Franz Beckenbauer - Císař
Když fotbaloví historici vyhlašovali ankety o hráče století v jednotlivých zemích světa, téměř vždy vítězili ofenzivní hráči. V Brazílii Pelé, v Argentině Maradona, ve Francii Platini, v Itálii Rivera, či ve Španělsku di Stéfano. Německo bylo výjimkou. A to rozhodně ne proto, že by postrádalo slavné střelce nebo brilantní tvůrce hry. Slavná fotbalová země se totiž může pochlubit někým, kdo všechny útočníky hravě předčil. Řeč je o Franzi Beckenbauerovi - kapitánovi mistrů Evropy i světa a trojnásobném vítězi Poháru mistrů evropských zemí.
Beckenbauer přišel na svět v těžké době. Stalo se tak v době, kdy Německo vstřebávalo válečnou porážku a zvykalo si na zcela nový a odlišný život. 11. září 1945 - toto datum si Němci budou navždy pamatovat. Ten den na svět přišel chlapec, který naprosto změnil sportovní historii své země. "Franz se narodil jako génius," prohlásil jednou Pelé. Měl pravdu. Malý Franz měl obtížné začátky. Rodina žila v bídě, domovem bylo mnichovské předměstí Giesing, které shodou okolností leží v těsné blízkosti fotbalového stadionu. Otec, pracující na poště, na syna neměl peníze, nemohl si dovolit jej slušně šatit, natož z něj pěstovat fotbalistu. On si však pomohl sám. Prvním míčem byla hadrová koule, s níž si kopal do okolních domů. Kopačky vytvořil strýc, švec, tak, že k obyčejným botám připevnil kolíky... Franz toužil hrát fotbal. Hned jak přišel ze školy, utíkal s míčem na dvůr, kde trávil celé odpoledne. V osmi letech se sám zapsal do žáčků mnichovského SC 1906. V tomto, dnes již neznámém, klubu setrval pět let. Nutno dodat, že šťastných. Chlapec si fotbal užíval, bavil se jím. Neustále na sobě pracoval, z tréninků ani nechtěl chodit domů. Když dospíval, všiml si jeho talentu jistý funkcionář tehdy nejlepšího mnichovského celku, TSV 1860. Byl unešen uměním mladíka, který suverénně vodil míč a nahrával s přesností a lehkostí reprezentanta. Při jednom ze zápasů obou zmíněných klubů došlo k potyčce a rozvášněný funkcionář Beckenbauerovi nafackoval. Přestup se nekonal... Možná právě díky této události se k talentovanému záložníkovi dostal třetí mnichovský klub - Bayern. Ten tehdy hrál jen regionální ligu. Beckenbauerovi se však zalíbil, a tak vzniklo jedno z nejslavnějších fotbalových spojení v dějinách...
Jako nadějný mladík začínal na pozici krajního záložníka, kde mohl využít skvělou kopací techniku i přehled. Mnichovský trenér Čajkovski jej však brzy přesunul do obrany, přesněji řečeno za obranu. Udělal z něj libera, a to je místo, které začínajícímu hráči zajistilo nesmrtelnost. Říká se, že nikdy nikomu ve fotbale žádná role nepasovala víc, než Beckenbauerovi. Hrát na libera přitom nebylo zvykem. Beckenbauer byl vlastně prvním, kdo se v této roli prosadil. Před ním to sice pár hráčů zkoušelo, zmiňme třeba Armanda Picchiho z Interu Milán, za původce přesto bývá označován Císař, jak mu začali říkat. Tato přezdívka se s Franzem táhne prakticky celý život. Většina fanoušků se domnívá, že bývá nazýván Císařem pro svou suverénní a klidnou hru i celkové vystupování, sám nositel velebného označení vše vysvětluje jinak: "Jednou hrál Bayern přátelský zápas ve Vídni a mě vyfotili vedle busty císaře Franze Josefa. Tak od té doby jsem Císař."
Když roku 1958 Bayernu podepisoval, zřejmě sám netušil, jak dlouho v klubu zůstane. My si to už říct můžeme. Bylo to přesně patnáct let. Za tu dobu bavorský klub nejenže postoupil do Bundesligy, ale stal se pravidelným ligovým šampionem a třikrát dokonce vyhrál Pohár mistrů evropských zemí. Bayern se rázem stal fenoménem celého Německa. Beckenbauer byl idolem fanoušků, kteří obdivovali jeho elegantní hru, milimetrové pasy, rozvážné dirigování mužstva i přesnou střelbu. Z pozice libera vládnul celému hřišti. Když spoluhráči nevěděli co dělat, poslali balon Beckenbauerovi. Na něj bylo spolehnutí. Téměř nechyboval, týmu vždy dodával klid. I proto jej milovali trenéři, kteří v něm měli prodlouženou ruku. Brzy se stal kapitánem a jedním dechem dodejme, že velkým kapitánem. Málokomu svědčila role vůdce jako jemu. Měl přirozený respekt a autoritu. Soupeři si jej v životě nedovolili nakopnout, těšil se neobyčejné úctě, ač jeho poklidný styl někdy působil až arogantně a dráždivě.
