HISTORIE MS - BRAZÍLIE 1950
Po dvaceti letech se vrátilo mistrovství světa na jihoamerický kontinent, ale také po dvanácti letech se světový fotbalový šampionát vrátil na scénu vůbec. Po skončení druhé světové války se konal 25. června 1946 v Lucemburku kongres FIFA, kde bylo mimo jiné právě rozhodnuto, že čtvrté mistrovství světa ve fotbale uspořádá Brazílie.
Mezi další významné události již zmiňovaného kongresu FIFA v Lucemburku patřil také návrat britských fotbalových svazů (Anglie, Skotsko, Wales a Severní Irsko) a přihlášení Sovětského svazu do řad FIFA. To, že v boji o pořadatelství světového šampionátu v roce 1950 porazila Brazílie svého odvěkého rivala Argentinu, rozhodl slib Brazilců, že v Rio de Janeiro postaví stadion s kapacitou 200 000 diváků. Fotbalisté i diváci se mohli těšit na největší fotbalový stadion na světě, který dostal jméno Maracaná.
KVALIFIKACE
Opět se kvalifikační boje neobešly bez nedostatků. Evropa se stále vzpamatovávala ze druhé světové války, a tak o čtvrté mistrovství světa nebyl tak velký zájem. Do kvalifikace o světový šampionát se z evropských reprezentací nepřihlásilo Československo (finalista MS z roku 1934) a dále také Maďarsko (finalista MS z roku 1938), Nizozemsko, své přihlášky zrušila Belgie a Rakousko. Problémy s přihláškami byly i na ostatních kontinentech, což roznítilo předsedu FIFA Julesa Rimeta. Ten nakonec rozhodl, že na další mistrovství světa musí každý národní svaz složit finanční garanci, a když v kvalifikaci daný tým nenastoupí nebo odvolá přihlášku, bude vyloučen z FIFA. Nakonec se tedy bojovalo v deseti kvalifikačních skupinách o šestnáct volných míst.
Nejkvalitnější svým obsazením byla bezpochyby první kvalifikační skupina, která byla složena z týmů z britských ostrovů. V zápase o první místo ve skupině zvítězila Anglie ve skotském Hampden Parku nad domácím výběrem 1:0. Postup na mistrovství světa si nakonec vybojovali fotbalisté Anglie i Skotska, kteří si bez problémů poradili s Walesem i se Severním Irskem. Skotové však svou účast později na šampionátu v Brazílii odřekli, poněvadž svou kvalifikační skupinu nevyhráli. Ve druhé skupině vybojovalo svou premiérovou účast na mistrovství světa Turecko, kterému v přímém souboji o postup vzdalo Rakousko. Nakonec ale i Turci svou účast v Brazílii odřekli. Ze třetí skupiny si na úkor Francie postup vybojovala Jugoslávie, když po dvou remízách muselo rozhodnout až třetí utkání na neutrální půdě. Ve čtvrté skupině si bez problémů poradilo Švýcarsko s Lucemburskem, ani jemu se do Brazílie moc nechtělo, ale nakonec na šampionát odcestovalo, poněvadž právě Švýcaři chtěli pořádat mistrovství světa za čtyři roky. Švédům stačily k postupu z páté skupiny dvě výhry nad Irskem a ani se nemuseli ve skandinávském derby utkat s Finskem. V šesté skupině se o postup utkalo Španělsko s Portugalskem. V prvním utkání deklasovali Španělé na domácí půdě Portugalce 5:1 a k postupu jim už v odvetě stačila remíza 2:2. V sedmé a osmé kvalifikační skupině se neodehrál ani jeden zápas. V prvním případě po odstoupení Argentiny postoupilo bez boje Chile a Bolívie. Ve druhém případě odstoupilo Peru a Ekvádor a z přímého postupu se radovala Uruguay a Paraguay. V deváté skupině bojovaly o postup na šampionát týmy ze severní a střední Ameriky. Podle předpokladů si postup zajistilo Mexiko a USA, mimo hru pak zůstala Kuba. V poslední desáté skupině zůstala jako jediná Indie, protože ostatní soupeři z kvalifikace odstoupili. Ani Indové si však v Brazílii nezahráli, poněvadž odmítali nařízení FIFA, že všichni hráči musejí hrát fotbal obuti, což tehdy nebylo v asijských zemích zvykem.
