Eurozápisník XVI. aneb Portugalský Cristus a irský Wesiáš

Dva týmy včera neměly příliš daleko ke konci v základní skupině, a oba zachránili dva učinění spasitelé. Na Cristiana Ronalda Portugalci čekali dva zápasy, aby se pak téměř na vlastní pěst popral s Maďarskem. Ve Wesu Hoolahanovi pro změnu Irové objevili tu správnou jiskru z lavičky. Naopak Švédům někdo takový zoufale scházel. Rakušané končí i přes pozitivní druhý poločas...

Ještě, než se pustíme do rozboru utkání, dovolte mi připomenout podstatu jednoho z pilířů tohoto formátu Eurozápisníku: tabulek se třemi výraznými postavami každého utkání.

Uvnitř hned zkraje najdete nejlepšího hráče daného zápasu dle statistického serveru WhoScored.com. Důvod zrovna jeho využití je nasnadě: tamější databázi považujeme za nejkomplexnější, a tedy i zpravidla nejlépe vypovídající o reálných výkonech.

Abyste potom nemuseli na onu stránku sami chodit, vypíchli jsme pro vás právě ty statistické kolonky, které k fotbalistovu ocenění symbolickou hvězdičkou patrně nejvíce přispěly.

Dále už následují čistě naše volby hrdinů i odpadlíků, přičemž jsme si soukromě dali za úkol nikdy se s WhoScored nekřížit a vybrat pro vás tím pádem co možná nejvíce aktérů.





1) Cristiano Ronaldo se konečně chytil a proti Maďarům předvedl opravdu komplexní výkon. Statistikové si samozřejmě budou pamatovat hlavně (nebo jenom?) jeho dvě branky, případně jednu asistenci. My však takto omezenou perspektivu mít nemusíme a můžeme pohlédnout i za oponu brilantního výkonu jednoho z nejlepších fotbalistů planety.

Asi bychom se divili, kdyby začátek zápasu nevypadal stejně jako předchozí dva. Ronaldo začal třemi přímáky z velké dálky, z nichž jen jeden zasáhl bránu. Mezitím se stihl dvakrát vztekat, když nedostal pas do výhodné pozice. Kapitán Portugalska však záhy našel také jinou polohu ve své hře, která mu viditelně vyhovovala a kterou by rozhodně měl doplnit do svého arsenálu i pro příští zápas(y).

Ronaldo byl totiž na Euru zvyklý pohybovat se čistě na ofsajdové lajně, neustále hledat prostory na únik či hlavičku ve vápně. Obráncům se však takto dařilo útočníka Portugalců do velké míry eliminovat. Když se ale Cristiano na chvíli stáhl trošku do hloubky, hned způsobil v obraně Maďarů zmatek. Během chviličky v pozici tvůrce hry stačil nachystat spoluhráčům dva góly (jeden nebyl kvůli milimetrovém ofsajdu uznán).

Dvě branky pak již vstřelil z klasických pozic poblíž malého vápna. I v dalším průběhu utkání však Ronaldo čas od času zůstal trošku hlouběji a učinil ze sebe méně předvídatelného hráče. Lepší je to však nejen pro něj, ale i pro celé Portugalsko. Když přebírá míč mezi liniemi, má balonů zaprvé samozřejmě víc, a k tomu může využít svých nesporných technických i rychlostních kvalit v soubojích 1 na 1. Když kolem sebe navíc bude mít Naniho a Quaresmu či Joãa María v optimální pohodě, vytvoří pro soupeře děsivou partu.

2) V těch Maďarech asi vážně něco bude. Vždyť s jedním z favoritů šampionátu hráli regulérně vyrovnanou a (především!) otevřenou bitvu, a to i bez čtyř klíčových opor! O poločase navíc trenér Bernd Storck stáhl rovněž nejlepšího maďarského hráče dosavadního Eura Zoltána Geru, jenž si v sedmatřiceti regulérně říká o nové angažmá, kde by mohl s tučnou výplatou fotbalově dožít. I bez Németha, Kleinheislera, Nagye a Kádára třikrát vedli a nakonec tak zaslouženě vyhráli skupinu F, kde platili za hlavního outsidera. Neuvěřitelný a krásný příběh, který navíc nemusí končit nikterak brzy.