Netrvalo dlouho a Bayern vyhrává první domácí titul, k němuž přidává také domácí pohár. Tituly přicházejí i v dalších sezonách. Mezi lety 72-74 dokonce Mnichov zaznamenal cenný mistrovský hattrick. Na ten navázal i v Poháru mistrů.
Bylo to symbolické střídání stráží. Ajax Amsterdam po třech letech vítězství na trůně vystřídal Bayern, který rovněž vyhrál třikrát. Jinými slovy: Cruyffa vystřídal Beckenbauer. Ti dva toho měli hodně společného a k jejich soupeření se ještě dostaneme. Fanoušci se dodnes přou, kdo z nich byl lepší.
Atletiko Madrid, Leeds a Saint Etienne - to byli fináloví soupeři Bayernu v Poháru mistrů. Všechny tři kluby mají společné jedno: odešly poraženy. Na bavorský velkoklub tenkrát prostě neměl nikdo. Byl to bezesporu nejsilnější tým německých dějin: v bráně Sepp Maier, před ním Císař Beckenbauer, Paul Breitner, Franz Roth, Uli Hoeness nebo Gerd Müller. Beckenbauer mužstvo vedl jako kapitán, spoluhráči i trenéři mu bezmezně věřili, měli k tomu důvod: Císař nikdy nezklamal. Byl vzorem pro mladší hráče, manévroval na velkém prostoru, což mu pomáhalo k ještě větší kontrole hřiště. Začátek sedmdesátých let je pro německý fotbal vůbec obdobím úspěchů. A to ne ledajakých. V roce 1972 Beckenbauer na šampionátu v Belgii Německo dovedl k evropskému titulu, když ve finále porazil Sovětský svaz 3:0. Gerd Müller byl navíc vyhlášen nejlepším střelcem turnaje. Němci slavili ještě hodně dlouho po konečném hvizdu. Mohli si gratulovat, či spíše trenér Helmuth Schön. Byl to totiž on, kdo Beckenbauera stáhl na libera i v reprezentaci. Na několika předchozích turnajích Císař nastupoval coby tvořivý záložník, což nebyla jeho parketa. Ne že by nehrál dobře, na mistrovství v Anglii 1966 vytvořil bájné duo s kolegou Hallerem, s nímž na cestě do finále nastřílel dohromady deset gólů. Na konci turnaje byl dokonce vyhlášen nejlepším mladým hráčem šampionátu. Jinak tomu nebylo ani o čtyři roky později v Mexiku.
Až na zlatém Euru 1972 však Velký Franz mohl ukázat, co v něm skutečně je. Spolupracoval s robustním Schwarzenbeckem, spoluhráčem z Bayernu. Schwarzenbeck měl za úkol rozbíjet soupeřovy útočné nájezdy, Beckenbauer přebírat míče a vyvážet je dopředu. Toto rozdělení funkcí fungovalo i dva roky po zlatu z Belgie na světovém šampionátu v Německu. Nabití Němci bez problému postoupili do finále, když vyřadili Jugoslávii i Polsko. Ve finále však čekal těžký oříšek: supersilné Holandsko vedené Johanem Cruyffem. Měl to být a byl to Cruyffův turnaj. Nizozemci předváděli krásný fotbal. Celá Evropa jim přála vítězství, Cruyffovi obdivovatelé se těšili, až uvidí svou modlu přebírat trofej. O vítězství týmu Rinuse Michelse nikdo nepochyboval. A začátek zápasu domněnky jen potvrdil. Hned ve druhé minutě se Cruyff nadechl k nevídanému sólu přes půl hřiště, doběhl do pokutového území, chystal se ke střele... Nevytřelil však, byl faulován a kopala se penalta. Té se ujal Johann II. Neeskens, věrný Cruyffův souputník, a nemýlil se. Po sto sekundách utkání svítilo na ukazateli skóre 0:1. Nebyli by to však Němci kdyby složili zbraně. Inkasovaný gól je ještě více nabudil a typickou buldočí zarputilostí bojovali dál. Odměnou bylo poměrně rychlé vyrovnání, o které se znovu z penalty zasloužil Paul Breitner. Čas postupoval a hráči se pomalu chystali do šaten, poločas se blížil, když se k míči dostal zabiják Gerd Müller a poslal Němce do vedení. Stejný výsledek platil i po devadesáti minutách, a tak mohl Franz Beckenbauer nad hlavu pozvednout zlatý pohár pro vítěze. Stal se vlastně prvním, komu se to podařilo, neboť starý pohár s bohyní Niké navždy získala Brazílie po triumfu v roce 1970.