FINÁLOVÝ TURNAJ
Po odřeknutí tří účastníků se v Brazílii představilo pouze třináct týmů (stejně jako v Uruguaji 1930). Z Evropy se do jižní Ameriky vydalo jen šest výprav, a to Itálie, jako obhájce zlata z roku 1938, Anglie, Jugoslávie, Španělsko, Švýcarsko a Švédsko. Z jihoamerických zemí si mimo pořádající Brazílii zahráli na šampionátu Uruguay, Paraguay, Chile a Peru. Tyto týmy ještě doplnilo Mexiko a USA. Na čtvrtém mistrovství světa byl zrušen krutý vyřazovací systém, kterým se hrálo hned od začátku turnaje v letech 1934 a 1938. Účastníci světového šampionátu tak byli rozlosování do čtyř skupin, ze kterých si vítězové zajistili postup do čtyřčlenné finálové skupiny, kde se každý utkal s každým o Zlatou Niké.
Skupina 1
V první skupině čekaly na domácí favority turnaje týmy Jugoslávie, Švýcarska a Mexika. V zahajovacím utkání se 24. června 1950 na novém stadionu Maracaná střetla Brazílie s Mexikem. Kanárci předváděli na trávníku doslova koncert a bez sebemenších problémů přehráli Mexiko 4:0. Velmi dobře se na šampionátu prezentovala i Jugoslávie, která v prvním vystoupení zdolala Švýcarsko 3:0 a ve druhém zápase Mexiko 4:1. Brazilci ve svém druhém utkání už tak suverénní nebyli, nakonec uhráli s fotbalisty helvetského kříže pouze remízu 2:2, což mohlo v konečném účtování znamenat pohromu. Brazilci však v rozhodujícím zápase porazili Jugoslávii 2:0, ale jednoduché to vůbec nebylo. Odborníky byla nakonec právě Jugoslávie označena za nejlepší evropský tým na šampionátu. V zápase, kde už o nic nešlo, podlehlo Mexiko Švýcarsku 1:2.
Skupina 2
Ve druhé skupině si na postup mezi čtyři nejlepší týmy šampionátu věřili Angličané. V prvním zápase také zdolali Chile 2:0, ale to bylo od hráčů z kolébky kopané vše, co na brazilských trávnících předvedli. Nejprve přišel obrovský šok, v podobě porážky 0:1 od USA a poté stejným rozdílem podlehli Angličané i Španělsku. Právě Španělé nakonec skupinu vyhráli bez ztráty bodu, když přehráli Chile 2:0 a poté po boji USA 3:1. Chilané si spravili chuť alespoň vítězstvím 5:2 nad Spojenými státy americkými.
Skupina 3
Třetí skupinu tvořily jen tři týmy, a to olympijští vítězové z Londýna 1948 Švédové, vítězové posledního mistrovství světa z roku 1938 Italové a Paraguay. V prvním zápase skupiny porazili Švédové těsně Italy 3:2. Seveřané pak překvapivě remizovali s Paraguají 2:2, když Jihoameričané vyrovnali minutu před koncem utkání. I tento výsledek stačil Švédům k prvenství ve skupině a také k postupu do finálových bojů. Italové už jen na závěr porazili Paraguay 2:0. Squadra azzura tak mohla zapomenout na třetí světový titul v řadě a také na definitivní zisk Zlaté Niké. Hned druhý den po svém posledním zápase odcestovala domů.
