Evropě to osladíme. Snad za rok

Je dobojováno! České kluby se slavistickou prohrou v Lille rozloučily s Evropskou ligou. Jaká vlastně byla, co její první ročník a především zástupci českého klubového fotbalu nabídli?

Začněme sešívanými. Těm přiřkl los skupinu přetěžkou. Jestliže by ještě na podzim loňského roku dokázal tým z Edenu některé své soupeře potrápit daleko výrazněji, pro ten letošní to byl od první chvíle úkol nad jeho schopnosti. Španělská Valencia s kanonýrem Villou v jejím útočném srdci, fancouzské Lille, od kterého nikdo nevěděl, co může čekat a konečně italský Janov, jehož výsledky v úvodu sezóny musely zvedat vlasy na hlavě i trenéru Jarolímovi, což je, přiznejme si, docela umění...

Právě do Itálie vedly první české kroky. Tým okolo, inu vlastně okolo nikoho. V té době se totiž dostávala na povrch výsledková bída Pražanů, a ti tak jeli do Janova hlavně neudělat ostudu. Bohužel, stejně jako ve spoustě jiných zápasů se jim znovu nepovedl vstup do utkání a jejich snažení se stalo ještě těžším. Zápas po brzkém gólu z kopačky Zapatera dostal větší náboj a především hosté přeřadili po úvodním políčku na vyšší rychlostní stupeň. Výsledkem budiž obrovská šance Šenkeříka, který však ve zřejmě klíčovém momentu sehlal, když přestřelil prázdnou branku. Janov díky tomu přežil nejtěžší moment večera a ještě v prvním poločase dalším gólem pečetil vítězství. Odvetné utkání hrané v Praze nabídlo dvougólovou výhru Slavie, kterou však po hříchu špatným výkonem znehodnotil hlavní rozhodčí, když ani jednu z branek neuznal.

Následoval první ze zápasů s Lille, první souboj přidělil los Edenu. Vše nasvědčovalo tomu, že teď už se konečně český velikán postaví na nohy. Ten však místo vzepětí dostal přes "achilovku" a padl k zemi. I když byl po celou dobu fancouzskému týmu více než vyrovnaným soupeřem, po hodině hry totálně selhal a západní dobyvatelé roznesli domácí na kopytech. Po výhře 5:1 se mohli pyšnit titulem "nejvyšší porážka českého klubu v letošní sezóně." Nedávná odveta přinesla slušný výkon ze strany slavistů, které však srazila řada školáckých chyb v jejích řadách. I když ani v tomto případě nepředvedlo Lille nikterak exkluzivní výkon, svou obrovskou gólovou potencí si se štiplavým soupeřem poradilo.

A konečně se dostáváme k Valencii. Papírově nejhvězdnější tým neukázal ani v jednom ze zápasů svou opravdovou tvář. Na Mestalle odehrála Slavia jeden z nejlepších zápasů roku a domů si odvezla zaslouženou remízu. Před vlastními fanoušky byla Slavia horším týmem a na začátku druhé půle za stavu 0:2 a po vyloučení Šenkeříka se nemohla dostat do zápasu, nakonec ale využila sebeuspokojení španělského klubu k vyrovnání na 2:2..

Shrňme si tedy jejich divadelní vystoupení, během kterého to Evropě příliš neosladili. Ukázalo se, že náš fotbal je neustále na ústupu. Pokud jeden ze silných týmů zapojil nejvyšší rychlostní stupeň, slávisté nestíhali. Je však nutno si přiznat, že především v závěrečných zápasech skupiny se probral ku příkladu Peter Grajciar, jehož světlé chvilky mnohdy ukázaly, že ještě není vše ztraceno. Bohužel, Slavia se po celý podzim nacházela v jakémsi "polospánku", ze kterého se probudila, až když v jejím brlohu bylo až příliš zatuchlo. Troufám si totiž tvrdit, že v době největšího rozmachu císaře Jarolíma, by dokázali Pražené zamíchat postupovími kartami daleko, daleko více...

Jen o kousek dál, vojsko rudé stálo, skupinu papírově lehčí dostalo, avšak v bitvách smolně padlo. Sparťanům opravdu los přál. Jejich soupeři rozhodně nepocházeli ze zemí, kde dosahují týmy té nejšpičkovější kvality. Nicméně, jak se posléze ukázalo, především v případě Kodaně došlo k opravdovému podcenění. Pojďme ale nejdříve rekapitulovat.

K úvodnímu zápasu skupiny nastoupili Letenští v nepříjemné situaci. V lize nebyli schopni vyhrát, jejich šňůra remíz byla delší, než seznam slibů Paroubkových. V Evropě se jim však v tu dobu dařilo. I přesto nebyly prognózy před utkáním s Eindhovenem nikterak pozitivní. Pražené se jim však dokázali postavit a po heroickém výkonu sahali po vítězství. To jim ovšem v podstatě "ukradl" rozhodčí, který po nešikovném Wilfiredově zákroku odpískal penaltu a dal tak Nizozemcům možnost vyrovnat. (Ztráta dvou bodů v závěru utkání. Poprvé). V odvetném zápase už vše bylo "ve starých kolejích". PSV tlačilo, seč mohlo, ovšem Chovancova parta dlouho odolávala. Hřebíček do rakve tak zatloukl v poslední minutě smolnou tečí Tomáš Řepka (Ztráta bodu v závěru. Podruhé).

Následoval souboj na dálném severu. Utkání s Kodaní příliš fotbalové krásy nenabídlo. Oba týmy se v tu dobu nacházely v nepříznivé situaci, když poztrácely spousty ligových bodů zcela zbytečně. Nálada v kabině byla tehdy nepříliš pozitivní. Rozhodujícím momentem se tak stala 25. minuta a gól z kopačky N'Doyeho. Obrovskou šanci však tehdy v samotném závěru spálil mladý Kadlec, když neproměnil samostatný únik na brankáře Wilanda. (Ztráta bodu v závěru utkání. Potřetí.) Odvetné utkání v Praze nabídlo souboj nabuzených dánských dobyvatelů s odevzdaným týmem plných chodících, v lepším případě neidentifikovatelně pobíhajících Pražanů.

Naopak dvojutkání s Kluží nabídlo velice pohledný fotbal. Domácí utkání Sparty s rumunskými cestovateli servírovalo organizovanou hru ze strany hochů Chovancových, kteří poněkud mátožného soupeře v poklidu přejeli a zadělali si tak na postupové ambice. Odveta v kraji Draculy nabídla jeden z nejinfarktovějších závěrů. Hosté si totiž nedokázali pohlídat vedení a i proti devíti hráčům nechali skórovat Dubarbiera, který v první minutě nastavení zmrazil jedenáct protivníků. Když pak Wilfried v posledním útoku zápasu ustál souboj s brankářem a následně poslal míč do sítě, byl až do Prahy slyšet kámen, který letenskému vedení spadl ze srdce.

Jak tedy hodnotit výkon druhého celku podzimní ligové tabulky? Veskrze pozitivně. Mladý kádr tažený tu Wilfriedem, tu zase Holendou ukázal, že je na správné cestě. Bohužel, nevyvaroval se zmíněných ztrát bodů v závěrech zápasů, které ho v konečném výsledku stály postup ze skupiny. Skvělý fotbal nabízela Sparta především v domácích zápasech s Kluží a Eindhovenem. Velkou a nesmazatelnou černou kaňkou budiž hodně nepovedené utkání s Kodaní, kterým Letenští doslova znehodnotili své předchozí snažení. Rada letící na staveniště tunelu Blanka tedy zní: "Bojujte jako letos, ale bojujte až do konce!"