Světový fotbal patrně nepamatuje lepší reprezentační obranu, než mělo na turnaji Německo. Berti Vogts, Franz Beckenbauer, Hans-Georg Schwarzenbeck, Paul Breitner, v bráně Sepp Maier. To byla hráz, kterou snad nešlo překonat. A ofenziva? Herbert Wimmer, Uli Hoeness, Günter Netzer, Gerd Müller, Jupp Heynckes nebo Wolfgang Overath. To byli hráči, kteří se navždy zapsali do dějin nejen německého fotbalu.
A tím slavné časy národního týmu zdaleka nekončí. Naopak. O dva roky později Němci pod vedením Franze Beckenbauera opět postupují do finále mistrovství Evropy. Turnaj se konal v Jugoslávii a finálovým soupeřem bylo Československo. Němci jsou před zápasem velkými favority, již po pětadvaceti minutách však prohrávají 0:2 (trefili se Dobiáš a Švehlík). Znovu však prokazují nenapodobitelnou touhu a odhodlání a minutu před koncem základní hrací doby srovnávají na 2:2 (Müller a Hölzenbein). Po bezgólovém prodloužení na řadu přicházejí penalty. A v nich... to už všichni znáte. Uli Hoeness ve čtvrté sérii nepromění, načež o vítězství Čechoslováků rozhoduje legendárním dloubákem Antonín Panenka. Na Beckenbauera se nakonec nedostalo. Měl jít kopat pátou penaltu, ovšem ta už byla zbytečná... "Na ten hořký pocit nikdy nezapomenu. Nyní už vím, jak se cítil Johann Cruyff, když jsme je ve finále porazili," svěřoval se smutně Císař. Nemusel však zoufat. Náplastí na bolavou duši mu byl Zlatý míč France Footballu pro nejlepšího hráče Evropy, který získal již podruhé. První převzal v roce 1972 (jen pro úplnost dodejme, že kromě dvou zlatých získal také dva stříbrné míče - 1974, 75). Beckenbauer byl vůbec prvním obráncem, kterému se podobné cti dostalo. Přece jen podobné ceny jsou určeny spíše pro jiný typ fotbalistů... Císař je však jen jeden a o zaslouženosti ocenění nepochyboval snad vůbec nikdo. "Přetvořil fotbal v umění," řekl o něm jednou spoluhráč Willi Schulz. Měl pravdu. Žádný jiný hráč nepůsobil tak přesvědčivě. Beckenbauer suverénně s hlavou nahoře dohlížel na hru, odebíral balony soupeři, přesně zakládal útoky, nebezpečně střílel, prostě libero par excellence.
V roce 1977 Císař v Bayernu končí. Zláká jej milionová nabídka amerického New York Cosmos a vydává se tak ve stopách Krále Pelého pomoci Američanům milovat fotbal. Po třech letech a dvou ligových titulech se však stěhuje zpět do Německa, a sice do Hamburgeru SV, s nímž dokonce v roce 1982 vyhrává německou ligu. Po dvou letech se však znovu vrací do USA, aby ještě na rok pomohl hráčům Cosmos. V New Yorku nakonec i uzavírá kariéru. Je mu osmatřicet let a cítí, že je nejvyšší čas...
Téměř okamžitě po příjezdu do Německa dostává Beckenbauer nabídku na místo kouče národního týmu - a přijímá. Císař, ač nemá trenérskou profilicenci, národní mužstvo vedl celkem šest let, na jejichž konci čeká sladká odměna: titul mistra světa. Byla to další výjimečná generace hráčů, která navazovala na úspěšná léta Bayernu i Německa z dob Beckenbauerovy největší slávy. Matthäus, Klinsmann, Völler, Augenthaler, Brehme či Möller, to byli hráči, kteří postupně dokázali porazit Holandsko, Československo, Anglii a ve finále i obhájce trofeje Argentinu, za níž nastoupil mimojiné také proslulý Diego Armando Maradona. Jedinou branku finálového střetnutí tehdy zaznamenal pět minut před koncem z penalty Andy Brehme. Olympijský stadion v Římě, dějiště finále, byl svědkem třetího titulu Německa, které se tak zařadilo po bok Brazílie a Itálie na první místo v pořadí světových šampionů. Byla to útěcha a odplata za finálovou porážku zpřed čtyř let, když na šampionátu v Mexiku Němci podlehli ve finále právě Argentině. Ani tehdy ovšem k triumfu nechybělo mnoho: Němci sice prohrávali 0:2 (Brown, Valdano), během šesti minut však dokázali srovnat zásluhou Rummeniggeho a Völlera. Nakonec ale ani to nestačilo. Tři minuty po vyrovnávacím trefě Němců se totiž k míči dostal geniální Maradona, který skvěle uvolnil Jorgeho Burruchagu, a ten se nemýlil. Argentina před zraky 114 600 diváků, na Aztéckém stadionu, slavila a byl to Beckenbauer, kdo musel smutně přihlížet slavení protivníka.