Skupina 4
Poslední skupina byla velmi kuriózní, protože se v ní střetla jen dvě mužstva. Mistři světa z roku 1930 Uruguayci jednoznačně rozstříleli slabé Bolívijce 8:0. Uruguayci tak pro finálové boje ušetřili nejvíce sil, což mohlo, ale nemuselo být výhodou.
Finálová skupina
Do finálové skupiny se nakonec probojovaly dva jihoamerické (Brazílie a Uruguay) a dva evropské (Španělsko a Švédsko) týmy. Všechny celky měly týdenní odpočinek po bojích v základních skupinách. První vystoupení ve finálové skupině zvládli Brazilci skvěle, doslova rozstříleli Švédsko 7:1, když, později vyhlášený nejlepší kanonýr turnaje, Ademir vsítil čtyři branky. Zato utkání mezi Uruguají a Španělskem přineslo o poznání větší drama. Po poločase vedli Španělé 2:1, ale v 73. minutě vydřeli Jihoameričané alespoň remízu 2:2. Uruguayci měli namále i ve druhém svém vystoupení, kdy se střetli se Švédskem. Po prvním dějství opět Uruguay prohrávala 1:2, ale v posledních třinácti minutách otočil skóre svými dvěmi brankami Oscar Miguez. Brazilci si otevřeli střelnici i ve svém druhém utkání, tentokrát to odneslo Španělsko v poměru 6:1. Před posledními dvěma zápasy byly karty jasně rozdány. Švédové v přímém souboji o bronzové medaile porazili Španělsko 3:1, ale ten důležitější souboj se odehrával ve stejném čase na stadionu Maracaná.
Brazilcům stačil k prvnímu titulu mistrů světa jediný bod, zato Uruguayci museli bodovat naplno. Samotný zápas začal obrovským tlakem domácích, po celou první půlhodinu nebylo na trávníku jiného mužstva. Až poté se Uruguayci osmělili a podařilo se jim udržet bezbrankový stav do konce prvního poločasu. Nervozita z brazilských fanoušků opadla hned dvě minuty po přestávce, kdy se trefil Friaca a nikdo už o triumfu Kanárků nepochyboval. Jenže Brazilci začali hrát až příliš pasivně a brzy se zatáhli do obranné ulity. Trest přišel následně v 66. minutě, kdy vyrovnal Juan Schiaffino, ale i remíza stále Brazilcům stačila. Soupeř však vycítil šanci a v 79. minutě ji využil, když utekl po křídle Alcides Ghiggia a střelou k tyči dal druhý gól Uruguaje. Brazilští hráči se již do konce utkání na zvrat nezmohli, a tak mohla opět po dvaceti letech vypuknout uruguayská zlatá radost.
Uruguay se tak stala vedle Itálie druhou zemí, která světový šampionát vyhrála dvakrát. Nikomu jinému se zatím nepodařilo pozvednout nad hlavu sošku Zlaté Niké ani jednou. Dne 16. července 1950 na stadionu Maracaná však žádné bouřlivé oslavy neprobíhaly. Uruguayci se báli dávat najevo svou radost, aby nevyprovokovali k násilnostem diváky, kteří opouštěli brazilský svatostánek jakoby odcházeli z pohřbu.
MISTROVSTVÍ SVĚTA 1950 VE VÝSLEDCÍCH
Kvalifikace
Na MS 1950 se kvalifikovaly tyto týmy: Brazílie (pořadatel), Itálie (obhájce titulu), Anglie, Jugoslávie, Švýcarsko, Švédsko, Španělsko, Chile, Bolívie, Uruguay, Paraguay, Mexiko, USA, Skotsko (odstoupilo), Turecko (odstoupilo), Indie (odstoupila).
Finálový turnaj - Brazílie - 26. 6. až 16. 7. 1950
Mistr světa 1950: URUGUAY
Nejlepší střelec: Ademir (Brazílie) - 9 gólů
Co jiného se stalo v roce 1950?
