Eurozápisník XIX. aneb No Hart Feelings, Anglie
Zaujalo nás
Anglie je venku, a nikdo pro ni plakat nebude. Pokud má platit, že ve čtvrtfinále chceme ty nejschopnější týmy, Island včera v tomto ohledu svého slovutnějšího soka jednoduše předčil. Angličané jako by nikdy ani nevěděli, jak vlastně chtějí na statečného soupeře vyzrát. A podobně se dá vlastně vyjádřit i k vypadnutí obhájce titulu ze Španělska...
Ještě, než se pustíme do rozboru utkání, dovolte mi připomenout podstatu jednoho z pilířů tohoto formátu Eurozápisníku: tabulek se třemi výraznými postavami každého utkání.
Uvnitř hned zkraje najdete nejlepšího hráče daného zápasu dle statistického serveru WhoScored.com. Důvod zrovna jeho využití je nasnadě: tamější databázi považujeme za nejkomplexnější, a tedy i zpravidla nejlépe vypovídající o reálných výkonech.
Abyste potom nemuseli na onu stránku sami chodit, vypíchli jsme pro vás právě ty statistické kolonky, které k fotbalistovu ocenění symbolickou hvězdičkou patrně nejvíce přispěly.
Dále už následují čistě naše volby hrdinů i odpadlíků, přičemž jsme si soukromě dali za úkol nikdy se s WhoScored nekřížit a vybrat pro vás tím pádem co možná nejvíce aktérů.
1) Na výhru Italů nemůže nikdo říct ani popel - byla totiž opravdu zasloužená. Lepší byli jak technicky, tak i takticky, v obranné fázi působili kompaktnějším a organizovanějším dojmem, zatímco si i v rámci svého útočení vypracovali kvalitnější příležitosti.
Obvyklá vítězství outsiderů se často rodí po šablonovitém průběhu hry - tedy urputné defenzivě, kterou následuje snaha o bleskové protiútoky. Výkon Itálie do této škatulky však zařadit nemůžeme, jelikož ta svého soupeře po slušné úseky hry patrně přehrávala. Zejména v prvním poločase byla jednoduše tím lepším celkem - aktivnější bez a nebezpečnější s míčem. Oproti tomu Španělé chvílemi působili dost opařeným dojmem - byli nuceni k přihrávkám na delší vzdálenosti a jejich hra také obsahovala viditelné množství technických nedostatků, což pro ně ani zdaleka není typické.
Velmi výmluvný je tento graf znázorňující rozehrávku obou brankářů v první půli. Zatímco Gianluigi Buffon mohl přihrávat nakrátko, jeho protějšek v brance Španělska byl nucen k mnohem většímu počtu dlouhých míčů. A zmínit by si zasloužila ještě jedna statistika - Italové totiž v průběhu prvního poločasu dosáhli vyššího počtu zrealizovaných přihrávek (210-207), což je opět věc málokdy vídaná.
2) Itálie každopádně potvrdila, že jde po stránce organizace hry nejspíš o nejlepší celek. Antonio Conte sice působí trochu bláznivějším dojmem, než by asi bylo zdrávo (viz jeho odkopnutí míče), navzdory tomu svůj celek připravil vážně precizně.
Jeho svěřenci tradičně vycházeli z rozestavení 3-5-2. Co mě nicméně hlavně zaujalo, bylo, kterak při vlastním zakládání útoků prakticky nevyužívali střed pole - často se v samotném těžišti pohyboval pouze defenzivní záložník. Další dva jeho kolegové si pak často sbíhali velmi blízko k postranním čarám, což bylo pro hru zásadní. Jednak tím samozřejmě umožnili křídelním obráncům zaujmout vyšší postavení téměř až v linii s útočnou dvojicí, zároveň tím otevírali diagonální přihrávku na své útočníky, jelikož střední záložníci Španělska své soky těsně následovali. Několikrát proto mohl rovnou stoper Italů svůj pas adresovat na hrotového útočníka a tím prolomit první dvě defenzivní linie protivníka, častěji ovšem ještě využil služeb seběhnuvšího středopolaře, který pak z prvního doteku míčem hledal útočnou dvojku. Pokud byla tato úvodní kombinace úspěšná, následovalo rychlé otočení hry zakončené nejčastěji stříleným centrem před branku.
Co se defenzivní fáze týče, Italové utkání zahájili docela intenzivním presinkem - křídelní obránci vystupovali velmi vysoko a napadali krajní beky, zatímco křídlo protivníka si převzal nejbližší stoper - formace se tak v takový moment plynule přeměnila na 4-4-2. Pokud byli Conteho svěřenci zatlačeni do dlouhodobější defenzivy, pak se do záložní linie někdy zatáhl i Eder, tudíž se celé rozestavení opět přeměnilo - a to na 5-4-1. Celý tenhle blok byl nasoukaný na nějakých 30 metrech a pro soupeře pak bylo velmi těžké jej překonat.