Vraťme se však zpátky k roku 1990: po příjezdu z Itálie celou zemí oslavovaný trenér Beckenbauer překvapivě odchází z funkce a ujímá se francouzského přístavního klubu Olympique Marseille. A i zde byl úspěšný. Ač ve městě hraběte Monte Crista strávil pouze rok, i tak se stihl zapsat do srdcí fandů mistrovským titulem. Silná Marseille se tehdy opírala především o výkony Jeana-Pierra Papina, jenž podle vlastních slov na spolupráci s fotbalovou legendou dodnes vzpomíná.
Beckenbauerovi se ovšem stýskalo po Mnichově. A není se co divit. Vždyť kdo by se nechtěl vrátit do města a klubu, kde jej tolik milují? Císař tedy vyslyšel přání svého srdce a v roce 1994 usedl na lavičku bavorského velkoklubu. Výsledek? Mistrovský titul. Beckenbauer jakoby trofeje přitahoval. Zní to takřka neuvěřitelně, ale kamkoli přišel, tam se vyhrávalo. Císař vždy těžil ze svého charizma a vlivu, díky nimž si naprosto bezezbytku získával podporu svých svěřenců, spoluhráčů i trenérů. Po mistrovské sezoně sice skončil, za rok se však znovu vrátil. Opět na rok...tentokrát sice bez ligového titulu, zato však s triumfem v Poháru UEFA. Byla to vlastně úplně poslední trenérská sezona Franze Beckenbauera. Po ní se začal věnovat výhradně prezidentské funkci, kterou v Bayernu plní od roku 1994 dodnes (předtím byl ještě čtyři roky viceprezident). Příznivci bavorského giganta jej milují dodnes a není se čemu divit. V dresu Bayernu nikdy nenastoupil lepší fotbalista...
Postupem let se Císař čím dál víc zapojoval do záležitostí FIFA i UEFA. Jeho tvář dnes mezi sportovními činovníky patří mezi nejznámější ze všech. V roce 2006 byl dokonce šéfem organizačního výboru mistrovství světa v rodném Německu. A svůj úkol zvládnul, jak jinak než, znamenitě. Jinak to totiž ani neumí. Beckenbauer nikdy neuměl pracovat jinak, než na sto procent. Své o tom ví i nejrůznější mezinárodní firmy, kterým Císař dělá reklamu v televizi. V krátkých reklamních spotech vystupuje již přes pětadvacet let. Ročně si díky tomu přijde v přepočtu na zhruba šedesát milionů korun. Pěkný důchod pro dnes již třiašedesátiletého dědečka. I když dědeček je pro něj snad až sprosté označení, když si uvědomíme, že předloni se počtvrté oženil. V šedesáti jedna letech. Po dvanácti letech se totiž rozvedl s manželkou Sybille, kterou vystřídala o generaci mladší sekretářka Bayernu, Heide. Ta Beckenbauerovi vychovává dvě děti, zatímco on tráví život cestováním. "Mým domovem se stalo letadlo. V roce 2006, při turnaji v Německu, jsem jej použil ve 330 dnech roku," vypráví.
I poté Beckenbauer stále vládl Bayernu Mnichov. Měl pod sebou tým bývalých hráčů klubu. On sám byl prezidentem, Uli Hoeness sportovní manažer, Karl-Heinz Rummenigge generální manažer a Jűrgen Klinsmann trenér. I po mnoha letech, kdy se k fotbalu dostává stále nová a nová generace diváků, je Beckenbauer mimořádně ceněným hráčem. Když fanoušci na klubových stránkách volili nejlepší jedenáctku historie Bayernu Mnichov, Císař byl vybrán na stoperské místo spolu s kolegou Schwarzenbeckem. Prestižní magazín Kicker, Německý fotbalový svaz i FIFA jej označili nejlepším německým hráčem všech dob, vrcholným uznáním pak bylo, když jej Mezinárodní federace fotbalových historiků a statistiků (IFFHS) zvolila za třetího nejlepšího fotbalistu 20. století. Lepší byl jen první Pelé a druhý Johann Cruyff. Až za Beckenbauerem skončily ofenzivní hvězdy jako di Stéfano, Maradona, Garrincha či Eusébio. V dnešní době Beckenbauer objíždí nejrůznější společenské i fotbalové akce, na něž je zván coby celebrita. V Německu je patrně slavnější a sledovanější než kancléřka Angela Merkelová či prezident Horst Köhler. Nemůže chybět na jakémkoli galavečeru FIFA i UEFA. Při troše přemýšlení nezbývá než dodat, že snad žádný jiný sportovec obecně si nedokázal udržet takovou prestiž a popularitu i pětadvacet let po konci vlastní aktivní kariéry. Od roku 1982 bydlí v rakouském Kitzbűhelu, alpském městečku, které proslulo kriminálním seriálem. Z nepřeberného množství individuálních ocenění zmiňme například ještě poctu, které se Franz dočkal na přelomu tisíciletí, když byl požádán, aby otiskl svou ruku i nohu na vídeňskou Ulici vítězů.