Narodil se Ivan Hlinka - Český hokejový reprezentant a trenér (zemřel 16. 8. 2004).
Zemřel Geoge Orwell - Britský spisovatel.
Zemřela Milada Horáková - Československá politička, odpůrkyně komunistického režimu. Byla komunistickou vedoucí stranou popravena.
Komunistická vláda začala s potlačováním církve v Československu. Likvidovala kláštery, rušila mnišské řády, zavírala do vězení kněze, zastavila vydávání katolického tisku, atd.
Vojska komunistické KLDR (Severní Korea) vpadla do Korejské republiky (Jižní Korea). Tím mezi těmito zeměmi začal několikaletý válečný konflikt, do kterého se později zapojilo i OSN.
Mezi další významné události již zmiňovaného kongresu FIFA v Lucemburku patřil také návrat britských fotbalových svazů (Anglie, Skotsko, Wales a Severní Irsko) a přihlášení Sovětského svazu do řad FIFA. To, že v boji o pořadatelství světového šampionátu v roce 1950 porazila Brazílie svého odvěkého rivala Argentinu, rozhodl slib Brazilců, že v Rio de Janeiro postaví stadion s kapacitou 200 000 diváků. Fotbalisté i diváci se mohli těšit na největší fotbalový stadion na světě, který dostal jméno Maracaná.
KVALIFIKACE
Opět se kvalifikační boje neobešly bez nedostatků. Evropa se stále vzpamatovávala ze druhé světové války, a tak o čtvrté mistrovství světa nebyl tak velký zájem. Do kvalifikace o světový šampionát se z evropských reprezentací nepřihlásilo Československo (finalista MS z roku 1934) a dále také Maďarsko (finalista MS z roku 1938), Nizozemsko, své přihlášky zrušila Belgie a Rakousko. Problémy s přihláškami byly i na ostatních kontinentech, což roznítilo předsedu FIFA Julesa Rimeta. Ten nakonec rozhodl, že na další mistrovství světa musí každý národní svaz složit finanční garanci, a když v kvalifikaci daný tým nenastoupí nebo odvolá přihlášku, bude vyloučen z FIFA. Nakonec se tedy bojovalo v deseti kvalifikačních skupinách o šestnáct volných míst.
Nejkvalitnější svým obsazením byla bezpochyby první kvalifikační skupina, která byla složena z týmů z britských ostrovů. V zápase o první místo ve skupině zvítězila Anglie ve skotském Hampden Parku nad domácím výběrem 1:0. Postup na mistrovství světa si nakonec vybojovali fotbalisté Anglie i Skotska, kteří si bez problémů poradili s Walesem i se Severním Irskem. Skotové však svou účast později na šampionátu v Brazílii odřekli, poněvadž svou kvalifikační skupinu nevyhráli. Ve druhé skupině vybojovalo svou premiérovou účast na mistrovství světa Turecko, kterému v přímém souboji o postup vzdalo Rakousko. Nakonec ale i Turci svou účast v Brazílii odřekli. Ze třetí skupiny si na úkor Francie postup vybojovala Jugoslávie, když po dvou remízách muselo rozhodnout až třetí utkání na neutrální půdě. Ve čtvrté skupině si bez problémů poradilo Švýcarsko s Lucemburskem, ani jemu se do Brazílie moc nechtělo, ale nakonec na šampionát odcestovalo, poněvadž právě Švýcaři chtěli pořádat mistrovství světa za čtyři roky. Švédům stačily k postupu z páté skupiny dvě výhry nad Irskem a ani se nemuseli ve skandinávském derby utkat s Finskem. V šesté skupině se o postup utkalo Španělsko s Portugalskem. V prvním utkání deklasovali Španělé na domácí půdě Portugalce 5:1 a k postupu jim už v odvetě stačila remíza 2:2. V sedmé a osmé kvalifikační skupině se neodehrál ani jeden zápas. V prvním případě po odstoupení Argentiny postoupilo bez boje Chile a Bolívie. Ve druhém případě odstoupilo Peru a Ekvádor a z přímého postupu se radovala Uruguay a Paraguay. V deváté skupině bojovaly o postup na šampionát týmy ze severní a střední Ameriky. Podle předpokladů si postup zajistilo Mexiko a USA, mimo hru pak zůstala Kuba. V poslední desáté skupině zůstala jako jediná Indie, protože ostatní soupeři z kvalifikace odstoupili. Ani Indové si však v Brazílii nezahráli, poněvadž odmítali nařízení FIFA, že všichni hráči musejí hrát fotbal obuti, což tehdy nebylo v asijských zemích zvykem.
