Forlán sám rekordmanem, Tádžikové bez balonu a další čísla

Staré rekordy míjely, senzace se tvořily. Reprezentační program posledních dnů přinesl několik zajímavých událostí, až unikátů. Ať už to bylo japonské tažení proti Tádžikistánu, vrchol kvalifikace na Africký pohár národů nebo pokračující série trenéra řeckého výběru - vše si pěkně nahlas říká o pozornost statistiků...

Oficiální stránky FIFA ve svém speciálu už delší dobu shrnují statistické perly. Včerejší vydání vztahující se k aktuálním asijským, americkým, evropským i africkým kvalifikačním cyklům není výjimkou - také ono přineslo řadu blyštivých diamantů z této oblasti. A proto nepochybně stojí za překlad...

45 - Tádžikistán se ve třetí fázi Asijské kvalifikace na MS 2014 ocitl vlastně omylem, díky diskvalifikaci Sýrie. A v úterý za to nepěkně zaplatil. Právě 45 střeleckých příležitostí si proti němu vypracovali poslední asijští šampioni z Japonska, v součtu pak drželi balon u kopaček déle než 90% času. Pro Samuraje to je zároveň největší výhra od debaklu 9:0, který Bruneji uštědřili na přelomu tisíciletí. Zaccheroniho svěřenci tedy i po úterku zůstávají pod italským koučem neporaženi - vlastně od skupinové prohry s Nizozemskem na MS 2010 nenašli přemožitele, což dává dohromady dlouhých 16 měsíců a 17 zápasů. V Asijské kvalifikaci mimochodem zaujal i zápas Íránu s Bahrajnem, ten totiž viděl historicky nejrychlejší červenou kartu napříč všemi asijskými kvalifikačními fázemi a ročníky - už po 43 sekundách šel ven Al Hooti. Domácí pak také soupeře hladce deklasovali 6:0.

41 - Právě taková porce přihrávek předcházela úvodnímu gólu Davida Silvy v zápase se Skotskem, jehož výsledek mimo jiné posunul české hochy do baráže. Ještě nikdy se přitom v aktuální evropské kvalifikaci gólová akce nerodila tak dlouho. Španělé jsou zároveň jediným výběrem, který napříč posledními dvěma cykly neztratil ani bod. Doma potom světoví šampioni triumfovali ve všech 23 minulých duelech, přičemž za tu dobu inkasovali jenom šestkrát. Mimo jiné jsme se ještě dočkali také vyrovnání světového rekordu, který dosud sdílel výběr Francie s tím nizozemským, a sice vítězství jednoho nároďáku ve 14 po sobě jdoucích soutěžních zápasech. Další události vázající se k tomuto střetnutí: Iker Casillas byl za celou kvalifikaci přinucen k předvedení pouhých pěti zákroků, takže byl proti Skotsku šetřen a vyrovnání Zubizarretova rekordu v počtu startů (126) se tímto alespoň o jeden zápas odkládá. Místo toho tedy významný večer prožili jiní dva Španělé - Valdés si prvně za reprezentaci zachytal soutěžní utkání, přičemž jeho barcelonský kolega David Villa dosáhl jubilejního 50. gólu v červeném dresu.

32 - Forlánův gól možná díky pozdnímu zásahu Paraguayce Ortize nepřinesl Uruguayi další tři cenné body do kvalifikační tabulky, pro samotného střelce však měl mimořádný význam. Útočník Interu se totiž takto konečně stal historicky nejlepším střelcem své země, když se s 32 zásahy odlepil od legendárního Héctora Scaroneho. V tuhle chvíli je tak sám nejčastěji reprezentujícím i skórujícím Uruguaycem všech dob, což ale nemusí platit dvakrát dlouho. O osm let mladší Suárez má už teď na kontě 22 branek, přičemž rovněž manko 33 startů v budoucnu dost možná stáhne. Oba teď nicméně daleko spíš zajímá forma celého mužstva, která je nanejvýš uspokojivá. Devět zápasů bez porážky, to je v poměrně silné konkurenci velmi dobrá vizitka. A nadmíru spokojeni jsou i ve Venezuele - zdánlivě neprotržitelná série 18 porážek s Argentinou je tatam. Po první výhře nad tímto soupeřem se dokonce v Chávezově zemi přepisují dějiny.

3 - Tři premiérové účasti zažije lednový Africký pohár národů. Prvně ve své historii se na nejpopulárnější turnaj černého kontinentu podívají celky Botswany, Nigeru a hostitelské Rovníkovy Guineji. Na druhém nejrozlehlejším světadílu se mimochodem stráže mění tak nějak celkově: vždyť jen dva vítězové posledních 14 ročníků (Pobřeží Slonoviny a Tunisko) budou mít příležitost své dřívější triumfy napodobit. Naopak reprezentace Kamerunu, Nigérie a Egypta, které si mezi sebou dělí bezmála polovinu (13) všech vítězných trofejí (27), kvalifikační cyklus zpackaly. Což je obzvlášť u druhého jmenovaného výběru zcela nezvyklé - déle než čtvrt století se na tento šampionát probojovával se železnou pravidelností (výjimku tvoří roky 1996 a 1998, kdy ale nigerijské účasti na APN zamezily až řídící orgány a jejich udělení suspendace nejenom Super Eagles).

0 - Otto Rehhagel, v Řecku uznávaný pomalu jako bůh, padl. Zatímco jeho inauguraci provázelo 15 úvodních zápasů bez porážky, Fernando Santos se posledním zápasem této evropské kvalifikace dostal již na číslici 16 (10 výher, 6 remíz). Momentálně neklidem zmítaná země se tak těší z další relativně nečekané přímé vstupenky na velký turnaj, už to ale nebyli Řekové, kdo po celý cyklus přede všemi nejvíc fascinoval starý kontinent nepropustnou defenzívou (leč inkasovali také jen pětkrát). Tentokrát hrála prim spíše skupina B. Tam v zápase s Arménií Trapattoniho Irsko inkasovalo po dlouhých 13 hodinách a 51 minutách, přičemž nakonec první Rusko zakončilo své tažení čtyřmi po sobě jdoucími čistými konty (což spolu s dalšími dvěma nulami v rámci přátelských utkání dává dohromady nejdelší takovou šňůru Ruska od rozpadnutí Sovětského svazu). Naopak mezi střelci kraloval Nizozemec Klaas-Jan Huntelaar, jenž s 12 trefami vyrovnal Cruyffův národní rekord, co se evropských kvalifikací týče. Healyho maxima z předešlé edice (13 branek) ovšem těsně nedosáhl.