Eurozápisník VII. aneb Francouze tentokrát spasil Griezed Lightnin'

Spásným bleskem tak trochu zčistajasna se včera pro domácí ukázal být Antoine Griezmann, který z pozice žolíka netradičně hlavou v závěru vsítil vítězný gól proti Albánii, a napodobil tak Dimitriho Payeta, který podobným zábleskem vystřelil Francii utrápené tři body proti Rumunsku. Remíza v druhém zápase znamená, že leccos zůstává pootevřené. Další mizerný výkon předvedlo Rusko, které v nezměněné sestavě nestačilo na Slovensko...

Ještě, než se pustíme do rozboru všech tří utkání, dovolte mi připomenout podstatu jednoho z pilířů tohoto formátu Eurozápisníku: tabulek se třemi výraznými postavami každého utkání.

Uvnitř hned zkraje najdete nejlepšího hráče daného zápasu dle statistického serveru WhoScored.com. Důvod zrovna jeho využití je nasnadě: tamější databázi považujeme za nejkomplexnější, a tedy i zpravidla nejlépe vypovídající o reálných výkonech.

Abyste potom nemuseli na onu stránku sami chodit, vypíchli jsme pro vás právě ty statistické kolonky, které k fotbalistovu ocenění symbolickou hvězdičkou patrně nejvíce přispěly.

Dále už následují čistě naše volby hrdinů i odpadlíků, přičemž jsme si soukromě dali za úkol nikdy se s WhoScored nekřížit a vybrat pro vás tím pádem co možná nejvíce aktérů.





1) Ve vyrovnaných duelech se o slovo často přihlásí rozdíloví hráči. Marek Hamšík tak zase jednou potvrdil, jak kvalitním fotbalistou skutečně je. Ve srovnání s ostatními tentokrát naplno vynikly jeho individuální schopnosti. Na rozdíl od jiných nevytvářel prakticky žádné technické chyby, jelikož s kontrolou míče neměl vůbec žádné problémy. Několikrát také prokázal skvělý přehled, když pod tlakem dokázal zvolit správnou přihrávku, čímž na chvíli uklidnil hru svého celku.

A při hodnocení samozřejmě nelze opomenout dva geniální momenty, které zápas ve své podstatě rozhodly - nejprve předvedl krásnou kolmici na rozběhnutého Weisse, načež navázal parádní střelou na zadní tyč.

2) Při sledování zápasu mohl člověk snadno nabýt dojmu, že se vrátil v čase do roku 2010. Na tehdejším mistrovství světa se totiž podobných duelů odehrálo nespočetné množství. Jeden z týmů se obvykle rozhodl pasivně bránit v hlubším bloku bez zjevné snahy o presink svého soupeře - do této role se tentokráte postavili Slováci. Oproti tomu celek, který měl míč v držení, působil dojmem, že mu tento kulatý nesmysl spíše překáží, jelikož se nebyl schopen kloudně propracovat do ofenzivní třetiny hřiště. Tuto část pro změnu velmi obstojně obsadilo Rusko.

To mělo se svojí rozehrávkou opravdu velké problémy - ačkoliv své krajní obránce vysunulo do ofenzivních pozic, hře to vůbec nepomohlo, ba právě naopak. Kvůli velké vzdálenosti od stoperů bylo velmi složité je jakkoliv zapojit do hry. Střední záložníci byli také extrémně statičtí - v klidu mohli vyplnit prostory mezi středními a krajními obránci a tím pádem vylepšit poziční hru své celku, jenže místo toho zůstávali uprostřed pole, kde byli pečlivě obsazeni. Berezuckij s Ignaševičem tak byli nuceni hrát buď vysoké diagonály do krajů na vytažené obránce, nebo míč poslat přímo na hrotového útočníka. Tato strategie ovšem logicky příliš nebezpečná nebyla.

Zároveň se musím přiznat, že mě až tak výrazná pasivita našich sousedů poněkud zaskočila. Obzvlášť pokud vezmu v potaz právě nedostatky, které ruský celek vykazuje při zakládání útoků. Stačilo by vytvořit jen mírný tlak na stoperskou dvojici, která by následně byla nucena míč obyčejně nakopnout. Bylo by tedy poměrně pravděpodobné, že by tato prvotní rozehrávka výrazně postrádala přesnost, díky čemu by Slováci mohli celkem snadno získat míč zpět. Zároveň by se ony hlavičkové souboje odehrávaly ve větší vzdálenosti od branky (samozřejmě za předpokladu, že by se obranná linie zachovala správně), což by tedy opět snižovalo možné nebezpečí. Na druhou stranu je otázka, nakolik by Škrtel s Ďuricou byli schopni defenzivní linii vytahovat - vzhledem k jejich charakteristice se dá očekávat, že by jim to mohlo být proti srsti, což tedy může být důvodem, proč byla zvolena ona konzervativnější varianta.

3) V průběhu celého utkání měl však slovenský blok problémy v prostoru mezi vlastní obranou a zálohou. Tato místa občas vůbec nikdo nestřežil a vzhledem k tomu, že se stoperům rozhodně nikam vystupovat nechtělo, zde mohl ofenzivní hráč Ruska převzít míč a zahájit ofenzivní akci, což bylo typické zejména ke konci druhého poločasu.

To také několikrát vedlo k zakončení z docela nebezpečných míst - jenže tehdy buď neměli útočníci seřízenou mušku, nebo se ránu na poslední chvíli podařilo zablokovat jednomu z bránících hráčů. A ačkoliv tedy těchto nedostatků ruský celek nebyl schopen naplno využít, jsem si jist, že si jich trenér Kozák bude vědom, jelikož silnější celek by již tak milosrdný být nemusel.

(vs)





1) Švýcarská ofenziva je v pasti. Opět. Nejde teď jen o Seferoviće, ale i o celou podhrotovou trojku. Blerim Džemaili je příliš neklidný na to, aby mohl v takto ambiciózním týmu hrát desítku, Xherdan Shaqiri je z hlediska nějaké taktické inteligence naprosto k ničemu, a situaci zachraňuje akorát Mehmedi, který alespoň jako jediný z celé ofenzivy ukázal nějaký přehled a zakončení. Jinak je to ze strany Helvétů podobně rozjančený chaos jako v případě Francie. A opět - stejně jako proti Albánii - se ukázalo, že tento tým zkrátka není stavěný na odemykání propracované obrany. Neumí vyvinout inteligentní konstantní tlak, neumí přepínat mezi herními módy, neumí ani obstojně bránit brejky. Ze statistického hlediska si Švýcaři bod zasloužili - drželi míč, více stříleli, měli i více šancí. Pokud ale vezmeme v potaz papírovou sílu obou týmů, tak Rumuni zanechali lepší, ucelenější dojem.

2) Na obou stranách bylo zajímavé pozorovat beky. Kapitán Lichtsteiner je frustrující postavou. Dnes bylo zcela jasně vidět, co je jeho největší přednost - náběhy na křídlo, síla na míči, drajv. Typický moderní wing-back. Problém je, že jakmile pravý bek Helvétů opustil svoji pozici, neexistoval nikdo, kdo by jej zezadu jistil; Shaqiri se odmítal vracet, stopeři Schär s Djourouem mají tendenci zmatkovat a sám Behrami všechnu práci dělat nemůže. I přes všechny defenzivní blikance a fakt, že jeho hra je uzpůsobená pro takticky vyzrálý tým typu Juventusu, ne tento anarchistický spolek běžců, byl ale Lichtsteiner pořád platnější než Rodriguez, jehož hvězda zatím splaskává raketovou rychlostí. Zkrátka není tak dobrým fotbalistou, za jakého jej mnozí považují.

Situace na levé straně obrany byla zajímavá i u Rumunů; veterán Razvan Rat má sice kotel zkušeností, rychlostně ale nestíhá a proti silnému Lichtsteinerovi působil slabým dojmem (plus nebyl schopen plně využít Švýcarovy defenzivní liknavosti). Iordanescuovi je nutno přičíst k dobru fakt, že se nebál zasloužilého borce vystřídat; jeho náhradník Stiliano Filip zanechal na hřišti mnohem lepší dojem.

3) Rumuni proti Albáncům musí vytěžit maximum ze svých předností. Rumuni jsou v nezáviděníhodné situaci: proti Francii i Švýcarsku zanechali dobrý dojem, oba favority dokázali zaskočit a strategicky se na ně připravili ukázkově. Jenže na kontě mají stále pouze jeden bod. Teď jdou do boje s Albánií a výhra by jim zajistila osmifinále; Albánci ale představují úplně jiný typ soupeře. Na francouzský a švýcarský hurá styl rumunský blok platil, co ale proti Orlům, kteří hrají podobně jako Iordanescuovi muži? Rumuni budou favoritem, mají totiž kreativnější hráče v ofenzivě - ať už jde o dnes velmi dobře hrajícího Chipciua či třeba Stanciua, který (k překvapení prakticky všech) seděl na lavičce. Ostatně fakt, že ve dvou zápasech vybojovali dvě penalty, o jejich šikovnosti vypovídá docela jasně. Frustrace ze ztráty vedení (a ztráty bodu proti Francii) však může sehrát svou roli. Zatím Rumuni působí jako sympaťáci s propracovaným herním profilem, ale bez vítězného ducha.

(dz)





1) Tento experiment už nikdy více. Když se v kuloárech začalo spekulovat o tom, že Didier Deschamps plánuje nasadit proti Albánii ofenzivní, přímočaré 4-2-3-1, rozdělila se veřejnost do dvou táborů: jedni chválili kouče za jeho odvahu a snahu hledat alternativy ke klasickému 4-3-3, druzí podotýkali, že Pogba s Griezmannem sice možná v prvním zápase zklamali, pořád jde ale o hráče, kteří se musí dostat do formy. Tedy pokud chce Francie domácí Euro vyhrát. Což chce. Ukázalo se, že pravdu měli skeptici.

Problém s tímto 4-2-3-1 je v tom, že nemůže fungovat od začátku proti kompaktnímu, defenzivně zkonsolidovanému soupeři - což je zdaleka největší albánská přednost (a Deschamps to musel vědět). Francouzský kouč vycházel ze závěru utkání s Rumuny, kdy právě vystřídání Pogby a následné 'přepnutí' na systém s Payetem na AM a dvojicí Kanté - Matuidi na pivotu vedlo k dramatické výhře 2:1. Jenže si přitom neuvědomil, že Payetův gól padl tak trochu náhodou, či spíše že byl geniálním individuálním zábleskem, ne nějakou systémovou výhrou. 4-2-3-1 vyhovuje pouze Payetovi, nikomu jinému. Jestliže největším taktickým problémem Francie proti Rumunům byl nedostatek herního klidu, zbrklé tempo a příliš vertikální linie hry, proti Albánii byly všechny tyto neduhy patrné dvakrát tolik. Ne že by se to nedalo předvídat.

Pozorný, dynamický albánský blok od první chvíle naprosto suverénně ničil francouzské snahy o klidnou kontrolu hry, takže výsledkem byla jakási splašenost se dvěma neefektivními křídly, hlavičkující devítkou, která nedostávala žádné centry, a běžcem Matuidim naprosto neadekvátně vpasírovaným na místo, kde v normálních týmech operují rozehrávači s brilantním přehledem o dění na hřišti. Kdyby měl Deschamps k dispozici alespoň efektivní beky schopné zásobit Girouda centry, mohlo z toho být něco na způsob Bielsova Marseille - i živelná, vertikální běhavá síla může být základem taktiky, jenže k tomu jsou potřeba a) přesné centry a b) skvělý pressing. To první Francii chybělo celý zápas, to druhé Les Bleus s úspěchem praktikovali až po změně stran, ne náhodou poté, co Deschamps sklopil uši a vrátil se k osvědčenému 4-3-3.

I přesto, že se Francie nakonec dokázala vzpamatovat a v závěrečném tlaku si přece jen vystřelila tři body, otazníků je nespočet. Jedním z těch největších je otázka, jak je možné, že Pogba po velkou část zápasu brousil pravou lajnu místo neviditelného ducha Sagny. I ten skvělý pas na 70 metrů, kterým založil akci před druhým gólem, přišel ze Sagnova prostoru.

2) Albánci předvedli, zač je toho italská škola. Ohranější klišé bychom hledali asi jen těžko, jenže co naplat: Gianni De Biasi je Ital, a Italové zkrátka vědí, jak se má ve fotbale bránit. Albánci dokázali inteligentní hrou vystavit favorita do nezvyklé pozice: Les Bleus měli vyšší držení míče, mnohem vyšší počet přihrávek, ale také působili rozháranějším a neklidnějším dojmem, více se naběhali a jejich hra vypadala vyloženě chaoticky. Kde Albánie bodovala klidem a rozvahou, tam Francouzi bezcílně křižovali prostor ve snaze udržet míč alespoň na pět přihrávek po sobě. Nemít v týmu Kantého, který vybojuje víc balonů než kdokoliv jiný (a když už jsme naťukli tu paralelu s Marseille, vzpomeňme na prakticky totožně hrajícího Giannelliho Imbulu), byl by z toho obrovský průšvih. V prvním poločase Albánci skvěle přehušťovali prostor, napadali jako blázni a v závěru půle už byli regulérně lepším týmem.

Nakonec Albánce nepotopila ani tak Deschampsova taktická změna či zvýšený důraz Francouzů na pressing; i v této situaci mohl do kouta zatlačený outsider stále ubránit remízu, stačilo jen pokračovat v tom, co předváděl celý zápas. Zlomem bylo až vynucené střídání do té doby vynikajícího stopera Ajetiho; Griezmanna by při gólové situaci nejspíš hlídal právě on.

3) Bude Deschamps nějak řešit standardní situace? Poslední bod se týká neduhu, který byl zřetelně vidět už v utkání s Rumuny - tato Francie zkrátka neumí standardky. Ani bránit, ani efektivně rozehrávat. Toto je obrovská Achillova pata Deschampsova týmu. Absence jasného defenzivního lídra (Koscielny jím vážně není, nejblíže k této pozici má asi Evra, který je ale 'odklizen' k lajně) způsobuje, že prakticky každý roh smrdí gólovou šancí, zatímco na druhé straně se nikdo nenabízí, netlačí se k dorážkám, nebojuje, nechodí do rizika. Jako by se Francouzi báli míče. Pokud je Deschampsovou taktikou pro útočné standardky 'nechat to kopat Payeta, dokud nezavěsí', tak hodně štěstí.

(dz)