Eurozápisník XVII. aneb Chorvatskou šachovnici ovládli dva portugalští střelci

Až do druhé části prodloužení se v Lens hrály taktické šachy bez střelců. Pak jako by oba týmy dostaly svou příležitost vypálit, a zatímco Chorvaté ji nevyužili, na Ronaldovu první portugalskou střelu mezi tři tyče úspěšně navázal Quaresma. Ani britské derby příliš zábavy nenabídlo. To Švýcaři vypadávají i navzdory Shaqiriho parádě...

Ještě, než se pustíme do rozboru utkání, dovolte mi připomenout podstatu jednoho z pilířů tohoto formátu Eurozápisníku: tabulek se třemi výraznými postavami každého utkání.

Uvnitř hned zkraje najdete nejlepšího hráče daného zápasu dle statistického serveru WhoScored.com. Důvod zrovna jeho využití je nasnadě: tamější databázi považujeme za nejkomplexnější, a tedy i zpravidla nejlépe vypovídající o reálných výkonech.

Abyste potom nemuseli na onu stránku sami chodit, vypíchli jsme pro vás právě ty statistické kolonky, které k fotbalistovu ocenění symbolickou hvězdičkou patrně nejvíce přispěly.

Dále už následují čistě naše volby hrdinů i odpadlíků, přičemž jsme si soukromě dali za úkol nikdy se s WhoScored nekřížit a vybrat pro vás tím pádem co možná nejvíce aktérů.





1) Oba týmy sice nastoupily ve stejném rozestavení 4-2-3-1, nicméně jejich úspěch byl diametrálně odlišný. Alespoň to tedy platilo pro první poločas. Při rozehrávce se u obou celků objevoval stejný mechanismus - střední záložník se zatáhl mezi stopery a vytvořil tříčlennou řadu, což mělo proti dvoučlennému bloku útočníku usnadnit prvotní cirkulaci balónu. Zatímco ale u Polska tato strategie fungovala velmi dobře a umožnila jim tedy míč opakovaně dostávat do ofenzivních pozic, Švýcaři měli daleko větší potíže.

Jejich střední záložníci totiž ani zdaleka tak dobře nespolupracovali. Nezřídka se stávalo, že se Behrami zatáhl mezi stopery, načež si k nim seběhl ještě další záložník. V důsledku tedy sice mohli bezproblémově cirkulovat míč v defenzivní řadě, jenže jim kompletně chyběli hráči uprostřed pole a mezi liniemi, což výrazně limitovalo jejich možnosti jak dostat míč do ofenzivnějších pozic.

Krom toho zrovna Behrami nevykazoval zrovna největší herní inteligenci - jestliže se mezi stopery zatáhl jeden z jeho kolegů, vůbec svou pozici neupravil, místo toho zůstal viset pár metrů od zadní linie, čímž se prakticky vyřadil ze hry. Často proto působil dojmem, že snad ani nemá zájem obdržet přihrávku.

Polsko v první půli dominovalo i díky výbornému re-presinku. V porovnání například s hrou české reprezentace bylo celkem jasně patrné, že Poláci neotevírali žádné laciné prostory, takřka vždy měli pokryté odražené balóny, což jim v konečném důsledku umožňovalo na soupeře vyvíjet soustavný tlak. Vedoucí gól Blaszczykowského tedy byl jen logickým vyústěním dění na hřišti.

2) ... poločasová přestávka však průběh střetnutí razantně změnila. Švýcarsko získalo nad utkáním kontrolu a svého soka postupem času zatlačilo do čím dál větší defenzivy.

Tento obrat byl způsoben několika faktory. Ten první byl v rukou Poláků - po pauze totiž zatáhli svou defenzivní linii o pár metrů blíže vlastní brance a vycházeli tedy z hlubšího bloku. Zároveň Švýcaři upravili postavení svých ofenzivních hráčů při zakládání akcí - nyní si totiž daleko více sbíhali mezi linie, což logicky nadělalo defenzivní vozbě protivníka problémy. Tato změna byla patrná okamžitě, například již v nějaké 47. minutě byla k vidění situace, kdy Behrami konečně vyvezl míč a měl možnost ke kolmé přihrávce, jelikož si mezi linie seběhl jeden z křídelních hráčů.