Beckenbauer je výjimečný muž - dokázal uspět jako hráč, trenér i funkcionář. Sám Pelé jej prosil, aby se stal novým prezidentem UEFA. Pro Němce neexistuje větší modla. Přízeň si budoval celý život, který skončil 8. ledna 2024. Pro svou zemi vždy bojoval naplno. Třeba na světovém šampionátu 1970, v nervydrásajícím semifinále proti Itálii, odehrál část zápasu s bezvládně svěšenou rukou přivázanou k tělu (následek smolného pádu). Když nastoupil za Německo, šlo prostě vše ostatní stranou. Dámy a pánové, nejlepší fotbalista v dějinách Německa: Císař Franz Beckenbauer.
Úspěchy: Jako hráč: mistr světa (1974), mistr Evropy (1972), vicemistr světa (1966), třetí místo na mistrovství světa (1970), vicemistr Evropy (1976), 3x vítěz Poháru mistrů evropských zemí (1974, 75, 76), vítěz Poháru vítězů pohárů (1967), vítěz Interkontinentálního poháru (1976), 5x mistr Německa (1969, 72, 73, 74, 82), 4x vítěz Německého poháru (1966, 67, 69, 71), 3x mistr USA (1977, 78, 82), 2x Zlatý míč (1972, 76), 2x druhý ve Zlatém míči (1974, 75), vítěz Zlatého míče pro nejlepšího hráče mistrovství světa (1974), nejlepší mladý hráč mistrovství světa (1966), 4x nejlepší hráč Německa (1966, 68, 74, 76), nejlepší fotbalista Německa 20. století podle IFFHS, 3. nejlepší fotbalista 20. století podle IFFHS.
Jako trenér: mistr světa (1990), vicemistr světa (1986), vítěz Poháru UEFA (1996), mistr Německa (1994), mistr Francie (1991).
Komentáře (157)
Přidat komentářProsim jinou fotku, ještě z dob, kdy Kaiser hrál. Todle se mi sem moc nehodí. Děkuji.
jj, souhlas, prosíme PJ
To můžeš změnit i sám, ne?
Nemá přístup do adminu.
tak tak
pekny clanok
za 7 minut
Pekny clanek,ale je to fuska u toho neusnout ne delam si srandu,fakt pekny
Nejlepší obránce všech dob
Nene, Terry.
terry jo????????
Prosím, řekni mi proč? Zbytečně tu rozpoutáš další nesmyslnou diskuzi pod tak skvělým článkem..
Je asi jasná ironická famtomasova reakce na "znalce" Scolariho..
Mě to bylo jasné, ale musel jsem si rýpnout.
Největší hráč včech dob .
Jinak, moc hezké Roberte
dík, ale nejlepší asi ne, obránce ano
Maldini, Maldini, Maldini
nn, to už z AC spíše Baresi
Nemyslel jsem to vážně :)
ok
Ale Já jo . Co se týče přínosu pro tým ... no možná by se dalo spekulovat i o Maradonovi ... to nejde objektivně posoudit, ale pro mě bude navždy nejlepší (tey do té doby, než dohraje Toni Kroos )
Pelé, Garrincha, Cruyff, Eusébio...
To už je na tom, podle čeho to posuzuješ ... tihle hráči byli možná vynikajicí ve hře dopředu, ale dokázali podržet tým vzadu? Ne.
a dokázal Franz podržet mužstvo vepředu? Já ta jména uvádím jako příklady hráčů s největším prospěchem a vlivem na celý tým...
Když bylo potřeba, dokázal. Ne nadarmo byl libero ... navíc nikdo z těhle hráčů se mu nevyrovná v psychyckému přínosu pro tým.
no to je těžko říci, v psychickém povzbuzení týmu byl skvělý "náš" Giacinto Facchetti
Vždyť toho ani neznám . Beckenbauer to ale dokázal skloubit i s přínosem čistě fotbalovým, a ikdyž toho fachettiho vůbec neznám, tak si dovolím říct, že Franz byl lepší . Ale to je jedno, nechci se s tebou pod takovýmhle článkem hádat .
ty neznáš nejlepšího levého obránce historie?
Neznám no ... asi mám jisté mezery ... jestli je to ale ital, tak mě to ani nemrzí .