3) A Španělsko za celých 90 minut prostě nenašlo ten správný recept. S postupem času sice opadávalo aktivní napadání celku z Apeninského poloostrova, díky čemuž měli svěřenci Del Bosqueho čím dál větší převahu, navzdory tomu si však těch opravdu vyložených příležitostí mnoho nevypracovali. Ty dvě největší přišly po standardní situaci a dlouhém nákopu brankáře, což potvrzuje, že ze hry to zkrátka a jednoduše příliš nešlo.
Právě proto bylo poněkud překvapivé, že Del Bosque neučinil žádnou razantní změnu. Svá střídání sice provedl, vesměs se ale jednalo o přímé výměny bez nějakého hlubšího dopadu na rozestavení či herní strategii. Svůj celek tudíž z krize vytáhnout nedokázal, a ačkoliv se Španělsko v druhé půli zlepšilo, tak rozhodně ne dostatečně na to, aby si zasloužilo nějaký lepší výsledek.
(vs)
1) Islanďané ovládají síly ničivého chaosu. Vypadalo to, jako by zástupci nejmenší země v historii Eura otevřeli nějaké dosud netušené tajemství. Nebránili v bloku - vlastně často dělali v obraně hrubé chyby; měli výrazně méně střel (8 oproti 18), držení míče chabých 32%, byli výrazně horší ve vzduchu (33%), v přesnosti přihrávek... prakticky úplně ve všem. Přesto se ale nedá ani v nejmenším říct, že by si postup nezasloužili.
Ještě než se dostaneme k tomu, jak tragický pseudovýkon podal hrdý Albion, patří vyseknout poklonu jedné zásadní islandské zbrani: Lars Lagerbäck totiž přišel na způsob, jak zkrotit chaos. Přesně, jak se sluší na trenéra reprezentace země Vikingů, bouřících sopek a vlajících blonďatých hřív (a Björk, jejíž hudba je skoro stejně experimentální jako islandský fotbal).
Podle všech pravidel by už čirá vůle a odhodlání neměly v play-off významného mezinárodního turnaje hrát rozhodující roli. Jenže Islanďané tyto předpoklady dokonale postavili na hlavu. Nebyli fotbalově lepší než Anglie, ale všechny ty kýčovité fráze o důležitosti nasazení, týmovosti a ochotě potit krev dnes i přesto zaznamenaly velkolepý triumf. Toto není poznatek, který patří do taktické analýzy, přesto ale vystihuje tento zápas nejlépe ze všech: Islanďané do čtvrtfinále prostě chtěli. V každé důležité situaci měli navrch, nenechali se zatlačit, nedošly jim síly (ač to asi všichni očekávali), kvalitnějšího soupeře prostě 'umlátili' silou čirého entuziasmu.
Je ironií, že Anglii v dosud nejdůležitějším zápase zostudil tým, který na Euru ze všech nejvíce připomíná jejího vlastního ligového mistra.
2) Anglie nedokázala využít přirozené islandské slabiny. Samozřejmě by ale Islanďané k triumfu nedospěli, pokud by pan Hodgson alespoň rámcově prokázal, že ví, co dělá. Ostatně taky ihned po závěrečném hvizdu rezignoval. Bude se někdo divit?
Tento zápas byl jeho prokauč, jeho chyba. Ukázalo se, že jako stratég na tuto úroveň jednoduše nemá. Islanďané kupříkladu už v prvních deseti minutách názorně ukázali, kudy vede cesta k jejich brance - přes neukázněné krajní beky. Co s tím Angličané ve zbytku zápasu udělali? Kdykoliv hrozil jejich kontr, zaujala islandská defenziva obranný kruh kolem vlastního gólmana a prostory u rohových praporků nechávala vyklizené. Hodgson jako by si to vůbec neuvědomoval, naopak stále tlačil vše středem přes zoufalce dne Rooneyho.
Jediné, co mohlo na takto extrémně nabuzeného soupeře platit, byla evidentně klidná kontrola hry - nechat Islanďany vybláznil, držet míč a kombinovat. Jenže toho Angličané nebyli schopni. Outsider jim vnutil svoji hru, svoji anarchistickou vizi; vmanévroval je do pozice, kde byl sám ve výhodě. A Hodgson s tím nedokázal nic udělat. Vypadalo to, jako že hráče neustále žene do bezhlavého boje proto, že Island stanovil zápasové tempo. Tohle favorité nedělají. Favorité bývají inteligentní. Hodgson jako by si nikdy ani nepřipustil, že jeho tým by mohl být favoritem. Že by na Euru mohl uspět. Jeho amorfní taktika nesvědčila vůbec ničemu.
3) Rozumí Roy Hodgson tomu, jak vůbec fungují střídání? Jediný, kdo v prvním poločase v bílém dresu úspěšně roztahoval hru, byl Eric Dier. V zápase, který připomínal spíše sprinterskou soutěž, byly jeho inteligentní horizontální přihrávky zjevením. Svůj prostor si hlídal spolehlivě, chvílemi vlastně sám rozbíjel střed islandského 4-4-2. Proč ho potom Hodgson v poločase stahoval?