Poslední faktor, který ovlivnil obraz hry v druhé půli, představoval způsob bránění polského celku. Při prvotní rozehrávce soupeře totiž krajní záložníci přivírali střed pole a blokovali tak Švýcarům přístup do těchto míst. Jakmile se pak soupeř dostal do souvislejšího tlaku a měl míč v držení na polovině Polska, pak tito záložníci začali bránit své krajní obránce individuálně.

A právě vzhledem k tomu, že Švýcarsko v druhém poločase získalo převahu, byli krajní záložníci zatlačeni dost hluboko - což pak při zisku míče vedlo k tomu, že byli oba útoční hráči dost izolováni, kvůli čemu se prakticky vůbec nedostali do hry.

3) V prodloužení pak mohl vyhrát jediný tým - Švýcarsko. Hráči Polska totiž fyzicky kompletně odpadli, začali dostávat křeče a doslova se modlili, aby utkání dospělo k pokutovým kopům. Nebýt pár neproměněných šancí, dost možná se do čtvrtfinále mohli podívat Shaqiri a spol.

Vzhledem k fyzickému stavu hráčů proto bylo velmi překvapivé, že se trenér Polska dlouho neodhodlal k žádným personálním změnám - tu první provedl až ve 101. minutě. Při zpětném hodnocení se dá říct, že může hovořit o slušném štěstí, že se mu zmíněné čekání nakonec krutě nevymstilo.

(vs)





1) O’Neill se ze zápasu s Německem poučil dokonale. Hned od začátku utkání nasadil do obrany sice očekávané čtyři stopery, k nim ale přiložil coby křídelního beka i Stuarta Dallase, jenž se s touto rolí popasoval rozhodně se ctí. A tenhle systém na pět beků Severním Irům vycházel opravdu dlouho, de facto vydržel celý zápas s jedinou osudovou výjimkou.

Podceňovaný tým se držel naprosto neprůstřelné taktiky, která nejen odstřihla ze hry hlavní velšské hvězdy, ale zároveň ve finále utlumila vlastně veškeré ofenzivní možnosti svého soupeře. Před vápnem se totiž pohyboval místy až osmičlenný defenzivní blok, který vůbec nebyl tak děravý jako proti Německu - hráči působili o sto procent živěji a pohyblivěji, kvůli čemuž nemohli Ramsey ani Bale podnikat nebezpečné průniky do šestnáctky a ze hry odpadly i očekávané kolmice za obranu.

Michael O’Neill navíc postavením pětičlenného valu eliminoval i další silnou zbraň Walesu, a totiž hru po křídlech. Taylor s Gunterem mají zdánlivě nekonečné plíce a, je-li to v jejich rychlostních schopnostech, zvládnou oběhat celou svou lajnu. Hughes s Dallasem ovšem kraje hřiště účinně zavřeli. Výsledek? Taylor poslal do vápna jediný centr, Gunter centroval třikrát - pokaždé neúspěšně.

2) Severní Irové aplikovali perfektní pasivně-agresivní systém, díky kterému trápili fotbalisty Walesu nejen u vlastního, ale dokonce i u jejich vápna. Tím mě osobně překvapili asi ještě víc než precizní defenzivní hrou. Jejich presink byl totiž v dosavadním průběhu Eura dost možná nejvyšší a nejkvalitnější, jaký jsme mohli vůbec vidět. Minimálně trojice borců napadala beky Walesu až na hranici šestnáctky a znesnadňovala jim rozehrávku, kterou takto ovládal snad jen výborně hrající James Chester.

To však není všechno. Na takto vysokém presinku je samozřejmě nevýhodné, že když se soupeři podaří jej překonat, může se dostat do přečíslení. Jenže Severní Irové nepresovali vždy; většinou pouze v momentech, kdy to (bůhvíproč) bylo vhodné. Často totiž automaticky zaujali pasivní pozici a Wales byl v okamžiku přepnutí do tohoto systému uzavřen mezi půlící čarou a soupeřovou šestnáctkou.

3) Wales zachránila i dvě pozitivní střídání v ofenzívě. V základní sestavě byla totiž Colemanova parta zoufale neefektivní. To až do takové míry, že byli po většinu utkání nebezpečnější Severní Irové. Pětičlenná obrana podceňovaného soupeře byla dlouho praktickým vítězem klání a Velšanům scházel jakýsi moment překvapení. Po stranách to vinou široké defenzivní řady nešlo a kvůli příliš statické hře především Joea Ledleyho ztráceli Draci i uprostřed pole.

V tomto případě Wales nutně potřeboval aktivovat svoji třetí silnou stránku - vířivou hru ofenzivního dua-tria, které vytvoří v obraně soupeře chaos. Jenže Coleman vyrukoval na Severní Iry s vysokým Vokesem, jenž logicky přitahuje spíš vysoké míče než přihrávky po zemi. Proto v průběhu hry přišli na trávník pohybliví Jon Williams a Hal Robson-Kanu. Především drobný blonďák si vedl skvěle a skutečně vnesl do hry Velšanů potřebný pohyb a odvahu v soubojích 1 na 1. Útočník Robson-Kanu sice neměl přínos takřka žádný, ale vzápětí vyvinul tlak na autora vlastence McAuleyho, a de facto pro svůj národ vybojoval postup do čtvrtfinále.

(mu)





1) Portugalci neprodali svůj bavičský potenciál, zato poprvé měli fungující plán. Ten byl, ano, v první řadě orientovaný na defenzívu a eliminaci soupeřových zbraní, ale to ho nutně nediskredituje. Ve skupinové fázi byla portugalským evergreenem neefektivita v zakončení, tentokrát to byla notně efektivní práce v obranném bloku, pročež Seleção vůbec poprvé na turnaji opravdu připomínalo tým vedený Fernandem Santosem, a pročež se s ním také v klidu dá počítat mezi favority na celkové vítězství.

Protřelý stratég moc dobře věděl, že s Chorvaty nemůže hrát otevřenou partii po vzoru předešlého portugalského duelu s Maďarskem, a tomu vlastně uzpůsobil už složení své základní jedenáctky. Na stoperu se místo Carvalha objevil důraznější a nic moc komplikující José Fonte. Na beku Vieirinhu vystřídal Cédric Soares, a místo jedné přerušené akce z utkání s Maďary se Cédrikovým dílem u pravé lajny tentokrát zastavovalo hned šest takových výpadů soupeře. A konečně uprostřed zálohy dostal před Moutinhem přednost dynamičtější Adrien Silva, jenž s klubovým spoluhráčem Williamem vytvořil vpravdě úžasný blok.

Adrien tedy jednak nedal dýchnout Modrićovi, na kterém po většinu času visel (a donutil ho i k několika nezvykle laciným odevzdávkám), pouze takhle jednostranně však zaměřený rovněž nebyl. Prostory ukázkově zavíral kdekoliv ve hřišti, přesně věděl, kdy být agresivní a kdy se raději držet zkrátka, a výborně si osvojil řemeslo taktického faulu. Rozhodčí obecně v první půli nastavil hodně mírný metr, do kapsy měl pro napomenutí až nezdravě hluboko, a toho Portugalci zvládali šikovně využívat. Rakitićovi jenom před pauzou otrávili hru pěti nedovolenými zákroky a při citlivějším posuzování situací by o kartě do kabin kráčeli minimálně tři Portugalci. Zvláštní pozornosti se dále krom obávaného dua R + M dostávalo také Perišićovi, který se Andrého Gomese nezbavil ani po přeběhnutí na opačný, pravý kraj zálohy. A jeho první poločas? Inu, posuďte sami - neškodnost sama.

Nakonec jsme tedy v prvních 45 minutách registrovali všehovšudy sedm dotyků s míčem v obou šestnáctkách dohromady, zatímco však pro převážně tvořící Chorvaty šlo o zcela frustrující situaci, Portugalci se mohli přes svou vlastní ofenzivní bezradnost (kdy nejlépe na míči vypadal levý bek Guerreiro) upokojovat alespoň do puntíku plněným obranným plánem. A na jeho funkčnosti se pranic nezměnilo ani s brzkým odchodem Gomese, příchodem silového dribléra Renata a Naniho přesunem na pravé křídlo.