FINÁLOVÝ TURNAJ
Po odřeknutí tří účastníků se v Brazílii představilo pouze třináct týmů (stejně jako v Uruguaji 1930). Z Evropy se do jižní Ameriky vydalo jen šest výprav, a to Itálie, jako obhájce zlata z roku 1938, Anglie, Jugoslávie, Španělsko, Švýcarsko a Švédsko. Z jihoamerických zemí si mimo pořádající Brazílii zahráli na šampionátu Uruguay, Paraguay, Chile a Peru. Tyto týmy ještě doplnilo Mexiko a USA. Na čtvrtém mistrovství světa byl zrušen krutý vyřazovací systém, kterým se hrálo hned od začátku turnaje v letech 1934 a 1938. Účastníci světového šampionátu tak byli rozlosování do čtyř skupin, ze kterých si vítězové zajistili postup do čtyřčlenné finálové skupiny, kde se každý utkal s každým o Zlatou Niké.
Skupina 1
V první skupině čekaly na domácí favority turnaje týmy Jugoslávie, Švýcarska a Mexika. V zahajovacím utkání se 24. června 1950 na novém stadionu Maracaná střetla Brazílie s Mexikem. Kanárci předváděli na trávníku doslova koncert a bez sebemenších problémů přehráli Mexiko 4:0. Velmi dobře se na šampionátu prezentovala i Jugoslávie, která v prvním vystoupení zdolala Švýcarsko 3:0 a ve druhém zápase Mexiko 4:1. Brazilci ve svém druhém utkání už tak suverénní nebyli, nakonec uhráli s fotbalisty helvetského kříže pouze remízu 2:2, což mohlo v konečném účtování znamenat pohromu. Brazilci však v rozhodujícím zápase porazili Jugoslávii 2:0, ale jednoduché to vůbec nebylo. Odborníky byla nakonec právě Jugoslávie označena za nejlepší evropský tým na šampionátu. V zápase, kde už o nic nešlo, podlehlo Mexiko Švýcarsku 1:2.
Skupina 2
Ve druhé skupině si na postup mezi čtyři nejlepší týmy šampionátu věřili Angličané. V prvním zápase také zdolali Chile 2:0, ale to bylo od hráčů z kolébky kopané vše, co na brazilských trávnících předvedli. Nejprve přišel obrovský šok, v podobě porážky 0:1 od USA a poté stejným rozdílem podlehli Angličané i Španělsku. Právě Španělé nakonec skupinu vyhráli bez ztráty bodu, když přehráli Chile 2:0 a poté po boji USA 3:1. Chilané si spravili chuť alespoň vítězstvím 5:2 nad Spojenými státy americkými.
Skupina 3
Třetí skupinu tvořily jen tři týmy, a to olympijští vítězové z Londýna 1948 Švédové, vítězové posledního mistrovství světa z roku 1938 Italové a Paraguay. V prvním zápase skupiny porazili Švédové těsně Italy 3:2. Seveřané pak překvapivě remizovali s Paraguají 2:2, když Jihoameričané vyrovnali minutu před koncem utkání. I tento výsledek stačil Švédům k prvenství ve skupině a také k postupu do finálových bojů. Italové už jen na závěr porazili Paraguay 2:0. Squadra azzura tak mohla zapomenout na třetí světový titul v řadě a také na definitivní zisk Zlaté Niké. Hned druhý den po svém posledním zápase odcestovala domů.