To je na to, ze nezna Fachetiho( )
nj, nechápu, špatný vtip...
franz si jednou sedl na trenérskou lavičku německé reprezentace, ta vyhrála mistrovství světa (1990) a pak i na lavičku bayernu a vyhrál pohár UEFA (1996) jestli tohle neni psychickej přínos pro tým navíc ač hrál vzadu "vymetače" tak stejně razil dopředu a byl pro bránu soupeře na obránce nebezpečný...
nikdo neřekl, že neměl psychicky přímos pro tým
to máš pravdu no... bylo to myšleno ještě na to, že tým udrží vepředu no... sem to trošku blbě pospal...
vepředu bylo ale myšleno jako v ofenzivě...
Ten tvůj Kroos zatím nic moc..
Zatím ...
Jeho čas, ještě přijde ...
Kde bereš tu jistotu v 18 by už měl minimálně střídat a aspoň v těch pár minutách se ukázat. Mam ten pocit, že stagnuje
Měl by, pod Hitzfeldem ukazoval, že na to má. Klinsmann z toho ale má evidentně strach a je to škoda. Tady asi pomůže jenom to hostování ...
kdyby byl tak geniální, tak by hrál i pod Klinsmanem. Hostovačka by mu měla pomoct o tom už sme se jednou snad bavili
to že nehraje pod klinsmannem nic neukazuje... takovej breno musí sedět kvůli pomalýmu van buytenovi
Tak třeba Breno taky neni moc geniální... Já nevim nechce se mi věřit, že by Klinsman měl strach postavit mladíky.
to ne no... právě, když to byl on, kdo do repre naházel schweiniho, poldiho, lahma... (ikdyž za to může asi löw )
a breno má dobrou poziční hru (jestli ji na lavičce teda neztratil ) ale měl by zklidnit temperament, protože v přátelácích se chová hůř než van bommel na madridu
Haha, tohle je skvělý
Měl by jsi mít trošku všeobecnější přehled a nebýt zaujatý jenom bayernem..
ale určitě jeden z nejlepších... škoda, že jsem ho nezažil hrát (hlavně bych pak viděl 70. léta, kdy bayern válel )
Právě proto, že je to bek, tak to nelze porovnat. Porovnávat beka s utočnikem je nesmysl.
taky se nikdo nebavil o porovnání herním, ale s hlediska důležitosti těch jednotlivců pro tým. Je jasné, že nemůžeme srovnávat Cruyffa a Franze jako hráče, jistě, že to je hloupé...
nejkrásnější dlouhej článek co jsem kdy čet.Fakt bomba.Miluju bayern že jedinej silnej klub má ve vedení normální lidi at už z minulosti co hráli za klub. a nejsou podplatitelný - př beckenbauer,uli hoeness a jurgen klinsman.Ti všichni hráli za bayern a jak se jim tet vede a né jako nějaká chelsea kam přijde abramovič s penězma a ... včak víte co chci říct
dík , já osobně ale německý fotbal moc nemusím, tohle je jen taková čestná výjimka, Franz mi zde prostě nemohl chybět...
jo a když kliknu na klub " bayern mnichov" tak tam tenhle článek není.Udělejte s tím něco
Další parádní článek.
A Beckenbauer? Na něj prostě nikdo nemá...
Možná vlastně ten Ujfaluši.
legeeeenda, leeeeegeenda....
dík PJ, krásná fotka
Článek Hráč
grazie
tak mám přečtenou další knihu k maturitě.... dík,roberto...
dobrej článek
a pochvala, žes v úvodu nenapsal něco jako "v Itálii Rivera, kterého ale dokázal v reprezentaci zastínit Mazzola"
Byl už článek o Luigi Rivovi?
ode mně ne
A byl tu nebo bude?
není tu, jestli bude ještě nevím, zatím ho napsaného nemá, ale nic není nemožné, určitě by stál za to. Je to legenda
Mě to bylo jasné Musel jsem si rýpnout.
Sakra, to mělo být jinam
Moc pěkný článek:: jinak to srovnání Cruyff, nebo Beckenbauer je nemístné oba hráli na jiným postu, ale myslím, že Beckenbauer byl pro mužstvo důležitější.. Jinak mají docela shodnou biografii
to srovnání na místě je, i když je jasné, že na jiném postu hráli .V článku se samozřejmě nesrovnává jejich hra, nýbrž přínos pro tým a jejich fotbalové cesty. Neřekl bych, že Franz byl pro tým důležitější než Johan, naopak v Bayernu a Německé repre to táhl také Müller, zato Cruyff byl králem prakticky sám (zjednodušeně řečeno), i když je jasné, že vždy je vše zásluha všech a Cruyffovi pomáhal zase Neeskens ...
Tak kromě Neeskense tam byl i Krol a nepochybně tam byl přínos trenéra Michelse. Zatímco Bayern pod vedením Beckenbauera se dostal na popřed Evropy, tak Ajax i Barca tam už dávno byli..