2) Trenér Ante Čačić se nakonec přeci jen ukázal být slabinou. Už před turnajem byl tradičně zmiňován jako pravděpodobný viník případného chorvatského neúspěchu na letošním Euru, a těmto prognózám nakonec přeci jen dostál. Ačkoliv pro zahajovací utkání zdánlivě na jedničku trefil podobu základní sestavy, nyní se mu ta samá jedenáctka hrubě neosvědčila, přičemž sám na vývoj zápasu nedokázal vhodně reagovat. Přestože se mu proti Španělsku osvědčil Vrsaljko, tak oběma směry neefektivního levého beka Striniće nechal na hřišti tak dlouho, až Portugalcům pomohl ke gólu, a další strůjce minulé výhry Marko Pjaca určitě mohl na hrací plochu vkročit podstatně dříve. Od Guerreira si ihned divže nevyžádal penaltu, která by se také nebýt nevšímavého rozhodčího kopala, a jeho schopnost individuálního průniku by Vatreni bezesporu užili i jindy než jen v prodloužení.

Chorvatský postupný přechod do útoku byl totiž co do kombinace naprosto bezútěšný. V první půli Balkánci na útočné polovině nezkompletovali ani 60 % přihrávek a vůbec jim nefungovala páka Rakitić - Modrić. Prvně jmenovaný se obvykle blíže útočníkovi než hlavnímu tvůrci hry, který se naopak možná až příliš stahoval mezi stopery, kde mohl těžko naplno prodávat svůj nadlidský přehled o hře. Rakitićovo ukotvení vesměs na úrovni Mandžukiće v tomto případě neprospívalo vůbec nikomu a je zarážející, že mu Čačić alespoň o pauze očividně nezadal jiné instrukce.

3) Cristiano Ronaldo přešel od jednoho extrému k druhému, a nyní je zřejmě hlavně na trenérovi Santosovi, aby ho příště navedl blíže tomu ideálnímu středu. Před utkáním se hvězdě Realu Madrid tak trochu vyčítalo, že na sebe strhává až moc pozornosti. Ve studiu britského ITV ji dokonce věnovali celý jeden úsek předzápasového programu, kdy názorně demonstrovali, kterak Ronaldo své spoluhráče aktivně odsouvá na vedlejší kolej, ne-li přímo utlačuje - jak odmítá dělat záběhy za obrannou linii, a i při dobrých příležitostech se radši zasekne a vyžádá si míč v hloubi pole, kde není nebezpečný; jak ignoruje kolegy v lepších pozicích a raději sám pokouší střelecké štěstí. Ronaldovo ego bylo zkrátka příliš výraznou dominantou portugalských výkonů ve skupinové fázi a do jisté míry snad i příčinou oněch trablí s gólovou nadílkou.

Včera Cristianova role zřejmě nemohla být odlišnější. Za obrannou linii Chorvatska se tentokrát sám chtěl vydávat, ale nikdo ho tam pro změnu nehledal - místo toho se ikonická sedmička násilně tlačila do hlavičkových soubojů, z nichž všech pět očekávaně prohrála. Krom toho hned šestnáct z 22 Ronaldových pasů mířilo směrem od chorvatské branky a speciálně v druhém dějství jeho dashboard vyloženě pobízel k pláči. Dříve možná přehnaně aktivní borec byl protentokrát na úplné periferii hry svého týmu, což samozřejmě stále není ta správná cesta.

Přesto si portugalský fanoušek patrně nebude stěžovat. Nebo ne, jinak - spíš si nebude stěžovat vůbec. Nezapomínejme totiž, že Cristiano Ronaldo rovněž navléká kapitánskou pásku a takovému faktu nyní už podruhé v řadě učinil zadost. Jinačím způsobem, ale učinil. Tentokrát soupeřovu branku nezasypal deseti střelami, ovšem v této druhé extrémní poloze zároveň nijak neventiloval svou frustraci, defenzivní strategii se plně podvolil, a nakonec vlastně i zařídil postup Seleçãa. Spolu s Quaresmou na své polovině obrali o míč Striniće, a sami rovněž Chorvatsko na opačném konci hřiště popravili...

(td)