Historie lvíčka na hrudi: V nepřízni rozhodčích

Už déle než jednadvacet let trvá historie samostatné české reprezentace. Během nich se v pozici hlavního trenéra vystřídalo hned devět mužů - o každém z nich EuroFotbal zpracoval netradiční takticko-analytický komentář, který se skládá z kratší obecné části a delším taktickém pojednání o vybraném utkání.

Když Dušan Uhrin ukončil své působení u reprezentace, nového kouče čekala pořádná facha. Stříbro z Eura a bronz z Konfederačního poháru, to se vskutku nepodaří každému. Obzvlášť ne v naší malé kotlině. Následník trůnu sice na turnaji nezabodoval, avšak zabudoval budoucí legendy českého fotbalu coby opory týmu takovým způsobem, jenž mu postačí k významnému odkazu.

Jozef Chovanec

Převzít fotbalovou reprezentaci po Dušanu Uhrinovi nebyl zrovna nejlehčí úkol. Jozef Chovanec se však obtížné role chopil s grácií a český národ dokázal semknout do úzké fotbalové skupiny fanatiků. Na Euro 2000 se dostal s historickým zápisem. Blízko byl i kvalifikaci na mistrovství světa 2002. Vždy mu však k úspěchu scházel jeden krůček, který se v obou případech setkal s rozhodčím nejdůležitějšího utkání.

Jozef Chovanec od počátku kvalifikace na mistrovství Evropy 2000 vedl svůj výběr stylem start - cíl. V deseti utkáních proti Faerským Ostrovům, Bosně a Hercegovině, Estonsku, Litvě a Skotsku česká reprezentace neztratila ani bod, všechny zápasy vyhrála, a zapsala se tak do dějin. Před ní zvládla cestu na turnaj Euro s plným počtem bodů jen Francie. V novém tisíciletí se to podařilo zatím Francii, Německu a Španělsku.

První zápas na šampionátu proti domácím Nizozemcům se ve druhém poločase vyvíjel podle představ, jenže pochybné rozhodnutí rozhodčího Colliny zarmoutilo celý národ a gól z penalty české naděje výrazně utlumil. Podobný osud se opakoval v kvalifikaci na MS 2002 v Jižní Koreji a Japonsku. Češi tentokrát skupinu nevyhráli, skončili druzí a museli se o místo utkat v baráži s Belgií. Červená karta Tomáše Řepky v prvním zápase. Odpískaná penalta v odvetě. Tentokrát ovšem pochybili místo sudího spíše Chovancovi fotbalisté.

Původem slovenský trenér se sice úspěchem do dějin českého fotbalu nezapsal, přesto má na svědomí jeden významný tah. Jako první dal šanci ofenzivnímu obránci Marku Jankulovskému, což byl na začátku nového tisíciletí odvážný tah. V tu dobu sázeli trenéři spíše na defenzivně založené obránce typu Petr Gabriel. Ten by v současné době uspěl jedině na postu stopera.

Začal také využívat předností vysokých útočníků. Nejprve svůj systém založil na Vratislavu Lokvencovi, dokonalost mu však přinesl až obrovitý Jan Koller, jenž je dodnes nejlepším střelcem historie československé a české reprezentace.

Taktický rozbor: Nizozemsko - Česko 1:0 (11. červen, 2000)


Základní sestava českého týmu v utkání EURO 2000 proti Nizozemsku.

Účast na Euru 2000 zahájila česká reprezentace v nejočekávanějším utkání základních skupin. Domácí Nizozemsko bylo favoritem, avšak jen mírným, jelikož Češi byli po suverénní jízdě kvalifikací bráni za černého koně turnaje.

Jozef Chovanec v utkání vsadil na systém s jediným útočníkem Janem Kollerem, kterého ze záložní řady nejvíce podporoval tehdy mladičký talent Tomáš Rosický. Kolem něj se poskládala osa té nejsilnější české generace, v základní sestavě nastoupili i Karel Poborský, Pavel Nedvěd nebo Vladimír Šmicer.

Češi do zápasu nastoupili pasivně až bojácně a Holanďané jejich přístupu využívali. Neměli ostatní příliš na výběr, s míčem na kopačkách měli díky tomu spoustu času a především uprostřed pole byli Oranjes v prvním poločase jasně lepší. Energické duo Davids - Seedorf bylo nad síly českých fotbalistů. Ještě větší problémy dělal Chovancově defenzivě pravý útočník Dennis Bergkamp, jenž technicky výrazně převyšoval své strážce.

Ve druhém dějství se role diametrálně obrátily díky dvěma faktorům. První byl taktický - český tým v mezihře zálohu většinou úplně vynechával, míč nakopával na dvoumetrového Jana Kollera, který markantní část soubojů vyhrával. Češi tím eliminovali ztrátovost míčů na minimum. Střed hřiště se navíc pokusil vyztužit i stoper Tomáš Řepka, který aktivně vystupoval proti záložníkům, na něž směřoval míč.

Druhým faktorem byl zesílený presink - Rosický, Koller a další dostupovali soupeře mnohem aktivněji, což Nizozemcům okamžitě znesnadnilo ofenzivní počínání. Třetí faktor byl ryze výkonnostní - Pavel Nedvěd předvedl po změně stran parádní výkon. Najednou to byl on, kdo dělal uprostřed hřiště největší "vítr" a určoval a opanoval těžiště hry.

Smutnému večeru v Amsterdamu, který byl předzvěstí neúspěchu Česka na šampionátu, však předejít nedokázal. V úplném závěru utkání totiž Němec ve vlastním vápně lehce zatahal za dres Ronalda de Boera a Pierluigi Collina nařídil penaltu, kterou dvojče "faulovaného" Frank s přehledem proměnil.

(Ne)faul Jiřího Němce je dodnes trnem v oku českým fotbalovým fanouškům, kteří italskému rozhodčímu Collinovi ani nyní nemohou přijít na jméno. Je totiž pravda, že De Boerův dokonalý odpíchnutý Salchow je i po 15 letech jednou z nejskandálnějších simulací v historii evropských šampionátů. Collina sice viděl napínající se Nizozemcův dres, jenže takových soubojů se v pokutovém území stane za zápas nespočet a za ně se penalta zkrátka a dobře nepíská.

V případě zájmu je záznam utkání k dispozici ke zhlédnutí ZDE