Skupina 4
Poslední skupina byla velmi kuriózní, protože se v ní střetla jen dvě mužstva. Mistři světa z roku 1930 Uruguayci jednoznačně rozstříleli slabé Bolívijce 8:0. Uruguayci tak pro finálové boje ušetřili nejvíce sil, což mohlo, ale nemuselo být výhodou.
Finálová skupina
Do finálové skupiny se nakonec probojovaly dva jihoamerické (Brazílie a Uruguay) a dva evropské (Španělsko a Švédsko) týmy. Všechny celky měly týdenní odpočinek po bojích v základních skupinách. První vystoupení ve finálové skupině zvládli Brazilci skvěle, doslova rozstříleli Švédsko 7:1, když, později vyhlášený nejlepší kanonýr turnaje, Ademir vsítil čtyři branky. Zato utkání mezi Uruguají a Španělskem přineslo o poznání větší drama. Po poločase vedli Španělé 2:1, ale v 73. minutě vydřeli Jihoameričané alespoň remízu 2:2. Uruguayci měli namále i ve druhém svém vystoupení, kdy se střetli se Švédskem. Po prvním dějství opět Uruguay prohrávala 1:2, ale v posledních třinácti minutách otočil skóre svými dvěmi brankami Oscar Miguez. Brazilci si otevřeli střelnici i ve svém druhém utkání, tentokrát to odneslo Španělsko v poměru 6:1. Před posledními dvěma zápasy byly karty jasně rozdány. Švédové v přímém souboji o bronzové medaile porazili Španělsko 3:1, ale ten důležitější souboj se odehrával ve stejném čase na stadionu Maracaná.
Brazilcům stačil k prvnímu titulu mistrů světa jediný bod, zato Uruguayci museli bodovat naplno. Samotný zápas začal obrovským tlakem domácích, po celou první půlhodinu nebylo na trávníku jiného mužstva. Až poté se Uruguayci osmělili a podařilo se jim udržet bezbrankový stav do konce prvního poločasu. Nervozita z brazilských fanoušků opadla hned dvě minuty po přestávce, kdy se trefil Friaca a nikdo už o triumfu Kanárků nepochyboval. Jenže Brazilci začali hrát až příliš pasivně a brzy se zatáhli do obranné ulity. Trest přišel následně v 66. minutě, kdy vyrovnal Juan Schiaffino, ale i remíza stále Brazilcům stačila. Soupeř však vycítil šanci a v 79. minutě ji využil, když utekl po křídle Alcides Ghiggia a střelou k tyči dal druhý gól Uruguaje. Brazilští hráči se již do konce utkání na zvrat nezmohli, a tak mohla opět po dvaceti letech vypuknout uruguayská zlatá radost.
Uruguay se tak stala vedle Itálie druhou zemí, která světový šampionát vyhrála dvakrát. Nikomu jinému se zatím nepodařilo pozvednout nad hlavu sošku Zlaté Niké ani jednou. Dne 16. července 1950 na stadionu Maracaná však žádné bouřlivé oslavy neprobíhaly. Uruguayci se báli dávat najevo svou radost, aby nevyprovokovali k násilnostem diváky, kteří opouštěli brazilský svatostánek jakoby odcházeli z pohřbu.
