Gól není zločin: Trpišovský postavil klon totální Slavie. Dělá Plzeň fotbal chytřeji než Sparta?

O víkendu se v Chance Lize stal jeden z historických momentů. Teprve pátý tým dokázal v polovině, dnes už jen základní části, ligy vyšplhat na 40 a více bodů. Slavia po výhře v Český Budějovicích poskočila na 41 bodů a společně s Plzní jsou jedinými dvěma kluby, kterým se to po 15. kolech povedlo.

Zkusím se na úvod dnešního vydání pravidelné rubriky vcítit do pocitů Jindřicha Trpišovského a zamyslet se nad tím, co se muži s kšiltovkou asi tak honí hlavou, když přemýšlí nad současnou Slavií.

Zřejmě bych viděl, jak se mu mísí myšlenky blaha a zároveň obav z budoucnosti. Jsem přesvědčený, že současný kádr červenobílých je pro Trpišovského jeden z nejlepších, se kterým měl tu čest pracovat. Nebál bych se jej nazvat dream team. V mnohém je podobný týmu, se kterým Slavia drtila ligu před pár lety a odborná veřejnost vytahovala pojmy jako totální fotbal.

Rysy s partou, které šéfoval Tomáš Souček a posléze třeba Ondřej Kúdela, jsou ve spoustě věcí až nápadně podobné. V brance stojí muž s rukavicemi, kterého obdivuje celá liga, ale v národním týmu má k jedničce dál než by se myslelo, obrana vykazuje abnormální čísla a inkasuje stejně málo branek jako ty nejlepší defenzivy v historii ligy, na kraji hřiště řádí energetický bek, jenž přestoupí za velkou částku do západní ligy, o dominantní střed pole se rozbíjí jakákoliv snaha o úder a člověk tak trochu neví, zda je lepší útočník v základní sestavě, nebo ten, který může v 60. minutě naskočit místo něj. Koneckonců oba jsou to přeci reprezentanti.

Vidíte to tam? Ale už dost patetického vzpomínání. Pojďme si shrnout fakta, která nelze obelhat dojmy a subjektivními názory.

O tom, že má Slavia nejlepší obranu v lize, jsem psal už před víkendem. V metrice průměrných očekávaných branek soupeřů na zápas je Slavia nejlepším týmem v lize a když se porovnají týmy z top sedmi evropských lig, nenajdete klub, který by svým přístupem stlačil protivníky pod tak nízké číslo. Po víkendu se Pražanům rozhodně nepřitížilo. České Budějovice vystřelily sedmkrát, jednou na branku a celkové xG bylo 0,37. Tedy ve slávistické normě.

Klub z Edenu nenápadně háčkuje dost možná jednu z rekordních sezon, byť se o tom trenér Trpišovský vůbec nechce bavit. Jeho slova o tom, že nesleduje vůbec tabulku, bych rozhodně bral s nadsázkou. A pokud je to skutečně pravda, někdo by mu měl říct, že Slavia znovu zachvátila Česko totálním fotbalem.

Když se totiž podíváte na tabulku, zjistíte, že sešívání mají po 15 odehraných kolech, tedy polovině základní části Chance Ligy, na kontě 41 bodů. Možná vám to nebude tak znít, ale co když vám povím, že za posledních 25 let měla víc jen Plzeň v roce 2017 (43 bodů) a Sparta se na 40 bodů v polovině samostatné české ligy ani jednou nedostala?

Nebýt plichty v Hradci Králové, dotáhl by se Trpišovský v zápisech na Pavla Vrbu. A nebýt ztráty v prvním kole na Slovácku, zapsal by kouč Slavie nový rekord... I tak ale vede klub z Vršovic ligu o osm bodů před Plzní a o 14 před Baníkem se Spartou. Pátý Jablonec ztrácí bodů 17 a šestá Karviná o dva více...

Ano, i tady se bere můj obdiv k současným výkonům slávistů. A nejen v tom, jaký polštář během podzimu ušili, ale jakým způsobem dokáží excelovat v evropských pohárech a zároveň se jim daří obelhávat únavu. Zatímco Sparta přistupuje k rotaci hodně obezřetně a Qazima Laciho po návratu z Albánie posadila na tribunu vedle soukmenovce Veljka Birmančeviče, v neděli odpoledne jste pod Černou věží viděli běhat Malicka Dioufa, který těsně před víkendem přilétl z Afriky.

