Gagarin z Afriky aneb jak Starosta dovedl kosmonauta k titulu na Africkém poháru národů

Súdánský útočník Hajdar Hasan Hadž as-Sidík, známý pod přezdívkou Alí Gagarin, patří k největším legendám afrického kontinentu. Vrcholem jeho kariéry byl rok 1970, kdy dovedl národní tým k vítězství na mistrovství Afriky. Tenhle triumf je spjat také s československým trenérem Jiřím Starostou, který v exotických podmínkách vybudoval vítěznou generaci a vtiskl týmu řád, jenž vyvrcholil ziskem zlatých medailí.

V neděli Súdán porazil na Africkém poháru národů Rovníkovou Guineu. Že pro zemi, kterou aktuálně sužuje válečný konflikt, není takový výsledek obvyklou záležitostí, dokazuje to, že od roku 1970 to pro ni byl teprve druhý vítězný zářez. Od té doby se účastnil dalších pěti afrických turnajů a triumfoval pouze nad Burkinou Faso v roce 2012. Doba před 55 lety byla každopádně asi vůbec tou nejslavnější pro Sokoly z Džedjánu. A výrazný podíl na ní má i jeden Čechoslovák.

Starosta byl uznávaným fotbalovým expertem, který svou kariéru spojil především s ostravskými Vítkovicemi. V rámci tehdejší pomoci socialistického bloku rozvojovým zemím se vydal do Afriky, kde díky své jazykové vybavenosti a metodické preciznosti rychle získal obrovské renomé. Už v roce 1959 dovedl Etiopii k bronzu na kontinentálním šampionátu. Ale jeho nejslavnější chvíle přišla na řadu v Súdánu. Právě tam v roce 1970 na domácí půdě dovedl mužstvo k historicky jedinému titulu mistrů Afriky po finálové výhře nad Ghanou.

Najednou si v Súdánu vydobyl Starosta takovou úctu, že jeho jméno otevíralo dveře i desítky let po jeho odchodu. Když v sezoně 1985/86 získaly Vítkovice nečekané prvenství v československé nejvyšší soutěži, odletěly za odměnu na zimní přípravu právě tam, aby zde uctily Starostův odkaz. "Díky němu jsme do této exotické země jeli v roce 1987 na zimní přípravu, byla to odměna za titul. Bylo vidět, jak si ho tam váží. Nám pobyt v zemi, kde to bylo pro Středoevropany dost složité, hodně ulehčil. Když jste opustili hlavní město Chartúm, byli jste v nebezpečí," vzpomínal před několika lety tehdejší vítkovický trenér Ivan Kopecký v rozhovoru pro Deník Sport.

Po návratu do vlasti se Starosta zapojil do práce ve svazu a podílel se i na vedení reprezentace. V roce 1977, když byl hlavní kouč Václav Ježek nemocný, vedl národní tým společně s Jozefem Venglošem v přípravném utkání proti Turecku. I zde zanechal hluboký dojem jako charismatický odborník s přirozenou autoritou. "Na něj si moc dobře pamatuju. Byl to velice příjemný pán, z něhož vyvěrala velká síla osobnosti. Vystupovali sice s Venglošem jako rovnocenný pár, ale Vengloš, jenž prožil s Ježkem zlatý Bělehrad, měl přece jen hlavní slovo. Starosta však byl bezpochyby osobnost," říká bývalý brankář František Zlámal.

Starostův trenérský styl v Africe byl založen na disciplíně a efektivním využívání přirozené rychlosti místních hráčů. Kromě reprezentací Súdánu a Etiopie působil také na Kubě a věnoval se teoretické práci v Ústřední trenérské radě. Jeho schopnost adaptovat se na zcela odlišná kulturní prostředí z něj udělala jednoho z nejúspěšnějších československých exportů na poli sportovní metodiky. Súdánská zlatá generace z roku 1970 dodnes vděčí za svůj úspěch právě tomuto muži, který v tamních hráčích probudil vítěznou mentalitu.

Jiří Starosta zemřel ve věku 88 let a zanechal za sebou stopu, která v africké fotbalové historii nikdy nevybledne. I když v tehdejším Československu nebyl vždy v záři reflektorů, v Chartúmu nebo Addis Abebě je jeho jméno zapsáno zlatým písmem. Jeho odkaz žije dál v příbězích hráčů, jakými byl Alí Gagarin, jemuž Starostovo vedení pomohlo vystoupat až na samotný vrchol kontinentálního fotbalu. Pro mnohé generace súdánských fanoušků zůstává Starosta symbolem éry, kdy jejich země vládla Africe.

Celým jménem Hajdar Hasan Hadž as-Sidík aš-Šahír bil-Lakab Alí Kákrín se narodil v době, kdy se svět díval k obloze a sledoval vesmírné závody mezi světovými mocnostmi. Jako mladý talent v súdánském klubu al-Hilál udivoval diváky svou raketovou rychlostí a neomylným zakončením. Právě díky těmto vlastnostem mu fanoušci přisoudili přezdívku po prvním člověku ve vesmíru Jurijovi Gagarinovi. "Nevybral jsem si to sám. Zvolili si to fanoušci al-Hilálu a sportovní příznivci v Súdánu, kteří také Gagarina obdivovali," vysvětloval s úsměvem v roce 2024 pro web Africa-Press.net překřtěný Alí Gagarin. "Tomuto mladému muži bylo 27 let, když navštívil vesmír během letu trvajícího 108 minut. Byla to riskantní cesta, vesmír byl neprobádaným územím," připomenul.

Přestože přezdívka vznikla spontánně na tribunách, sám hráč k sovětskému hrdinovi cítil hluboký respekt a sympatie. Vnímal paralelu mezi odvahou kosmonauta a nároky kladenými na špičkového sportovce, který reprezentuje svou zemi. Gagarinova lidskost a věčně usměvavá tvář byly pro súdánského útočníka inspirací v jeho vlastní kariéře i v osobním životě. "Osobně tohoto muže obdivuji. Obdivuji to jméno a také jeho osobnost. Byl to skromný a laskavý člověk, který měl vždy na tváři úsměv, o kterém se říkalo, že je okouzlující," pokračovala súdánská legenda, která prý v tamní nejvyšší soutěži nastřílela zhruba 350 gólů.

Fotbal v Súdánu byl v té době definován především nesmiřitelnou rivalitou mezi al-Hilálem a al-Meríchem, tedy dvěma největšími kluby z města Omdurmán. Zajímavostí je, že přezdívku "Gagarin" nosil i Alího bratr Džafar, který hrál právě za konkurenční al-Merích, což derby dodávalo neuvěřitelný náboj. Emoce na hřišti byly často tak vybičované, že docházelo k vážným zraněním. Ta pak také ovlivnila složení národního týmu. "Mohamed Abdel Fattáh, brankář al-Hilálu, zlomil v roce 1972 během derby nohu Džafarovi Gagarinovi. Kdyby se to nestalo, nastoupil by se svým bratrem během Afrického poháru národů. Ten zápas nedohrál ani Alí, odjel totiž s Džafarem do nemocnice," bylo napsáno v jednom z historických pramenů. V tu dobu už ale Starosta u kormidla nebyl.

Jedním z největších vrcholů mezinárodní konfrontace byl pro Alího Gagarina zápas proti brazilskému Santosu v roce 1973. Na stadionu se tísnilo 66 tisíc diváků, kteří chtěli vidět souboj súdánských hvězd s legendárním Pelém, jenž právě absolvoval své africké turné. A přestože al-Hilál prohrál nejtěsnějším možným způsobem, zanechal v brazilských mistrech hluboký dojem svou atletičností a bleskovými protiútoky. "Připomínali mi gazely. Jejich rychlost, to bylo nevídané," prohlásil po zápase uznale nejslavnější Brazilec historie.

Po ukončení bohaté sportovní kariéry v roce 1980 se Alí Gagarin vydal na zcela jinou, neméně úspěšnou dráhu v diplomatických službách. Vystudoval mezinárodní vztahy v Paříži a stal se velvyslancem Súdánu v několika zemích, přičemž hodnoty získané na hřišti přenesl do světa politiky.

Fotbal pro něj nikdy nebyl jen hrou. Ale především nástrojem k porozumění mezi národy a reprezentací africké identity. "Když jsem začal hrát fotbal v Súdánu, byl jsem amatér, nikoli profesionál. Neměl jsem v úmyslu budovat si trvalou kariéru," prozradil. "Velmi jsem toužil po studiu, diplomaté mě fascinovali," ohlížel se za svou fascinující životní cestou muž, který spojil svět sportu, kosmu a diplomacie. Rodák z Omdurmánu zemřel ve věku 75 let v únoru tohoto roku v Káhiře.