FRANCIE 1938 TROCHU JINAK

Bylo to takové nějaké divné mistrovství světa. Mraky blížícího se světového válečného konfliktu pokrývaly celou Evropu, Francii nevyjímaje. Rakousko přestalo existovat tři měsíce před zahájením přehlídky toho nejlepšího co fotbal té doby nabízel. Ale hrálo se. I za naší účasti.

Göbels to řekl jasně: "Titul pro Německo je mnohem důležitější než dobytí nějakého prašivého města na východě Evropy!" A podle tohoto scénaře se mělo hrát. V Americe byl klid, ale i tak do Evropy vlastně nikdo nepřijel. Někteří se báli, jiní se cítili ukřivděni, podvedeni. Mimo jiné Argentina. Již tím, že FIFA rozhodla o místě konání ve Francii, porušila dohodu, která mluvila jasnou řečí; jednou v Americe a pak zase v Evropě, žádné švindlování. FIFA neustoupila, vždyť také této organizaci šéfoval Jules Rimet a to byl přeci Francouz. Argentina to zkusila jinak. Přijedeme, ale nebudeme hrát žádnou kvalifikaci. Pěkně rovnou do "finále", tedy skoro... Ale FIFA byla neoblomná. A tak třetí MS vidělo z "Nového světa" pouze Brazílii a Kubu.

Svět prohlásil Itálii a Německo za veřejné nepřátele lidu, jak "krásně" to zní. Ale aby ne, když všichni měli v živé paměti jakým způsobem azzurri získali doma titul. Fotbalisté obou zemí zdravili při nástupu na hrací plochu zdviženou pravicí a když se v průběhu zápasu dotkli míče, tribuny se mohly upískat. Jedna věc ale byla všem jasná. Rozdají si to mezi sebou Maďarsko, Itálie, Československo a Brazílie. Němci pakovali kufry hned po porážce od Švýcarska a pravačku měli zastrčenou hluboko v kapse u kalhot...

Maďarsko porazilo postupně Nizozemskou Východní Indii 6:0, Švýcarsko 2:0, a Švédsko 5:1. Procházka růžovým sadem... Itálie vyhrála nad Norskem 2:1 a Francii dala o gól více. V semifinále na ní čekala Brazílie. Ta, na rozdíl od předešlých mistrovství, měla tentokráte velice dobré mužstvo. Vynikající střelec Leónidas a obránce Domingos de Guia patřili k absolutní světové špičce. Brazilci nejprve porazili Polsko v jednom z nejdivočejších zápasů historie. Vedli 1:0, hned bylo vyrovnáno, do půle to jihoameričané stihli na 3:1. Ale znovu se vzpamatovali Poláci a dokonce vyrovnali. Brazílie šla do vedení a když se zdálo, že je rozhodnuto, vyrovnal potřetí v tomto utkání Wilimowski. Prodloužení patřilo dlouho Brazilcům, Leónidas dal také 3 branky a zvýšil na 6:4. Wilimowski stačil ve 118. minutě upravit na 5:6, ale vyrovnat se mu již nepodařilo.

Ve čtvrtfinále jsme již čekali my, tedy Československo. Vyhráli jsme v předešlém kole nad Nizozemskem 3:0 a dnes to vypadá na snadné vítězství. Ale čtěte pozorně, branky padaly v následujících minutách: 93., 111., 118.! Jejich autory byli Košťálek, Zeman a Nejedlý. S Brazilci jsme remizovali 1:1(30. Leónidas 65. Nejedlý), vyloučeni byli Zezé (14), Machado (89), Říha (89). Utkání pamětníci srovnávali s tím, které sehráli Italové a Španělé o čtyři roky dříve. To nebyl fotbal, to byla jatka! Začal to trenér Ademar Pimenta, který dal veřejně Zezemu následující instrukce: "Nejedlého třeba zabij, ale nedovol, aby se byť jednou, dotkl míče!" A ten si vzal jeho slova k srdci. Již ve 14. minutě dal Nejedlému takový šlapák, že mu kotník praskl jak skořápka od vajec. Zeze šel ven, střídat se nesmělo, náš reprezentant kulhal podél lajny. Vrchol všeho byl pak faul na brankáře Pláničku, kterému pro změnu zlomili klíční kost. Zápas dochytal, nic jiného mu nezbývalo. Po 48 hodinách se oba celky utkaly znovu. Brazílie musela udělat v sestavě devět změn, naši pět. Prohráli jsme 1:2, byť jsme do 57. minuty vedli gólem Kopeckého. Brazilci za pět minut stav zápasu otočili a my jsme jeli domů. Na MS jsme se vrátili až za dlouhých 16 let. Jako nyní, že?

