Guus Hiddink – Kouzelník

O Holandsku je známo, že vždy mělo výborné fotbalisty. Ať už to byl Cruyff a spol. v sedmdesátých letech, Van Basten na konci osmdesátých let, či na přelomu tisíciletí třeba Kluivert s Davidsem. Už méně fanoušků ale zná holandské trenéry. Je to možná dáno tím, že u klubů ze země tulipánů byly vždy nejvíce vidět výkony a až potom pozadí mužstev, nemluvě o kontroverzních mediálních výstupech, jako tomu je například v Itálii nebo Anglii. I přesto se najdou osobnosti světového formátu. Můžeme zmínit legendárního Rinuse Michelse, Louise van Gaala, či právě Guuse Hiddinka. Z mladých trenérů pak Rijkaarda nebo Van Bastena. Hiddink je bezesporu výjimečným koučem. Není mnoho těch, co by se s ním mohli rovnat co do popularity a získaných úspěchů. Je to téměř neuvěřitelné, ale jakmile nějaký tým angažuje Hiddinka, téměř určitě si tím zajišťuje plodná léta. Projděme si tedy alespoň v základních bodech kariéru muže, jenž byl dokonce navrhován na korejského prezidenta.

Hráčská kariéra

Jako hráč Hiddink nikdy neprorazil. Většinu kariéry strávil v průměrném holandském klubu De Graafschap, kde odkopal celkem osm let rozdělených do tří částí. Začínal právě ve zmíněném klubu, po němž odešel do PSV Eindhoven, svého budoucího trenérského angažmá. Nastupoval na pozici záložníka, přičemž měl na starosti spíše defenzivní práci. Kromě již zmíněných klubů stojí za zmínku snad už jen čtyřleté působení v týmu NEC Nijmegen. Je zajímavé, že za fotbalem nakoukl i do Spojených států, země, kde fotbal rozhodně není na prvním místě mezi kolektivními sporty. Po roce strávil v klubech Washington Diplomats a San Jose Earthquakes. Končil v šestatřiceti letech (roku 1982) v Graafschapu, přičemž v témže klubu okamžitě nastoupil do funkce trenéra.

Začátky a PSV

U kormidla Graafschapu strávil rodák z holandského Varsseveldu dva roky, klub se však pohyboval jen v nižších soutěžích. Hiddinkovi však i to pomohlo lépe poznat trenérské řemeslo. Byl znám svou pracovitostí a chutí do fotbalu. Mezi hráči byl odjakživa nesmírně oblíbený pro svůj demokratický lidský přístup. V roce 1984 nastoupil do Eindhovenu, kde se stal asistentem trenéra. Hned v první sezoně PSV skončilo jen krůček pod vrcholem, když v konečné tabulce skončilo druhé za amsterdamským Ajaxem.

O rok později se situace obrátila. Z titulu se radoval Eindhoven, který vyhrál o osm bodů právě před Ajaxem. Hlavním koučem tehdy byl jiný Holanďan, Jan Reker, kterého po vítězné sezoně nahradil Hans Kraay, který rovněž získal titul. PSV znovu předstihlo druhý Ajax. Hiddink byl u triumfu opět jako asistent. Už tehdy však měl z Kraayem takřka totožné pravomoci a působili spíše jako parťáci než jako hlavní trenér a asistent. Hiddinkova snaha a vytrvalost byly odměněny, když byl v létě roku 1987 jmenován hlavním trenérem mužstva. Odvděčil se po svém – hned v první sezoně získal s PSV ligový titul, pohár a dokonce i slavný Pohár mistrů evropských zemí. Celé Holandsko nevěřilo vlastním očím. Eindhoven – věčný stín Ajaxu, definitivně opanoval holandskou fotbalovou scénu, potažmo i Evropu. Cesta na trůn však rozhodně nebyla jednoduchá. Dalo by se vlastně říci, že Eindhoven vyhrál s velkým štěstím. Ve čtvrtfinále postoupil přes francouzský Girondins Bordeaux díky více nastříleným brankám na hřišti soupeře. V Bordeaux se hrálo 1:1, v Eindhovenu pak 0:0. To by ještě nic nebylo, ta samá situace se však opakovala v semifinále s Realem Madrid. První zápas, na Santiago Bernabeu, opět skončil 1:1, v Eindhovenu se hrálo znovu bez branek. Blížilo se finále, ve kterém čekala Benfika Lisabon a s ní i nejdramatičtější zápas k cestě za vytouženou trofejí. Po devadesáti minutách utkání skončilo 0"0 (chtělo by se říci, "jak jinak"), stejně tak tomu bylo i po prodloužení. Na řadu tedy přišly pokutové kopy. V nich byl mírným favoritem zřejmě PSV Eindhoven, a to díky skvělému brankáři Hansi van Breukelenovi, který byl znám svou schopností v chytání penalt. PSV se dostalo do vedení trefou neomylného bombera Ronalda Koemana. Když však skončilo prvních pět penalt na obou stranách, svítilo na ukazateli skóre 5:5. Osud zřejmě chtěl důkladně prověřit nervy aktérů finále. Na stadionu ve Stuttgartu, kde se utkání konalo, nikdo ani nedýchal, když PSV poslal do vedení Janssen, bylo na Benfice, aby zvedla hozenou rukavici. Tíhu okamžiku však neunesl obránce Veloso, a tak mohli Hiddink a spol. začít slavit.

Byl to pohádkový start velké kariéry, skutečně ne každému se poštěstí vyhrát tak brzy, někomu třeba vůbec ne. Sám Hiddink říká: "Někdy člověku nestačí celý život na to, aby prorazil. Někomu stačí být ve správnou chvíli na správném místě. Já měl štěstí..." Lze však vše připisovat štěstí? To jistě ne. Sám Hiddink svou větu popřel o rok později, kdy znovu vyhrál holandskou ligu i pohár. A za rok znovu pohár...Kouzelník (jak mu později začali říkat) si navždy získal fanoušky klubu, který snad nezažil úspěšnější období. Stalo se z něj rázem jedno z nejžádanějších zboží na trenérském trhu. Přední evropské kluby se předháněly v nabídkách za úspěšného mladého muže. On však překvapivě zamířil do Fenerbahce Istanbul.

Z Istanbulu k reprezentaci a do Španělska

Ve slavném tureckém týmu ale Hiddink narazil. Mužstvo skončilo až na potupném pátém místě, když před sebou nechalo oba hlavní městské rivaly – Galatasaray a Besiktas. Hiddink se musel pakovat. Zájem o něj projevila španělská Valencia. Na Mestalle strávil věčně zachmuřený elegán tři roky, během nichž si však nepřipsal žádnou trofej. Měl to ale velmi těžké. Španělsku tehdy vládla Barcelona vedená Johanem Cruyffem a to byl tým, který široko daleko neměl konkurenci. Valencia skončila dvakrát za sebou čtvrtá, o rok později sedmá. V roce 1994 Mestallu Hiddink opouští a vydává se zpět domů. Volá ho národní fotbalový svaz, který mu nabízí místo trenéra reprezentace. Kdo by odmítnul...

Hiddink tedy přebírá tým po Dicku Advocaatovi, který ve čtvrtfinále mistrovství světa v USA podlehl po velkém boji 2:3 Brazílii. Úkol zněl jasně: dovést Holandsko do finále Eura 1996 v Anglii. Nepovedlo se však. Nizozemci ve čtvrtfinále nešťastně podlehli na penalty Francii. I Hiddink tedy zakusil hořký pocit penaltové porážky. Holanďané přitom měli velmi silný tým, opírající se o mladé hráče Ajaxu, kteří rok předtím senzačně vyhráli Ligu mistrů.

Druhou šanci měl Hiddink na mistrovství světa 1998 ve Francii. Nabití Oranjes, u kterých zářili hráči jako Bergkamp, Kluivert, Davids, bratři de Boerové, Overmars nebo Cocu však skočili těsně pod vrcholem v semifinále. Stopku vystavili opět Brazilci, stejně jako před čtyřmi lety. Holanďaně vypadli na penalty, když zaváhali Cocu a Ronald de Boer. V zápase o třetí místo pak podlehli Chorvatům 1:2. Hiddink po turnaji u mužstva skončil. Neodolal lákavé nabídce čerstvého vítěze Ligy mistrů – Realu Madrid.

Na lavičce Bílého baletu nahradil Němce Juppa Heynckese a získal s Realem Interkontinentální pohár. K nelibosti vedení klubu však nevyhrál La Ligu ani Champions League a po sezoně musel skončit. Zamířil do Betisu, se kterým ovšem sestoupil do druhé ligy. Bylo pravděpodobné, že slavný trenér nepůjde trénovat druhou ligu, ještě méně pravděpodobné však bylo, že se bude stěhovat do Koreje. Hiddink ale toužil vyzkoušet si nový fotbal a poznat mentalitu jiných národů, a proto roku 2000 odchází na lavičku Jižní Koreje.

Zázrak z Koreje

Korea spolu s Japonskem pořádala světový šampionát 2002 a toužila světu dokázat, že nejpopulárnější hru světa umí hrát. Najala si proto slavného Hiddinka, který nakonec dokázal mnohem více, než mohl kdokoli čekat. Podle svého hesla "I malé týmy mohou občas šokovat," dovedl Koreu do semifinále turnaje, kde tým smolně podlehl 0:1 Němcům. Evropa nestačila zírat, když neznámí Korejci vyhráli základní skupinu, přičemž porazili Portugalce i Poláky. Celá země se dostala do fotbalové euforie. Ze všech billboardů na město shlížel Guus Hiddink – nový idol východní Asie. Při každém domácím zápase se v zemi doslova zastavil čas. Zřejmě nejsledovanější zápas přišel v osmifinále. Korejci se utkali s hrdými Italy. Sebevědomí reprezentanti Squadry Azzurry nepochybovali o postupu. Opírali se o skvělého Buffona a zabijáka Christiana Vieriho. Pro Koreu se zápas vyvíjel nepříznivě. Již v osmnácté minutě poslal Italy do vedení Vieri, dvě minuty před koncem však zázračně vyrovnal Seol Ki-Hyeon. Stadion doslova explodoval, Italové znervózněli. Celý národ tlačil Koreu k historickému postupu. Přišlo prodloužení. A v něm...Tři minuty před koncem rozhodl Ahn Jung-Hwan. Neuvěřitelná radost doslova zahltila celou Koreu. Do ulic vyšlo prý až pět milionů Korejců, Hiddink se stal osobností slavnější než prezident. Tím to ale neskončilo. Italové křičeli, že jim postup ukradl rozhodčí, který skutečně rozhodoval dost, řekněme, zvláštně. Poražení Azzurri po zápase ve vzteku rozkopali šatnu, ze které zbyla doslova kůlnička na dříví. Trenér Trapattoni zuřil, národní svaz vyhrožoval stížností u FIFA. K Italům se přidali i Španělé, které Korea vyřadila ve čtvrtfinále. Tisk psal o krádeži století. Španělům totiž nebyly uznány dvě regulérní branky. To však nic neměnilo na radosti a postupu Korejců. Ti padli až v semifinále s Německem. O všem rozhodl jediným gólem Michael Ballack.

V zápase o třetí místo útěchy pak Koreu porazili Turci 3:2. Zbytek turnaje proběhl již bez větší pozornosti domácích fanoušků. Ti oslavovali jednoho muže: Guuse Hiddinka. Zde je výčet několika poct, kterých se Kouzelníkovi v Koreji dostalo: byla mu postavena socha, uděleno čestné občanství, nejvyšší sportovní vyznamenání Modrý drak, neomezený účet na pivo, bezplatná doprava taxíky celé Koreje, letenka Evropa-Soul na čtyři roky zdarma. Byly vydány gumové postavičky Guuse Hiddinka. Vrcholem pak byla žádost občanů, aby se stal prezidentem. On však s díky odmítnul a přes obrovské uznání, jehož se mu dostávalo, od týmu odešel. "Bylo mi tu s vámi krásně, ale nechci usnout na oblacích slávy. Půjdu zase o krok dál," loučil se zbožňovaný trenér.

Návrat a další experimenty

Trenér, který snáší zlatá vejce, jak se o Hiddinkovi píše v Holandsku, se vrátil do svého Eindhovenu, kterému chtěl pomoci k dalším úspěchům. Ani snad nemá cenu psát výsledek. Tři tituly během čtyř let plus jeden domácí pohár. Ke všemu přidejme pravidelnou účast v závěrečných bojích Ligy mistrů. Eindhoven nikdy neměl většího kouče...

Málo se ví o tom, že letos již dvaašedesátiletý Hiddink už dávno nemusel trénovat vůbec. Když po návratu z Koreje nastupoval do PSV, přišly mu výhružné dopisy s tím, že jestli nebude s klubem úspěšný jako s Koreou, zastřelí jej. Přemýšlel, jestli to nezabalí. Peněz měl dost, mohl si užívat volna v milovaném jižním Španělsku. "Takové výhrůžky ničí mé slabší srdce. Někdy jsem býval nervózní, když jsem za sebou slyšel cizí kroky. Ale nechtěl jsem to vzdát, ti lidé by to vyhráli." Vysvětloval Hiddink, který míval se srdcem potíže a musí docházet na pravidelné kontroly. V roce 2006 přijal nabídku Austrálie a dovedl ji na světový šampionát. Tam se zemí, s níž nikdo nepočítal, postupuje ze skupiny, spolu s Brazílií, a v osmifinále svádí rovnocenný boj s pozdějším mistrem z Itálie. O porážce protinožců rozhoduje v páté minutě nastaveného času z velmi sporné penalty Francesco Totti. I tak však Hiddink zemi nesmírně pomohl, hráči díky němu poznali dosud neznámé prostředí fotbalové špičky a proslulému kouči znovu přibyli obdivovatelé. Ty se snaží získat také nyní, když trénuje reprezentaci Ruska, kde ho platí sám majitel Chelsea Roman Abramovič, Hiddinkův velký přítel a fanoušek. Také u Ruska uspěl. Dovedl tým na Euro do Švýcarska a Rakouska, kde vypadl až v semifinále s pozdějším vítězem - Španělskem. Další úkol zní: dostat Rusko na mistrovství světa do Jihoafrické republiky. Uvidíme, jestli se to podaří, konkurence je velká. S Hiddinkem je to nicméně mnohem snazší úkol než s kýmkoli jiným...

Úspěchy: 7x mistr Nizozemska (1986-jako asistent, 87, 88, 89, 2003, 05, 06), vítěz Poháru mistrů evropských zemí (1988), 4x vítěz Nizozemského poháru (1988, 89, 90, 2005), vítěz Interkontinentálního poháru (1998), semifinalista Mistrovství světa (1998, 2002), osmifinalista MS (2006), semifinalista Mistrovství Evropy (2008).