Eurozápisník VII. aneb Slováci nadělovali gólů plnou oŠatku

Špatné zprávy pro českou reprezentaci znamenají dvě suverénní výhry ve skupině A. Tu vyhráli Angličané poté, co neměli nejmenší problém se slabými hostiteli, přičemž na druhém místě končí Slováci s pořádně vylepšeným skóre poté, co třemi góly ponížili neúspěšné obhájce titulu ze Švédska...

Jak je už od roku 2012 naším pravidlem, EuroFotbal také pro tento turnaj připravuje pravidelné zápisníky s analytickými poznámkami našich redaktorů. Stejně jako před dvěma lety se za každým utkáním malého Eura ohlédneme ve třech bodech na zápas, přičemž v tabulce vypíchneme výrazné individuality.

Jedinou změnou je absence "hráče zápasu dle WhoScored.com", která je daná jednoduše tím, že statistický server tentokrát šampionát jednadvacítek nemapuje, tudíž nemáme kde čerpat nutnou inspiraci...





1) Poláci si to nejhorší na turnaji schovali na závěr. A měli přitom co překonávat. Tohle byl od pořadatelů naprosto příšerně odehraný turnaj, a to po lecjaké stránce. V první řadě asi té kombinační, neboť dvě přihrávky po sobě si dokázali párkrát vyměnit akorát pravý bek Kędziora s pravým křídlem Frankowskim - jediným jakž takž konzistentním Polákem vůbec. Ale co hůř, včera zároveň Poláci prohráli i drtivou většinu osobních soubojů, kde speciálně v konfrontaci s Chalobahem působili jako papíráci. A vše potom korunoval Jan Bednarek penaltou i vyloučením za kecy. Za stopera Poznaně měl přitom Southampton nabízet 6,5 milionů eur. I stejná částka ve zlotých se nyní zdá příliš.

Ve finále Poláci končí turnaj pocitově i statisticky jako nejhorší hostitelé malého Eura v tomto tisíciletí. Od milénia, kdy se zavedla skupinová fáze, totiž každý domácí tým - včetně Slovenska hned zkraje či Izraele roku 2013 - dokázal uhrát alespoň jednu výhru. (Nejblíže polskému kousku kuriózně byli Portugalci zpřed 11 let, pro které tři body vystřelil v nastavení posledního zápasu João Moutinho, na daném turnaji mimochodem doplňovaný Nanim, Quaresmou, Meirelesem... jak??).

Konkrétně včerejší výkon byl potom tak otřesný, že se na Poláky za dozoru legendárních internacionálů Bonieka s Tomaszewskim pískalo již závěrem první půle, aby si následně kouč Boothroyd za zdánlivě vyrovnaného stavu 1:0 dovolil už o pauze stáhnout a pošetřit Nathana Redmonda. Neomylně. Albionu stěží něco hrozilo.

Ve výsledku teď jistě bude celá polská fotbalová obec vrchovatě přetékat skepticismem, protože včerejší zahajovací jedenáctku z deseti jedenáctin tvořili reprezentanti domácí Ekstraklasy. A pokud má takhle vypadat tamní výkvět talentů, to se tedy mají naši východní sousedi na co těšit...

2) Angličané do turnaje správně dorostli a stávají se jeho černými koni. Pokud ve druhé půli zápasu se Slováky mladý Albion ukázal, že mu bude svědčit útočení do rozevřené obrany, teď to na jednu stranu potvrdil (viz druhý gól), ale také doplnil o konečně solidní, rozvážnou i nemálo odvážnou hru na balonu. Na hře Anglie byla tentokrát patrná větší dávka vertikality, drzosti, šikovnosti. Lewis Baker je čím dál sebevědomějším rozehrávačem a včera mu náramně svědčilo, že Boothroyd tentokrát nepostavil žádného klasického hrotového útočníka a nechal vpředu volně rotovat Swifta (asi nejcentrálněji ukotveného ofenzivního hráče), Graye, a nakonec i Jacoba Murphyho.

John Swift byl před turnajem leckým vzýván jako utajené eso Albionu a v prvních dvou zápasech byl natolik utajený, že žádným esem nebyl. Teď ale konečně ukázal potenciál. Ačkoliv se patrně zasadil o překonání rekordu Aarona Ramseyho v nadbytečných patičkách na jedno utkání, jeho nevyzpytatelnost a pohotovost zároveň dělala Polákům ohromné problémy. A Swift nebyl jediným, kdo šel výrazně nahoru; Chalobah konečně jaksepatří dominoval středu pole a Chilwell si na levém beku troufal jako nikdy.

3) Jak je vůbec možné, že má Ward-Prowse na kontě jediný seniorský start? A to ještě teprve z března tohoto roku, v přátelském duelu s Anglií, kdy střídal Jakea Livermorea na posledních osm minut? Dlužno dodat, že nepoměrně obyčejnějšího a méně kvalitního Jakea Livermorea, který svými třemi šancemi za anglické áčko jedině dokumentuje všeobecný nedostatek alternativ do středu pole.

Ward-Prowse přitom nezosobňuje žádnou z nouze ctnost, ba naopak. Ve druhém utkání zde právě jeho pohotový, až geniální pas do strany umožnil klíčovou branku Redmonda a de facto zlomil Slováky. Takový moment překvapení v hloubi pole, umožněný skvělým prostorovým viděním, které Ward-Prowse prokazuje dennodenně, přitom Angličanům hnedle třeba na loňském Euru ukrutně scházel.

A co jim scházelo zhruba podobně, to byl schopný exekutor standardních situacích - což je opět shodou okolností výsostní disciplína odchovance Southamptonu. Včera tedy sice Poláci bránění standardek vyloženě sabotovali, když dvakrát nechali hlavičkovat nepokrytého stopera Mawsona, ovšem čtyři rohy v první půli a čtyři hlavičky spoluhráčů - to je jednoznačně chvályhodná vizitka exekutora. Exekutora, na jehož místě ve Francii stejné situace zahrával Harry Kane. No co víc k tomu říct?

(td)





1) Kam se poděla pověstná švédská organizace a disciplína? Svěřenci Håkana Ericsona byli ve čtvrtek večer naprosto k nepoznání. Na hřišti v jejich řadách zavládl nekontrolovaný chaos, který se hlavnímu lodivodovi za celých 90 minut nepodařilo vůbec nijak vyřešit.

Byla to vskutku tristní podívaná - Švédové se obvykle mohou pyšnit precizní organizací a kompaktností svého obranného bloku, kvůli čemu se proti nim soupeřům jen velmi těžce prosazuje. Slováci však obrannými řadami svého soupeře pronikali jako nůž máslem - tu předvedli povedenou kombinaci podél postranní čáry, o minutku později zase úřadovali v samotném srdci defenzivy severského týmu.

Úřadující šampion v této věkové kategorii měl v celém zápase jen jednu ucházející pasáž hry - to když zkraje druhé půle Slováci trochu usnuli na vavřínech a jejich soupeř tak okamžitě převzal iniciativu. Jenže v téhle zhruba desetiminutové pasáži se Švédům snížit nepodařilo, načež se hra vrátila do zajetých kolejí z poločasu prvního. Hrůza, bída, děs - zhruba tak by se dal charakterizovat výkon party okolo kapitána Olssona.

2) To Pavel Hapal může být naopak nadmíru spokojený. Jeho ovečky totiž předvedly výkon na hranici svých možností, který se rozhodně řadí k těm vůbec nejlepším na šampionátu. Slovenští fotbalisté zaujali převážně tím, jak umně dokázali kontrolovat a dominovat středu pole. Vůbec by neškodilo, kdyby se ze čtvrtečního výkonu Slováků něčemu přiučili i čeští fotbalisté.

Vůbec herní systém slovenského výběru působí dosti atraktivním dojmem. Po krátké kombinaci ve středu pole obvykle přichází diagonála na jednoho z křídelních hráčů, kteří se následně pokouší o individuální průnik, případně spolupracují s nabíhajícím krajním obráncem. Tato taktika na úzký obranný blok Švédska platila vážně náramně. Severský tým sice uzavírá prostory uprostřed pole, nicméně na krajích mají jeho soupeři daleko více času a prostoru a je jen na nich, jestli jej správně využijí. Slovákům se to podařilo doslova výtečně.

3) Tři branky v síti Antona Cajtofta znamenají komplikaci i pro ostatní národní celky. Protože Anglie porazila Polsko, dosáhli Slováci "pouze" na druhé místo ve skupině, odkud vzhledem k formátu celého turnaje postoupí jen ten nejlepší celek ze všech skupin. Dá se docela směle odhadovat, že i ostatní dva týmy na druhých místech dosáhnou na šestibodovou hranici, tudíž bude o postupujícím rozhodovat rozdíl ve skóre. Portugalci i Češi (případně Italové) mají před posledním duelem ve skupině rozdíl ve skóre nulový, což znamená jediné - pokud chtějí mít naději na postup, nestačí jim poslední utkání jen vyhrát, nýbrž tak musí učinit minimálně třígólovým rozdílem. V opačném případě se totiž se šampionátem rozloučí a do semifinále proklouznou právě reprezentanti slovenského výběru.

(vs)