O semifinále mezi Itálií a Brazílií se mluví jako o utkání "hlupáka všech hlupáků"! Jak jinak nazvat trenéra Brazílie, který nechal sedět na tribuně své hvězdy Leónidase, Tima a Brandaoa? "K tomu, abych vyhrál nad Itálií nepotřebuji tyto hráče! Porazíme je klidně s náhradní jedenáctkou!" A bylo to. Vítězný gól padl z penalty, neexistující, nesmyslně odpískané. Dal ho Giuseppe Meazza. Záhadně. Rozběhl se a když se již napřahoval ke střele... spadly mu trenky! Neztratil ale duchapřítomnost, akci dokončil a poslal svůj tým do finále! Hlupák ale nebyl jen brazilský trenér. Doslova za blbce lze označit sportovní deník Gazzetta dello Sport, která na hlavní stránce a palcovým titulkem oznamovala: "Zdravíme triumf italské inteligence nad sprostou fyzickou brutalitou negrů!" Bez komentáře...

Říká se, že trenér Pimenta raději opustil loď v Montevideu a do Brazílie se vrátil autobusem a v převleku. Věděl dobře, proč to dělá. Kdyby ho někdo poznal, nevím, nevím jak by to s ním dopadlo!

Ve finále vyhrála Itálie nad Maďarskem 4:2. Gólman Antal Szabo později vyprávěl: "Nikdy jsem nebyl tak šťastný po prohraném utkání. Ty čtyři góly v síti za mými zády, znamenaly záchranu jedenácti lidských životů. Slyšel jsem od samotných Italů, že jim Mussolini poslal následující telegram: Zvítězíte nebo zemřete!" A že tato slova byla myšlena smrtelně vážně, dokázal v následujících letech v desítkách tisíc případů...

Vraťme se ještě na stránky Gazzetta dello Sport. Po finále napsala: "Byla to další ukázka nadřazenosti vyšší italské rasy. Bylo to další vítězství našeho velkého vůdce. Vivat Duce!" Za několik měsíců volání Góóól zaniklo ve vřavě II. světové války. Nebylo místa pro nejkrásnější sport na světě...


Víte že...?

Vittorio Pozzo, trenér Itálie, je jediným, který dovedl tým dvakrát k titulu mistra světa...

Hrálo 15 týmů, 12 z Evropy, 2 z Ameriky a Nizozemská Východní Indie, dnes Indonésie, jako první země z asijského kontinentu...

Utkání mezi Německem a Švýcarskem doslova propískalo 20 tisíc diváků, a to vždy, když se Němci dotkli míče? Bouři nevole sklidili již při nástupu na hrací plochu díky jejich pozdravu a hákovému kříži na dresech...

Předseda francouzské vlády sestoupil z lóže na trávník stadionu před zahájením zápasu Francie - Belgie a s nevinným úsměvem se zeptal Julese Rimeta: "A kteří že jsou ti naši?"

Padlo 84 branek v 18 zápasech, které vidělo 485 tisíc příznivců fotbalu. Králem střelců se stal Leónidas, dal 8 gólů...

Utkání osmifinále Švédsko - Rakousko (5.6. 1938 v Lyonu) se nehrálo. Rakousko již v té době bylo součástí Německa...

V dalším pokračování se vyprávíme za oceán, do Brazílie. Říká vám něco slovo "Maracanázo"? Před Brazilci raději nevyslovovat, vřele doporučuji!