V osmifinále čeká Maďary nesourodá Belgie a v případě dalšího překvapivého postupu narazí na lepšího z dvojice Wales - Severní Irsko. Semifinále se najednou nezdá být tak nereálné, že? S Belgií však bude klíčové, aby se Maďarsko vyvarovalo individuálních i systémových chyb v defenzivě, kterých se proti Portugalcům dopouštěli až příliš. Obecně se dá konstatovat, že Guzmics a spol. mají největší problém se souboji 1 na 1 s technicky vyspělými fotbalisty a s překvapivými náběhy z hloubi pole na steč zadní linii. Především Quaresma (ale i Ronaldo) byli v tomhle vynikající.

Jistě, Wilmots je trenér na baterky a Belgie pod ním předvádí tak padesát procent ze svého potenciálu. Výše zmíněné přednosti jsou nicméně spíš věcí individualit, a ty mají Belgičané nesmírně kvalitní. Hazarda, De Bruyna, Carrasca či Mertense udrží na uzdě jedině dokonale organizovaná defenziva, která Maďarsku proti Portugalsku scházela. Určitou roli v tom však určitě hrály absence uprostřed pole a jistota postupu. V osmifinále už by Maďaři měli ukázat, proč vyhráli skupinu F, a to právě skrze konsolidovanou obranu, bojovnost a neutuchajícího týmového ducha.

3) Portugalci jsou překvapivě nedisciplinovaní, a to nejen při standardních situacích. Chvílemi to působilo, jako by tým Fernanda Santose absolutně ztrácel koncentraci, bohužel zrovna v těch nejméně vhodných momentech, kdy je naopak dokonalé soustředění klíčem k úspěchu - tedy po vstřelených brankách a na počátku druhého poločasu.

A co na to Portugalci? Pomiňme dvojí chybu Naniho před prvním gólem, kdy útočník nejprve nedokázal míč odhlavičkovat a pak proti němu ani včas nevystoupil. Ani ne minutu po obrátce však Pepe nepochopitelně pokazil přihrávku, Carvalho fauloval před vápnem a navrch se před Ruiem Patríciem rozestoupila zeď. Po gólu na 2:2 to byl zase Ricardo Carvalho, jehož zbytečný zákrok dovolil Dzsudzsákovi rozehrávat přímý kop; a alarmující liknavost při vystupování od Naniho s Eliseuem vedla k dalšímu tečovanému gólu. Když po brance na 3:3 Vieirinha, Pepe a Carvalho nezvládli vyřešit poměrně jednoduchou akci Maďarů po levé straně, která vedla ke střele do tyčky, mohli jsme už jen kroutit hlavou.

Mírným pozitivem pro Selecção je, že tyto problémy většinou vzešly z individuální nedokonalosti. Především u ofenzivních hráčů se to dá pochopit - nicméně v případě Carvalha a Pepeho, který navíc spolu s pravým bekem Vieirinhou vzadu plápolá celý turnaj, už to tak bezúhonná starost není. Obzvlášť, když příští duel nastoupí Portugalci proti jednomu z nejlépe ofenzivně laděných týmů na celém Euru.

(mu)





1) A cenu pro nejabsurdnější výchozí herní plán získává... Marcel Koller. Jako skutečně - co to sakra mělo znamenat? Stoper Hinteregger si dřív o posazení říkal hlasitým jódlováním a dvojice Prödl - (vracející se) Dragović na papíře věru nevypadala zle, ale ne, Kollerovi přišlo fajn i vzhledem k výkonům Hitereggera do základu křečovitě nacpat všechny tři střední obránce a představit tak pofidérní systém 5-2-3 s Alabou na hrotu. Výsledek by si asi každý tipnul už před výkopem: Arnautović si nalevo jel své sólo, Sabitzer neměl pro koho tvořit, Alaba se takhle vysoko ve hřišti topil a omezoval se hlavně na jednodušší přihrávky. V součtu Rakušanům chyběl pohyb, ukotvení, cokoliv užitečného...

2) ... to o přestávce se udělaly dvě změny a byl z toho nejlepší poločas na turnaji. Na tomto místě si musím trochu přihřát vlastní polívčičku a připomenout, že jsem ve včerejším podcastu Kollerovi doporučoval formaci ve složení Alaba, Baumgartlinger - Sabitzer, Schöpf, Arnautović - Janko; čili přesně ten samý personál, který na hřiště vyběhl pro druhé dějství. Hádám, že jsem v tom apelování každopádně nebyl sám, protože téhle sestavě opravdu k typologické harmonii mnoho nechybí. A Rakušané se také v druhé 45minutovce hnedle měli k světu.

V Schöpfovi konečně objevili někoho drzého s vertikálním náběhem a nakonec i svého prvního střelce na turnaji, v Alabovi opětovně toho staženějšího tvůrce hry, a v Jankovi někoho, s kým se do hry pořádně mohla zapojit i pravá strana. Před obrátkou Sabitzer nevymyslel zhola nic; to v druhé půli už spoluhráčům rázem chystal tři palebné pozice. Janko i s jeho podporou uvnitř vápna přebíral čtyři příhry, po nichž třikrát zakončoval, a jednou pak navíc hezky odměřenou kolmicí posílal Schöpfa do tutovky. O takovém zapojení se mu napoprvé, s marným Harnikem na pravém křídle, ani nesnilo.

V součtu je vážně zarážející, že Kollerovi po zranění Junuzoviće trvalo celé čtyři poločasy, než přišel na to ideální složení útočné vozby. A o jak ironické zjištění jde, když si vezmete, že se švýcarský trenér před turnajem frekventovaně označoval právě za toho lodivoda, kterému se tradičně daří ukázkově maximalizovat efekt svých opor v čele s Alabou a Jankem.

3) Island se proti Anglii klidně může kompletně sesypat. Islanďané už si svou pohádku prožili. Po vítězném gólu Traustasona na nehostinném ostrově zvesela, stejně jako zvysoka, propukla euforie s velkým E. Ovšem v osmifinále už z toho může být malá ostuda. Lagerbäck o tom vlastně sám hovořil před včerejším duelem: jeho tým měl míč na kopačkách ani ne 30 % času, hráči jsou unavení a vážně tak hrozí možnost poklesu v koncentraci. To se přitom zhruba projevilo. Islanďané měli s delšími balony za obrannou linii problémy už proti Portugalcům, a včerejšek nebyl výjimkou - jeden takový dal vzniknout penaltě, jiný zase nebezpečné hlavičce Arnautoviće, a stoper Árnason musel dvakrát na čáře odvracet jiné potenciálně gólové pokusy. Obecně, na to, v jak hlubokém bloku jinak Islanďané operují, je jejich zadní řada po většinu času až bizarně vytažená, a navzdory jejich příkladné severské houževnatosti lze něčeho takového celkem snadno a systematicky využívat.

(td)





1) Irové hned od začátku vyrukovali s hodně vysunutým a aktivním presinkem. A jak se ukázalo, volba to byla rozhodně dobrá, jelikož tím Italy až do začátku druhé půle prakticky nepustili do hry.

Výborně se jim podařilo prakticky zničit přechodovou fázi soupeře - ten tak nebyl schopen míč dopravit na ofenzivní spoluhráče, a proto o ně poměrně rychle přicházel. Je třeba podotknout, že to bylo způsobeno i ne zrovna ideálním pohybem středové trojice italského týmu - defenzivní záložník se ještě pro přihrávku nabízel, nicméně oba kolegové po jeho stranách byli často až příliš vytažení a stopeři je pak nemohli přihrávkou najít. Díky tomu byli nuceni hrát dlouhé, vysoké míče, které si obrana Irů v pohodě pohlídala.

Irsko také poměrně dobře pokrylo Bonucciho - zatímco například v duelu s Belgií byl pod tlakem jen málokdy a měl celkem dost času na to, aby dirigoval hru svého celku, tentokrát mu zejména Long jednoduše nedal dýchat a nejlepšího rozehrávače protivníka tak víceméně nenechal hrát.

2) Pokud oproti poslednímu duelu uděláte osm změn, na výkonu se to projevit zkrátka musí. Rozhodně tu nejsem od toho, abych Conteho za tento tah nějak kritizoval. Ostatně Itálie měla na učinění mnoha změn plné právo, když si již zajistila první příčku ve skupině.

Výrazně se však projevilo, jak byla ona téměř zbrusu nová základní jedenáctka nesehraná - z její hry prakticky úplně vymizely nacvičené herní mechanismy. Něco takového se projevilo zejména na hře útočníků - obvykle se při dlouhém balónu jeden z nich zúčastní souboje a snaží se míč sklepnout na svého kolegu, který se dostane pod něj a balón pak přebírá čelem do hřiště, tudíž jej může okamžitě rozehrát. Případně pokud dostane hrot míč do nohy, alespoň v úvodním duelu jej často hned z první posílal do volného prostoru. V duelu se Švédy sice ofenziva Italů zahrála špatně, nicméně tyhle pokusy byly stále patrné. Proti Irsku už však k vidění nebyly, což vzhledem ke změnám není překvapením.

Hru italského celku rozhýbal až Lorenzo Insigne, který jako jeden z mála nových hráčů rozhodně nezklamal. Svými průniky konečně nadělal nějaké starosti zadní linii soupeře a nakonec mu scházelo jen pár centimetrů, aby vsítil dokonce i branku.

3) Kvalita trávníků na šampionátu je opravdu šokující. Píše se o tom již pár dní, nicméně mě osobně asi nepřestane udivovat, na jakých pažitech se na určitých stadiónech musí hrát. Zejména včera jsem při detailnějších záběrech na hrací plochu skoro nevěřil vlastním očím.

Trávník byl kompletně rozbitý, hrozně měkký, tudíž měli někteří hráči logicky problémy se stabilitou. Navrch se tyto nedostatky zákonitě musí projevit také na kvalitě herních projevů jednotlivých týmů, jelikož k pořádným kombinacím zrovna nevybízejí. Nezbývá než doufat, že ve vyřazovací fázi bude těchto problémů jen naprosté minimum - zatím je to totiž další z celkem viditelných nedostatků francouzského Eura.

(vs)





1) Belgičané pořád nemají systém a na hřišti se skládají dosti halabala. To už asi nikoho nepřekvapí, ale s ohledem na blížící se osmifinále to jednoduše musíme ještě jednou zopakovat. První problém: útočná čtverka příliš nebrání. Lukaku sice na hrotu odvedl asi nejpoctivější práci, jakou jsme od něho na mezinárodní akci viděli, a Eden Hazard se taky snažil na své poměry nadstandardně, dokupy se však i takový přínos defenzívě v porovnání s jinými postupujícími mančafty spíš ztrácí. O tom svědčí i fakt, že Belgičané na útočné polovině vyhráli všehovšudy osm balonů. Naopak ve vlastní obranné třetině šlo o míčů třiatřicet. I proto zápas vypadal, jak vypadal: hrálo se převážně stylem nahoru-dolů.

Druhý, s tím úzce související problém: defenzivní a záložní linie se nadále chovají jako dvě samostatné entity, nikoliv dvě různé složky jednoho celku. Jako by snad žádný belgický slovník neobsahoval slovo "kompaktnost", mezi stopery a defenzivními záložníky mnohdy zeje až 35metrová díra. Zde je přitom podivné třeba i to, že ačkoliv Vertonghen jako stoper rád drží vysokou linii, v roli krajního beka se ochotně spokojí se sebevražednou pasivitou. To samé na druhé straně Meunier.