Ajax se na to výsluní dostal hlavně díky Cruyffa (do té doby nijak zvlášť nevynikal, nahoře byl jen v Holandsku a ani tam nevládl nějak pevně, ta moc tam byla rozdělena - Ajax se na 1. místo ligy pravidelně dostával až s jeho příchodem), i když je fakt, že totální fotbal je zásluhou Michelse...Barca už tam samozřejmě byla, ale zase je hloupost trvdit, že Bayern se nahoru dostal jen díky Franzovi, samozřejmě byl ale klíčový hráč...
Proto sem napsal, že se tam dostal pod vedením Beckenbauera ne že by to bylo kvůli němu.. Vem si kde byl Ajax a kde Bayern dejme tomu 4 roky před Franzem to nemůžeš rovnat. Jinak jak říkám mají skoro shodnou biografii jak s úspěchy v hráčské kariéře, tak že s kluby se vypracoval až téměř na metu nejvyšší, tak s trenérskou kariérou. Je to skoro až absurdní, že to mohlo potkat dva hráče téměř ve stejnou dobu a s podobným stylem hry. Podle mě byl užitečnější Beckenbauer.
s podobným stylem hry? No nevím, jinak to je fakt zajímavé, oba ty hráče mám moc rád
No oba měli největší devízu v přihrávkách a pasech...
jj, ještě bych doplnil, že Franz byl větší vůdce, kdežto Cruyff spíše individualista, čímž ale nechci říci, že by hrál na sebe, jen podotýkám, že Císařovy vůdčí schopnosti byly neopakovatelné. Cruyff zas evynikal v zakončení udávání rytmu hře. Přehled měli oba výjimečný, techniku kopu a přihrávky rovněž
Jde vidět, že se o to hodně zajímáš. Tvoje články mají perfektní kvalitu a jsou krásně čitelné i na jeden nádech
díky za chválu, je pravda, že se o historii hodně zajímám (možná ještě více než o současnost), vždyť bez historie by nebyl dnešek, a to platí nejen ve fotbale...
Jen doplním, že Michels se učil od Františka Fadrhonce (nevím proč ale tohle jméno se úplně vypouští, přitom to byl snad nejúspěšnější českej trenér).
Tak konecne clanek o tomto hraci, uz se na nej tesim dlouho . Skvela prace
clanek on je vlastne jediny co sa dokazal po skonceni hracskej kariery presadit aj ako trener aj ako funkcionar
Tak Cruyff to taky dokázal, i když tuším nebyl oficiálně funcionář, jako spíše nepsaný poradce... Ale určitě se to povedlo i Mariu Zagallovi, který hrával v útoku s Pelém, Garrinchou a Vavá. On je mistr světa 58,62 (hráč), 70 (trenér), 02 (vedoucí výpravy týmu).
cakal som ze na mna vytiahnes neake mena ale myslel som v to v zmysle ze ked on nieco povie tak to nieje ziadna blbost treba na rozdiel od platiniho ci blattera jeho bych si dokazal predstavit ako predsedu uefy
jj, chápu. Platiniho si velmi vážím jako bývalého fenomenálního hráče, jeho postoje coby šéfa UEFY však samozřejmě podléhají nutnosti kompromisů a zájmů velkých zemí a klubů, to je jasné, a já ho jako "fotbalového politika" nijak nemiluju...Blatter je zajímavý případ, moc ho nemusím, měl to ale těžké vzít "úřad" po Havelangovi, který toho udělal opravdu hodně...
platini bol ako futbalista ale funkcionar je neschopny ale paci sa mi na nom ze sa neboji pichnut do vosiho hnizda za lenarta sa slu na ruku bohatym a to michela zjavne dost sere mne nevadi ze me ma byt na ukrajine ci polsku lebo by to bolo prvy raz v historii co by bola taka akcia na vychode(po me 76)ale spis nez ukrajine a polsku by som to dal rusku
KONEČNĚ teď budu vyčkávat životopis Mehmeta Scholla a Olivera Kahna
tak to se asi nedočkáš
A Steffan?
nn, Němce ne...
To je škoda, ten měl ,,slušnej,, fotbalovej život teda
počkej až přijde ALEC....jinak zase perfekt...jako vždy...a vidíš..nemusí bejt Ital a článek je suprovej
kdybych byl EMO tak mě máš na svědomí
Kahna mám v plánu, ale kdy se do této činnosti dám, je fakt ve hvězdách. Třeba Olympiastadion jsem měl začít asi před dvěma měsíci, ale ještě jsem se k tomu nedokopal.
olympiastaidon v berlíně nebo mnichově? (blbá otázka...) jinak, do tý doby aspoň něco Kahn udělá v Indii
Jinak ta otázka je opravdu zbytečná, ale naprosto.
takže ten Olympijský, já sem si to myslel
Císař se záři na tváři.
Doporučuju všem,kteří píšou životopisy a podobné,at napíšou pod článek větu:
"Děkuji všem za uznání předem"
Proč? Dyt ten článek nemusí mít úspěch.
a bol uz nekdy taky calnek?
