George Weah - Král ze slumů

Snad téměř žádný politik se nemůže pochlubit tím, že by vyhrál Zlatý míč. Maximálně jeden - George Weah. Jeho cesta na výsluní ale rozhodně nebyla jednoduchá. Weah je nyní znám jako humanitární pracovník snažící se o rozkvět Libérie a především jako čelní vládní představitel. Většina lidí na světě jej ale bude mít navždy spojeného s dráhou profesionálního fotbalisty.

Osobnost, legenda, charakter - titulujte Weaha, jak chcete, a podle mínění mnoha lidí se vždy trefíte. Útočník se skvělou fyzičkou a velký dříč postupně dobýval celý svět a stal se nejlepším hráčem Afriky, Evropy a nakonec i světa. Hvězda devadesátých let je dodnes v Africe uctívána, možná právě proto, že se po skončení aktivní hráčské kariéry naplno zapojila do humanitární práce a následně se pokusila změnit poměry ve své zemi.

Vychován ulicí

George Weah byl svými spoluhráči vždy popisován jako člověk s charakterem, který jde pilně za svým cílem, i když jej to stojí hodně práce a úsilí. Začínal jako jedna z mnoha bezejmenných tváří na ulicích rodného města. Právě schopnost přežít a pracovat na sobě mu dodala ulice. Vyrůstal bez rodičů, o kterých dlouho neměl žádné zprávy. Vychovávala ho babička, ale úměrně jejímu věku jí ubývaly síly, takže se Weah musel často starat sám o sebe. Přežíval ve slumech na předměstí rodné Monrovie. Vyrostl z něj fyzicky zdatný a především mentálně vyzrálý člověk, jehož kondice ho předurčovala ke sportování. Weah se věnoval běhání a od něj už neměl daleko k fotbalu.

Jeho první zkušenosti s kopáním do míče se odehrály v amatérském klubu s příznačným názvem pro dítě z ulice - Young Survivors Clareton. Za něj začal hrát v patnácti letech. V té době se ale musel starat také o vlastní rodinu, takže po absolvování střední školy Muslim Congress a později vysoké školy Wells Hairston High School pracoval jako operátor liberijské telekomunikační společnosti. Fotbal si ale zamiloval a především si fotbal zamiloval Weaha. Se svými dispozicemi tvrdě pracoval a jeho práce nezůstala bez povšimnutí. Úměrně rostoucím schopnostem se stěhoval do větších klubů. Když dostal nabídku z Kamerunu, aby hrál za největší tamní klub Tonnerre Yaoundé, neváhal.

A dobře udělal, když si vybral tento klub. Při jednom utkání v dresu tohoto klubu na tribuně seděl tehdejší kouč kamerunského národního týmu, aby přihlížel potenciálním reprezentantům. Všímal si ale někoho jiného - zaujal jej rodák z Libérie. Trenér Claude Le Roy měl jednoho velmi dobrého kamaráda ze stejné branže. Jeho jméno vám nebude neznámé, protože se jednalo o současného manažera Arsenalu. Byl to právě známý objevitel talentů, komu byl Weah doporučen. A co udělal slovutný Francouz? Nasedl do letadla a rozhodl se poznat mladého útočníka na "naživo".

Z naděje hvězdou

Následný sled událostí si asi domyslíte. Weah se Wengerovi zalíbil natolik, že jej francouzský elegán doporučil vedení Gunners a dvaadvacetiletý Weah se stěhoval za lepším. Jeho první destinací se stal knížecí klub AS Monako, jehož barvy oblékal čtyři roky. Pilný Afričan si svou prací i optimismem brzy získal množství fanoušků a sám Wenger o něm později prohlásil: "Byl pro mne příjemným překvapením. Vypadal jako malý kluk, který právě na zahradě našel schovaného čokoládového velikonočního zajíčka. Zářil radostí a štěstím. Nikdy jsem neviděl hráče, který by se do fotbalu tak zamiloval."

V Monaku se ze slibného talentu stala mašina na góly, který udivovala rychlostí a technikou. Skóroval téměř v každém druhém zápase a ve více než stovce zápasů se trefil sedmačtyřicetkrát. Monaku dokonce pomohl k zisku francouzského poháru. Největší trofeje na něj ale teprve čekaly. Weah po čtyřech letech vyslyšel volání z Paris Saint-Germain a dnešní hegemon francouzské kopané získal velkou hvězdu. V dresu PSG se stal miláčkem fanoušků ambiciózního klubu a Paříží chodil jako král. Z chudinských čtvrtí se dostal do evropské metropole a patřil mezi smetánku. Čím si to zasloužil? Jakožto útočník především góly, kterých bylo požehnaně. Měl čich na zakončení a pomohl svému novému zaměstnavateli k titulu v lize i poháru.