Tady už víceméně není co analyzovat. Anglický kouč vybouchl naprosto spektakulárním způsobem. CSM strategie: prohráváme, tak tam pošleme útočníky. Víc útočníků = víc gólů. Že trenér postupně odstraňuje záložníky, bez nichž jsou útočníci na hřišti úplně k ničemu, Hodgsonovi evidentně nedošlo.
Naopak Islanďanům to hrálo do noty. Pokud oba týmy hrají jako chaotičtí šílenci, bude mít logicky navrch ten, který je zvyklý hrát jako chaotičtí šílenci.
To je asi tak vše, co tento zápas ze strategického hlediska nabídl. V době, kdy měla Anglie vyvíjet kontinuální tlak, byli nebezpečnější Islanďané. A anglickým fanouškům se nejspíš uleví, když půjde děda Hodgsona domů, k papučím, dobré whisky a vzpomínání na pravěké doby, kdy sám učil Seveřany v 70-80. letech hrát fotbal. Ironie bývá někdy krutá.
4. Jo, a Harry Kane kopal standardky... *drops mic*
(dz)
Ještě, než se pustíme do rozboru utkání, dovolte mi připomenout podstatu jednoho z pilířů tohoto formátu Eurozápisníku: tabulek se třemi výraznými postavami každého utkání.
Uvnitř hned zkraje najdete nejlepšího hráče daného zápasu dle statistického serveru WhoScored.com. Důvod zrovna jeho využití je nasnadě: tamější databázi považujeme za nejkomplexnější, a tedy i zpravidla nejlépe vypovídající o reálných výkonech.
Abyste potom nemuseli na onu stránku sami chodit, vypíchli jsme pro vás právě ty statistické kolonky, které k fotbalistovu ocenění symbolickou hvězdičkou patrně nejvíce přispěly.
Dále už následují čistě naše volby hrdinů i odpadlíků, přičemž jsme si soukromě dali za úkol nikdy se s WhoScored nekřížit a vybrat pro vás tím pádem co možná nejvíce aktérů.
1) Na výhru Italů nemůže nikdo říct ani popel - byla totiž opravdu zasloužená. Lepší byli jak technicky, tak i takticky, v obranné fázi působili kompaktnějším a organizovanějším dojmem, zatímco si i v rámci svého útočení vypracovali kvalitnější příležitosti.
Obvyklá vítězství outsiderů se často rodí po šablonovitém průběhu hry - tedy urputné defenzivě, kterou následuje snaha o bleskové protiútoky. Výkon Itálie do této škatulky však zařadit nemůžeme, jelikož ta svého soupeře po slušné úseky hry patrně přehrávala. Zejména v prvním poločase byla jednoduše tím lepším celkem - aktivnější bez a nebezpečnější s míčem. Oproti tomu Španělé chvílemi působili dost opařeným dojmem - byli nuceni k přihrávkám na delší vzdálenosti a jejich hra také obsahovala viditelné množství technických nedostatků, což pro ně ani zdaleka není typické.
Velmi výmluvný je tento graf znázorňující rozehrávku obou brankářů v první půli. Zatímco Gianluigi Buffon mohl přihrávat nakrátko, jeho protějšek v brance Španělska byl nucen k mnohem většímu počtu dlouhých míčů. A zmínit by si zasloužila ještě jedna statistika - Italové totiž v průběhu prvního poločasu dosáhli vyššího počtu zrealizovaných přihrávek (210-207), což je opět věc málokdy vídaná.
2) Itálie každopádně potvrdila, že jde po stránce organizace hry nejspíš o nejlepší celek. Antonio Conte sice působí trochu bláznivějším dojmem, než by asi bylo zdrávo (viz jeho odkopnutí míče), navzdory tomu svůj celek připravil vážně precizně.
Jeho svěřenci tradičně vycházeli z rozestavení 3-5-2. Co mě nicméně hlavně zaujalo, bylo, kterak při vlastním zakládání útoků prakticky nevyužívali střed pole - často se v samotném těžišti pohyboval pouze defenzivní záložník. Další dva jeho kolegové si pak často sbíhali velmi blízko k postranním čarám, což bylo pro hru zásadní. Jednak tím samozřejmě umožnili křídelním obráncům zaujmout vyšší postavení téměř až v linii s útočnou dvojicí, zároveň tím otevírali diagonální přihrávku na své útočníky, jelikož střední záložníci Španělska své soky těsně následovali. Několikrát proto mohl rovnou stoper Italů svůj pas adresovat na hrotového útočníka a tím prolomit první dvě defenzivní linie protivníka, častěji ovšem ještě využil služeb seběhnuvšího středopolaře, který pak z prvního doteku míčem hledal útočnou dvojku. Pokud byla tato úvodní kombinace úspěšná, následovalo rychlé otočení hry zakončené nejčastěji stříleným centrem před branku.