To asi ne...
Dobrý, dost dobrý. Nejdřív jsem musel trochu vystřízlivět po odpoledním fotbálku, ale takhle v klidu, v noci - moc pěkná zábavička, člověk nostalgicky vzpomíná na Mexiko (i když vzpomínky jsou dost mlhavé ), prostě paráda. Dík.
Děkuji Lorde,ano,je paráda,že velká část vedení našeho Bayernu se skládá z bývalých fotbalistů FCB.Neví někdo,prosím,co dělá v současné době nejlepší útočník Bayernu všech dob Gerd Muller?
Nejlepší útočník všech dob dělá něco v B týmu Bayernu, tuším asistenta trenéra .
Myslim,ze se to tu psalo vede nejaky obchod se suvenyry Bayernu Mnichov.
Bravo. Jen kosmetická poznámečka - myslim, že Kitzbühl zná nejvíc lidí hlavně kvuli gigantickému lyžařskému středisku, já třeba žádný krimi seriál odtud neznám, se musim přiznat.
Moc dobře napsané.
dík
Skvělý článek o jednom z nejlepších hráčů vůbec. Vůbec mě uchvacuje, jak jeden člověk mohl natolik uspět jak v hráčské, tak i trenérské a manažerské kariéře.
Chceš odpověď?
Bayern Mnichov.
Všechny úspěchy má jenom s Bayernem, jo? Tak to má Tom asi v článku chybu.
Jesti řadíš úspěchy s New Yorkem na stejnou metu jako úspěchy s Bayernem ...
Měl jsem na mysli hlavně úspěchy v reprezentaci a i na trenérských štacích a to nejen v Bayernu. Nicméně je jasné, že právě největší úspěchy prožil v Bayernu.
S reprezentací je to něco jiného, tam nejde o klub. A jeden titul v Marseille? ...
A o to právě jde, kde by bez těch úspěchů s Bayernem byl ...
Spíš naopak, kde by byl Bayern bez něj.
Müller, Hoeneß, "Sepp" Maier, Paul Breitner ... máš pravdu .
Jn, zajímalo by mě, kolik by měl Bayern úspěchů bez Beckenbauera...Jinak je "pouze" náhoda, že tihle hráči přišli buď s (Müller) nebo až po Beckenbauerovi?
Rpzhpdně méně . Ale hráči jako Müller, Hoeneß nebo Rumeningge by i bez Franze dotáhli Bayern vysoko ... náhoda to asi bude, a ti hráči potom samozřejmě přišli i díky Beckenbauerově podílu na úspěchách FC Bayernu Mnichov ... ale Bayern byl vynikající tým už předtím, ale v období kdy přišel Beckenbauer tak Bundesliga začínala a začínalo vlastně i PMEZ a vůbec fotbal v té době rost, takže podle toho to jde hodnotit asi jen těžko ...
Souhlasím nejlepší německý fotbalista
A já si říkám, proč je to tady samý smazaný uživatel
O to je zajímavější je pár těch nesmazaných, kteří sou tu ještě aktivní (sem tam) i po takových letech. Nedávno tu o tom byla diskuze.
Kde?
https://www.eurofotbal.cz/clanky/traskavy-prestup-je-tu-stanek-se-upsal-slavii-do-plzne-miri-cerv-s-valentou-667727/?forum=1#post14809343
dík
Co se stalo ?
článok z 2008, teraz ho iba aktualizovali pri príležitosti jeho smrti
mas az desivy prehled
No myslim ze toto nebolo ťažké rozlúštiť
jo jo nevsim sem si
aha ono to tam je napsane jsem vul
A este stiha na seba aj vecne reagovat
Tyvole, taky jsem byl zmatený
Legenda Bayernu a německé reprezentace, skvělý hráč a trenér. Čest jeho památce.
Skvely clanek
Vždyt jsem to četl nedávno. Oh wait.. 15 let v pí
Jen teda nevím, zda Němci na MS 1974 postoupili do finále snadno. Ostatně sám Beckenbauer prohlásil, že v "semifinálovém" zápase proti kombinačním Polákům jim hodně pomohl frankfurtský bazén.
Dpc ja tu citam diskusiu o 18 rocnom Kroosovi a az potom som si vsimol, ze ten clanok ma 15 rokov
Stejně a zarazil jsem se až tady.
smazaný uživatel
13.12.2008
17:09
Ten tvůj Kroos zatím nic moc.
Presne
Jsem se divil, jakého Kroose mysli plus jak se tu někdo ptal na G. Müllera tak mi to přišlo jako hodně černý humor
neskutecnej trolling od admins, smekam
Tolik podrobností, a slavných, jsem o něm doteď opravdu nevěděl. Nad jeho památkou smekám ještě víc!
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele