Gól se musí vychutnat!

Kdysi dávno americký herec John Travolta natočil jeden z nejhezčích hudebních filmů, muzikálů. Jmenoval se Horečka sobotní noci a taneční a krokové variace vyvolávaly bouřlivé ovace v setmělých sálech kin. Nikdo si v tu chvíli neuvědomil, že o několik let později budou Travoltu napodobovat stovky fotbalistů.

Každý gól v síti soupeře vyvolává obrovské emoce. Mnohdy takové, že je jedinec nedokáže ani pořádně kontrolovat. Gól je tím pravým kořením fotbalu, čekají na něj hráči, trenéři, maséři, diváci, všichni, všichni... Ale co se děje po jeho vstřelení? Reakce hráčů jsou někdy spontánní, ale většinou předem připravené, nacvičené.

V éře předtelevizní se nějak neslavilo. Ruce zatnutá v pěst, úprk na vlastní polovinu a objetí s lehkým poplácáním po zádech. Od chvíle, kdy televize "vlezla" na stadióny a začaly přímé přenosy z utkání, bylo na obrazovkách k vidění všechno možné a nemožné. Náročné choreografické výstupy, cirkusácké piruety, tanečky neandrtálských kmenů. Každý hráč, každý tým, hledal svou tvář, svůj styl vyjádření oné radosti. Samozřejmě, že je něco zcela jiného prožívat "tropické šílenství" z gólu v poslední minutě, který navíc znamená vítězství, postup, titul, nebo vstřelení branky, která je pouhým snížením náskoku soupeře z 0:7 na 1:7...

Komu přiznat prvenství? Nabízí se snad jediné jméno: Hugo Sánchez, pětinásobný nejlepší střelec španělské ligy. Onen přemet dostal jméno "cabriola" a fanoušci na tribunách si ho vychutnávali právě tak, jako samotný gól. Mnoho fotbalistů začalo famózního Hugola napodobovat. Od Argentince Bruna Marioniho až po Nigerijce Obafemi Martinse, který se při oslavě proměnil v jakousi "lidskou vrtuli"!

V Latinské Americe, kde stále přetrvává nutnost mít vysoký drátěný plot, který dělí ochozy od samotného hřiště, se z této bariéry stává další scénář k vyjádření šílené radosti z gólu. Mnozí střelci branek se různě věší na oka plotu, zaklánějí se, visí za jednu ruku a hlavně křičí, řvou! Uruguajec Sergio Martínez se vždy proměnil v pavoučího muže a lezl až na samotný vrchol...

V Premier League tento element chybí, tam jsou diváci hráčům doslova na dotek. A tak Roy Keane, Gary Lineker, Eric Cantoná, Fernando Torres a David Beckham oslavovali a oslavují každou branku objímáním fanoušků. Radost je jediná, hráč jako divák, v těchto chvílích mezi nimi neexistuje rozdíl.

Oni "kohouti na smetišti", nepřetržitě bojující o titul Krále fotbalu, tedy Pelé a Maradona, nepatřili k velkým hercům oslav. Maradona si povyskočil se zaťatou pěstí, Pele zakřičel a běžel od branky. Ale současný trenér národního týmu Argentiny učinil přinejmenším dvě výjimky. Patří k nim bezesporu jeho bojový pokřik do oka televizní kamery na MS 1994 a polibek na rty se spoluhráčem Claudio Caniggiou v dresu Boca Juniors.

Další jedinci se do fotbalové historie zapsali nejen jako vynikající hráči, ale také jako famózní slavitelé! Eric Cantoná, idol mnoha generací fanoušků Manchesteru United, se po vstřelení gólu postavil a v tichosti naslouchal oslavný chorál. Vypadal v tu chvíli jako Jeho veličenstvo král, kterému dvořané provolávají slávu!

Paul Gascoigne, populární Gazza, vstřelil na EURO 1996 nádherný gól, položil se na trávník a čekal své spoluhráče. Ti se na něj vrhli a dali mu napít vody. Přesně tak, jako přijímal poctu římský císař... Cristiano Lucarelli si radost vychutnával tanečkem připomínajícím pohyby při sexuálním styku. Luca Toni předvádí gesto bláznovství, šílenství. Ruka u obličeje, roztažené prsty, nepříčetný výraz ve tváři.

Každému Mistrovství světa přihlížejí stovky miliónů diváků a to znásobuje počet těch, kteří oslavy gólu vidí. Nezapomenutelní jsou především hráči Nigerie, kteří předvedli ve skupince "močící zvíře"! Roger Milla a jeho tanec, Bebeto a oslava narození dítěte, nekonečný běh Marco Tardelliho na MS 1982. Nikdy nám nevymizí z paměti Zinedine Zidane stojící na reklamním panelu po vstřelení gólu do sítě Brazílie na MS 1998.

Jak je nazvat? Třeba "továrny na výrobu gólů"! Jedním z nich je Gabriel Batistuta. Vystřelil, málem protrhl síť branky a pak začal okolo sebe "střílet" z pomyslného samopalu. Ronaldo, ten z Brazílie, slavil různě, ale nikdy nezapomněl na úsměv od ucha k uchu.

Kolektivní oslavy, ty různé tanečky, jsou velice atraktivní. Některé týmy došly tak daleko, že na hřišti veslují mebo předvádějí cvičení jógy... Objevují se odněkud vykouzlené masky, různá sombrera, jakoby právě tato část oblečení či převleku byla součástí fotbalového dresu.

A co takový rohový praporek? Ten by mohl vyprávět! Kolik kopanců, ran pěstí, musel vydržet. Proměnil se v boxovací pytel, meč či šavli... Dres nad hlavou, dres jako dráždidlo pro býka - spoluhráče, různé nápisy s věnováním na tričku pod ním. Tango, rock and roll, salsa, cumbia, ale dokonce také break dance, to všechno perfektně ovládají kanonýři různých klubů.

Fotbal je Králem všech sportů. Gól je jeho Veličenstvem. Zaslouží si oslavu plnou radosti. Radujme se s ním všichni. Vždyť víme velice dobře, že fotbal je tou nejkrásnější hrou na světě.