Co se defenzivní fáze týče, Italové utkání zahájili docela intenzivním presinkem - křídelní obránci vystupovali velmi vysoko a napadali krajní beky, zatímco křídlo protivníka si převzal nejbližší stoper - formace se tak v takový moment plynule přeměnila na 4-4-2. Pokud byli Conteho svěřenci zatlačeni do dlouhodobější defenzivy, pak se do záložní linie někdy zatáhl i Eder, tudíž se celé rozestavení opět přeměnilo - a to na 5-4-1. Celý tenhle blok byl nasoukaný na nějakých 30 metrech a pro soupeře pak bylo velmi těžké jej překonat.
3) A Španělsko za celých 90 minut prostě nenašlo ten správný recept. S postupem času sice opadávalo aktivní napadání celku z Apeninského poloostrova, díky čemuž měli svěřenci Del Bosqueho čím dál větší převahu, navzdory tomu si však těch opravdu vyložených příležitostí mnoho nevypracovali. Ty dvě největší přišly po standardní situaci a dlouhém nákopu brankáře, což potvrzuje, že ze hry to zkrátka a jednoduše příliš nešlo.
Právě proto bylo poněkud překvapivé, že Del Bosque neučinil žádnou razantní změnu. Svá střídání sice provedl, vesměs se ale jednalo o přímé výměny bez nějakého hlubšího dopadu na rozestavení či herní strategii. Svůj celek tudíž z krize vytáhnout nedokázal, a ačkoliv se Španělsko v druhé půli zlepšilo, tak rozhodně ne dostatečně na to, aby si zasloužilo nějaký lepší výsledek.
(vs)
1) Islanďané ovládají síly ničivého chaosu. Vypadalo to, jako by zástupci nejmenší země v historii Eura otevřeli nějaké dosud netušené tajemství. Nebránili v bloku - vlastně často dělali v obraně hrubé chyby; měli výrazně méně střel (8 oproti 18), držení míče chabých 32%, byli výrazně horší ve vzduchu (33%), v přesnosti přihrávek... prakticky úplně ve všem. Přesto se ale nedá ani v nejmenším říct, že by si postup nezasloužili.
Ještě než se dostaneme k tomu, jak tragický pseudovýkon podal hrdý Albion, patří vyseknout poklonu jedné zásadní islandské zbrani: Lars Lagerbäck totiž přišel na způsob, jak zkrotit chaos. Přesně, jak se sluší na trenéra reprezentace země Vikingů, bouřících sopek a vlajících blonďatých hřív (a Björk, jejíž hudba je skoro stejně experimentální jako islandský fotbal).
Podle všech pravidel by už čirá vůle a odhodlání neměly v play-off významného mezinárodního turnaje hrát rozhodující roli. Jenže Islanďané tyto předpoklady dokonale postavili na hlavu. Nebyli fotbalově lepší než Anglie, ale všechny ty kýčovité fráze o důležitosti nasazení, týmovosti a ochotě potit krev dnes i přesto zaznamenaly velkolepý triumf. Toto není poznatek, který patří do taktické analýzy, přesto ale vystihuje tento zápas nejlépe ze všech: Islanďané do čtvrtfinále prostě chtěli. V každé důležité situaci měli navrch, nenechali se zatlačit, nedošly jim síly (ač to asi všichni očekávali), kvalitnějšího soupeře prostě 'umlátili' silou čirého entuziasmu.
Je ironií, že Anglii v dosud nejdůležitějším zápase zostudil tým, který na Euru ze všech nejvíce připomíná jejího vlastního ligového mistra.
2) Anglie nedokázala využít přirozené islandské slabiny. Samozřejmě by ale Islanďané k triumfu nedospěli, pokud by pan Hodgson alespoň rámcově prokázal, že ví, co dělá. Ostatně taky ihned po závěrečném hvizdu rezignoval. Bude se někdo divit?
Tento zápas byl jeho prokauč, jeho chyba. Ukázalo se, že jako stratég na tuto úroveň jednoduše nemá. Islanďané kupříkladu už v prvních deseti minutách názorně ukázali, kudy vede cesta k jejich brance - přes neukázněné krajní beky. Co s tím Angličané ve zbytku zápasu udělali? Kdykoliv hrozil jejich kontr, zaujala islandská defenziva obranný kruh kolem vlastního gólmana a prostory u rohových praporků nechávala vyklizené. Hodgson jako by si to vůbec neuvědomoval, naopak stále tlačil vše středem přes zoufalce dne Rooneyho.
Jediné, co mohlo na takto extrémně nabuzeného soupeře platit, byla evidentně klidná kontrola hry - nechat Islanďany vybláznil, držet míč a kombinovat. Jenže toho Angličané nebyli schopni. Outsider jim vnutil svoji hru, svoji anarchistickou vizi; vmanévroval je do pozice, kde byl sám ve výhodě. A Hodgson s tím nedokázal nic udělat. Vypadalo to, jako že hráče neustále žene do bezhlavého boje proto, že Island stanovil zápasové tempo. Tohle favorité nedělají. Favorité bývají inteligentní. Hodgson jako by si nikdy ani nepřipustil, že jeho tým by mohl být favoritem. Že by na Euru mohl uspět. Jeho amorfní taktika nesvědčila vůbec ničemu.
3) Rozumí Roy Hodgson tomu, jak vůbec fungují střídání? Jediný, kdo v prvním poločase v bílém dresu úspěšně roztahoval hru, byl Eric Dier. V zápase, který připomínal spíše sprinterskou soutěž, byly jeho inteligentní horizontální přihrávky zjevením. Svůj prostor si hlídal spolehlivě, chvílemi vlastně sám rozbíjel střed islandského 4-4-2. Proč ho potom Hodgson v poločase stahoval?
Tady už víceméně není co analyzovat. Anglický kouč vybouchl naprosto spektakulárním způsobem. CSM strategie: prohráváme, tak tam pošleme útočníky. Víc útočníků = víc gólů. Že trenér postupně odstraňuje záložníky, bez nichž jsou útočníci na hřišti úplně k ničemu, Hodgsonovi evidentně nedošlo.
Naopak Islanďanům to hrálo do noty. Pokud oba týmy hrají jako chaotičtí šílenci, bude mít logicky navrch ten, který je zvyklý hrát jako chaotičtí šílenci.
To je asi tak vše, co tento zápas ze strategického hlediska nabídl. V době, kdy měla Anglie vyvíjet kontinuální tlak, byli nebezpečnější Islanďané. A anglickým fanouškům se nejspíš uleví, když půjde děda Hodgsona domů, k papučím, dobré whisky a vzpomínání na pravěké doby, kdy sám učil Seveřany v 70-80. letech hrát fotbal. Ironie bývá někdy krutá.
4. Jo, a Harry Kane kopal standardky... *drops mic*
(dz)
Související články
Zobrazit jen nejnovější
Zobrazit všechny
Eurozápisník XXV. aneb Francie mířila příliš Sissoko
11.07.2016, 22:13
Eurozápisník XXIV. aneb Francouzský superhrdina GriezMan
08.07.2016, 13:08
Eurozápisník XXIII. aneb Bez Ramseyho je Wales Nanic
07.07.2016, 13:59
Eurozápisník XXII. aneb Olivoir, statečný Islande!
04.07.2016, 13:10
Eurozápisník XXI. aneb Hector konečně odhalil italskou Achillovu patu
03.07.2016, 12:19
Eurozápisník XX. aneb OšKubané Polsko a čím víc Lukaku, tím víc prohra
02.07.2016, 13:26
Eurozápisník XVIII. aneb Irové se pochlapili, Slováci se zaKuckali
27.06.2016, 12:50
Eurozápisník XVII. aneb Chorvatskou šachovnici ovládli dva portugalští střelci
26.06.2016, 09:39
Eurozápisník XVI. aneb Portugalský Cristus a irský Wesiáš
23.06.2016, 14:16
Eurozápisník XV. aneb Mor na české postupové naděje
22.06.2016, 11:37
Eurozápisník XIV. aneb Bales v plné parádě
21.06.2016, 09:53
Eurozápisník XIII. aneb Čtyři výchozí body pro zápas s Turky
21.06.2016, 00:40
Eurozápisník XII. aneb Švýcaři na roztrhání, oči na vydrápání
20.06.2016, 10:53
Eurozápisník XI. aneb Špatná Ronaldova karma nevyšla Portugalce zdarma
19.06.2016, 12:00
Eurozápisník X. aneb Vida, ono to přece nějak půjde
18.06.2016, 09:27
Eurozápisník IX. aneb Brzká dovolenka pro kouče Fomenka
17.06.2016, 10:17
Eurozápisník VIII. aneb Na co se zaměřit při duelu Čechů s Chorvaty
17.06.2016, 02:53
Eurozápisník VII. aneb Francouze tentokrát spasil Griezed Lightnin'
16.06.2016, 10:45
Eurozápisník VI. aneb Třetí dech báječného geronta Gery
15.06.2016, 09:30
Eurozápisník V. aneb Wilmots a jeho pochybná fotbalová velmoc
14.06.2016, 09:02
Eurozápisník IV. aneb Löwova osvědčená neosvědčená Marioneta
13.06.2016, 08:37
Eurozápisník III. aneb Kde má český tým před Španělskem rezervy
12.06.2016, 18:00
Eurozápisník II. aneb Lepší zbRoy, stejný výsledek
12.06.2016, 09:24
Eurozápisník I. aneb Francie si mírně koleduje o naši nEvraživost
11.06.2016, 12:41
Komentáře (177)
Přidat komentářTy nadpisy jsou libový ZaKuckal jsem se z toho.
ZaKuco jsi se*
nejlepší je Vida
Oh, no, he didn't..
Island x Angilie 4. bod nejvýstižnější ze všech eurozápisníků.
...a skupina smrti potvrdila svůj název - všichni jsou už po smrti
I Kočanská?
Všichni jsou mrtví, Dave.
....a co Rimmer, Rimmer je taky mrtvej?
Všichni jsou mrtví.
Můj návrh byl lepší
rozhodne...tenhle je zatim nejslabsi
Myslíš to "Roy je píča?"