Kraje hřiště nicméně Wilmotsovi konečně začaly jakž takž fungovat alespoň směrem dopředu, to střed zůstává problémem i v tomto směru. Lukaku se tam s balonem při svém častém stahování do hloubi téměř nepotkal a Witsel s Nainggolanem jako by se navzájem ignorovali - což, jak známo ze španělského či německého prostředí, opravdu není ortodoxní recept na úspěch s klasickým double pivotem.

2) Švédští veteráni včetně Ibrahimoviće šli tentokrát viditelně nahoru, ale tak trochu nevyhnutelně to prostě opět nestačilo. Andreas Isaksson zachytal s přehledem nejlépe na turnaji, Kim Källström byl zodpovědný za tři vytvořené šance a nebezpečnější standardky (což je výrazný posun oproti jeho nemastnému neslanému turnajovému standardu) a konečně Zlatan Ibrahimović vypadal při zvláštní chuti: na bránu pálil celkem šestkrát, spoluhráčům nachystal dvě palebné pozice a téměř o 20 % zvedl vlastní přesnost na přihrávce. Jenže i přes to přese všechno člověk pořád neměl dojem, že by Švédové opravdu věřili v pokoření Belgie; že by jejich šance pramenily z něčeho jiného než permanentního chaosu ve vápně protivníka.

Momentů překvapení byste zkrátka v samotné hře Švédska dál našli pramálo - počítat se mezi ně dá vlastně jen Forsbergovo odpoutání od levé postranní čáry, jež z něho konečně učinilo výrazný element, ne-li přímo hrozbu, a Granqvistovy výlety po přestávce ve snaze přečíslit soupeře. Ten druhý prvek nicméně šokoval spíš samotné Švédy, neboť dobrodružného stopera vůbec nikdo nezajišťoval, a hlavně proto se pak Lukaku dvakrát utrhl do sólového nájezdu (jednou mu stopku vystavil ofsajd).

3) Pane Hamréne, vážně bylo nutné odehrát celý turnaj na dva útočníky? Erik Hamrén se nejspíš inspiroval u loni zlaté švédské jednadvacítky, ale co ho k tomu vedlo, to opravdu těžko říct. Síla tandemu Guidetti - Thelin tehdy přece tkvěla v tom, že se role obou volně překrývaly, že oba byli schopni zastat funkci toho druhého, a tým v důsledku nikdy nebyl na ani jednom z nich z většiny závislý. Jenže ve Francii Švédové od začátku měli být přesným opakem - snad každému bylo jasné, že se budou v první řadě odvolávat na Ibrahimoviće - a proto je zvláštní, že konzervativní kouč nikdy ani na chvíli nezkusil své hvězdě vyjít vstříc a přizpůsobit rozestavení jeho klubovým zvyklostem a preferencím.

Zlatan v PSG běžně funguje v rozestavení 4-3-3, které rovněž Tre Kronor praktikovali v úvodu kvalifikace, kdy se třemi silnějšími soky uhráli remízy 1:1. Nebyly to úplně zlé výsledky, sám Ibrahimović se navíc podepsal pod dva góly, a uprostřed v kreativní poloze zářil Jimmy Durmaz. Minimálně jako alternativu by tedy soudný člověk takový systém zvážil, zde ale něco takového ani nepřipadalo v úvahu. Jednak pro (trestuhodnou) absenci ostrého pravého křídla, jednak pro Hamrénovu zatvrzelost, kdy kolem Ibrahimoviće jednoduše musel svá bezradná kolečka obíhat vždy jeden z dvojice Berg - Guidetti. Že oba nikdy pořádně nebyli ve hře, a že si Švédové ve výsledku vytvářeli nejméně kvalitní střelecké příležitosti ze všech týmů ze všech týmů na turnaji, to Hamréna bůhvíproč nijak nepálilo.

(td)