Jeho talent rostl s každým odehraným zápasem a Weah si brzy získal reputaci osvědčeného střelce. Výrazně se zapsal také do statistik milionářské Ligy mistrů, když se stal s osmi zásahy jejím nejlepším střelcem. Asi si jen stěží dokážeme představit, jaké pocity musel George Weah zažívat ve chvíli, kdy prolomil další velké tabu - stal se prvním neevropským fotbalistou, který získal Zlatý míč a k tomu přidal také ocenění pro nejlepšího hráče Afriky. Když se mu to povedlo, se slzami v očích volal manažeru Wengerovi a děkoval mu za to, že mu pomohl stát se hvězdou. To už řádil v dresu AC Milán. Do města módy přesídlil za sedm milionů eur s úmyslem dobýt další evropskou zemi a to se mu vzápětí povedlo.

Fanoušky byl milován a přispělo k tomu také 46 branek v dresu Rossoneri. Mezi nimi byla i ta památná proti Veroně, když si Weah vzal míč pod kontrolu v blízkosti vlastního pokutového území, přeběhl s ním celé hřiště a napálil jej do brány! Během pěti krásných let se stal legendou klubu. Občas se v něm ale cosi zlomilo. Doslova, protože v utkání s Portem zlomil nos protihráči Jorgemu Costovi. I když se hájil tím, že jen reagoval na neustálé rasistické urážky, byl mu přesto vyměřen trest na šest utkání v rámci evropských pohárů. Navíc jej portugalský hráč pohnal před soud. Možná i proto zní název dalšího individuálního ocenění trochu ironicky - Weah v ten samý rok dostal cenu za fair play.

Z Itálie se mu najednou zachtělo pryč. V roce 1999 sice AC získalo mistrovské Scudetto, ale Weahovy dny na San Siru byly již sečteny. Italský klub jej poslal na hostování do Chelsea. I v deštivém Londýně se ale africkému hráči dařilo a dokládá to například jeho debutové utkání proti rivalovi Tottenhamu. V něm rozhodl právě Weah a vysloužil si přezdívku Král George. Ani to mu však nezaručilo přízeň manažera Vialliho, který opci na trvalý přestup neuplatnil. V Miláně ho čekalo jen snížení platu, takže se Weah rozhodl upsat nováčkovi anglické ligy Manchesteru City s gáží 30 tisíc liber týdně. Přesto mu pšenka v Anglii nekvetla, takže další kroky zkušeného hráče vedly do Marseille a následně Al-Jaziry. V posledních třech štacích spíše paběrkoval a minuty kupil na své konto velmi pomalu. V sedmatřiceti letech se proto rozhodl skončit.

Hrdý syn Libérie

Někdo by asi čekal, že v této fázi život fotbalisty končí a za jeho životem se zpravidla dělá nicneříkající tečka. Přinejlepším tři tečky. Život slavného Liberijce ale v této fázi paradoxně začínal. Ještě coby hráč byl v roce 1997 jmenován ambasadorem dobré vůle organizace UNICEF a při cestách do domovské země bojoval proti využívání dětských vojáků v občanské válce. Weah dobře věděl, jak silnou zbraní může být fotbal, takže se ujal národního týmu. Ze svých vlastních prostředků investoval dva miliony dolarů na renovaci reprezentace, a coby hrající trenér vedl "Lone Stars" téměř až na mistrovství světa v roce 2002. Za svou námahu na poli humanitární pomoci se dočkal prestižního ocenění Arthura Ashe.

Někdejší fotbalista pochopil, že tudy cesta ke změně nepovede. Takže se rozhodl vystudovat obor obchodní administrace na miamské univerzitě ve Spojených státech a studium zdárně dokončil. To mu umožnilo získat odborné znalosti a jeho reputace slavné osobnosti mu zase zajistila vhodný přísun voličů. Coby člen strany Demokratická změna se dokonce dostal až do prezidentských voleb. Libérie na svého ztraceného syna nezapomněla a Weah pronikl až do druhého kola, kde rozdílem 59,4 % ku 40,6 % nestačil na pozdější vítězku Ellen Johnson-Sirleaf.

Do své rozsáhlé sbírky ocenění si mohl připsat také zařazení do stovky nejlepších žijících fotbalistů, kterou vybíral samotný Pelé. A kromě toho byl zvolen africkým fotbalistou století. Jméno Weaha je známé také českým fanouškům, Jeho syn George Weah mladší, který momentálně hraje za švýcarský FC Wohlen a v jednom zápase nastoupil za reprezentaci USA do 20 let, byl v minulosti na testech v pražské Slavii.

Kontroverzím se legendární Afričan samozřejmě nevyhnul. Měl své slabé chvíle. Ale možná právě to z něj dělá skutečnou legendu. Svým životem i touhou nevzdat se za jakýchkoli okolností se Weah stal vzorem pro spoustu lidí. V současné době se pokouší pokračovat v započaté práci vysoce postaveného politika. Z prostředí chudinské čtvrti se dostal až na vrchol...