - 1 - 0	10:2	5
2. Haiti	3	0 - 1 - 2	2:10	1

2. kolo
Mexiko - Kuba	3:2
Mexiko - Kuba	5:0
Mexiko - Kuba	4:1

1. Mexiko	3	3 - 0 - 0	12:3	6
2. Kuba	3	0 - 0 - 3	3:12	0

USA - Kanada	(Kanada odstoupila)

Finále
USA - Mexiko	4:2

Skupina 12
Egypt - Palestina	7:1
Palestina - Egypt	1:4

1. Egypt	2	2 - 0 - 0	11:2	4
2. Palestina	2	0 - 0 - 2	2:11	0

Na MS 1934 se kvalifikovaly tyto týmy: Švédsko, Španělsko, Itálie, Maďarsko, Rakousko, Československo, Rumunsko, Švýcarsko, Nizozemsko, Belgie, Německo, Francie, Brazílie, Argentina, USA, Egypt.



Finálový turnaj - Itálie - 27. 5. až 10. 6. 1934

1. kolo
Československo - Rumunsko	2:1
Itálie - USA	7:1
Německo - Belgie	5:2
Rakousko - Francie	3:2 po prodloužení
Španělsko - Brazílie	3:1
Švýcarsko - Nizozemsko	3:2
Švédsko - Argentina	3:2
Maďarsko - Egypt	4:2

Čtvrtfinále
Československo - Švýcarsko	3:2
Německo - Švédsko	2:1
Rakousko - Maďarsko	2:1
Itálie - Španělsko	1:1, opakované utkání 1:0

Semifinále
Československo - Německo	3:1
Itálie - Rakousko	1:0

O 3. místo
Německo - Rakousko	3:2

Finále
Itálie - Československo	2:1 po prodloužení

Mistr světa 1934: ITÁLIE

Nejlepší střelec: Oldřich Nejedlý (Československo) - 5 gólů



Co jiného se stalo v roce 1934?

Narodil se Jurij Gagarin - sovětský kosmonaut. (zemřel 27. 3. 1968).

Narodila se Brigitte Bardot - francouzská filmová herečka.

T. G. Masaryk byl počtvrté zvolen prezidentem Československé republiky.

V Rakousku došlo k pokusu o převrat. K připojení země k Německu, ke kterému se schylovalo, však nedošlo. Znemožnila to Itálie, která měla zájem na rakouské samostatnosti.

Po celorepublikovém referendu byl Adolf Hitler jmenován do funkce Vůdce Německé říše a německého lidu.

Katalánsko vyhlásilo svou nezávislost na Španělsku.

V Teheránu byl vyhlášen nový stát. Z Persie se stal Irán.