FINÁLE HRAJE ČÍNA A JAPONSKO

Obhájce titulu proti domácímu celku. To je asi to nejatraktivnější finále, jaké si organizátoři Asijského poháru mohli přát. Semifinálové duely byly napínavé, trvající mnohem déle, než oněch tradičních 90 minut!

V prvním souboji se střetly celky Japonska a Bahrajnu, hrálo se v Jinanu a bylo to pravděpodobně nejlepší utkání dosavadního průběhu tohoto turnaje. Bahrajn, překvapení, nejen postupem mezi poslední čtyři, ale zejména atraktivní hrou, měl podporu vyprodaného stadiónu. Fandí se asi všude tomu papírově slabšímu, ale v tomto případě bylo vše umocněno historickou "neláskou" Číňanů k ostrovní říši vycházejícího slunce, Japonsku.

A již v 6. minutě tu byl první výbuch obrovské radosti. Talal Yusuf přenechal míč A'ala Hubailovi a ten rozvlnil síť za zády japonského brankáře. Bahrajn vedl 1:0! Japonsku sice chybí někteří z hráčů, kteří jsou nedílnou součástí Zicova výběru, jako například zraněný Hidetoshi Nakata, Shinji Ono a Yoshito Okubo se zase připravují s olympijským týmem, ale již několikrát přesvědčilo o své odolnosti a síle. Tentokráte se ale v 1. poločase Japonci prosadit nedokázali. A po vyloučení Yasuhito Enda ve 40. minutě to pro ně vypadalo všelijak.

Ale bojový duch se projevil a ve druhé půli to bylo zcela jiné Japonsko. Využilo jisté taktické nevyspělosti soupeře, který od brzkého vedoucího gólu jakoby nevěděl, co má hrát. Přiznal se k tomu nakonec i trenér Srečko Juričič: "O přestávce jsme se rozhodovali, co budeme dělat ve druhém poločase a dohodli jsme se, že se pokusíme dát druhou branku!" Ve 48. minutě gól opravdu padl, ale z kopaček Japonců. Shunsuke Nakamura centroval, hlavou na branku mířil Koji Nakata. O sedm minut později Keiji Tamada nekompromisně prodloužil let míče až za brankovou čáru a Japonsko se dostalo do vedení.

Mladíci v dresu Bahrajnu si ale vzpomenuli na zápas olympijské kvalifikace, kde mnozí z nich se spolupodíleli na vítězství nad Japonsken 3:2, a pustili se znovu s chutí do útoku. A byl to opět A'ala Hubail, který nejen vyrovnal, ale díky své druhé brance v tomto zápase a páté celkově se dostal do vedení v tabulce střelců. Chybělo necelých 20 minut. Japonci se snažili o rozhodující gól, ale na každý jejich útok odpovídal soupeř protiútokem. A z jednoho z nich se v 85. minutě podařilo střídajícímu Duayi Naserovi dát gól na 3:2!

Bahrajn a Čína se pustili do oslav, ale zmrazení přinesla poslední minuta a branka Yuji Nakazawi po centru Alessandra Santose. Jak krásně znějící japonské jméno... A tanec v jejich provedení nekončil devadesátou minutou, již po 180 vteřinách nastavení padl zlatý gól, trefil se Nakata, a Japonci se přeci jen dostali do finále!

Zico: "Jen 100% výkon nám mohl pomoci k tomuto vítězství. Jsme psychicky velice silní, nepropadli jsme panice po vyloučení Yasuhito Enda. Arabské týmy již dnes také myslí na obranu a proto se lepší velice rychle."

Juričič: "Japonsku pomohla jeho zkušenost ze zápasů s těžkými soupeři. Ale jsem spokojen, cílem byl postup do 2. kola a nakonec nám chyběl krůček do finále!"


V Pekingu bylo samozřejmě vyprodáno, 60 tisíc diváků, ohlušující "randál" trubek, bubnů, činelů a klaksonů, nezlomná víra v postup do finále. Čína proti Íránu. Domácí se dostali do vedení v 19. minutě, trefil se Shao Jiayi, nesporně nejlepší hráč tohoto zápasu. Karnevalové nadšení pak na chvíli umlklo, když ve 28. minutě musel pro zranění opustit hrací plochu miláček publika Hao Haidong, po jehož akci padl vedoucí gól.

Čína jeho odchodem ztratila jistotu a vytratila se koncepce. Ve 38. minutě se podařilo Íránu vyrovnat, autorem byl Sayed Alavi. Vyloučení Satara Zareho ve 48. minutě pak poznamenalo vývoj druhého poločasu tohoto zápasu. Írán se stáhl do obrany a Arie Haan hnal z lavičky své svěřence do útoku.

Posledních 10 minut bylo pak doslova infarktových! Na jedné straně Mehdi Mahdavikia, asijský "Pavel Nedvěd" roku 2003, hlavičkoval snad milimetr vedle tyče, ihned na to na druhé straně Sun Jihai byl sám před brankářem, ale zbrkle poslal balón daleko vedle. A další zahozené šance na obou stranách, tentokráte v podání Ali Badaviho a Shao Jiayie.

Nerozhodlo ani prodloužení, a tak přišly ke slovu penalty. Íránci Eman Mobali a Yahya Golmohamadi zaváhali, a tak se Čína po 20 letech může radovat z finálové účasti.

Branko Ivankovič: "Čína sehrála dnes výborné utkání a postup do finále si plně zasloužila. S Japonskem to bude velice vyrovnaný souboj." Tato slova trenéra poraženého celku si zcela jistě zaslouží uznání!

Arie Haan: "Po zranění Hao Haidonga jsme nebyli schopni proměnit celou řadu příležitostí. V penaltovém rozstřelu potřebujete mít trochu štěstí a my ho dnes měli. Je to celé jako kniha pohádek, dostali jsme se na poslední stránku. Ale chceme se stát hrdiny této pohádky!"


Čína, kde se do míče začalo kopat před několika tisíci lety, je kousek od historického triumfu. Japonsko má také jasný cíl. Vyhrát potřetí a zařadit se do Síně slávy po bok Iránu a Saudské Arábie se stejným počtem titulů. A letošní vydání Asijského poháru, přes absenci řady fotbalistů, má opravdu vynikající úroveň. Finále by to mělo potvrdit.