MISTROVSTVÍ SVĚTA 1950 VE VÝSLEDCÍCH
Kvalifikace
Skupina 1 | |
Severní Irsko - Skotsko | 2:8 |
Wales - Anglie | 1:4 |
Skotsko - Wales | 2:0 |
Anglie - Severní Irsko | 9:2 |
Wales - Severní Irsko | 0:0 |
Skotsko - Anglie | 0:1 |
1. Anglie | 3 | 3 - 0 - 0 | 14:3 | 6 |
2. Skotsko | 3 | 2 - 0 - 1 | 10:3 | 4 |
3. Wales | 3 | 0 - 1 - 2 | 1:6 | 1 |
4. Severní Irsko | 3 | 0 - 1 - 2 | 4:17 | 1 |
Skupina 2 | |
1. kolo | |
Turecko - Sýrie | 7:0 |
1. Turecko | 1 | 1 - 0 - 0 | 7:0 | 2 |
2. Sýrie | 1 | 0 - 0 - 1 | 0:7 | 0 |
2. kolo | |
Turecko | (postoupilo bez boje) |
Rakousko | (odstoupilo) |
Skupina 3 | |
1. kolo | |
Jugoslávie - Izrael | 6:0 |
Izrael - Jugoslávie | 2:5 |
1. Jugoslávie | 2 | 2 - 0 - 0 | 11:2 | 4 |
2. Izrael | 2 | 0 - 0 - 2 | 2:11 | 0 |
Baráž | |
Jugoslávie - Francie | 1:1 |
Francie - Jugoslávie | 1:1 |
Jugoslávie - Francie | 3:2 po prodloužení |
Skupina 4 | |
1. kolo | |
Švýcarsko - Lucembursko | 5:2 |
Lucembursko - Švýcarsko | 2:3 |
1. Švýcarsko | 2 | 2 - 0 - 0 | 8:4 | 4 |
2. Lucembursko | 2 | 0 - 0 - 2 | 4:8 | 0 |
2. kolo | |
Švýcarsko | (postoupilo bez boje) |
Belgie | (odstoupila) |
Skupina 5 | |
Švédsko - Irsko | 3:1 |
Irsko - Finsko | 3:0 |
Finsko - Irsko | 1:1 |
Irsko - Švédsko | 1:3 |
1. Švédsko | 2 | 2 - 0 - 0 | 6:2 | 4 |
2. Irsko | 4 | 1 - 1 - 2 | 6:7 | 3 |
3. Finsko | 2 | 0 - 1 - 1 | 1:4 | 1 |
Skupina 6 | |
Španělsko - Portugalsko | 5:1 |
Portugalsko - Španělsko | 2:2 |
1. Španělsko | 2 | 1 - 1 - 0 | 7:3 | 3 |
2. Portugalsko | 2 | 0 - 1 - 1 | 3:7 | 1 |
Skupina 7 | |
Chile | (postoupilo bez boje) |
Bolívie | (postoupila bez boje) |
Argentina | (odstoupila) |
Skupina 8 | |
Uruguay | (postoupila bez boje) |
Paraguay | (postoupila bez boje) |
Peru | (odstoupilo) |
Ekvádor | (odstoupil) |
Skupina 9 | |
Mexiko - USA | 6:0 |
Mexiko - Kuba | 2:0 |
USA - Kuba | 1:1 |
Mexiko - USA | 6:2 |
Kuba - USA | 2:5 |
Kuba - Mexiko | 0:3 |
1. Mexiko | 4 | 4 - 0 - 0 | 17:2 | 8 |
2. USA | 4 | 1 - 1 - 2 | 8:15 | 3 |
3. Kuba | 4 | 0 - 1 - 3 | 3:11 | 1 |
Skupina 10 | |
Indie | (postoupila bez boje) |
Indonésie | (odstoupila) |
Filipíny | (odstoupily) |
Burundi | (odstoupilo) |
Na MS 1950 se kvalifikovaly tyto týmy: Brazílie (pořadatel), Itálie (obhájce titulu), Anglie, Jugoslávie, Švýcarsko, Švédsko, Španělsko, Chile, Bolívie, Uruguay, Paraguay, Mexiko, USA, Skotsko (odstoupilo), Turecko (odstoupilo), Indie (odstoupila).
Finálový turnaj - Brazílie - 26. 6. až 16. 7. 1950
Skupina 1 | |
Brazílie - Mexiko | 4:0 |
Jugoslávie - Švýcarsko | 3:0 |
Brazílie - Švýcarsko | 2:2 |
Jugoslávie - Mexiko | 4:1 |
Brazílie - Jugoslávie | 2:0 |
Švýcarsko - Mexiko | 2:1 |
1. Brazílie | 3 | 2 - 1 - 0 | 8:2 | 5 |
2. Jugoslávie | 3 | 2 - 0 - 1 | 7:3 | 4 |
3. Švýcarsko | 3 | 1 - 1 - 1 | 4:6 | 3 |
4. Mexiko | 3 | 0 - 0 - 3 | 2:10 | 0 |
Skupina 2 | |
Anglie - Chile | 2:0 |
Španělsko - USA | 3:1 |
Španělsko - Chile | 2:0 |
USA - Anglie | 1:0 |
Španělsko - Anglie | 1:0 |
Chile - USA | 5:2 |
1. Španělsko | 3 | 3 - 0 - 0 | 6:1 | 6 |
2. Anglie | 3 | 1 - 0 - 2 | 2:2 | 2 |
3. Chile | 3 | 1 - 0 - 2 | 5:6 | 2 |
4. USA | 3 | 1 - 0 - 2 | 4:8 | 2 |
Skupina 3 | |
Švédsko - Itálie | 3:2 |
Švédsko - Paraguay | 2:2 |
Itálie - Paraguay | 2:0 |
1. Švédsko | 2 | 1 - 1 - 0 | 5:4 | 3 |
2. Itálie | 2 | 1 - 0 - 1 | 4:3 | 2 |
3. Paraguay | 2 | 0 - 1 - 1 | 2:4 | 1 |
Skupina 4 | |
Uruguay - Bolívie | 8:0 |
1. Uruguay | 1 | 1 - 0 - 0 | 8:0 | 2 |
2. Bolívie | 1 | 0 - 0 - 1 | 0:8 | 0 |
Finálová skupina | |
Brazílie - Švédsko | 7:1 |
Uruguay - Španělsko | 2:2 |
Uruguay - Švédsko | 3:2 |
Brazílie - Španělsko | 6:1 |
Švédsko - Španělsko | 3:1 |
Uruguay - Brazílie | 2:1 |
1. Uruguay | 3 | 2 - 1 - 0 | 7:5 | 5 |
2. Brazílie | 3 | 2 - 0 - 1 | 14:4 | 4 |
3. Švédsko | 3 | 1 - 0 - 2 | 6:11 | 2 |
4. Španělsko | 3 | 0 - 1 - 2 | 4:11 | 1 |
Mistr světa 1950: URUGUAY
Nejlepší střelec: Ademir (Brazílie) - 9 gólů
Co jiného se stalo v roce 1950?
Narodil se Ivan Hlinka - Český hokejový reprezentant a trenér (zemřel 16. 8. 2004).
Zemřel Geoge Orwell - Britský spisovatel.
Zemřela Milada Horáková - Československá politička, odpůrkyně komunistického režimu. Byla komunistickou vedoucí stranou popravena.
Komunistická vláda začala s potlačováním církve v Československu. Likvidovala kláštery, rušila mnišské řády, zavírala do vězení kněze, zastavila vydávání katolického tisku, atd.
Vojska komunistické KLDR (Severní Korea) vpadla do Korejské republiky (Jižní Korea). Tím mezi těmito zeměmi začal několikaletý válečný konflikt, do kterého se později zapojilo i OSN.
Komentáře (6)
Přidat komentářSuper! Ale jen škoda, že do začátku MS se asi všechny historie nestihnou
Uděláme všechno pro to, aby se stihly. Ještě dneska přibudou dva díly, 54 a 58.
Stejně oceňuju to úsilí. Fakt, všechna čest autorům.
autorovi....
jj
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele