Historie lvíčka na hrudi: Spasí Vrba český fotbal?

Už déle než jednadvacet let trvá historie samostatné české reprezentace. Během nich se v pozici hlavního trenéra vystřídalo hned devět mužů - o každém z nich EuroFotbal zpracoval netradiční takticko-analytický komentář, který se skládá z kratší obecné části a delším taktickém pojednání o vybraném utkání.

Po krachu při kvalifikaci na světový šampionát v Brazílii stanul národní tým ve slepé uličce. Hráčský materiál se ani omylem nemůže rovnat s hvězdami typu Nedvěd, Poborský, Koller a podobně, proto je bezpodmínečně nutné přidělit týmu nejlepšího možného stratéga. Je bývalý trenér Plzně či Žiliny tou správnou volbou? Spasí český fotbal?

Pavel Vrba

Je nutné se na věc podívat zcela otevřeně. Hvězdná generace s výjimkou Petra Čecha a ke zraněním náchylného Tomáše Rosického už definitivně odrostla. Musíme začít od píky a stavět na hráčích z domácí soutěže. Z těchto fotbalistů se opory musí teprve stát. Po Michalu Bílkovi a Josefu Pešicem definitivně převzal rozložený tým jako poslední zachránce nejúspěšnější trenér posledních let Pavel Vrba, aby jej dokázal zázračně pozvednout.

Šéf svazu Miroslav Pelta měl od první minuty volby nového trenéra v hlavě jediné jméno. Pavel Vrba byl tehdy ještě upsán Plzni, která jeho příchod blokovala. Pelta však nakonec "Viktorku" uprosil a k prvnímu lednu minulého roku Vrba definitivně opustil klubový fotbal a stal se trenérem českého národního týmu. Bude i jeho spasitelem?

V přípravných zápasech nedokázal porazit Norsko ani Finsko, s Rakouskem a USA dokonce prohrál. V případě Pavla Vrby však výsledky roli nehrály. Zkušený taktik si potřeboval vytipovat úzký kádr, na kterém postaví základní sestavu pro kvalifikaci. A tam si zatím vede téměř na jedničku. Výhry s Nizozemskem, Islandem, v Turecku či Kazachstánu bohužel kalí domácí remíza s Lotyšskem a prohra na Islandu.

Nejvýznamnějším taktickým rysem Vrbových kvalifikačních začátků je určitě role krajních obránců - zkušený David Limberský a především kometa uplynulé sezóny Pavel Kadeřábek perfektně doplňovali křídelní prostory a byli velkým nebezpečím pro defenzivy soupeřů. Bořek Dočkal se díky tomu mohl z pravé strany zálohy stahovat doprostřed hřiště, odkud pak zasazoval gólové údery. Dočkal se takto podílel na 6 (!) z 12 kvalifikačních branek, Kadeřábek pomohl ke třem. Při roli útočníka Davida Lafaty, jenž pod Vrbou zastává staženější roli, jsou jejich gólové přídavky důležité pro celý tým.

Velkým pozitivem oproti předešlým koučům "nároďáku" je na každý pád herní styl. Pavel Vrba navázal na pohledný fotbal, který ordinoval hráčům Plzně, a právě tento aktivní ofenzivní projev do jisté míry stál i za úspěšnými výsledky z kvalifikace. Jeden příklad za všechny; Nizozemci si sice vítězný gól vstřelili prakticky sami - ovšem nedošlo by k němu nebýt aktivního napadání českého týmu a jeho snahy vyhrát zápas za každou cenu.

Taktický rozbor: Česko - Lotyšsko 1:1 (28. březen, 2015)


Základní sestava české reprezentace v utkání proti Lotyšsku.

Nejpřekvapivější výsledek v první části kvalifikačního cyklu paradoxně poměrně zřetelně ukázal Vrbovu taktickou zdatnost (což se kupříkladu nedá říci o posledním soutěžním klání na Islandu). Problém proti Lotyšsku spočíval částečně v nekvalitě kádru směrem do ofenzivy a především a jednoznačně v individuálních chybách.

Ani absence Pavla Kadeřábka neudělala týmu čáru přes rozpočet. Na pravém kraji obrany nastoupil Theodor Gebre Selassie, jenž po vzoru mladého Sparťana ovládal celou pravou stranu hřiště. Bořek Dočkal tudíž mohl opět zaujmout větší herní prostor a pracovat i zprostředka.

V počátku utkání měl Vrba jasný záměr. Překonat Lotyše díky technické převaze, kterou měli v ofenzivní části přinášet především Jaroslav Plašil, Tomáš Rosický a Bořek Dočkal. Nasazení Plašila na pozici defenzivního záložníka místo Lukáše Váchy však týmu přineslo více škody než užitku.

Lotyšsko nastoupilo s totálně obrannou taktikou, ve vápně mnohdy "zaparkovali autobus" a v devíti lidech přiváděli favorizované Česko k šílenství. Pomalý Plašil, jehož největší přínos spočívá v disciplíně držení míče a chytrých přihrávkách spíše do otevřenější obrany, tudíž svoje klady neměl jak využít. Pavel Vrba navíc udělal taktickou chybu při postavení u standardních situací. Mírné podcenění lotyšské ofenzivy jej přimělo k tomu, že Plašila postavil jako posledního hráče mezi vápnem a půlící čarou - a právě jeden smrtící protiútok znamenal ve finále ztrátu dvou bodů.

Do druhého poločasu proto Vrba nahradil Plašila dynamickým a hbitým Václavem Pilařem, který vnesl do hry českého týmu aktivitu a rychlost. Posunul se navíc na kraj zálohy a Dočkal mohl definitivně operovat uprostřed pole. Na levé straně měl stejné pokyny jako Pilař Ladislav Krejčí. I díky tomu česká reprezentace po změně stran svého soupeře jasně přehrávala, ale do šancí se dostávala pouze ve vzdušném prostoru.

Proto Pavel Vrba ještě před šedesátou minutou opět změnil formaci a do hry vpustil vysokého útočníka Tomáše Necida, který měl tento taktický záměr ještě více zefektivnit. Právě v Necidově případě se ovšem tento tah nevyplatil vinou špatného hráčského výkonu. Necid za více než půl hodiny nedokázal v hlavičkových soubojích vytvořit jedinou nebezpečnou příležitost, v šestnáctce naopak působil neobratně.

Nejvýše v ofenzivní čtveřici se měl opět pohybovat David Lafata, jediný útočník ve Vrbově formaci, jenž již tradičně neplnil roli čistokrevného útočníka. Proti urputně bránícím Lotyšům však Česku fotbalista pohybující se mezi stopery chyběl a tyhle úkoly dostal na bedra právě neúspěšný Necid.

Jeho práci tak musel zastoupit stoper Václav Procházka. V závěrečném tlaku byl právě on nejnebezpečnějším hráčem ve vápně Lotyšů a po jedné z jeho střel vybojoval alespoň bod za remízu 1:1 pohotovou dorážkou Václav Pilař.