Samozřejmě.
má to něco do sebe
Roy pochvoj
http://img24.cz/images/71959653107403977480.png
strašný
Bez debat.
top
Podle všech pravidel by už čirá vůle a odhodlání neměly ve čtvrtfinále významného mezinárodního turnaje hrát rozhodující roli. Jenže Islanďané tyto předpoklady dokonale postavili na hlavu.
Nemá tam být osmifinále.
Nějak mi nejde oznámit chybu, proto to píšu do diskuze.
Hartův zákrok
http://24.media.tumblr.com/tumblr_lmdav9HTNY1qfjvxvo1_400.gif
Daria
♥
Halldórsson mimochodem zase špatnej
Přehnaná kritika, formalismus. Že působí a chytá nejistě ještě neznamená, že nechytá dobře. On dobře totiž chytá. Je to stejné jako u Graziana Pellého, který není chvílemi schopný nahrát na 3 metry, ale hraje dobře.
Famozne zhodnotenie anglicka
http://www.loupak.cz/obrazky/vlastni/446073/?thx=srdci
OT: Může mi někdo vysvětlit, proč mají obecně, pokud bych se snažil najít nějaké pojítko, slovanské týmy, resp. země bývalého východního bloku na mistrovstvích spíše neúspěchy než úspěchy? Když se podíváte na současného pavouka EURA, prakticky jediným zástupcem této skupiny je Polsko - všichni ostatní, Češi, Slováci, Chorvati, Rumuni, Ukrajinci, Rusové atd. si dříve nebo později trhnou ostudu. Nebo lépe řečeno, nejsou skutečnými horkými kandidáty na finále. A což o to, Poláky asi málokdo pasuje do role černého koně. Co je příčinou toho, že jsou Němci, Belgičané, Španělé, Portugalci, Francouzi, Italové atd. takovou fotbalovou stálicí?
Předem díky za odpověď, protože tohle by mě fakt zajímalo.
Peníze.
Jenom penezi to nebude, jak by sis vysvetlil Island?
Náhoda a štěstí.
Průběh jejich kvalifikace se dá sotva nazvat náhodou a štěstím.
Jejich kvalita šla nahoru, ale nemyslím si, že to bude dlouhodobé. Navíc to čtvrtfinále je i nad jejich aktuální možnosti. A co se týče peněz, tak bych se nedivil, kdyby i na Islandu byli ochotní financovat sport od mládeže lépe než u nás.
Já myslím, že umí líp hrát fotbal, ale nejsem si tím jistý na 100%.
Kolektivní vědomí, které vytvářela filosofie, teologie. Čím sahají tyhle "vědy" (v uvozovkách, protože je těžké určit co je jejich předmětem zkoumání) dál do minulosti, tím mají daná území a lidé předpoklad navíc - být kvalitní. Hluboký duchovní vývoj a ortodoxní vliv například připravil tenhle předpoklad židům (kteří to nasměrovali do vědy), tam kde zasahovalo řecké myšlení (Italové, germáni) nebo pozdější muslimská kultura (pyrenejský, iberský poloostrov). Když analyzuješ slovanské úspěchy na ME, tak zjistíš, že vyrovnat se mohou jedině nějakým sjednocením (Sovětský svaz nebo Československo, plus výjimka maďarské výjimečné generace). Fotbal je totiž kolektivní sport, do kterého se promítá i obecno, kultura, úroveň spolupráce, ideje, ne jenom materiální zdroj.
Přiblížení se k významům života a smrti lze jedině aktivací ducha. Ten italský a islandský dal skutečnosti takový význam, že se stala skutečností (Jak je důležité nastavení skutečnosti si moc dobře uvědomuje Conte, který se výstižně vyjádřil "žádné zítra nebude"). Kdežto Anglie ho ani neaktivovala, ani nemůže. Neuvědomují si ani sebe sama a svoje možnosti. Španělé jsou naopak v dekadenci ducha a z ní se lze dostat jedině srdcem a opětovným nalezením krásy a významů. Jen škoda, že hráči české repre jsou jako ta anglická, bez přesahu.
To je jak od Humphreyho z Jistě, pane Ministře
Tak Humphrey by byl z Hodgsona jako ministra určitě nadšený.
Mně to spíš přijde filozofický... Že by Sokrates?
Tyhle reakce vnímám jako velký problém společnosti. Úzkostná obžaloba z plagiátorství či bláznovství u člověka nemajícího žádný společenský význam, při tom, že se o něm ví, že se o to zajímá. Napsat tohle ekonom Sedláček, dostane tři stovky lajků. Je to hrozba intelektualismu, který zaslepeně rozlišuje myšlení na nehodnotné, hodnotné a hodnotnější. Je to tvoje hrozba. Zkus někdy naslouchat lidem na vesnici, schizofrenikovi nebo bezdomovci. Otázka po autenticitě ti možná bude připadat zbytečná. Pak možná pochopíš, že je rozdíl mezi rozšířením objemu znalostí a rozpoložením.
Jsi zfetovanej, nebo si jen hrajes na pseudofilozofickyho intelektuala?
obojí
No, ale tohle je pravdive tvrzeni, plne se ztotoznuji s tvou myslenkou
Že by se tu objevil i intelektuál? Jinak původní článek perfektní!
Tady na EF je chytrých lidí. Jde se tomu otevřít. Když ale začneš, tak jak jsi nedávno začal, označovat nás jednoho po druhém za typické připosrané čecháčky, kteří fandí Portugalcům, nikdy neobjevíš významy, které tu objevit můžeš. EF je tržiště názorů, postojů, znalostí, cynismu, humoru atd.
Bezdomovce jsem zkoušel: "Nemáš bůra?"
Canabis...
hulím penisy v pekle, střílím z luku šípy do dětí, močím na bezbranné cizí fusekle!
Fascinují mě Italové. Při hymně, z výrazů ve tváří, na hřišti. Mám z nich dojem, že v době zápasů neplatí jejich tučná konta, jejich nablýskaná fára, jejich zhýčkané děti, šukézní manželky a milenky, značkové hodinky a perspektiva ve společnosti. Jsou najednou pouze hráči fotbalu, bez ničeho a s ničím, ale s jediným cílem. Maximálně soustředění, odevzdaní nesmrtelnosti. Už jen tohle z nich cítit mi dává víru ve fotbal jako v kultivovaný a nesmírně inteligentní sport s kulturním významem.
alebo ako symbol nacionalizmu a nahradzanie vojen profesionalnym sportom
To není hrdost. V tu chvíli Italové ještě nemají být na co hrdí. Je rozdíl být například ekonomický nacionalista a upřednostňovat lokální zdroje a být rasový (eugenický) nacionalista. Být hrdý na svoji rodinu, odkud pocházíš, kam se vracíš s tím má taky málo společného.
preco by v tej chvili nemali byt na co hrdi... predsa miliony ludi su opakovane hrdi na tych svojich milionarov behajucich po ihrisku s automatizovanymi pohybmi pri braneni v desiatich na svojej 5 az po rozhadzovanie rukami po kazdej strele
Uznávám, že určitá hrdost v tom je. Ale spíš bych řekl, že to je oproti některým jiným hrdostem hrdost pozitivní. Když si všimneš Italové se vyjadřují s pokorou, ale zároveň s hrdostí. Navíc Conte tomu přidá i existenciální rozměr ("není žádné zítra", "musíme jít za hranici všednosti"). Souhlasím, že fotbal jako jiné sporty zaměstnává i tu negativní hrdost, nenávist, agresivitu atd. Ve sportu a v prosazení se obecně je pokora s hrdostí důležitá. A troufám si říct, že i v běžném životě jednotlivce i společnosti. Úctu k soupeři Italové dokazovali tím jak se radovali, tím jak si toho vážili, jak kdyby už vyhráli mistrovství. To bych viděl jako pozitivní. To samé Islanďani. Jejich kapitán se usmíval. Šlo na něm vidět, že to bere sportovně, jako výzvu, jako konfrontaci s jeho maximem, které si nesmírně váží. To bych neřekl, že je inspirace a fascinace smrtí jako u nácků, ale spíš naopak inspirace a fascinace životem.
Veru niet vacsej pozitivnej fascinacie zivotom ako ked sa muzstvo roky trenujuce obranne mechanizmy presadi proti superom. To iste plati pre Island. Inak samozrejme ze sa usmieval, ked uz samotny turnaj je pre Islandanov bonus.
Trochu bych to od tebe potřeboval dovysvětlit. Přiznám se, že úplně nerozumím, co chceš říct.
Už jsem to pochopil asi. A asi bych oddělil maxima u konkrétních možností. Dosahovat maxima, tak jak to dělá italská nebo islandská repre je určitě fascinace životem. Naopak u Španělů, kteří se snaží tvořit mi jejich současné rozpoložení připadá jako dekadence.
To nie je fascinacia zivotom. To je fascinacia odpanenim ktore maju Spanieli 3x za sebou.
odpaněním?
Predsa vyhrou. Vyhrou na turnaji. Dovodom, preco su ti hraci tam.
Aha, takže fotbal je pro tebe jen náhrada vojen. Už jsem to nějak vstřebal.
Ja som chlieb a hry nevymyslel. Na druhej strane tu ani neadorujem nikoho. Pre mna je to jeden silny tim, co citi sancu na titul proti demotivovanemu timu, ktory ma vitrinu plnu titulov. Ak by ta vitrina bola prazdna, hral by lepsie aj bez fraz. Pripadne by sa nejake frazy nasli. Ved Merciakove predzapasove vylevy a citaty musim stisovat snad pred kazdym vyznamnym zapasom. Bez ohladu na to kto hraje
Nj. Já takhle chladně vnímat neumím. Ani nechci vidět pouze jeden silný tým proti demotivovanému týmu. Chci hledat významy, hodnoty.
Ja hladam dobry futbal na pozeranie. Racionalizacia pride vekom.
Výborně!
Podla mna to vychadza z chudoby, pokory, sudrznosti a snahy zakazdym dokazat ze nie su menejhodnotny nez ostatny bohaci. To skratka maju v krvi, nieco podobne mali po vojne aj Madari (preto Aranycsapat).