Přiznám se, že tohle je jedna z mnoha věcí, která mě u Sparty a jejích rivalů překvapuje. Jak je možné, že slávisté (kromě Dioufa třeba i Tomáš Holeš či Lukáš Provod) a viktoriáni (Lukáš Červ či Pavel Šulc) zvládnou po reprezentačním bloku odmakat celé zápasy v lize, jsou stěžejními postavami při bodovém zisku tří bodů a Sparta se oslabí a jako argument použije odpočinek?

Navíc je to opakovaný problém. Vzpomeňte na to, jak Laci po říjnové reprezentační pauze dostal volno s Libercem, následovalo (podle mě nesmyslných) 90 minut na Manchesteru City, aby nemohl figurovat v základní sestavě v Plzni, ale zato naskočit o tři dny později proti Brnu v MOL Cupu.

I když sparťané říkají, že musí některé věci přehodnotit a někteří zase, že liga byla od začátku prioritou, stále je cítit, že prim hraje Liga mistrů. Jenže mezitím jim mezi prsty utíká hlavní rival na domácí scéně a třetí titul v řadě se stává čím dál větší utopií. Smazat 14 bodů na první místo by byla náročná šichta i pro Spartu Briana Priskeho, natož pro tu současnou, která nepřipomíná mistrovský tým ani náznakem. Až si říkám, že sparťané mohou být fresh a plně fokusování na ligu v momentě, kdy už se bude hrát jen o to, kdo si v létě bude a nebude balit skříňku na Strahově...

Jestli se někdo může realisticky postavit do role hlavního vyzyvatele Slavie, je to Plzeň. A už nyní můžeme konstatovat, že to nebude rovný souboj, jak napovědělo jejich vzájemné střetnutí v Edenu.

I přesto všechna čest Viktorii za to, čím si v posledních dvou letech na fotbalové mapě prošla a kde momentálně je. Od abnormálního zadlužení majitele, mistrovského titulu, účasti v Lize mistrů, vykoupení z dluhů, změny vlastnické struktury až po neuvěřitelný sportovní růst a kádr plný mladých hráčů s potenciálem. Na konci minulé sezony skončila Plzeň v tabulce za Spartou o 17 bodů. Stačilo 15 podzimních zápasů a je o šest bodů před Letenskými.

Navíc po turbulentním létu, kdy si musela cestu do pohárů proklestit předkoly a přišla o Tomáše Chorého a Robina Hranáče. Že vám to něco připomíná?

Ano, asociace se Spartou je na místě. S tím rozdílem, že Plzeň ustála letní odchody s grácií, vhodně doplnila kádr, má pevnou českou osu, v kádru zajímavé hráče pro zahraniční kluby a i když to mezi kabinou a nejstarším koučem v lize sem tam skřípe. ukázaná platí. Viktoria ne ve všech zápasech hraje pohledný kombinační fotbal, na podzim dovolila lapsusy na Slovácku či v Edenu, ale funguje. Zkrátka o ní nepochybujete a víte, že je na správné cestě.

Navíc kromě kádru vhodně doplňuje i sportovní úsek. Mít na palubě Jana Říčku, který v minulosti pracoval jako skaut pro Manchester City, či se udobřit s Františkem Myslivečkem, jenž má oko na hráče v Česku jako málokdo, je jen potvrzení toho, jak Šádek "vidí za roh".

Západočeši mají hráče pro reprezentaci, stahují talentované mladíky, sahají si pro cizince s potenciálem do druhé ligy, zabudovávají odchovance. Poměr cena/výkon je na jednu stranu na přednášku pro budoucí manažery, ale také velkou obžalobou Sparty, která pracuje s daleko jinými ciframi, ovšem ten výkon schází. Mimochodem - opravdu proseděla nejdražší posila v historii klubu zápas s Teplicemi na lavičce? Uff...

Zpátky na západ Čech. Je vlastně až úsměvné, že Plzeň v Evropské lize uhrála šest bodů, dost možná postoupí dál, na domácí scéně má náskok šest bodů na Spartu + lepší vzájemný zápas, a přesto se v zákulisí mluví o tom, jestli není na čase udělat změnu a ukázat na volného trenéra Martina Svědíka.

Hlad, ambice a náročnost z toho cítíte, aniž byste seděli v kanceláři ve Štruncových sadech.

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.