Andy, naprosto s tebou souhlasim. To, ze ma Island velmi silnou fotbalovou generaci, je dano jejich talentem a je velmi pravdepodobne, ze dalsich sto let se nic podobneho opakovat nebude.
presne tak, jak rikas, EF uz nema tu kvalitu co kdysi.
Tak Real bude zas chcieť predať Moratu
paradoxom je že ten deduško v ,,pantoflích,, je jeden z naj platených repre trénerov. A ja sa pýtam čo by dokázal taký Vrba s Anglickým národákom ,alebo spomínaný Lagerback ?
Otazne je ci je to len o trenerovi alebo aj o statuse hracov. Evidentne sa im po skonceni ligy nechce behat. Bez ohladu na to kto ich prave trenuje.
https://www.facebook.com/supersleva/photos/a.248060925572393.1073741828.217531248625361/256335908078228/?type=3&theater
https://twitter.com/UmbroUK/status/747534162920374273
Ouch...
https://scontent-amt2-1.xx.fbcdn.net/v/t1.0-9/13512176_1237401889604014_6530811982909945936_n.jpg?oh=3ceca5e4a25beab9d7fab304e4dc7531&oe=57F80527 hart a kane
Dělají hráči Islandu něco jinýho než že si stěžují na každého svého soupeře?
To s tím Kanem je snad blbost, ne?
Co na to fanda Hartova řvaní, fantomas?
Skoro jistě je to fake. Každopádně bych hrozně moc chtěl vidět výraz rozhodčího, kdyby se ho na to Kane fakt zeptal.
https://twitter.com/karibestmeister/status/747785148469485568?ref_src=twsrc%5Etfw
Jo, je.
Nicméně to nic nemění na tom, že Hart tam řve strašný pičoviny.
To je fake jak vyšitý.
stopro
Quote attributed to me following our game v. ENG are untrue and absolutely false. Full respect to the England team and players.
Ta predstava, jak se na to harry pta, me dostava
on to vždycky někdo přestřelí, kdyby nechal jen tu část s Hartem tak je to i trochu uvěřitelné, ale to s tím Kanem je úplně mimo mísu
https://www.youtube.com/watch?v=RJqimlFcJsM
Který turnaj považujete za atraktivnější?
mistrovství Evropy ve Francii (649 / 73%)
Copa América v USA (234 / 27%)
Kdo postoupí do semifinále?
Polsko (246 / 55%)
Portugalsko (201 / 45%)
Takže Barca tu má asi 240 aktivních fanoušků.
Já hlasoval pro Copu taky, takže 239.
Já nehlasoval vůbec, takže 240
taky, takže 238
Jasné lebo všetci držia Argentíne asi ti trošku jebe nie.
ja hlasujem zamerne za moznosti, ktorevudu mat podla mna menej percent. Polsko v tomto prekvapilo. takze 237
*drops mic*
https://twitter.com/FootballFunnys/status/747748058759208960 ach jo
https://twitter.com/FCBayernUS/status/747534133505757184
Anglani nikdy nezklamou proste...Zase to pojebal dalsi trener a zazdil tak tohle velmi talentovane muzstvo...Ale neva na dalsim turnaji budou urcite patrit zase k favoritum!
Ano, toto ME nám opět připomnělo, jak důležité je národní vědomí a cítění pro ty malé jako jsou Welšané včetně hvězdy Balea, ale třeba i pro "větší" Italy. U totálně promíchané v Anglii žijící populace se projevil pravý opak. Oni si teď nejsou jisti, kým vlastně jsou. Kult královské rodiny je jen nostalgickou náhražkou někdejší imperiální velikosti. Málokdy se tak ostře protne na povrch náhle prorazivší dlouhodobá krize celého národa (kauza tzv. brexitu) s debaklem jeho reprezentačního týmu!
Národní vědomí a cítění s tím podle mě minimálně u Italů a Němců nemá moc společného. Myslím si, že je to o vyspělé osobnosti, která si je schopna nastavit intenzitu okamžiku a v těch nejtěžších zápasech se mu odevzdat.
tohle je fakt skvela diskuse, vypada to jak kdyby vsichni cichali lepidlo
Včetně islanďanů, kteří ovládají ničívé síly chaosu.
Máš zkouškový, co? :D
to mi pripomnělo djouroa
http://www.eurofotbal.cz/serie-a/reportaz/-445822/?forum=1#p8361671
SERIE A ?
jo! něco mi bylo odezřelé...
toto dělá jen a pouze jediný druh drog..
A pak přijde Německo a tvé teorie spálí jako kdysi Husa.
Hlavne u Nemcu je to videt.
To vážně odpadlík zápasu ESP - ITA není Cesc nebo Bus? Morata nebyl ve hře, ale útočník k tomu potřebuje balony. Naproti tomu střední záložníci by ty balony mít měli nebo je měli vybojovat což nestalo.. A takto propadat Buse nepamatuju.
Taky bych dal Busquetse no.
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele